Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vítej v reality show! - 3. kapitola

30.08.2011 (08:45) • Kika57 • FanFiction na pokračování • komentováno 36× • zobrazeno 4458×

„Ano, to jdu,“ usmál se dechberoucím úsměvem. Bertě se podlomily kolena, ale dopadla přímo na pohovku. Jediná Jess udržela chladnou hlavu a šla k němu. Ten jí zavázal oči rudým šátkem a vyvedl ji pryč. My zíraly na jejich záda a počítaly každou minutu, co byla pryč…

„Už je to sto třicet jedna minut! Kde, proboha, jsou?!“ Mia chodila sem a tam. Ta nám hlásila každých deset minut. Ona chtěla jít jako první, aby udělala ten nejlepší dojem.

„Klid, Mio. Třeba se jen ztratili,“ snažila jsem se ji uklidnit.

„Ne! Já tě miluji!“ přerušila nás televize.

„Můžeš už to vypnout?“ prosila Dara. Seděla na zemi vedle pohovky a lakovala si nehty na nohou.

„Ne, nemůžu! Onur se zase pohádal se Šehrezádou… Musím vědět, jestli se dají dohromady nebo se usmíří… Stejně se mi ta holka zdá přecitlivělá. A ty by sis mohla jít lakovat nehty jinam, lépe řečeno ven,“ ohradila se Zoe. Na první pohled mi byla sympatická, ale po bližším poznání… Je to velice romantická a někdy až moc přehnaná holka. Ze všeho nejvíc miluje telenovely. Prý ještě nevynechala ani jeden díl…

„Aby ses nepo…“

„Klidně dvakrát, jestli ti to udělá radost!“

„Holky!“ okřikla je Berta. Berta je milá dívka, ale je trochu… jiná. Nemám nic proti vyznání stylu emo. Tito lidé nejsou špatní, jen citově založení. Liší se pouze tím, že dávají emoce najevo a oblékají se podle nich. Všichni si je spojují se sebevraždami a sebeubližováním, ale to jsou jen řeči! Však o Bertě ne… Když se natahovala pro sklenku s vodou, tak jsem si všimla řezných ran na zápěstí…

„Jo! Buďte zticha nebo je neuslyšíme přicházet!“ zapojila se Mia.

Pomoc! běhala mi hlavou myšlenka. Naštěstí už nastalo ticho. Jenže ani to netrvalo dlouho… Asi za půl hodiny se otevřely dveře a v nich stála celá rozzářená Jess. Ta došla k pohovce, dřepla si vedle mě a koukala do prázdna.

„Je sjetá?“ ozvala se Mia.

„Jessico! Támhle jde Mike!“ zkusila jsem ji probrat.

„A co má být? Já chci toho Boha,“ zasněně si povzdychla.

Nakonec to vyřešila Berta. Vzala si do ruky svou skleničku s vodou a chrstla to po ní.

„Co to děláš?! Jsi pitomá nebo co?!“ zakřičela Jess.

„No konečně! Jak vypadá? Jaký je?“ začala Mia.

„Kde jste byli? Koukali jste na západ slunce? Políbil tě?“ pokračovala Zoe, na kterou jsme se všichni otočily.

„On… Je to Bůh! Ta jeho postava! Nazrzlé, zacuchané vlasy do všech stran… Jeho zlaté oči a ten jeho úsměv!“ plácla sebou do sedačky a spokojeně zaklonila hlavu. Takto šťastnou a odrovnanou jsem ji ještě nikdy neviděla. Dokonce ani po prvním rande s Taylerem, nejkrásnějším playboyem z Forks. Dokonce ani, když se poprvé vyspala s Mikem Newtonem nebo když zjistila, že jí babička odkázala dům v Port Angels.

„A kolik mu je?“ vypadlo ze mě.

„Nevím… Vypadá na dvacet.“

„No potěš koště! Já chci jít zítra... Nemůžu se dočkat!“ řekla celá netrpělivá Mia.

Ještě hodinu jsme se pokoušely dostat něco z Jess, ale ta byla natolik mimo, že byla schopná odpovídat pouze jedním nebo dvěma slovy. Bylo půl jedenácté a já jsem si šla lehnout. Přišla na mě únava, a to nepočítám časový posun, kvůli kterému se zítra ráno asi neproberu.

Pokoj byl tak, jak jsem ho opustila. Přišlo mi to zvláštní, ale já čekala, že bude něco jinak. Měla jsem zvláštní pocit, že tu někdo byl… Hodila jsem to za hlavu, vzala jsem si hygienické potřeby a šla do koupelny. Spokojeně jsem sebou plácla do postele a čekala na krásný sen…

„Hop!“ uslyšela jsem a poté ucítila tvrdý dopad. Otevřela jsem oči a zjistila, že už nespím na krásné a hlavně měkké posteli, ale válím se na tvrdé a studené podlaze. Zvedla jsem hlavu, abych spatřila toho vetřelce, který mě vyrušil a připravil mi to nejhorší ráno za posledních pár dní.

„Jessico!“

„Jo… Tak se jmenuji… Potřebuješ něco?“ zářila jako sluníčko.

„Trochu delší spánek by neuškodil,“ odsekla jsem podrážděně a s námahou se škrábala na mou postel.

„Já to slyšela,“ vyplázla jazyk a pokračovala, hádej, kdo jde dnes s Edwardem?“

„Edwardem?“ nechápala jsem.

„No jasně! Tak se jmenuje… Edward Cullen,“ vzdychla.

„Hej! Začneš slintat a začnu se zamykat!“

„Myslíš, že by mi slušelo příjmení Cullen? Jessica Cullen…“

„Přestaň a raději vyklop, kdo je na řadě,“ plácla jsem ji polštářem, aby to konečně vyklopila a já si mohla ještě lehnout.

„Berta. Měla jsi vidět Miu! Ta úplně celá zrudla a měla jsem pocit, že sebou každou chvilku plácne na zem.“

„Nebuď tak škodolibá… Ne každý to má zasebou.“

„Ty naděláš… No nic. Tak já jdu,“ mrkla na mě a já jsem se zabalila do deky.

Nechala jsem své myšlenky plout různými směry a dokonce jsem se i přistihla, že jsem myslela na Edwarda… Jak bude vypadat? Jestli aspoň z poloviny, jako ten kluk, co přišel včera pro Jess, tak by to nemuselo být zas tolik špatné. A kdo ví. Třeba bude i milý a ne zazobaný snob. Proč vlastně je v této reality show? Prý vypadá jako Bůh, takže pochybuji, že by měl mít problém s hledáním nějaké partnerky… Je to pro něj pouhé pobavení? Zpestření života? Takto se baví miliardáři?

„Ťuk, ťuk…“ Zoe strčila hlavu do dveří. „Půjdeme se s holkama koupat do moře… Nechceš jít s náma?“ Byla opravdu moc milá.

„Jasně! Dejte mi deset minut,“ odpověděla jsem jí. Ona na nic nečekala a už zavírala dveře.

Ve vodě byla zábava. Navzájem jsme se potápěly, cákaly po sobě vodu… Chovaly jsme se jako nějaké puberťačky. Z vody nás dostal až hlad. Dara byla vyučená kuchařka, takže nám uvařila perfektní čínu s nudlemi. Lepší čínu jsem snad nikdy nejedla! Opravdu byla mistr ve svém oboru.

„Holky?“ zeptala se opatrně Berta. „Pomůžete mi, prosím, také s přípravou?“

„Jasně!“ zahlásily jsme společně a daly se do přípravy. Vypadala také moc krásně, ale na Jess neměla. Opět si pro ni přišel stejný kluk, který se nám tentokrát představil… Jasper. Neobvyklé jméno, ale hezké…

Opět se odehrávalo to, co včera. Zoe se koukala na telenovelu, já si povídala s Jess a Mia chodila sem a tam a počítala minuty. Moc ji potěšilo, že Berta přišla po dvou hodinách. Jelikož přišla ještě v horším stavu, než byla Jess, tak to musí být něco. Pořád opakovala nějaká slova, ale nebylo jí rozumět. To jim vymývají mozky?

V mé hlavě začínala řádit panika a začala jsem uvažovat, že odstoupím. Nechci dopadnout jako ony… Co když by mi to zůstalo? Po svěrací kazajce opravdu netoužím…

„Ahoj?“ Všechny jsme vypískly. Srdce mi vyděšeně bilo na poplach a vypadalo to, že se snaží dostat se pryč.

„Omlouvám se, že jsem se sem tak vetřela, ale jmenuji se Alice. Jestli budete chtít odbornou pomoc s oblečením nebo make-upem, tak stačí zavolat tady na to číslo,“ dávala nám každému lísteček s číslem, „a já tu budu do půl hodiny.“

Vypadala mile. Krátké černé vlasy jí trčely do všech stran a na její bílé pokožce krásně vynikaly zlaté oči. Zlaté? To tu každý nosí čočky? Nejdřív Jasper, poté, podle popisu, Edward a teď Alice. Je to zvláštní…

„Tak já půjdu… Nebudu vás déle zdržovat,“ usmála se a už byla pryč…

Věnováno:

patulka13: Jsi úžasná. Co bych dělala, kdybych tě neměla? Jsem moc ráda, že jsem někoho, jako ty potkala!

DarkFireflies: Kvůli tobě je tu tahle kapitola. Jsi opravdu moc hodná a jsem ráda, že tě znám.

Autor: Kika57 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vítej v reality show! - 3. kapitola: