Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Tři bratři a tři sestry... kdo s koho - 7. kapitola

27.09.2010 (10:30) • KacenQaCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 4441×

Emmett:

Jakmile letadlo přistálo na určené dráze, naše milá rodinka spořádaně opouštěla letadlo. Popadli jsme každý svůj kufr kromě paní namyšlené, té to nesl Edward, a vyšli před letiště. Čekalo tam jen jedno auto. To bylo jako za trest. Neměl jsem náladu se tím zrovna teď zabývat, sedl jsem si na zadní sedadlo a čekal, než se ti šneci dostanou taky do auta. Nikdo nevěděl, kde budeme teď bydlet, takže Carlisle zaujal místo řidiče, Esmé jako manželka spolujezdec, můj vypatlaný bratr s pijavicí na klíně vedle mě a Jasper na druhé straně ode mě. Radši jsem se koukal z okna ven, abych neviděl, jak si uzlují jazyky.

Krajina tu byla moc pěkná. Všude plno lesů, stromů. Bylo to tu dělané jako pro upíry, určitě tu bude i dobrá potrava, už abychom šli na lov. Cestou jsem zahlédl velikou rezidenci v oranžové barvě. Normální člověk by ji asi neviděl mezi stromy, ale já jo. Ucítil jsem i vůni něčeho, někoho, ale nedokázal určit. Nebyl to lidský pach nýbrž podobný těm našim. Jestli tu jsou další upíři, tak to bude ještě sranda.

Jak čas běžel, Carlisle zabočil na mýtinku, kdybyste byli člověk, asi byste ji přehlédli. Dojeli jsme před dům. Rychlostí jsem nahmatal kliku od auta a už vylézal, abych si to tu prohlédl. Stejně jako já učinil Jasper. Než jsem vyrazil, nadechl jsem se zhluboka čerstvého vzduchu. Nepotřeboval jsem dýchat, ale kdo by odolal tak krásné vůni a příjemném pocitu. Rozeběhl jsem se, ale rázem se zasekl.

Musel jsem zvednout hlavu, abych si celý dům prohlédl a to jsem z rodiny nejvyšší. Přede mnou stála velikánská vila prosklená z jedné strany. Fasáda byla tyrkysové barvy, což jsem vůbec nečekal, ale byl jsem rád, miluju modrou barvu. Esmé asi vycítila moje napětí vlítnout do domu a hodila mi klíčky. Rychle jsem otevřel a ztuhl na místě. Byli jsme zvyklí na přepych a vše kolem, ale tohle bylo nečekané. Předsíň, pokud se tomu tak dalo říkat, byla o třikrát větší než předešlá v NY, po pravé a levé straně stály botníky se zrcadly. Prošel jsem skleněnými dveřmi dál a spatřil velikánský obývací pokoj. Kožená sedačka z bílé barvy stála uprostřed se stolem. Opodál plazmová televize a komody kolem. Ani jsem na nic nečekal a vyrazil rychle do prvního patra.

„Běž rovnou do druhého, první je pro hosty,“ zařvala na mě Esmé ze zdola. Poslechl jsem a vyběhl do druhého patra. Bylo tam pět pokojů. Vletěl jsem do prvního, ale ten se mi nelíbil, byl v zelené barvě a to není můj styl. Druhý byl v šedivý a ten se mi taky moc nelíbil. Za to třetí, to byla paráda. Tyrkysové zdi, polovina pokoje prosklená, v poličkách wi-fi věž, na stole notebook od značky Apple. Zahlédl jsem dvoje dveře.  Jedny byly jak jinak od šatny, ale obrovské a druhé byly od koupelny ve stejné barvě jako pokoj, jen dlaždičky měly motiv mušlí a rybiček. Na celý barák jsem zařval.

„Tenhle pokoj je můj.“

„A tenhle můj,“ oznamoval ve stejné tónině jako já Jasper. Okamžitě jsem věděl jaký pokoj si našel, miloval šedivou barvu. Super, byl hned vedle mě. Po schodech si to mašíroval Edward s Tanyou. Ta okolo mě prošla a skousla si ret. Nechutně jsem se otočil a zalezl do pokoje. Edward úžasem vykřikl také.

„Teda, poslední pokoj je můj.“ Ani jsem si neprohlédl poslední dva pokoje. Čtvrtý byl v oranžové barvě, spíše s holčičími věcmi.

„Oprava, tenhle pokoj bude náš.“ Vešel jsem do posledního pokoje a litoval, že jsem sem vůbec lezl. Stály uprostřed pokoje a žužlali se. To jsem vidět nemusel a otočil se na patě. Jasper mě zahlédl a mašíroval se mnou dolů pomoci s kufry. Esmé už vytahovala krabice z aut a nesla je do předsíně. Uchopil jsem několik krabic do rukou a štrádoval si to do kuchyně. Proč Esmé dbala na ty rekvizity? Chápu, že musí být alespoň trochu zařízená kuchyně, ale až tahle? Byla tu moderní trouba, linka, myčka, dokonce i lednička naplněná lidským jídlem. Udělal jsem nechutnou grimasu. Postupně sem dovezli naše auta a s nimi další krabice a kufry. Asi dobrý tři hodiny i s naší rychlostí jsme to všechno vybalovali. Než jsem vybalil oblečení, moje oblíbené věci, to taky zabralo hodně času. Upřímně jsem litoval Edwarda, s těmi knihami a CD. To bude skládat do noci a Carlisle s ním.

Odešel jsem do obýváku. Všichni tam seděli kromě rodičů. Sedl jsem si na sedačku k Jasperovi a čekal, co se bude dít. Esmé přiběhla a v závěsu Carlisle. Posadili se a spustili.

„Tak jak se vám líbí nový dům?“ Každý byl něčím zaneprázdněný, ať už líbání, nebo snažení o zklidnění atmosféry svou mocí. Tak jsem musel začít já.

„Tomuhle říkáte dům? To je mega vila, je to nádherný,“ objal jsem Esmé, která měla na krajíčku.

„Děkuju, Emmette, jsi hodný. Máme pro vás s tatínkem jednu zprávu.“

„Jakou?“ poprvé se do rozhovoru přidala Jasper. Edwardovi jen klesla čelist na zem.

„Protože jsme tu noví, tak bude večírek.“ Super, nějaké buchty rovnou doma, to není tak zlé.

„Super, tak jo. Dělám pozvánky.“

„Dobře, jsem ráda, že jste nadšení, ale ještě jedna věc tu je.“

„Tak sem s ní.“

„Budete muset chodit do školy.“ Cože, škola? Tam jsem nebyl alespoň deset let.

„Proč?“

„Jak jsem řekla, jsme tu noví a určitě bude podezřelé, když děti jako vy nebudou navštěvovat střední školu.“ Jo, to by asi bylo, ale i tak se mi to moc nelíbilo. Samé buzerování od učitelů a jejich nářky. Fuj. Edward s Jasperem na tom byli stejně jako já, moc se jim to nelíbilo.

„Kdy nastupujeme?“ zeptal se Edward.

„Zítra.“ No, to bude ještě zajímavý.

„Co Tanya?“

„Bude chodit do školy s vámi jako Edwardova přítelkyně,“ upřesnil Carlisle.

„Jasper s Tanyou budou chodit do třetího ročníku a Edward s Emmettem o rok níže.“

Nějak na mě začala doléhat úzkost, tak se radši vypařím.

„Lidi, já už půjdu do pokoje, mám moc práce. Pozvánky, věci do školy, toho je,“ zazubil jsem se na Jazze a ten hned věděl.

„Emme, počkej, půjdu s tebou, přece to nebudeš dělat sám.“ Pokrčil jsem rameny.

Možná, že se Edward chtěl přidat taky, ale to jsme už ani nemohli zaregistrovat, neboť jsme vyletěli naší rychlostí do mého pokoje. Ať si to užije s Tanyou.

„Víš, že se docela těším na střední.“

„Jo, já docela taky, ale asi nebudu vlídnej k učitelům.“ Jen se zasmál.

„Co vlastně na těch pozvánkách má být? Nějak jsem to nedomyslel.“

„To taky nevím, ale trochu budeme přemýšlet a ono to přijde.“ Sedl si na postel, překřížil nohy a zavřel oči. Tohle není můj bratr, to je vyměněný monstrum. Přitom vydával podivné zvuky.

„Jaspere, nemůžu přemýšlet,“ napomenul jsem ho. Utichl, ale svou polohu nezměnil.

Co by tak mohlo být motto večírku. Karneval? Sranda párty? Převládají tu mladí obyvatelé nebo spíše staří? Najednou mě něco ťuklo. Zasedl jsem k počítači a najel na internet, kde jsem si stáhl program na upravování plakátů.

Jakmile se mi to otevřelo, napsal jsem nadpis. Upíří večírek. Jasper ke mně přiletěl a koukal na počítač jako na vetřelce.

„Ty ses zbláznil, viď?“

„No dovol, já neseděl jako mnich na posteli, nohy ve tvaru kříže,“ utahoval jsem si z něj.

„To je metoda na přemýšlení, ale co ti asi řekne Esmé, když jí dáš pozvánky s názvem upíří večírek? To není zrovna nejlepší nápad.“

„Klid, uvolni se. Je to jen téma, neříkám, že tu bude něco v takovém stylu. I když mohl by to být něco jako karneval, ne?“ Zase se zamyslel.

„Aspoň by nám Esmé mohla sehnat kostýmy.“

„Jo, to by šlo. Jen abychom to na oplátku v těch obchodech přežili my.“ Zasmáli jsme se a pustili do práce.

Do dvou hodin večer jsme měli 3000 pozvánek. Byly opravdu úchvatné, mohl bych se tím živit. Nahlédl jsem do kuchyně, tam nikdo. V pokoji u rodičů taky nikdo, z Edwardova pokoje se něco ozývalo, ale nestál jsem o to je nějak rušit. Ovšem to by nebyl Jasper, aby nemyslel jinak než já. Stoupl si před dveře Edwarda a Tanyi, udělal nehutnou grimasu a vyrazil dveře. Ti dva leželi na sobě a moc přívětivě (kamarádsky) se netvářili.

„Co chcete?“ vyjel na nás Edward.

„Máme menší rodinou poradu, tak hejbni tou chlupatou prdelí, ať jste oba dole.“ Jazz zavřel dveře a s úsměvem od ucha k uchu jsme se vydali do obýváku.

„Esmé, Carlisle, jste tady?“

„Jo.“

„Mami, s Jasperem jsem udělali pozvánky na tu naši párty a vymysleli bezva motto.“ Rozsvítila se jako stromeček.

„To je bezva, tak jaké je téma?“ Po schodem se blížil Edward a Tanya, ruku v ruce.

„Upíří večírek.“ Esmé se zkřivil obličej, Carlisle nebyl schopen nic říct, Edward se zasekl v polovině pohybu na schodech a Tanya si stoupla za Jaspera a usmívala se.

„Náhodou je to super téma, výborně, kluci.“ Nečekal bych, že nás podrží zrovna ta pijavice. Ale můj postoj k ní se nemění.

„Jsme tři proti třem, no tak, bude sranda, nebude to úplně upíří večírek, jen kostýmy a výzdoba.“ Pořád se jim to moc nezamlouvalo. Musel jsem přitvrdit, i když nerad.

„Esmé, můžeš si s námi celý den dělat, co chceš. Budeme klidně celý den v obchoďáku.“ To už se na mě koukaly tři zlověstně pohledy Edwarda, Jaspera a Carlislea. Až teď jsem si uvědomil, co jsem to vlastně z té nevymáchané huby vypustil.

Kupodivu Tanya byla nadšená.

„Skvělé, to abychom už začali, nebo to nestihneme, kdy je stanovený datum?“ Esmé.

„Tento týden na pátek.“

„Cože? Tak málo času, to musíme rychle pracovat,“ otočila se na Carlislea, „ty půjdeš na nákupy se mnou zítra. Kluci to tu zatím poklidí a my spolu koupíme potřebné ozdoby a něco na sebe.“ Usmívala se jako měsíček na hnoji. Něco mi říkalo, že asi nebudu v tomhle domě oblíbený.

„Abych nezapomněla, zítra se jeden z vás staví u Brandonových. Domluvila jsem se s Mary, že nám pomůže s večírkem. Volala jsem jí, než jsme sem dorazili.“

„Mary? Kdo to je?“

„Další upírská rodina.“ Teď jsem se bál, aby mi nevylezly oči z důlků. Nebyl jsem sám.

„Upírská? Taky vegetariáni?“

„Ano, a Edwarde, když ses už zeptal, pověřím tě úkolem, zajedeš tam ty.“

„Dobře, kdy?“

„Zítra po škole, řekneš jim, ať se zastaví večer na večeři a promluvíme si o všem potřebném. Takže počítejte, že zítra nikam nejdete, jasný?“ Jen jsme všichni přikývli.

Nějak jsem potřeboval vypadnout, tak jsem se vymluvil.

„Půjdu si dát vanu a připravit se do školy, v půl osmé tady dole.“ Potřeboval jsem se trochu uvolnit, tak jsem si napustil vanu, nalil do ní jablkovou pěnu a hupsnul do ní. Trochu vody odstříklo, ale nebylo to přehnané. Jsem zvědavej, jak budou vypadat ostatní upíři tady, ale ještě víc jsem byl zvědavý, jak tady vypadají zdejší holky. Jelikož to není velké město, tak to nevypadá moc slibně, ale nechme se překvapit.

Vylezl jsem, oblékl si jen kraťasy a lehl si na postel i s notebookem.

Uff, po dlouhé době jsem dokázala sesmolit další kapitolku. Nápady mám, ale nevím, jak je dát do vět a mám i více verzí. Možná, že jste někdo zklamaní, že tu ještě nejsou holky, ale já vám slibuju, že v další kapče budou, ať to stojí, co to stojí. Ovšem než jsem přidám další kapču, budu chtít nějaké komnetáře, neboť zájem nějak opadá a já nevím, jestli má cenu tak ryche přidávat kapitoly. Věřím, že pokud chcete další kapitoly rychleji, komentáře přidáte. Jen mě nezavrhněte za tuto kapitolku a připište váš názor, jsem na něj moc zvědavá. :).

KacenQaCullen

6. kapitola - shrnutí - 8. kapitola

Autor: KacenQaCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Tři bratři a tři sestry... kdo s koho - 7. kapitola: