Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ty nejsi táta - 13. kapitola

05.02.2012 (17:45) • Kaliban • FanFiction na pokračování • komentováno 29× • zobrazeno 3638×

13. kapitola

Einar

No dobře, takže s tímhle už moc drahot nenadělám.

„Je to iniciála,“ přiznal jsem neochotně.

„A proč nepoužíváš celé příjmení? To je moc dlouhé nebo co?“ nechápala moje rozpaky.

„To ani ne, je vlastně docela krátké. Je to jen hloupý zvyk z dob, kdy jsem pobýval ve společnosti upírů,“ vykrucoval jsem se.

„Kriste pane! Tak už to vyklop!“ štěkla popuzeně.

„Volturi,“ přiznal jsem.

Bella vykulila oči a o krok couvla.

„Vidíš? To je přesně ono. Jen proto, že mě stvořil jeden z upířích vládců, a protože jsem s nimi nějakou dobu žil, hned mám stigma. A to ani nejsi upír. Dovedeš si představit jejich reakce?“ Veškerá radost z nakupování těch srandovně malých věciček byla tatam.

„Ale říkal jsi, že jsou to známí. Ne že je to rodina,“ protestovala.

„No, vždyť jsou. A jeden z nich mě náhodou přeměnil z člověka na upíra. Rodina je více než tisíc let mrtvá,“ obhajoval jsem se vášnivě.

„Nemyslíš, že něco takového bych měla vědět?“ vyjela.

„No jistě. A kdy jsem ti to měl říct? Když ses mě tak strašně bála?“

Skvělé, naše první hádka, a to jsme spolu asi dvě hodiny. Skvělý začátek vztahu.

„Měl jsi mi to říct třeba ráno,“ trvala na svém.

„Tak já ti řeknu, že jsem býval neskutečný hajzl, což vezmeš v pohodě. Ale moje příjmení je takový problém?“ Ta se mi snad zdá.

„Ano, protože minulost je pryč. Jenže tvá rodina je banda psychopatických, kontrolou posedlých xenofobů. Co myslíš, jak budou reagovat na poloupíra?!“ Ochranitelsky si objala břicho.

„To je docela trefný popis Ara, ale Caius, který mě stvořil, ho celkem slušně drží na uzdě. Staletí jsem s nimi nemluvil, a kdyby se o maličkém dozvěděli, pak ti přísahám, že se mu nic nestane,“ přesvědčoval jsem ji.

Bella na mě ještě chvilku vzpurně hleděla, ale pak celá zvadla.

„Tak promiň, já jen chci zajistit jeho bezpečí,“ povzdechla si.

„S tím ti ze všech sil vypomůžu. Jenom občas musíš přestat kopat jako splašený kůň.“

Nacpal jsem věci do auta a přitulil ji k sobě. Vytáhla se na špičky a políbila mě. Musím uznat, že Francouzi u mě dost stoupli v ceně, když vymysleli tenhle styl.

Cestou jsme se ještě stavili pro barvu, kterou budeme dětský pokoj malovat. Vybrala moc hezký odstín tmavě žluté, i když s každým rozhodnutím se ohlížela na mě, jestli nebudu mít nějaké námitky. Ona se mnou opravdu počítala! Byl to opravdu parádní pocit. Možnost, že po tisíciletí bych mohl mít rodinu, byla… Na tohle asi nenajdu to správné slovo. Mé pocity se na stupnici pohybovaly dost vysoko v kladné části.

*     *     *

Do líčení jsme se vrhli hned po příjezdu, ať máme kam skládat všechny ty pidivěci. Což mě přivádělo k jedné velmi důležité otázce.

„Bello, kdy se to maličké vlastně narodí?“ zeptal jsem se a vytrhl ji tím z přemýšlení.

„Já nevím, netuším, jak dlouho může trvat upíří těhotenství. Třeba to můžeme očekávat každým dnem,“ pokrčila zamyšleně rameny.

„Cože? To jako fakt?“ Překvapením mi vypadla štětka z ruky.

„Zlato, já netuším. Měsíc? Dva? Kdo ví?“ Zacukaly jí koutky při mé reakci.

„Aha, no, tak to bychom měli zbytek nákupů obstarat co nejdřív,“ oddechl jsem si a vrátil se k práci.

Chvíli ticho v pokoji rušil jen tichý zvuk probíhající práce.

„Einare?“ ozvala se najednou Bella s hlasem tak vážným, že jsem se s trhnutím otočil.

„Kdyby se něco posralo, kousneš mě, že ano?“ ujišťovala se vážně.

„Něco se posere a já mám v tu chvíli myslet na jídlo?“ snažil jsem se odlehčit situaci.

„Nešaškuj chvilku,“ požádala mě vážně.

„Bello, samozřejmě, že tě proměním, kdyby se něco podělalo. Přece bych tě nenechal umřít,“ ujistil jsem ji a pevněji objal.

Ta otázkami očividně dost trápila.

„Děkuju.“ Vlepila mi po chvíli pusu a vrátila se k natírání.

Za chvíli se od Belly začalo ozývat pobrukování. Nebylo to kdovíjak úchvatné, chvílemi to ztrácelo melodii, chvílemi i rytmus, ale byl to takový ten druh broukání, který chcete slyšet při návratu domů.

*     *     *

Když jsme skončili s malováním, byla Bella ospalá jako kotě. Nahnal jsem ji do sprchy a mezitím se upíří rychlostí zaběhl osprchovat domů.

Stihl jsem to těsně před ní. Lehla si do postele a mě stáhla vedle sebe. Objal jsem ji a čekal, až usne.

„Sakra, proč ten malý neposeda nemůže spát ve stejnou chvíli, jako já?“ povzdechla si nešťastně.

Sklouzl jsem u kus níž, na úroveň jejího břicha.

„Poslouchej, prcku, uděláme dohodu. Já ti povyprávím nějakou pohádku a ty necháš mamču vyspat, souhlas?“ zkoušel jsem vyjednávat a v paměti lovil nějakou pohádku ze svého dětství.

„Od svého dětství Thor zuřivě nenáviděl veškeré nestvůry, zvlášť obrovského hada, který se skrýval na dně oceánu. Tělo tohoto strašlivého hada pokryté šupinami obepínalo celou zemi a mnoho lodí už kvůli němu ztroskotalo. Zřídkakdy se objevoval během dne, ale jen se v hlubině trochu pohnul, vyvolal bouřlivé vlnobití. Mladý Thor se rozhodl nebezpečného tvora, který měl na svědomí životy tisíců námořníků, zneškodnit. S tímto odhodláním odešel na kraj světa, kam se lidé i bohové těžko dostávají. Žije zde národ obřích rybářů, kteří znají dobře hadovy zvyky. Po dlouhém dohadování se jeden z obrů zvaný Hymir uvolil vzít Thora na loďku. Avšak pochyboval o něm a nedůvěřoval mu, protože mu mladý muž připadal dost slabý. Thor se nenechal odradit a zeptal se, jakou návnadu si má na tento neobvyklý lov připravit. Když mu Hymir nechtěl odpovědět, Thor se už dál nevyptával. Zmocnil se bohova vola, naráz mu odřízl hlavu a vzal si ji do loďky. Hymir byl zděšen vyhlídkou, že se setká s obludou, nevěřil loveckým schopnostem mladého muže. Nicméně mu ukázal místo, kde často voda vře a kde se hlubinný had rád prochází. Thor se bez zvláštního úsilí opřel do vesel a doplul na určené místo. Na obrovský kovový hák, připevněný na pevném laně, nasadil volskou hlavu. Návnadu vhodil do vody a trpělivě cekal jako nějaký rybář s udicí. Obr byl vyděšený z toho, co se bude dít, a chtěl se hned vrátit do přístavu. Thor však o tom nechtěl nic slyšet. Najednou se lano napjalo a kolem loďky, která tančila jako splávek, se začaly tvořit vzdouvající se vlny. Thor zůstal klidný, mocně zatáhl za udici a z vody se vynořila strašlivá hlava. Tak strašná, že se na ni obr neodvážil ani podívat. Thor se z krásného úlovku radoval a napjal všechny svaly. Ještě nebyl dospělý, ale už měl obrovskou sílu. Had s hákem zaseknutým do jazyka pochopil, co ho ohrožuje. Svinul své tělo kolem podmořských skalisek a zatáhl. Thor stál v loďce a myslel si, že se mu paže roztrhnou. Obě dlaně, bolestivě poraněné od lana, se už dotýkaly okraje loďky. V tu chvíli se ozval ohromný praskot. Thorovy nohy, zapřené vší silou, uklouzly po dně. Přesto Thor držel odpornou netvorovu hlavu nad vodou. Had slábl, chrlil proudy jedu a z krvavých očí mu šlehaly strašlivé blesky. Byl tak ohavný, že Hymir, drkotající zuby v rohu loďky, zpanikařil. Obr myslel jen na svou záchranu, zmocnil se sekyry a jednou ranou lano přeťal. Thor upadl nazad a ve vzteku jenom spatřil, jak had zmizel rychle ve vodě. Thor se strašlivě rozčílil a začal trestat zbabělého obra, který ho připravil o první hrdinský čin. I přes svou malou postavu obra tloukl rázně a pak ho nechal v loďce unášené proudem. Aby se uklidnil, vrátil se na zem po mořském dně pešky. Několik měsíců si obludný had léčil rány na tajném místě v největších hlubinách oceánu. V životě se tak nebál a byl rozhodnut nenechat se už nikdy vlákat do tak strašné léčky. Běda Vikingům! Ještě dlouho bude strašit v oceánu a potápět lodě.“

Naklonil jsem se k břichu blíž a v tom jsem poprvé rozeznal jemné detaily dětské krve, která ke mně promlouvala. Bude to kluk!

„Poslouchej, kloučku, když budeš maminku takhle trápit, těžko z tebe bude velký a silný poloupír,“ snažil jsem se celkem nesmyslně domlouvat nenarozenému dítěti.

„Takže to bude kluk?“ ožila najednou Bella a veškerá únava z ní spadla jako mávnutím kouzelného proutku.

Autor: Kaliban (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Ty nejsi táta - 13. kapitola: