Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Věř na lásku - 14. kapitola

27.06.2012 (19:00) • IsabelMasen • FanFiction na pokračování • komentováno 16× • zobrazeno 3101×

Vyděšeně jsem pozorovala její třesoucí se tělo a nezmohla se na nic. Můj milenec, celý ztuhlý, pozoroval svoji ženu a povzdychl si. Trvalo nekonečně dlouho, než se místností ozvalo tiché vzlyknutí následované nenávistným vrčením.

„Esmé,“ vydechl Cal a natáhl k ní ruku. Jmenovaná znechuceně pozorovala jeho dlaň a rozzlobeně na něj pohlédla. Ten pohled jsem neznala. Nikdy jsem v upírově tváři neviděla tolik nenávisti, zklamání a znechucení. Bála jsem se vůbec pohnout, ale Cal to vyřešil za mě. Rozpojil naše těla a během vteřiny se oblékl. Já stála u kuchyňské linky a rukama si objímala hrudník. Můj milenec pomalu přešel ke své ženě a tvářil se, jako kdyby ho zaživa upalovali.

„Prosím, vyslechni mě,“ žádal ji, ale ona ho neposlouchala. Pozorovala podlahu, na které stála, a kroutila hlavou. Vypadala, jako kdyby ji někdo udeřil a ona se uvnitř svíjela bolestí a utrpením. Milovala jsem jejího muže, ale tohle jsem nechtěla. Vidět její tvář staženou bolestí a zradou mě udělalo ještě zoufalejší.

„Ne, nic neříkej,“ křikla, když se na něj podívala, a přešla k pohovce, na které ležel medvídek, kterého mi ukazoval Will. Vzala ho do ruky. Přešla ke dveřím a otočila se na nás. Nejdříve pohlédla na svého muže, poté na mě a znovu vzlykla. Během vteřiny byla pryč a domem se neslo to tíživé ticho a dusno, které mě donutilo se posadit na zem a rukama si obejmout kolena. Po tváři mi stekla slza a já ji rychle setřela.

„Musím jít za ní,“ řekl a vzal ze sedačky svůj svetr. Klekl si přede mě a prstem otřel mé mokré tváře.

„Neboj, všechno bude dobré,“ slíbil a zmizel. Seděla jsem na podlaze a vstřebávala všechno, co se tu odehrálo. Věděla jsem, že se to jeho žena musí dozvědět, ale takhle jsem to nechtěla. Nechtěla jsem, aby nás nachytala a viděla, co děláme, když není s ní.

Když se po další hodině nic nestalo, oblékla jsem se, vzala své věci a odešla. Ve vzduchu jsem cítila vůni milování, zrady a bolesti. Třásla jsem se a nebyla schopná racionálně uvažovat. Když jsem vyšla na zahradu, kde parkovala jejich auta, došlo mi, že jsem přijela s ním. Můj náklaďáček byl zaparkovaný na parkovišti, které je od domu vzdálené několik kilometrů. Nešťastně jsem si povzdychla a z kapsy kalhot vytáhla telefon. Projížděla jsem seznam kontaktů a bylo mi jasné, že nikomu z mých blízkých nemohu zavolat. Maminka a tatínek by se moc vyptávali, Angela má teď jiné starosti a jeho děti jsem o nic žádat nemohla. Ne po tom, co se tu teď odehrálo. Oblékla jsem si mikinu a vydala se k silnici. Pod nohama jsem cítila hlínu, bláto a vodu. Bylo mi jedno, že budu špinavá. Nezajímalo mě, že padám hlady, a nevnímala jsem ani to, že je mi zima. Všechno mi bylo jedno.

Když jsem byla v půli cesty, projelo kolem mě černé auto. Rychle jsem si na hlavu nasadila kapuci a podívala se jinam. Zpomalila jsem a pozorovala otcův vůz, jak zahýbá ke stanici, a úlevně si oddychla. Kapuci jsem si sundala a raději se rozhodla pro cestu lesem. Bylo to o několik metrů delší, ale aspoň cestou nikoho nepotkám. Pomalu jsem se blížila k domu a promýšlela, co říct. Rodičům jsem sdělila, že budu pryč, a teď se vrátím. Špinavá, hladová a ubrečená. Otřela jsem si tváře a přidala do kroku. Už z dálky jsem viděla náš dům, jak prosvítá mezi zelenými stromy, které ho chránily před přímým sluncem. Udělala jsem několik posledních kroků a vyšla na zahradě, kde seděla maminka a přesazovala květiny. Pomalu jsem přeběhla k domu, vešla do něj a doufala, že mě neviděla. Rychle jsem vyšla schody, vběhla do pokoje a plácla sebou na postel.

Až teď jsem si plně uvědomila, co se vlastně stalo. Vzala jsem rodině otce, ochránce, hlavu jejich malé skupinky. Hleděla jsem na bílý strop a kroutila hlavou. Neměla jsem tušení, co to dělám. Měla bych teď být s ním, snažit se to nějak urovnat, ale já se litovala a řešila jen to, co bude se mnou. Ale co Esmé? Jak to vezme ona? Stala se matkou dvou malých dětí, které už o jednu přišly. V kapse mi zavibroval mobil a já ho rychle vyndala. Podívala jsem se, kdo mi volá, a protočila oči.

„Ahoj, Angelo,“ pozdravila jsem ji, když jsem hovor přijala. Z druhé strany se ozval smích a hudba.

„Ahoj,“ křikla a já si musela dát telefon trochu dál od ucha, jinak bych nejspíš ohluchla.

„Jsem teď v Seattlu na párty, musíš přijet, je tu snad celý město,“ lákala mě, ale já na oslavy neměla ani pomyšlení.

„Nemůžu přijet,“ snažila jsem se vymluvit, ale ona mě neposlouchala a zpívala si.

„Za hodinu tu buď, jinak si mě nepřej,“ pohrozila mi a hovor ukončila. Lehla jsem si na postel, povzdychla si a popřemýšlela. Když zůstanu doma, budu se jen trápit. Na oslavě se můžu alespoň opít. Zvedla jsem se, přešla ke skříni a snažila se najít co nejsvůdnější oblečení. Vyndala jsem si krátké šaty, legíny a usmála se. Do druhé ruky jsem si vzala šminky, hřeben a přešla do koupelny. Sundala jsem ze sebe oblečení, vlezla si pod proud teplé vody a povzdychla si. Cítila jsem, jak se mé svaly uvolňují a jak se má duše pomalu, ale jistě vrací do toho rozpoložení, v jakém byla dnes odpoledne. Když jsem se líčila, slíbila jsem si, že na dnešní událost už nebudu myslet a pořádně si otupím mozek. Vlasy jsem si vyčesala do vysokého culíku, navlékla si krátké šaty s výstřihem a oblékla si legíny. Navoněla jsem se, natřela si rty leskem a do kabelky si hodila voňavku a řasenku. Vyšla jsem z koupelny, seběhla do obýváku a setkala se s překvapenou mamkou.

„Bello, co tu děláš?“ zeptala se mě a měřila si mé tělo v krátkých šatech.

„Vrátila jsem se, jedu za Angelou. Vrátím se až někdy nad ránem, musíme to pořádně oslavit,“ vysvětlila jsem jí a nazula si boty na celkem vysokém podpatku. Maminka obdivně kývla hlavou a rukou si mě otočila.

„Páni, mám to ale krásnou dceru,“ řekla a já se usmála. Políbila mě na tvář, dala mi nějaké peníze a popřála mi hezkou zábavu. Když jsem odcházela, vzala jsem z věšáku klíčky od jejího auta a vyslechla si přednášku o tom, jak jsem nezodpovědná a beru věci ostatním. Zakroutila jsem hlavou a vyběhla ven. Došla jsem k jejímu autu, nastartovala a vyjela směrem ke klubu, kde se konala oslava. Cesta nebyla dlouhá, ale když jsem projížděla kolem parku, vzpomněla jsem si na to, co jsme zde prožili, a povzdychla si.

Stála jsem před klubem a pozorovala mladé lidi, kteří tancovali a bavili se. Nahodila jsem hraný úsměv a vešla dovnitř. Okamžitě jsem uviděla Angelu, jak stojí u baru a laškuje s nějakým chlapcem. Přešla jsem k ní a poklepala jí na rameno. Podívala se na mě, skočila mi kolem krku a spokojeně vypískla.

„Přijela jsi,“ zakřičela mi do ucha a já se zasmála. Když mě pustila, podívala se na mé oblečení a mrkla. Barman se na mě podíval a kývl hlavou.

„Dám si něco, co mě donutí na všechno zapomenout,“ řekla jsem se smíchem a pozorovala ho, jak se shýbl pod bar a vytáhl láhev červeného pití, které jsem neznala. Nalil ho do sklenice, do které hodil štamprli vodky, a usmál se na mě. Pochybovačně jsem pozorovala tekutinu, která se začala zbarvovat do ruda, a podívala se na Angelu. Ta mě zvědavě pozorovala a pokynula mi, abych pila. Přiložila jsem si sklenici k ústům a napila se. Po prvním loku jsem se málem udusila, ale když sem znovu našla ztracený dech, usmála jsem se a věděla, že tento nápoj je dokonalá volba. Barman na mě mrkl a já se spolu se svojí kamarádkou přemístila ke stolu, kde byli všichni ostatní. Pozdravila jsem se se spolužáky a posadila se. Poslouchala jsem hlasitou hudbu, popíjela tu omamující tekutinu a cítila, jak ze mě postupně všechno opadává.

Když jsem sobě měla třetí sklenici, svět se začal točit. Zatím jen trochu, ale dost na to, abych se začala smát a musela se přidržovat stěny. Tancovali jsme a já najednou cítila, že je mi dobře. Opravdu jsem na dnešní událost zapomněla a nechala se pohltit tou atmosférou kolem mě. Po třetím tanci jsem si musela odskočit na záchod, a když jsem se podívala do zrcadla, musela jsem se usmát. Můj jindy nevšední obličej byl najednou spokojený a plný radosti. Zvláštní, co dokáže alkohol. Pomalu jsem došla ke dveřím, otevřela je a vyšla na chodbu. Uviděla jsem Angelu, jak se svíjí kolem nějakého kluka uprostřed tanečního parketu, a zasmála se. Přešla jsem blíže k tančícím párům a opřela se o stěnu, která oddělovala bar od parketu. Ve chvíli, kdy se hudba trochu ztišila, se mých boků dotkly dvě ledové dlaně a já sebou polekaně cukla. U ucha jsem ucítila něčí dech a pomalu otočila hlavu. Pohlédla jsem do těch známých zlatých očí a zasmála se.

„Co tu děláš?“ zeptala jsem se ho a sledovala jeho rty, jak se vytahují do svůdného úsměvu.

„Taky jsem chtěl trochu oslavovat,“ prozradil mi a já se zasmála. Edward se ke mně přidal a já ucítila, jak se natiskl na mé tělo.

Autor: IsabelMasen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Věř na lásku - 14. kapitola :