Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Valčík za úplňku - 12. kapitola

Jak se vidí


Valčík za úplňku - 12. kapitolaJe tu další díl... Co myslíte? Potká se Bella konečně s Edwarde nebo ne?

Pohled nikoho:

 

Bella nechtěla zůstávat na jednom místě až příliš dlouho, rok a půl ji stačil. Chtěla se přestěhovat na nové místo, chtěla do nepříliš vzdáleného Maďarska. Nechtěla, aby ji našel.

Milovala ho, ale zároveň ho nechtěla již nikdy spatřit. Doufala, že zůstal se svou rodinou i když jí něco říkalo, že jí stále hledá. A měla pravdu, Edward byl z jejího odchodu velice zoufalý. Prohledal Severní Ameriku a pak se vydal do Evropy. On teď neměl domov, stal se z něj vegetariánský nomád. Moc ji miluje, moc mu chybí. Nechtěl ji víckrát ztratit, ale ztratil.

Tentokrát se vydal hledat do Rumunska…

 

Kdyby ti dva věděli jak si jsou blízko, ale neví. Smutné.

 

Bella si hodila poslední věci do auta, netuší však, že věc, pro ni nejcennější zapomněla na nočním stolku. Ukápla ji další slza, měla to tu ráda. Zaklapla kufr a nastoupila do auta a vydala se vstříc svému ubohému osudu. Kdy by jen věděli, jak jsou blízko, ale neví to.

Bella pomalu sjížděla strmou cestou a myslela na něj. Když sjela z hor napojila se na hlavní cestu a jela k hranicím.

 

Pohled Belly:

 

Jak nejrychleji jsem dovedla, jela jsem pryč. Daleko, bála jsem se, že by si mohli dát dohromady vraždy, úplněk a mě. To jsem nechtěla, nemohla jsem dovolit, aby mě našli. Nedokázala bych se jim opět podívat do očí, ne po mém odchodu. Udělala jsem to samé co oni udělali mě, cítila jsem se mizerně. Udělala jsem to samé, odjela jsem bez rozloučení, opustila je, byli jako má vlastní rodina a já utekla.

Vyklouzla mi slza, ale jela jsem dál.

Když v tom jsem mezi stromy uviděla… ne to není možné. Asi mám zase halucinace, nebylo by to poprvé. Byla jsem na rovné cestě, nikde nikdo. Na pár vteřin jsem pevně stiskla víčka a pak je otevřela. Halucinace byla pryč. Smutně jsem si povzdechla a šlápla na plyn. Nemám moc času. Pozítří je úplněk. Zase další zmařený život, já nechci zabíjet, já se snažím nezabíjet, ale… Už jsem se s tím smířila, co jiného mi taky zbývá. On tu není, aby mi v tom zabránil. Nechci, aby tu byl, nechci aby ještě spatřil tu zrůdu, která je mou součástí.

Zapnula jsem stěrače, protože začalo pršet, nevěděla jsem jestli přes to sklo vydím tak špatně kvůli dešti, nebo kvůli slz v mých očích.

 

Několikrát jsem přemýšlela… o tom, že bych to prostě vzdala. Opustila tento svět, ale já to nemůžu udělat, ne, kvůli Edwardovi. Dříve nebo později by to zjistil a já vím, co by po té následovalo. Proto to nemůžu udělat. Nemůžu to udělat jemu…

 

Pohled nikoho:

 

Téměř se setkali, téměř mohli být spolu. Ale nejsou.

Edward? Edward rychlostí blesku běžel lesem, byl tak šťastný, že cítí její vůni, ale bál se, že to není skutečné. Běžel vysoko do hor, stále za její vůní, až tam dorazil. Zpomalil a lidským tempem došel před dveře. Na kratičkou vteřinu zaváhal a pak natáhl ruku a zaklepal.

Nikdo mu neotevíral. Zaklepal ještě jednou. Všechno mu došlo, když se zaposlouchal do zvuků kolem. Nebylo tu slyšet žádné bijící srdce. Rychlostí blesku vtrhl dovnitř, dostal se do její ložnice, kde nešel jeho fotku. Vzlykal.

A tak měsíce ubíhají a ubíhají dál a dál.

 

Pohled Belly:

 

Dnešní datum? Netuším…
Netuším jak dlouho, už takto žiji, ale jedno vím jistě. Není to dost dlouho, abych dokázala zapomenout. Nikdy to nebude dost dlouho. Ale je tu otázka… Opravdu na to všechno chci zapomenout? Odpověď neznám.

 

Já už nejsem ta stará milá, hodná Bella. Ta už umřela, umřela po odchodu od něj. Nevydržela to. Já jsem jiná. Straním se lidské, vlastně jakékoliv společnosti. Nedělám si tu přátele, nechci riskovat, že bych o ně přišla. To nemůžu dovolit, nechci ztratit někoho další. Už nikdy.

 

Dnes je úplněk, zase. Nenávidím noc. Nenávidím to hnusné kulaté cosi. To kvůli němu jsem zrůda. Nenávidím se a to kvůli němu. Už jen pár minut. Pár sekund…

 

Pohled nikoho:

 

Čas ubíhal a ručička se neúprosně přehoupla na jedenáctku. Je čas.

Bella pohlédla k měsíci. V jejím nitra se právě vedla krutá bitva. Ale tentokrát je a zůstane silnější Bella. A i když je v popředí mysli její pravé já, tak tím přeměně nezabrání.

Ale je tu jeden fakt, o kterém nemá dívka ani tušení. Udržet své pravé já v popředí mysli celou noc, je velmi náročné. Náročné na psychiku, musí se na to velmi soustředit.

Je to velmi vysilující, ale ona to zvládla. Ale už nebude schopna mít takové množství vzpomínek, zapomene na všechno z jejího života. Zapomene na něj, na jeho rodinu, na všechny.

 

Mám končit Happy endem?

<< Shrnutí >>



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Valčík za úplňku - 12. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!