Druhá kapitola je na světě a já doufám, že jsem příliš nezklamala. Takže... Dnes se dozvíme, jak vypadá dům. Jaké překvapení je tam čeká? Dále i průběh soutěže... Kdo půjde na řadu jako první?
29.08.2011 (08:00) • Kika57 • FanFiction na pokračování • komentováno 33× • zobrazeno 4808×
„Tak jo. Jděte rovně po cestě a najdete dům. V něm máte další pokyny a místnosti jsou už přidělené, ale to se dozvíte tam. Hodně štěstí!“ zahulákal muž z lodi, otočil ji a jel kamsi pryč…
Jen tak jsme tam stály a koukaly se kolem sebe. Když už jsme se nabažily kocháním přírody, tak jsme vyrazily. Překvapením pro mě bylo, když jsme si navzájem pomohly s kufry. Ta, která měla méně zavazadel, tak pomohla té druhé a naopak. V lese měla problém Mia – krásná, dlouhonohá blondýna. Jelikož přijela v hezkých stříbrných šatech těsně pod zadek a botami na třinácticentimetrových podpatcích. Jelikož jsem s Jess šla jako poslední, tak jsme se holkám před námi smály.
Jelikož obě dvě pocházíme z malého deštivého městečka ve státě Washington, Forks. Sluníčko tam svítí pouze několik dní v roce. Ještě horší na tom je, že by se daly spočítat na jedné ruce… Kolem celého městečka se rozprostírá les.
„Konečně! Támhle je dům!“ vykřikla Dara – modrooká zrzka.
„D-dům?“zeptala jsem se znovu.
„No jasně!“ vykřikla tentokrát Berta – zelenooká černovláska.
Nemohla jsem uvěřit svým očím. To, co ony nazvaly domem, tak já nazývám vilou! Dvoupatrová, pomalu ze všech stran prosklená, vila. Cestou k ní jsem si všimla krásné zahrádky. Nebyla velká, ale přesto krásná a udržovaná.
„No do pr…!“ dostala ze sebe Jess po dlouhé době, ale při pohledu na mě se zarazila. „No do pytle?“
„To není to správné slovo…“ Byla jsem ještě v šoku. Jestli v tomto budu bydlet, klidně i jeden týden, tak to bude perfektní!
„Takže jsem to mohla říct! Do háje! Vidíš?! To tvoje „nemluvíme sprostě“ mi už leze na mozek… Že já se na to nevykašlu! Né!“ Poslouchala jsem Jessin monolog. A já už jsem si myslela, že tento ostrov na ni bude mít dobrý vliv a aspoň na chvilku zavře pusu… No jo… Myslet znamená…
„Raději pojď,“ vyzvala jsem ji. Obě dvě jsme vešly do domu a oněměly úžasem… Hlavně Jess. Za vstupními dveřmi byl luxusně zařízený obývák. Ať už ho zařizoval kdokoli, tak je ve svém oboru mistr. Vše dokonale ladilo a bylo na svém místě. Nejmodernější nábytek přidával na hodnotnosti domu.
Nechala jsem své tašky u dveří jako ostatní a šla se porozhlídnout. Však jsem byla jediná, kdo si sundal boty. Přišlo mi to vhodné, když tu nebylo vidět ani smítko prachu…
„Jdeme do pokojů!“ zavýskala Dara. Všechny se jako na povel rozešly do prvního patra. Na jednotlivých dveřích byly lístečky s nápisem, kdo kde je. Já měla pokoj úplně vlevo. Nekoukala jsem se, kdo má jaký pokoj, ale rozešla jsem se rovnou k tomu svému.
Pokoj byl sladěný do tmavě modré barvy. Bylo tam hodně poliček, ale byly prázdné. Uprostřed bylo stereo. Nejkrásnější byla postel s nebesy. Celý pokoj byl krásný. Přišlo mi, že pokoj byl vybaven pro kluka, ale nevadilo mi to. Připadala jsem si tu jako doma.
„Bello! Tady jsi… Páni. Ty máš… zvláštní pokoj? Je… tmavý?“ zasekávala Jess. Už podle toho jsem zjistila, že se jí pokoj nelíbí.
„Jo jasně,“ zasmála jsem se, „co potřebuješ?“
„Tady máš tašku. Hele? Taky máš tak bezvadnou skříň?
„Skříň?“ nechápala jsem.
„No jasně! Já ji mám plných luxusních hadrů! A padnou mi… Takže kdybys ji měla taky plnou… a nesedělo ti to,“ mrkla na mě. Hodila mi mé dvě tašky s oblečením a zase odešla. Jen jsem se koukala na dveře, ve kterých před chvílí stála a zpracovávala informace. Ještě chvilinku jsem tam tak stála a pak popadla tašky a vydala se ke skříni… Doufám…
Otevřela jsem dveře, ale to, co jsem uviděla, bylo něco neskutečného! Obrovská koupelna s malou vířivkou v rohu místnosti, mi padla jako první do oka. Upustila jsem tašky a vešla dovnitř. Byla krásná, veliká a nic v ní nechybělo. Byla jsem jako v ráji. Dřív mi bylo jedno, jak tady budu dlouho. Upřímně… Doufala jsem, že vypadnu hned ten první týden. Nikdy jsem nebyla na luxus. Bylo mi jedno, jestli je malá vana nebo vířivka. Jestli mám pokoj o pěti metrech čtverečních nebo dvaceti plus obří koupelnu… Ale po téhle nádheře? Alespoň dva týdny v tomto luxuse, by byla krásná dovolená a zadarmo…
Raději jsem se otočila. Ještě chvilku bych tu zůstala a začala bych slintat!
Opět jsem popadla tašky a vydala se ke druhým dveřím ze tří. Usoudila jsem, že když jedny vedou na chodbu, druhé do koupelny, tak ty třetí do šatny. Ty jsem otevřela rychle. Věděla jsem, co mě přibližně čeká – přepych a úžas. A měla jsem pravdu. Šatna byla velká, pomalu stejně jako koupelna. Všude bylo dámské oblečení. Už od pohledu bylo jasné, že jsou to opravdu drahé kousky. S otevřenou pusou jsem chodila mezi regály a hledala nějaké volné místo, kam bych dala své oblečení. I když jsem chodila asi čtvrt hodiny sem a tam a přehrabovala se tam, jsem nic nenašla.
I s taškami jsem vlezla zpět do pokoje a vyndala si oblečení na poličky vedle sterea. Alespoň je budu mít hned po ruce a poličky nebudou tak prázdné. Když jsem si vybalila, tak jsem šla dolů do obýváku. Byla jsem tam jako jediná, takže ostatní jsou nejspíš ještě ve svých pokojích…
Sedla jsem si na koženou sedačku béžové barvy. Přede mnou, na konferenčním stolu, ležely desky… Když jsem přišla do domu, tak jsem si nevšimla, že tu byly.
Vykašlala jsem se na to a vzala desky.
Milé dívky,
dnes začíná vaše soutěž. Každá z vás stráví jeden večer s milionářem.
Vždy v sedm hodin pro vás někdo přijde a odvede vás na místo, které bude určeno.
Již dnes se připraví Jessica. Přejeme Vám hodně štěstí.
Koukala jsem s otevřenou pusou a přes celý dům jsem zakřičela jméno mé nejlepší kamarádky. Ta okamžitě přiběhla a za ní v řadě zasebou ostatní dívky. Podala jsem jim desky a všechny začaly skákat radostí, že konečně uvidí jeho. Jen Jess lehce zbledla…
„Já… První… Co si mám vzít? A na co se mám připravit? Bude to procházka, večeře… Mám se najíst?“ šílela. Všechny jsme se vydaly do jejího pokoje a pomáhaly jí s úpravou. Šla se vysprchovat a my jí vybraly oblečení a holky nanosily všechny líčidla, co u sebe měly. Z Jess byla opravdová kočka. Měla jsem radost, jako všechny ostatní, z dobře odvedené práce.
Přesně v sedm hodin zazvonil zvonek. Šla jsem otevřít. Ve dveřích stál anděl. Vysoký muž, vlasy barvy medu se mu točily po ramena a jeho oči zářily. Zaujala mě barva. Dala se porovnat jedině se zlatem. Zírala jsem na muže před sebou a neuvědomila si, jak pitomě teď musím vypadat.
„Omlouvám se… Pojďte dál,“ řekla jsem a ustoupila ode dveří. „Vy si jdete pro Jess?“
„Ano, to jdu,“ usmál se dechberoucím úsměvem. Bertě se podlomily kolena, ale dopadla přímo na pohovku. Jediná Jess udržela chladnou hlavu a šla k němu. Ten jí zavázal oči rudým šátkem a vyvedl ji pryč. My zíraly na jejich záda a počítaly každou minutu, co byla pryč…
Slíbená druhá kapitola. Jak se Vám líbí? Doufám, že jsem splnila očekávání... ;)
« Předchozí díl Následující díl »
Autor: Kika57 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Sdílet
Diskuse pro článek Vítej v reality show! - 2. kapitola:
Kiko... Já jsem úplně blbá, ale všimla jsem si této kapitolky až teď! Jakto že jsi mi nadala vědět???
Takže to bylo jako vždy úplně nádherné, krásné a dechberoucí. Řeknu to lépe a jednodušeji- je to prostě DOKONALÉ (já vím, že se již u tvých povídek pouze opakuji, ale já nemám slova, které by krásu této povídky vyjádřily lépe, promiň 
). A taky perfektní. A nádherné. A vzalo mi to všechny slova. Jestli je to vůbec možné, tak se mi tato kapitolka líbila více, než ta minulá. Bylo to super, bomba, bezva, cool (tohle jsem okopírovala od tebe! Promiň! . Ale když jsme u toho, ta reklama se mi líbila 
). Jsi perfektní autorka, víš to vůbec?
K ději: Já chci taky do takový reality show!!! A mýt tam Edwarda jako milionáře 
. Jo to bych brala. Mě by asi stačil i ten dům. Líbilo se mi, jak jsi to popsala! Dokázala jsem si to krásně představit, takže jsem mohla začít žárlit . Ale kdo by takový luxus nebral, že? V minulé části jsi mě napnula tím, že jsem ani nevěděla, kdo je ten milionář. Teď jestli jsem to správně pochopila, je to Edward. Nebo ne? A dnes jsem napnutá zase. Jak to mezi ním a Jessicou bude? Musí si vybrat Bellu, rozumíš? Ale když tak nad tím přemýšlím...Nepřipomíná mi to nějakou televizní show? Myslím, že něco podobného kdysi dávno dávali v televizi, ale vůbec si tím nejsem jistá. Byl tam nějakej chlap a každou neděli chodil jednou z těch soutěžících někam, už ani nevím kam... Zbláznila jsem se, nebo něco takového vážně dávaly? 
No, takže kapitolka opět skvělá, originální a skvěle napsaná. Řekla jsem ti už někdy, že píšeš skvěle? 
Jsi skvělá Kiko a patří ti moje nejjupřímnější pochvala (a taky závist Já chci taky umět tak pěkně psát! 
)
Ten komentář má právě teď více než 250 slov a to ještě nejsem u konce. Snad mě nezabiješ, nebo tě netrefí šlak. Vím totiž, že ten komentář nedává valný smysl, ale myslím, že sis na to ode mě již musela zvyknout, ne? Je to skvherné (spojení slov nádherné a skvělé , jen kdyby jsi nevěděla). Ale stejně, nejvíce tě obdivuji již za ten nápad. Mě by něco takového nikdy v životě nenapadlo, i kdybych na to každý týden čuměla v televizi. A ještě se mi hrozně líbilo, jak jsi popisovala interiér domu i domek jako celek. Bylo to úplně hmatatelné, myslím, že i lidé bez jakékoliv představivosti si to museli umět skvěle představit. Jsi jednička, Kiko, ale už mě to neudivuje. Jsi prostě skvělá, začínám si na to zvykat. A upozorňuji tě, dokud tu nebude další kapitola, nevydám Smutek... Jen abys věděla .
Vím, je tam hrozně pravopisných chyb, ale já hrozně moc spěchám , takže nemám čas si to po sobě zkontrolovat. 
Naposledy si to shrneme, ano - Bylo to krásný, a slova mi na to nestačí.Nevím, jestli zrovna dneska spním ten slib s nejdelším komentářem, ale snad to pro tebe bude dostačující. Jestli ne, napíši ti večer ještě jeden 
.
Už jsem si vzpomněla! Byla to česká show, a vyhrála to nějaká( pro mě) od pohledu nepříjemná blondýnka. Ten chlap nebyl špatnej, ale Éďa je lepší . Nedávno se jim narodilo miminko, ale rozešli se, protože ji ten chlap podváděl. Ale myslím že jsou zase spolu. Já vím že tě to vůbec nezajímá, já jen dělám chytrou .
Takže to bylo úžasný, a já ti tvůj talent hrozně moc závidím (vidíš jak jsem zelená?), neskutečně se těším na další díl *celá nedočkavá poskakuji na židli* tleskám ( 
)
Ehm... Já už končím... Tek komentář má 600 slov a já nechci být mrtvá... Takže ještě jednou. Jsi třída! 
nádhera 
no to je neco vypada to vazne super rychle dalsi 
bylo to supr honem dalšííí
Je to úžasné, ale musí si vybrat Bellu, rozumíš???
Waaw!!! úžasné!!! rychle pokráčko!!
krásné, super, těším se na pokráčko, jen tak dál
To bylo úžasné pokračuj rychle děkuji.
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 15. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!