Další kapitola Underworldu. Doufám, že se Vám bude líbit. Vaše Stregoni
25.05.2011 (14:00) • Stregoni • FanFiction na pokračování • komentováno 11× • zobrazeno 3940×
11. kapitola
Netvor
Pohled Edwarda:
„Bello!” zakřičel jsem, když jsem ji viděl dopadnout vedle toho zvířete. Vlastně to vypadalo jako vlkodlak. Jenže tenhle vlkodlak stál na zadních a vypadal spíše jako ten z těch hororů, než jako ty co jsou u nás v rezervaci.
Už jsem se chystal za ní skočit, ale uvědomil jsem si, že nemám zbraň. Rychle jsem ji sebral ze stolu a už se chystal skočit, když mě zadržela Alice.
„Něco se ti stane.” Držela mě za ruku. Jenže když viděla že nepolevím, vzdala to.
Rychle jsem šplhal dolů po žebříku a pořád se otáčel, abych viděl Bellu.
Byl jsem už skoro v polovině stromu, když jsem ji uviděl, jak stojí naproti té zrůdě a nic nedělá. Proto jsem skočil dolů a když jsem dopadl stalo se hned několik věcí najednou.
Pohled Belly:
To není možné! Vždyť on musí být mrtví. Viděla jsem, jak ho ta věc tenkrát odtáhla a on se nehýbal. Ale ty oči. Takové měl jen on.
„Jacku?” zašeptala jsem. Vlkodlak se na mě podíval s přimhouřenýma očima. Vypadal jako by přemýšlel.
Udělala jsem váhavý krok, jenže to v tu chvíli skočil ze žebříku Edward. To ale neměl dělat. Vlkodlak se lekl a samozřejmě na něj zaútočil.
„Ne! Edwarde ne!” zakřičela jsem, ale pozdě. Edward vystřelil a tak mi nezbývala jiná možnost, než jednat.
Pohled Emmeta:
Zrovna jsme s Jasperem a Carlislem slézali dolů, když jsme to viděli. Edward vystřelil na to zvíře, ale Isabella skočila strhla vlkodlaka stranou. Bohužel pro ni, kulka jí zasáhla do nohy a tak dopadla kousek dál od nás. Už jsme se chystali, že na vlkodlaka budeme střílet. když jsme ji slyšeli křičet.
„Dost! Nechte ho!” Všichni jsme se na ni podívali jako na blázna. Edward chtěl znovu vystřelit, ale pak si všiml, že zvíře stojí klidně vedle Isabelly jen se na ni dívá.
„Bello-” začal jsem.
„Ne! Nehýbejte se!” Všichni jsme čekali jako na trní, jestli zaútočí. Jenže on tam tak stál a pořád na Bellu hleděl. Vypadalo to, jako by ji znal.
„Jacku?” zašeptala Bella. „Jsi to ty Jacku?”
Jenže zvíře zareagovalo tak, že vycenilo zuby. Už jsme chtěli střílet, ale Bella nás znovu zastavila.
Vlkodlak však udělal něco, co nikdo nečekal. Sehnul se k Belle a šťouchl svým velkým čenichem do medailónu, který měla na krku.
„Jacku,” zaskuhrala a natáhla ruku, aby vlkodlaka pohladila. Ten však před její rukou uhnul a rychle odběhl pryč, neznámo kam. Bella se za ním ještě dlouhou chvíli dívala, když tuhle chvíli vyrušil Carlisle.
Pohled Edwarda:
„Bello, jsi zraněná,” řekla Carlisle a spěchal k ní. Teprve teď jsem se probral z toho šoku a jediné, co mě teď zajímalo byla Bella.
„Nic mi není,” protestovala, když jsem jí chtěl pomoct.
„Máš kulku v noze,” odporoval jsem jí.
„Já to zvládnu.” Naposledy se podívala na místo, kde zmizel ten vlkodlak.
...
„Nechtěla bys nám vysvětlit, co to mělo znamenat?” zeptal jsem se jí, když jí Carlisle ošetřil nohu.
„Nevím, o čem to mluvíš.” Dělala nechápavou.
„Ty jsi na to zvíře mluvila. Říkala jsi mu Jacku,” odporoval jí Jasper. Bella si jenom povzdychla.
„Asi vám dlužím vysvětlení toho všeho.”
„Začni,” vybídla ji Alice.
„Všechno to začalo asi před 200 lety. Byla jsem stejná jako tvoje přítelkyně. Taky jsem milovala tajemno a archeologii. Pořád jsem někde jezdila po památkách a hledala něco dosud neobjeveného. Měla jsem bratra... Tedy ještě mám. Stejný cvok do objevování neznámého jako já. Pamatuji si to, jakoby to bylo včera. Byl to úplně obyčejný den ve Volteře. Nikdo neměl přijet, nebyla žádná bitva a ani nebyly nepokoje. Ale něco se přeci jen stalo. Z ničeho nic vtrhl do hradu neznámý upír. Vypadal, že každým okamžikem zemře. Jediné, co stihl říct bylo mé jméno. Ovšem než jsem k němu přišla byl již mrtev. Ten upír však držel v ruce velmi zvláštní mapu. Vypadala velmi staře. A já byla velmi mladá a velmi zvědavá. Tak jsem si řekla, proč se nepodívat někam, kde jsem ještě nebyla. Vzala jsem sebou menší skupinku upírů a hlavně svého bratra a vydala jsem se do Mexika. Když jsme se dostali sem, všichni jsme to brali jako veliké dobrodružství a úžasný objev. Ovšem do doby, než se členové expedice začali ztrácet. Nejdříve, když zmizel první, Frank, řekla jsem si, že se někde ztratil a že jej najdeme. Taky jsme ho našli, tedy to, co z něj zbylo. A čím hlouběji jsme postupovali, tím nás bylo méně. Až jsme zjistili, že nedokážeme najít cestu odsud. Nakonec jsme tedy s bratrem postavili tento dům. A pak se to stalo...” zasekla se a z oka jí ukápla slza. Bella se podívala z okna.
„Byli jsme zrovna na lovu drobné zvěře a sbírat plody, když se objevil. Obrovská zrůda. Chtěla zaútočit na mě, jenže Jack získal její pozornost a než jsem stihla nějak zasáhnout byli oba pryč. A po Jackovi nezbyla ani památka. Okamžitě jsem utíkala z tohohle místa. Ani přesně nevím, kudy jsem běžela, až jsem se dostala do nějaké vesnice. A zjistila jsem, že jsem ve Španělsku. Odtud již nebylo těžké dostat se zpět do Voltery. Když jsem ovšem zjistila, že jsem byla téměř sto let pryč nechápala jsem. Vždyť jsem podle zápisů, co jsme si vedli, jsem byla pryč pouhých pár týdnů. Tady čas prostě plyne pomaleji, než v normálním světě.” Zakončila svůj příběh.
Nikdo ani nedutal. Všichni jsme si uvědomili tolik věcí, které nám doteď nebyly jasné.
„Takže ten vlkodlak, nebo co to bylo, byl tvůj bratr? Pochopil jsem to správně?” probral se první Carlisle.
„Ano... Byl to on,” povzdychla si smutně Bella.
„Ale jak to můžeš vědět?!” odporoval jsem jí.
„To ty oči. Má stejné oči jako měla naše matka. Zelené s nádechem modři. Přesně takové měla máma.”
„Ale jak to, že není mrtvý?” zeptala se Alice a nebyla jediná, komu to vrtalo hlavou.
„To nevím,” zavrtěla Bella hlavou. „Ale tady nejsme kvůli mému bratrovi ne?! Jsme tady, abychom zachránili tvojí přítelkyni Mirandu. Takže zítra ráno vyrazíme.” Postavila se a podívala se z balkónu.
„Kam?” zeptal jsem se pouze.
„Asi vím, kde by mohla být. Ještě budete překvapeni, co všechno uvidíte,” řekla tajemně a otočila se zády k nám.
Autor: Stregoni (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Underworld - 11. kapitola - Netvor:
Bylo to super !. Miluju Stmívání. Už aby byla další kapitola o Stmívání. Ze Stmívání se mi nejvíc líbí Jasper a Edward.
diavča naše, konečne dalšia kapitola a bola úžasná. páči sa mi tá nova postava, jack aj to ako sa to dalej vyvíja. len ma prekvapilo, že edwar nemal z toho postrelenia belly žiadne výčitky...
nemohla by si kapitoly pridávat prosím prosím prosím častejšie ?
Jes, konečne nový diel! Super! Teším sa! Aj keď ma trochu prekvapilo, že Edward z postrelenia Belly nemal žiadne výčitky svedomia ako on zvykne... Ale je to super!
juchůůů konečně nový dílek...tak dlouho jsem čekala a čekání se vypratilo, protože to bylo fantastické, geniální a bůh ví, co ještě
rychle dalsí kapitolu
nprosto úžesná kapitola, prosím pokračuj
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!