Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Tři bratři a tři sestry... kdo s koho - 25. kapitola

07.03.2011 (11:00) • KacenQaCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3822×

Tři bratři a tři sestry… kdo s koho – 25. kapitola

Edward:

Držel jsem ji za ruku a láskyplně se na ni pořád díval. Byla tak nádherná. Po stranách obličeje měla pár rozházených pramenů z toho, jak se vehementně prala s mou osobou. Její krásné, zlaté oči mě bedlivě sledovaly, a jakmile jsem si dovolil dotek, který byl intimnější, tak mě plácla přes ruku.

„Tak tohle jsme si nedohodli, Cullene,“ zamručela a oddálila se. Dobře věděla, jak mě pořádně rozrušit. Nemyslel jsem na řízení, ale na to, co se bude dít v kině. Nepochybně toho bude mnoho. Dalo mi velkou práci, abych ji přesvědčil, aby mi dala ještě jednu šanci. Litoval jsem toho, chtěl jsem se jí omluvit, ale těmi kytkami jsem jí zřejmě ještě víc podráždil. Opět vytáhla Tanyu, bože, kdy já se té coury zbavím?

„Na co bys chtěl jít?“ vyrušila mě z přejímání mých myšlenek. Zavrtěl jsem hlavou a pokrčil rameny. Bella se nejistě usmála.

„Komedie, horor, sci-fi?“ nabídla mi.

„Co takhle tebe,“ vylítlo ze mě. Když jsem spatřil její udivený výraz, hned jsem se zastyděl. Tohle jsem asi říkat neměl, vyznělo to velice blbě. Zachmuřila se. Než jsem okem mrkl, sáhla po klice a vylezla ven z auta.

„Sakra, zas jsi to podělal, blbečku,“ zanadával jsem si. Rychle jsem vylezl a utíkal k ní. Chytil jsem ji za ruku, ale ona se vyvlékla.

„Cullene, jestli jsi se mnou jen proto, aby ses se mnou mohl vyspat, tak to řekni! Zdám se ti jako kurva? Tak mi to řekni, já ti rozevřu nohy a posluž si, prase,“ zavrčela a kráčela pryč. To mě trochu přikovalo k zemi, protože to bylo z části pravda. Sblížil jsem se s ní jen kvůli sázce, která byla jen o jednom… sex.

„Bello, prosím, neber to tak, já to tak nemyslel,“ bránil jsem se, ale věděl jsem, že tohle nebude lehký. Doběhl jsem ji a letmo pohladil po ruce. Otočila se a vrhla po mně vražedný pohled.

„Prosím, zůstaň! Budu se snažit to vše napravit, všechno, do puntíku,“ sliboval jsem. Dneska jsem toho měl moc a potřeboval jsem její společnost, ona mě uklidňovala, ona pro mě byla lék a energie, která mě drží tady… na zemi, mezi lidmi.

Povzdychla si. „Kdybych tě neměla ráda, tak bych odešla, ani bys okem nemrkl,“ řekla nabručeně a mířila zpět k autu. Ještě chvíli jsem tam stál a přebíral si její slova. Já se jí líbím? Opravdu? Zavrtěl jsem hlavou a vrátil se do auta. Seděla vzpřímeně, nohy u sebe, ruce zabořené ve vlasech a koukala na palubní desku. Ani očkem po mně nekoukla. To zamrzelo.

Nastartoval jsem a vyjel do toho kina, které má být tak slavné, pokud něco zas nepokazím…

Rosalie:

Napolovic oblečená jsem vyběhla z plaveckého bazénu a hnala se do lesa. Z hrdla se mi draly vzlyky, oči mě pálily a můj krk se škvařil v ohni. Nejenže jsem se ukázala v pravém světle, já si ho dokonce přivlastnila, aniž by o to on sám stál. Všechno jsem to pokazila. Zlostně jsem vrazila do kmene stromu a z hrdla se mi vydral křik. Dunivý, nepříjemný řev, jenž se zařezával do morku kostí. Na stezce se objevila laň. Oči mi zčernaly žízní a hněvem. Představila jsem si místo ní tu malou běhnu v bazéně a po těle se mi rozlil pocit žárlivosti. Cítila jsem, jak se mi ježí chlupy. Hodila jsem taškou o zem a vyrazila kupředu. Moje nohy nabraly rychlost geparda. Před sebou viděla její bělostnou pleť, když jsem vyskočila, rozevřela jsem ústa a už se viděla u krku.

Laň se zhrozila a chtěla utéct, ale oproti mně neměla žádnou šanci. Chytla jsem ji za hrdlo, mrštila s ní o strom a hrubě se zakousla do krku. Když moje zuby proťaly hebkou kůži, na jazyku mi ulpěla sladká krev doprovázející pachutí něčeho nekalého. Je vidět, že laň neví, jaká je zdravá výživa.

Pila jsem, hltala jsem, ale myšlenkami jsem byla úplně jinde. Cítila jsem její poslední reflexy, její poslední údery srdce a přála si, abych si to místo s ní vyměnila. Taky bych raději umřela, než se koukat na to, jak ho bude držet někdo jiný v náruči. Nesmí se to stát! Já to nedovolím! lamentovala jsem v duchu.

„Nesmí, nesmí se to stát,“ zašeptala jsem a svalila se na zem. Opřela jsem se o kmen stromu a vzlykala bez slz. Svět se hroutí a to jsem skoro na začátku, pomyslela jsem si.

„Přeci si ho nenecháš jenom tak pláchnout?“ namlouval mi vnitřní hlásek.

„Jako bych měla šanci to znovu napravit,“ řekla jsem sklesle.

„Máš, velkou, jen bys musela bojovat,“ povídal dál. Poklepala jsem si na spánek. Není cesty zpět. Začalo to nevinnou sázkou a končí to… zamilováním? Ano, zamilovala jsem se.

„Zamilovala jsem se do Emmetta Cullena,“ křikla jsem. Za mnou něco zašustilo. Nadskočila jsem a ohlédla se za sebe. V popředí, na nejvyšší větvi, seděl ohromný anděl v modré košili. Povzdychla jsem si, to jsem tomu dala. Zrovna teď se tady musel objevit? Schovala jsem si hlavu do objetí.

Nechtěla jsem, abych mi bylo vidět do tváře. A už vůbec ne potom, co jsem to vykřikla nahlas.

„Proč se přede mnou schováváš?“ šeptl a byl rázem vedle mě. Zarazila jsem se. I na upíra jsem neslyšela sebemenší pohyb. Zavrtěla jsem hlavou.

„Rosalie, když s tebou mluvím, prosím, koukej se mi do očí,“ řekl naléhavě. Pořád jsem si stála za svým a nebyla ochotná zvednout hlavu a podívat se na něj. Jeho ruka se dotkla mé brady.

„Proč jsi to udělala?“ tázal se jednoduše, ale jednoduše jsem mu nemohla odpovědět. Pokrčila jsem rameny a opět si schovala obličej. Nestačila jsem ani okem mrknout, držel mé ruce za hlavou v železných okovech, svým tělem mě uvěznil na kmeni stromu a nohu mi vklínil mezi stehna. Zřejmě měl obavy, že budu kousat. Neměla jsem k tomu daleko, mohla bych se hanbou propadnout.

„Nechci se ti dívat do očí,“ zašeptala jsem. Cítila jsem jeho pohled na mém těle. Jeho ruka bloudila po mém obličeji, po mé šíji, ale dál nezajel. Vychutnával si moje reakce na ty jeho. Vždy, když se dotkl mé kůže, jakoby pod jeho dotekem zavibrovala a já slastně zavrněla.

„Proč? Jsem tak ošklivý?“ zeptal se laškovaně. Povzdychla jsem si. Nebyla jsem na to připravená. Nemohla jsem ignorovat to, že si mě vychutnával a čekal, kdy se zas prořeknu. Dělal, jakoby ten můj hlasitý výrok neslyšel. Nepochybně si v tom liboval.

„Emmette, řekni mi, co ode mě chceš slyšet?“ vyjela jsem na něj. Cítila jsem jeho silnější stisk na zápěstí. Usmíval se.

„Proč si vyjela na Annabel?“ Zavrčela jsem. Její jméno jsem sice neznala, ale stačil mi jeho pohled a hned jsem si to domyslela.

„Co je ti do toho?“ vyjela jsem na něho. Přiblížil se k mému uchu, jemně nasál tu vůni a otřel se nosem o mou šíji. Cítila jsem každý jeho záškub. On ze mě byl taky celý paf. Jeho vůně se změnila na chtivou, když byl blízko mě. Sálal z něj chtíč, ale dokázal se udržet. Kdybych ho měla v takové rozvinuté koncentraci jako on, asi bych po něm skočila jako včela na kytku. Jeho mužné tělo by se třelo o mé, jeho ruce by se dotýkaly mě…

„Je mi do toho hodně, neboť jsem slyšel všechno tady a viděl všechno tam,“ objasnil mi situaci. Kdybych mohla, červenala bych se. Věděla jsem, že to slyšel.

„Rose, za to se nemůžeš stydět! Ne, když jsi mi to skoro řekla, teď chci vědět, jestli jsi to myslela vážně, nebo to byl jen cholerický výlev,“ zeptal se mě a jeho pohled se mi zabodával do obličeje.

„Proč si to o mně myslíš?“ Dotklo se mě to. Jestli si myslí, že slova do větru hlásím jen tak, ještě v tomhle v případě, tak mě dostatečně nezná.

„Nic! Vůbec nic, protože teď jsem zase vedle. Kdybych ti řekl, co cítím já, řekla bys mi pravdu? Zaleží mi na tom,“ dodal. Zatajil se mi dech. Nečekala jsem, že budeme mít výměnu názoru. Co když mi řekne pravý opak, co když se ztrapním a zbytečně si tu vylévám srdíčko? Vlastně já už jsem se ztrapnila.

„Nechci říct něco první, když si nebudu jistý,“ řekl šeptem. Jeho ruce z mého těla úplně zmizely a přemístil se na větev naproti mně. Viděla jsem celou jeho postavu, jeho obličej i smutné oči.

„Nebylo to dávno, co jsem se zamiloval a nechci to prožít znovu, že se spálím. Pochop, že na venek jsem možná tvrdý, ale v nitru jsem stejný jako každý jiný upír, dokonce bych řekl, že i měkčí.“ Slova z něj plynula jedno po druhém. „Když jsme přijeli do Forks, byl jsem zastáncem jednoho, ojet a odhodit, ale u tebe je to jiné. Já… Ani jsem s tebou nic neměl, ano, přitahuješ mě, moc, je to pro mě hrozné, když se musím držet na uzdě, ale pořád doufám v jedno, že se někdy spolu budeme moc pomilovat. Rosalie, já…“

„Cos právě řekl?“ vykřikla jsem a bála se, že mi zkolaboval hlas.

„Že se mi líbíš, nebo to, že se řídím heslem ojet a zbavit se?“ Zamrkala jsem očima. On… si to ani neuvědomil.

„Emmette, proboha, vždyť…“ Opravdu jsem ztratila řeč, z něho. Sebrala jsem všechnu odvahu a cupitala k němu. Akorát jsem na něj dosáhla, když se ke mně sehnul. Byl jen pár centimetrů od mého obličeje. Přepadlo mě nutkání políbit ho, ale než jsem se vůbec odvážila, musela jsem si něco vyjasnit.

„Přiznal bys to, že ses do mě zamiloval?“ zeptala jsem se, aniž by se mi tón hlasu zlomil.

Jeho pohled byl k nezaplacení. Oči vytřeštil, ale pohledem neuhnul. Bez jakých kolik okolků se natáhl ke mně a řekl: „Ano, jsem ochoten říct ti, že tě miluju.“ Mrtvé srdíčko mi poskočilo radostí. Měla jsem tu chuť se vznést do oblak, ale držel mě na zemi. On, moje láska.

„Miluji tě,“ řekla jsem a zhluboka se nadechla. Oči mu zasvítily. Než jsem stačila cokoli doříct, natáhl se po mém pase, objal mě a přisál se na mé rty. Byly tak hebké, něžné a vláčné. Ruce jsem ztratila v jeho kučeravých vlasech a omotala se kolem jeho mohutného těla. Zběsile mi dýchal do obličeje, ale bylo to slabé, romantické oťukávání, když jsme každý ochutnával toho druhého, a snažili se poznat, co mezi námi je.

Bella:

Na Edwarda jsem byla naštvaná. Sice mě to potěšilo, že zrovna by chtěl mě, ale když jsem si to vyložila v jiném slova smyslu, šlo mu jen o jedno. Nechtěla jsem, aby to mezi námi bylo takové. Chtěla jsem, abychom se sblížili, abychom o sobě věděli co nejvíc.

„Bello, prosím, promluv na mě,“ zaúpěl. Mohla jsem mu pár slov říct, ale necítila jsem se na to. V hlavě se mi rojil plán, jak mu to v kině oplatím. Pak se uvidí, kdo bude z té druhé reakce mimo. Popravdě jsem byla moc zvědavá, jak bude vypadat jeho výraz, když si s ním pohraju.

„Co bys jako chtěl slyšet? Že jsi mě naštval?“ odsekla jsem stroze. Na mě se ani nepodíval, jeho jedinou prioritou byla hlavní silnice. Po chvíli jsme zastavili před kinem, kde se to lidmi jen hemžilo. Chtěla jsem mít soukromí, ale vypadá to, že si budu muset vystačit s osazenstvem.

Už jsem chtěla sáhnout na kliku, když se mi kolem pasu omotala Edwardova paže a přitáhl si mě na své kamenné tělo. Byla jsem v šoku, jeho dech narážel na mou hruď a já cítila všechno jeho svalstvo na svém těle. „Tohle mi už nedělej,“ zavrčel a hrubě mě políbil. Vybíjel si na polibku vztek, ale když viděl, po pěti minutách nečinnosti, že to nemá cenu, jeho náruživé polibky se přeměnily v motýlí.

Odtáhla jsem se od něho a sáhla po klice. Hbitě jsem se nadechla čerstvého vzduchu, abych vyhnala myšlenky na něho a jeho neodolatelný jazyk, jež plenil každé místo v mé puse. Bylo to neodolatelné a poblázněné. Hrozně moc jsem chtěla odolat a zároveň ten polibek udržet, co nejdéle by to bylo možné. Jeho přítomnost ve mně zanechávala jiný pocit, pocit amatéra. Jako bych tu já byla ta nezkušená. Jako bych já okusila ten opojný pocit vzrušení.

„Bel-“ Nastavila jsem do vzduchu ruku na znamení ticha. Potřebovala jsem si poskládat myšlenky a on mi zrovna moc nepomáhal.

„Nic neříkej. Nechci nic slyšet. Nejlepší bude, když půjdeme do toho kina,“ odsekla jsem. Byla jsem na sebe naštvaná, že se mnou mává jako s proutkem. Vzala jsem si kabelku z auta a mířila ke kase, kde jsem požádala o dva lístky. Vybrala jsem horor, přeci jenom se nepůjdu koukat na slaďáky, kde se tam neustále muckají, kdo se na to má koukat?

Jeden lístek jsem podala Edwardovi a čekala jeho narážky, které se samozřejmě dostavily.

„Proč jsi lístky kupovala ty? Koupil bych je a nevybral bych tak blbá místa jako ty. Došlo ti, že sedíme dvě místa od sebe?“ zeptal se zvědavě.

„Vím, a přestaň mě buzerovat, nebo si do kina půjdeš sám,“ přitakala jsem a odešla směr kino. Vstoupila jsem do sálu a nutila mé oči, aby si zvykly na šero. Po stranách byla rozsvícená čísla řad. Zasedla jsem doprostřed a vyhlédla naše místa. Skvělé na tom bylo to, že jsem opravdu seděla ob křeslo od Edwarda.

„Omlouvám se,“ zašeptala jsem, když jsem se otřela pozadím o stehna mladšího chlapce. Trochu se začervenal, ale po pohlavku své přítelkyně se zotavil. Edward šel těsně za mnou a neušel mi jeho vražedný pohled. Teď jsem děkovala za to, že moc zabití pohledem má pouze Rosalie, po tom chudákovi by tam zbyl jen mastný flek.

„Krásný výhled,“ řekla jsem a posadila se. Dala jsem si nohu přes nohu a nepřítomně hleděla na Edwarda, jak si sedá vedle blonďaté dívky. Mezi námi bylo jedno křeslo, které bylo prozatím volné. V duchu jsem si říkala, že můj plán potrápit ho možná vyjde, ale když zhasla světla a já i přes šero viděla, jak se blondýna seznamuje s mým… ehm, s Edwardem, tak jsem zbělela jako stěna čerstvě natřená. Zatnula jsem ruce v pěst a hodila si do pusy tu bílou hmotu, která měla představovat popcorn.

Na obrazovce se objevily úvodní titulky a já se uvelebila v křesle, avšak pořád jsem byla jako na trní, jejich vzdychy a tichá konverzace mě nějak znepokojovala. Film mi sice dělal příjemnou kulisu, ale mým cílem bylo, dostat se co nejblíže k Edwardovi a ukázat jí, že on není volný, že už někoho má, ať stáhne svoje okousané drápy.

Nenápadně jsem hodila kabelku vedle Edwardových nohou. Ani se na mě nepodíval, zrádce. Poposedla jsem si vedle něho a natočila se na jeho stranu. Edward se na mě podíval koutka okem a nepatrně se usmál. Oči se mi zúžily a moje zvědavost rostla.

„Bello, tobě se film nelíbí?“ zeptal se nevinně a pootočil se. Blondýnka ho držela za lem košile a dokonce bych přísahala, že mu rozepnula horní knoflíčky. Našpulila jsem pusu.

„Jo, jen mi spadla kabelka, nechci přijít o tak tučný balík peněz,“ zašeptala jsem příkře a ohnula se. Dala jsem si velikou práci, aby měl Edward pěkný výhled do mého dekoltu; prsa se napnula a měla krásný oblý tvar. Slyšela jsem jen zasténaní a lapání po dechu. Bezva, pomyslela jsem si.

Zvedla jsem hlavu a zahlédla její ruku na jeho stehně. Zavrčela jsem. Edward se uličnicky usmál a blondýnka nakrčila nos. Hbitě jsem se zvedla. Přetáhla se přes Edwarda, tak, že měl moje hrdlo těsně u rtů.

„Nesahej mi na něj, rozumíš,“ zavrčela jsem a lehce do ní strkla. Trhla sebou.

„Kdo jsi, že si na něho děláš nároky?“ zeptala se vyčítavě. Už jsem na ni chtěla skočit a rozervat ji hrdlo, ale Edward mě chytil za pas a přitáhl si mě na svůj klín. Letmo se otřel svými rty o mou šíji a podíval se na ni: „Moje snoubenka, prosím, chovej se k ní slušně,“ řekl, aniž by se mu hlas zvýšil na jakémkoli místě.

Strnula jsem v jeho klíně, ale ruka, která mi jezdila po zádech, mě opět vrátila do reality.

„Prosím?“ zalkla jsem se. Edward se nevinně usmál a políbil mě na spánek. Zavrněla jsem a hodila na blondýnu vražedný pohled. Ta se otočila na druhou stranu a sledovala plátno. Ještě chvíli jsem seděla na stejném místě, když jsem ucítila nepohodlí, raději jsem se hnala zpět do křesílka.

Edward mě přitlačil na své tělo a nepustil mě. Zavrtěla jsem se, ale nic jsem na tom nezměnila.

„Pusť mě,“ sykla jsem. Záporně zakroutil hlavou a nečekaně přiložil rty na ty mé. Chtěla jsem mu odporovat, ale když mi přejel jazykem po horním rtu, schoulila jsem se do jeho náruče. Takhle mě držel v náruči do konce filmu, než se v sále rozsvítilo a na nás spočinuly pohledy všech.

„Co je?! To jste neviděli nikdy zamilovaný pár?“ zeptala jsem se stroze. Jedna žena zakryla svému synovi oči se slovy ‚Dnešní mládež se ojede všude‘ a odešla. Pousmála jsem se a slezla z Edwarda. Ten se odebral k východu, půjde zahřát auto. Nechala jsem ho odejít.

Cestou jsem vyhodila kelímek a skoro celý popcorn. Zakoukala jsem se do zrcadla, upravila si pár pramínků. Když jsem se zahleděla více do zrcadla, úlekem jsem odskočila. Vzduch se mi v plicích uzavřel a moje tělo se zaseklo v čase. Moje barva se rázem měnila.

To nemůže být možný, že by to byl on?! Podívala jsem se tam znovu, i když jsem věděla, že na to nebudu připravená. Opatrně jsem nakoukla a snažila se připravit na nejhorší.

Nic tam nebylo. Díky bohu. Raději jsem vzala nohy na ramena a rychle běžela k autu. Edward už stál u auta s úsměvem od ucha k uchu a otevíral mi dveře. Ani jsem mu úsměv neopětovala a nasedla jsem. Edward bez jakýchkoli otázek zařadil rychlost a vyjeli jsme po silnici k nám domů. Byla jsem nesvá, proto mi bylo jedno, když jsem zjistila, že naše ruce jsou spletené v jedny.

„Můžeš je rozpojit,“ řekl monotónně. Zakroutila jsem hlavou a modlila se, ať jsme doma. Potřebovala jsem si o tom promluvit s Alice. Edward věděl, že nejsem ve své kůži, neustále se mě vyptával. Děkovala jsem, když jsme zastavili na příjezdové cestě. Chtěla jsem otevřít dveře a vypadnout ven jen s lehkým pozdravem. Letmo jsem zašeptala slabé ‚ahoj‘ a běžela ke dveřím. Sáhla jsem na kliku, ale jeho studené paže se omotaly kolem mého pasu.

„Bez jediné pusy chceš odejít?“ zeptal se posměšně. Lehce jsem přikývla a doufala, že mi to projde. Jeho tělo se tisklo na to mé a více se otíral o mé oblečení. Můj přerývaný dech se nesl s vůní chtíče.

Rukou mi jezdil po tváři a jemně ji hladil. Rty se otřel o ty mé, letmo je pohladil motýlími polibky a odtáhl se.

„Proč jsi mě v kině nazval svou snoubenkou?“ Zavrtěl hlavou. Na tváři mu hrál krásný úsměv. Věřila jsem tomu, že by se mi podlomila kolena nebýt celou váhou nalepená na něj.

„Bylo to z vícero důvodů. Jednak jsi po ní házela vražedné pohledy, jednak jsem chtěl zabránit bitce a… líbilo se mi to, chtěl jsem si vyzkoušet, jak to zní, až to budu říkat své vyvolené,“ vysvětlil mi. Své vyvolené… Věděla jsem, že to bylo jen divadlo, vlastně to byl plán, ale naivní hlásek v mé hlavě si myslel, že to myslí vážně a radoval se z toho.

„Zachmuřila ses. To bys opravdu chtěla být mou snoubenkou?“ zeptal se a podíval se mi do očí. Spolkla jsem tlustý knedlík, který mi uvízl v krku. Co teď odpovědět? Můžu zalhat a vědět, že jsem svou šanci promarnila, můžu říct pravdu a být odmítnuta. Vyber si, Bello…

„Měla bych už jít, Alice bude čekat,“ řekla jsme nesměle a chtěla se vykroutit z jeho objetí. Nepustil mě, přirazil mě na dveře domu a podíval se mi zhluboka do očí.

„Odpověz mi! Chtěla bys být mou snoubenkou?“ Zapomněla jsem na všechno okolo.

Nezodpovězená otázka, která vyzněla do vzduchu. Teď je jen na Vás, zda za Bellu odpovíte, nebo to něchápe ve spárech ďábla - mě.

° Samozřejmě jsem zvědavá na Vaše odpovědi a názory. Je láska, kterou si vyznali Emmett s Rosalie, opravdová?

° V další kapitole bude Jasper & Alice, slibuji! I když by se další kapitole měla objevit s delší prodlevou.

KQC → 26. kapitola

Autor: KacenQaCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Tři bratři a tři sestry... kdo s koho - 25. kapitola :