Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Úplněk za svitu luny - 21. kapitola - Pozdě

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Úplněk za svitu luny - 21. kapitola - PozděJsem tu opět s dalším dílem, tentokrát velmi emotivním, ti, kteří čekali dobrý konec, musím zklamat, ale na druhou stranu jim dávám naději, že se konec ještě z daleka neblíží.

05.11.2011 (09:45) • WereVampira • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1635×

 

 

21. kapitola: Pozdě

 

Místo, kterému jsem kdysi říkal domov, jsem hledat ani nemusel, cestu jsem znal velmi dobře. Tady kolem té uličky, říkal jsem si v duchu, kolem toho stromu doprava a pak pořát rovně a tam vzadu už ho uvidím. Ty poslední metry se zdály nejtěží. Nebyl jsem unavený z běhu, to ani nešlo, ale bál jsem se, měl jsem strach z toho, co nevím. Opatrně jsem opět obešel dům a nejdřív se zaposlouchal do zvuků uvnitř v domě.

I tady jsem slyšel zvuk mrazničky doplňovaný o kapání, ale tohle kapání bylo nějak jiné, nevím čím, ale každé kápnutí jsem vnímal jako úder kladiva a pak jsem zaslechl ještě něco, bylo to slabé, ale jasně jsem dokázal určit, co to je. Byly to údery lidského srdce, ale toto srdce bilo ztěžka a pomalu, zdánlivě klidně, ale jen zdánlivě.

Po té době, kterou jsem strávil jako lovec, vím, jak zní umírající srdce a toto srdce právě umíralo.

Teď už jsem na nic nečekal, vyrazil jsem dveře a jako omráčený jsem běžel k tomu zvuku. Rozléhal se z koupelny. Vzal jsem za dveře, byly zamknuté, tak jsem je vyrval a odhodil za sebe do chodby.

První, co mě udeřilo do nosu, byla ohromná vůně čerstvé lidské krve. Celé mé tělo se napnulo a já se bál pohnout, abych se rovnou nevrhl ke zdroji té omamné, hrdlospalující vůni, ale jen do té chvíle, než jsem spatřil zdroj oné vůně.

smrt

U sprchy seděl, nebo spíše už ležel, na zemi nahý chlapec, ze zápěstí mu tekla teplá, pulzující, rudá krev. Ani se nepohnul, když jsem vyrval ty dveře, byl už napokraji svých sil, jen tam tak byl se skloněnou hlavou a pomalu umíral.

Neviděl jsem mu do tváře, ale to jsem ani nemusel, i když už to jsou skoro dva roky, co jsem ho neviděl, tak bych ho poznal kdykoliv. Byl to Jimi. Ležel tu přede mnou v kaluži krve a umíral.

Udělal jsem krok dopředu, hlavou se mi honilo snad milion otázek promísených se zděšením a naprostou hrůzou. Další krok, ta vůně byla silná a jasně jsem cítil neskutečné pálení v krku, ale ignoroval jsem to. Další krok, a já stále slyšel to pomalé unavené srdce a mělké dýchání, téměř až neslyšitelné.

Poslední krok a já se k němu svalil do té kaluže krve, vzal jeho bezvládné tělo do náruče a stisknul to pulzující zakrvavené zápěstí, aby už dál neunikala ta důležitá tekutina z jeho těla. Byl jako hadrová panenka, byl skoro tak studený, jako já. Věděl jsem, že už mu nezbývá mnoho času, jeho srdce bylo tak slabé.

„Jimi,“ nedokázal jsem se sebe vynést nic kloudného, „Jimi.“

Jednou rukou jsem mu stále svíral zápěstí a druhou jsem si teď naklonil jeho hlavu tak, abych mu viděl do tváře. Díval se, ale jeho pohled byl skelný, téměř už bez života.

„Jimi, Jimi... To sem já, Gustav, vrátil jsem se pro tebe.“ Nevím, proč jsem to řekl, ale musel jsem mu to ještě říct, chtěl jsem mu toho říct mnohem víc, ale neměl jsem na to dost času.

Jeho tvář se mi najednou zdála uvolněnější a oči jako by na moment chtěly někam zaostřit a podívat se na mě. Jeho srdce náhle vynechalo jeden úder.

„Ne, Jimi, ještě ne!“ zakřičel jsem na něj.

Z jeho tváře už se nedalo nic vyčíst a já byl bezradný, držel jsem ho v náručí a už jen tiše sledoval jeho klidnou tvář. Jeho slabounké srdíčko vynechalo další úder a pak najednou ztichlo nadobro. Klečel jsem tam s ním na zemi a cítil, jak jeho křehké tělíčko chladne, ani jsem se nepohnul, žal mě naprosto pohltil, kdybych mohl, tak bych plakal a slzy by mi pomáhaly odplavit ze mě vše, co se tam za tu dobu nahromadilo, ale to bylo nemožné, mé oči už nikdy neuroní ani slzičku.

Nevím ani jak dlouho jsem tam tak byl a utápěl se v tom pocitu viny, když jsem si všimnul té hromady oblečení, která se povalovala na zemi u umyvadla. Navrchu byly pohozené mužské rifle, nebyly Jimiho, tyhle jsem moc dobře znal, patřily otci. Byla na nich vlhká, bělavá skvrna. Pak jsem se podíval pozorně na Jimiho druhé zápěstí, měl tam podlitiny a všude na těle měl různě staré škrábance a modřiny.

Pohltila mě další vlna zoufalství a žalu ze zjištění, že můj bráška si musel protrpět to samé jako já tehdy.

Aniž bych ho spustil z očí, tak jsem s ním v náručí vstal a pomalu vyšel z koupelny. Šel jsem k jeho pokoji, nohou rozrazil dveře a opatrně ho položil na postel. Nedokázal bych ho v té koupelně nechat, ale ani jsem nechtěl dál zůstávat na tomhle místě. Hodlal jsem ho tu nechat na posteli, ale jakmile jsem ho položil, tak mě pohltila úzkost z toho, že ho opět opustím. Zabalil jsem ho tedy do deky a opět vzal do náručí. Věděl jsem, že už tu nevydržím ani chvilku a bylo mi jedno, jestli mě někdo uvidí.

Vyběhl jsem i s Jimim upíří rychlostí z domu a běžel nejkratším směrem ke kraji města. Netuším, jestli si mě někdo všimnul a upřímně mi to bylo i jedno, prostě jsem běžel a ani se nedíval na cestu, můj pohled patřil jen bratříčkovi.

Znal jsem dobře ten směr, i když jsem jím tehdy běžel jen jednou, tehdy jsem ovšem nevěděl, co mě tam čeká, nyní to vím a s očekáváním to chci přijmout. Teď, když jediný důvod mého přemáhání a snažení se o sebekontrolu, leží bezvládně v mém náručí, nechci nic jiného, než jít za ním, konečně ukončit tohle utrpení a najít klidu.

Vím, kdo mi dokáže tenhle klid poskytnout a také vím, kde je najdu, vlky.

 

 

 

shrnutí



« Předchozí díl Následující díl »

Autor: WereVampira (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Úplněk za svitu luny - 21. kapitola - Pozdě:

 1
1. WhiteTie
05.11.2011 [6:03]

WhiteTieČlánek jsem ti opravila, ale příště si dávej pozor na tyto chyby:

+ typ písma - vždy verdana,

+ i/y,

+ přímá řeč,

+ překlepy,

+ s/z,

+ čárky,

+ velká/malá písmena,

+ čárky kolem oslovení,

+ pokud slovo začíná na dlouhé u, tak je vždy ú, nikoliv ů,

+ srdce bilo, nikoliv bylo.

Příště si na to dávej pozor.

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře