Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Věř na lásku - 3. kapitola

29.04.2012 (17:30) • IsabelMasen • FanFiction na pokračování • komentováno 15× • zobrazeno 4522×

Hleděla jsem do jeho očí plných touhy a vzrušení. Nadechla jsem se, podívala se na jeho dlaň spočívající na mém bříšku a ošila se. Okamžitě mě pustil a omluvně se na mě usmál.

„Omlouvám se. Nemůžu se ovládnout,“ zašeptal a o dva kroky ustoupil. Okamžitě jsem pocítila smutek a zlost. Zlost sama na sebe. Podívala jsem se na něj, svlékla si bundu a položila ji na židli.

„Tak se neovládej,“ zaškemrala jsem tichým hlasem a doufala, že mě poslechne. Překvapeně se na mě podíval, pohledem sklouzl na mou svlečenou bundu a pousmál se. Pomalu se ke mně vydal, cestou si z ruky sundal hodinky, začal si rozepínat knoflíčky na košili a probodával mě pohledem, který mě rozechvíval.

Když byl u mě, ten přebytečný kus látky už nezdobil jeho tělo. Pozorně jsem zkoumala jeho hruď, protože minule jsem neměla možnost si ji pořádně prohlédnout. Zvedla jsem ruku, špičkou prstu se dotkla jeho dokonalého těla a vydechla. K ukazováčku jsem přidala další prsty a pod bříšky cítila jeho dokonalou kůži. Zavřela jsem oči, hladila ho a vydechla. Pomalu jsem rukou sjela k zapínání jeho kalhot a otevřela oči. Carlisle sledoval moji dlaň a očekával, co dalšího udělám. Ruku jsem stáhla, mezi prsty sevřela cíp svého trika a sundala si ho. Odhalila jsem tak krajkovou podprsenku, kterou jsem si nedávno koupila. Jeho oči pozorovaly má prsa a já se spokojeně usmála. Nebyla jsem sice žádná sexbomba, ale na svá ňadra jsem byla hrdá. Jeho dlaně se pomalu zvedly a objaly mě kolem pasu.

Chtěla jsem na to jít pomalu, ale během několika okamžiků mě svlékl a sebe také. Prohlédla jsem si ho v jeho nahotě a okouzleně vydechla. Byl dokonalý. Svaly na břiše byly pevné, jemné, hladké a směřovaly k jeho velké chloubě. Podívala jsem se mu do očí, usmála se a natáhla dlaň. Okamžitě si mě k sobě přitáhl a natiskl se na mé roztoužené tělo. Cítila jsem každou část jeho pokožky a otřásla se. Tělem mi putoval velmi zvláštní pocit, který jsem neuměla pojmenovat, ale byl krásný. Rozechvíval mě a nutil více se tisknout na jeho tělo. Jeho dlaň sklouzla z mých zad na zadeček a lehce ho zmáčkl. Zasténala jsem a políbila ho na rameno. Ruku jsem mu vpletla do vlasů a přitáhla si ho k sobě. Nejdříve jsem ho políbila lehce, ale nakonec se probojoval svým jazykem do mých úst a vydechl. Rukou sjel na mé stehno, omotal si ho kolem boku a natiskl se svým klínem na ten můj. Zasténala jsem, pevněji sevřela jeho vlasy a natiskla se na jeho hruď.

Pocit, který mnou zmítal, když do mě pronikal, se nedal popsat. Zažila jsem ho několikrát, ale nikdy to nebylo tak dokonalé. Cítila jsem, jak se do mě noří hlouběji a tahala ho za vlasy. Když byl ve mně celý, pocítila jsem, jak se otřásl a nahlas zavzdychal. Odhrnul mi vlasy z ramen a políbil mě na klíční kost. Chvíli se nehýbal, ale když přirazil proti mému tělu, zasténala jsem. Rychle mě políbil, abych tlumila své steny a v dlani stiskl můj bok. Trochu to zabolelo, ale nakonec trochu povolil a znovu do mě pronikl.

Strhla se bouře. Já přirážela proti jeho tělu, ale nakonec jsem přestala a nechala ho, aby si vášnivě bral to, co jsem mu nabízela. Jeho přírazy byly tvrdé, vášnivé a způsobovaly, že jsem se po několika okamžicích začala třást a křičet slastní. Carlisle se snažil tlumit mé výkřiky, ale nakonec to vzdal a sténal spolu se mnou. Ještě několikrát do mě pronikl a nakonec položil svou hlavu na mé rameno a zhluboka se nadechl. Cítila jsem stahy svého lůna a nechala ho, aby je pociťoval se mnou. Stáli jsme v objetí ještě několik chvil a já se snažila klidnit svůj zrychlený tep. Mé srdce se snažilo dostat z mého těla, ale boj mělo opravdu těžký. Carlisle mě ledovou dlaní pohladil po hrudníku a snažil se mě uklidnit. Položila jsem si hlavu na jeho hruď a vdechla jeho vůni. Zamotala se mi hlava.

Když jsme se uklidnili, oblékla jsem si triko, kalhotky a posadila se na židli. On si na sebe natáhl kalhoty a opřel se o stůl. Podíval se mi do očí a pohladil mě po vlasech.

„Nemám tušení, co se to se mnou děje,“ přiznal a jemně se usmál. Vložila jsem mu hlavu do dlaně a zavřela oči.

„Taky mi není dost jasné, co to dělám,“ řekla jsem mu a otevřela oči. Znovu jsem v těch jeho viděla zlato, které mě tak fascinovalo. Pohledem jsem sklouzla na jeho pas a všimla si fotografie, která byla pověšená na stěně. Sedm nesmírně krásných osob, které se na mě mile dívaly a usmívaly se. Zvedla jsem se, pozorně se na ně podívala a poznala tři z nich. Blonďák, černovláska a chlapec s černými vlasy navštěvovali ročník nade mnou a překrásná blondýna chodila do školy jen málokdy. Potkávala jsem ji několikrát za měsíc v jídelně, ale vždy jen na chvilku. Otočila jsem se na boha stojícího za mnou a sledovala ho s otázkou v očích.

„Nemáš hlad?“ zeptal se mě a záměrně se pohledem vyhýbal mým očím. Sehnula jsem se pro kalhoty, nasoukala se do nich, oblékla si bundu a otočila se na něj. Zrovna si oblékal košili a já využila jeho nepozornosti. Přiskočila jsem k němu a dotkla se jeho poodhalené hrudi. Když ucítil můj dotek, zasmál se a povytáhl obočí.

„Nepokoušej mě,“ pohrozil a zasmál se. Přešel ke dveřím, otevřel a podíval se na chodbu. Otočil se na mě, natáhl ruku a já ji sevřela v té své. Vyšli jsme chodbou na ulici, došli k jeho autu a já nastoupila. Byl to zvláštní pocit. Sedět v něčem tak luxusním a drahém. Byl to až komický rozdíl s tím, čím jsem normálně jezdila. Starý náklaďáček.

Nejeli jsme dlouho. Kola se skoro nedotýkala vozovky a ručička na tachometru se dostávala k závratným hodnotám. Nechtěla jsem mu nic říkat. Trochu jsem se bála, ale nechtěla jsem upozorňovat na své nedostatky. Auto zastavilo, já se rozhlédla kolem sebe a přišla na to, že jsme v Seattlu. Než jsem stihla otevřít dveře, už u nich stál blonďatý bůh a nabídl mi pomoc. Se smíchem jsem přijala jeho ruku a vysoukala se z toho dokonalého autíčka.

„Dobrý večer,“ pozdravil nás pohledný číšník, který se později představil jako Max. Podal nám jídelní lístek, usmál se a nechal nás samotné. Podívala jsem se na delikatesy, které nabízeli, a protočila oči. Takový luxus byl zbytečný. Stačilo by nějaké bistro ve Forks. Ne, ve Forks ne. Tam by nás mohli vidět. Nakonec jsem si objednala kuřecí medailonky a šťouchané brambory. Neslo to noblesnější název, ale já si to přejmenovala podle svého. Absolutně jsem nerozuměla tomu, co si objednal Carlisle, takže jsem se začala smát a vůbec se necítila trapně. Když číšník odešel, podívala jsem se mu do očí a usmála se.

„Mám to brát jako rande?“ zeptala jsem se a mrkla na něj. Naklonil se blíže ke mně a dělal, že přemýšlí.

„Ber to jako naši první schůzku,“ odpověděl mi a já se na něj překvapeně podívala.

„To myslíš vážně? Máš manželku a děti,“ připomněla jsem mu a on se zatvářil znechuceně.

„Teď jsem tady s tebou,“ namítl a pohladil mě po ruce. Usmála jsem se a nohou se pod stolem dotkla té jeho. Zasmál se a více stiskl moji dlaň.

„Nezlob, už nám nesou jídlo,“ upozornil mě a já se otočila. Uviděla jsem číšníka se dvěma talíři a hladově se oblízla.

Večeře byla úžasná. Opravdu jsem si pochutnala a užívala si doteky, kterými mě občas potěšil. Bylo opravdu těžké sedět na místě a nevrhnout se na něj. Když jsme dojedli, vnutil mi ještě dezert a já se odvalila s pěti kily navíc. Chytila jsem se svého boha a pousmála se.

Nechápala jsem, co se děje. Choval se ke mně krásně. Pomohl mi z auta, pořád se mě dotýkal a nemluvil o nikom ze své rodiny. Přála jsem si vědět, jak to mezi sebou mají, ale bála jsem se zeptat. Byla jsem vděčná, že s ním mohu být, a nechtěla jsem vířit vody. Držela jsem ho za ruku, stála u jeho auta a nechtěla se loučit. Cítila jsem, jak mě dlaní hladí po stehně a dýchá mi u ucha. Otřásla jsem se a pevněji ho stiskla.

„Můžu se na něco zeptat?“ vydechla jsem a podívala se mu do očí. Kývl hlavou a políbil mě na krk.

„Co to vlastně mezi námi je? Co pro tebe jsem?“ zeptala jsem se a ucítila, jak ztuhl. Zvedl hlavu, usmál se, políbil mě a nasedl do auta. Zmateně jsem pozorovala jeho mizející auto a zavibrovala mi kapsa. Vyhrabala jsem telefon, podívala se na neznámé číslo a roztřeseným prstem jsem klikla na zprávu. Přečetla jsem si text, pousmála se a podívala se na prázdnou silnici. Znovu jsem se podívala na těch pár slov a z neznámého důvodu mě zahřálo u srdce.

Jsi moje dokonalá milenka.

Pomalu jsem kráčela k domu a až pozdě si uvědomila, že mám auto u školy. Odemkla jsem, zula si boty a vešla do obýváku. Usmála jsem se na spícího tátu a vydala se do kuchyně.

Autor: IsabelMasen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Věř na lásku - 3. kapitola: