Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Úsvit nového dne, díl 7

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Úsvit nového dne, díl 7Ahojky, moc se omlouvám, že tak dlouho nebyla další kapitolka. Konečně sem jí dávám. Je to vpodstatě 6. díl z pohledu Samanthy. Co si bude myslet o Cullenových? A co o Joshovi? Přečtěte si ;) Čekám na kladné i záporné konemtíky :)

16.12.2009 (12:15) • Nespoutana • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1084×

7

Samantha

 

Pomalu jsem se vracela domů. Už bylo pozdě, mamka se bude zlobit.

Sally se mi motala pod nohama. Chtěla si hrát. Rozběhla jsem se po cestě, ona jako ocásek za mnou. Najednou se zastavila, zavětřila a rozběhla se zpátky do lesa. To snad není možný. Asi ucítila srnku, těch je tady požehnaně a nebylo by to poprvý, kdy je chtěla honit.

Vběhla jsem za ní. „Sally!“ volala jsem na ní. Nic. Běžela jsem za ní a volala její jméno.

Najednou se vedle mě objevil Edward. Z ničeho nic, prostě se tu najednou objevil.

„Samantho,“ oslovil mě s úlevou v hlase.

Tep se mi zdvojnásobil. „C-co tu děláš?“

„Samantho… já ti to vysvětlím až jindy. Musíš okamžitě domů!“

„Proč?“ Nemůžu tady nechat Sally, ne? Navíc – proč chce, abych odešla?

„Protože… protože prostě proto!“

„Já… to nechápu. Jak ses tady vzal?“ snažila jsem se dostat z něj odpověď.

„To je jedno, jak jsem se tu vzal, ale ty teď musíš zmizet z tohohle lesa. Nebo se ti něco stane…“ řekl se zlověstným výrazem.

„Edwarde, já tě nechápu…!“ vyhrkla jsem panicky.

Chytil mě za ruku a táhl mě pryč.

„Co Sally! Utekla mi do lesa!“ zakřičela jsem na něj a pokoušela jsem se mu vytrhnout.

Zatvářil se naštvaně. „Zavři oči,“ řekl. Neochotně jsem poslechla. Ucítila jsem podivný vítr. Najednou mě vzal za ruku. Otevřela jsem oči a uviděla jsem, že v druhé ruce má Sally. Jak to dokázal?

Podvolila jsem se a šla jsem za ním.

Najednou  se mu Sally vyškubla a utekla.

Edward ztuhnul. Co se stalo? Nekousla ho? Podívala jsem se mu na ruku. Nic tam neměl… Tak proč-

Najednou se prudce otočil. Tak prudce, že jsem to skoro nestihla zaznamenat. Stoupl si přede mě a koukal do dálky. Pátrala jsem po tom, co přitáhlo jeho pohled. Po chvíli jsem to našla. Nebo spíš jeho. Pomalu šel k nám.

Edward mu něco říkal, ale nerozuměla jsem tomu, mluvil moc rychle. O něčem si povídali, ale zrovna přátelský rozhovor to nebyl.

Najednou na sebe skočili a začali se prát.

Vykřikla jsem.

Pohybovali se tak rychle, že jsem ty pohyby skoro neviděla.

Najednou se odněkud vynořilo dalších šest lidí. Poznala jsem jeho sestru Alici. Ta na něj zakřičela a potom se všichni vrhli na toho kluka a doslova ho roztrhali. Vyděšeně jsem na ně zírala. Ani jsem si nevšimla krátkého rozhovoru mezi Edwardem a Alicí.

Edward se na mě otočil. „Samantho?“ Udělal pár kroků ke mně.

Instinktivně jsem couvla. Otevřela jsem pusu, ale nic z ní nevyšlo. Byla jsem v moc velkém šoku na to, abych mohla mluvit. Zase jsem jí zavřela.

Mezi těmi lidmi proběhla rychlá konverzace. Nerozuměla jsem jim, mluvili moc rychle.

Edward zavrčel. „Ne!“

Lekla jsem se, i když to nebylo namířené ke mně. Znělo to jako opravdové zavrčení. Co to s nimi je?

Najednou byl u mě. Z pusy mi unikl výkřik.

„Co jsi viděla?“

Najednou jsem nevěděla, jak se mluví, totálně jsem se zasekla, jen jsem na něj vyděšeně koukala.

„Viděla všechno, Edwarde, nemá cenu si něco namlouvat…“ řekla tiše brunetka, která stála stranou.

„Co… co… to bylo?“ podařilo se mi ze sebe dostat.

„Musíš to udělat,“ řekl jeden z nich, nestihla jsem zaregistrovat, který to byl.

„To nemůžu… Alice! Carlisle! Esme! Emmette!“

Sebrala jsem se. „Edwarde, vysvětlíš mi prosím co se tady děje?“ řekla jsem mírně.

Střelil po mě pohledem. „Myslím, že to nepůjde…“

Nepůjde? Jak to myslel? A co se to tady děje??

„Edwarde, teď má právo vědět to. Navíc-“

„Zmlkni, Alice. Nech si to laskavě pro sebe,“ okřikl ji.

„Co mám právo vědět? Edwarde? Vysvětli mi to! Jak ses sem dostal? A co-co…“ došli mi slova.

„Já nemůžu,“řekl Edward nešťastně. „Alice?“

„Jasně,“ usmála se a Edward zmizel.

Trhla jsem sebou. Podívala jsem se na Alici. Přátelsky se na mě usmívala.

„Ahoj Samantho, my se vlastně ještě neznáme, viď? Já jsem Alice. Asi bys chtěla vysvětlit co se tady v předchozích pár minutách dělo, že ano…?“

Jen jsem kývla hlavou a také jsem se usmála. Alice byla velice milá.

„Víš, my nejsme tak úplně normální lidé… Vlastně nejsme lidé vůbec,“ sledovala mojí reakci.

Pochybovačně jsem se na ní dívala. „A co teda jste?“ zeptala jsem se i když jsem si vůbec nebyla jistá, jestli chci znát odpověď. Jsou jiní, to jsem už věděla.

Provrtávala mě pohledem. „Upíři.“

Bylo mi jasné, že bych se měla bát. Viděla jsem, že to myslí vážně a kupodivu jsem jí věřila. Nikdo se nesmál. Ani já ne.

Najednou odněkud přiběhl Josh. Zastavil se asi pět metrů od Cullenových a  vyděšeně si mě měřil.

„Joshi…?“ zašeptala jsem přidušeně.

Alice se překvapeně otočila. „Co to…- “

Najednou tam se mnou byli jenom čtyři lidi… teda jeden člověk a tři upíři. Alice, Ta brunetka, blonďák, co stál vedle ní, a Josh.

Ten postoupil pár kroků ke mně a opatrně si měřil ostatní.

Potom jsem uviděla, jak ho Edward s ostatními, co zmizeli, obklíčili.

Josh se zděšeně rozhlédl a začal se třást po celém těle, jako by měl záchvat. Chtěla jsem vstát a jít za ním, ale Alice se na mě podívala tak nebezpečným pohledem, že jsem raději zůstala sedět na studené zemi.

Upíři se začali přibližovat k sobě a tudíž i k Joshovi.

„NE! Edwarde, nechte ho!!!“ zakřičela jsem panicky, když se najednou Josh jakoby roztrhnul a z jeho těla vytryskl temně černý vlk, velký jako plně vzrostlý kůň.

Zaječela jsem a vyděšeně jsem zírala, jak vlk vrčí na upíry a upíři vrčí na vlka.

Alice mi zacpala pusu.

Ten vlk po nás šlehnul pohledem a jen zlomek sekundy sledoval, jak se pološílená strachy snažím vyškubnout Alici a dostat se pryč. Potom vyrazil k nám rychlostí, která mi brala dech – dokonce jsem zapomněla, že chci pryč. Ale jen na chvíli.

Vrazil do upírů a porazil je na zem. Potom skočil na Alici, která byla nucená mě pustit a přistál na ní s zubany pár centimetrů od jejího krku a výhružně se díval na ostatní.

Já jsem vstala a rozběhla jsem se nejkratší cestou k domu, ale nedávala jsem pozor na cestu, takže jsem přirozeně párkrát zakopla o vystouplé kořeny stromů.

Konečně se přede mnou objevila naše ulice. Vběhla jsem na chodník, přeběhla jsem silnici a zastavila jsem se až před naším domem.

Před domovními dveřmi stála Sally a kňučela na mě. Sedla jsem si k ní a objala jsem ji kolem krku. Nevím jak dlouho jsem tam seděla. Asi pár minut. Nakonec jsem se sebrala, spolkla jsem paniku, potlačila slzy, odemkla jsem dveře a vstoupila jsem do domu.


« Předchozí díl Následující díl »

Autor: Nespoutana (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Úsvit nového dne, díl 7:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře