Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Tři bratři a tři sestry... kdo s koho - 10. kapitola

seznameni


Tři bratři a tři sestry... kdo s koho - 10. kapitolaWaw, jubilejní dílek. Doufám, že jsem Vás nezklamala. Edward zajede na návštěvu k Brandonovým, jak se to bude vyvíjet? A co provedla Tanya? Hezké počtení. KacenQaCullen.

Edward:

Nakoukl jsem do třídy a rozhlížel se, kde je volné místo. Nechtěl jsem sedět s nějakou nechutnou holkou, ani s klukem. Moje oči projížděly každý kout, ale nějak nic nezazřely.

Ano, bylo tu jedno volné místo, ale nevěděl jsem, jestli je rozumné si sedat zrovna tam. V myšlenkách jsem za sebou uslyšel profesora, vypustil jsem všechno z hlavy, napřímil se a posadil se vedle… Belly.

Ta si mě hned začala měřit divnými pohledy, až mi to bylo nepříjemné. Profesor vkráčel za katedru a jeho pohled zabrousil na mou osobu.

„Dobrý den třído, posaďte se. Pane Cullene, vy se nám prosím představte.“

„Jmenuju se Edward Cullen, mám dva bratry. Přistěhovali jsme se z New Yorku,“ po téhle informaci si začali všichni špitat, proč zrovna lezeme do Forks, „otec pracuje v nemocnici a moje matka je módní návrhářka. To je vše, co bych Vám mohl říct.“

„Dobře, jen malá otázka Tanya Cullen, ta k vám nepatří?“ To je fakt oplzlej dědula.

„Patří, je to moje přítelkyně.“ Jeho myšlenky na Tanyu se rozutekly a zatřepal hlavou.

Já jsem se posadil, ale v zádech mě pálil Bellin pohled. Neodvážil jsem se tím směrem podívat. Bál jsem se, že by mě probodávala pohledem, vraždila a já nevím co všechno. Nějak jsem z toho měl blbý pocit. V její přítomnosti jsem takový nesvůj, takhle jsem se necítil ani tenkrát v baru.

Moje oči se nedaly udržet na uzdě a zabrousily k Belle. Ta si toho všimla a svůj čokoládovo-zlatý pohled obrátila na mě. Překvapivě tam nebyla žádná nenávist ani zloba, nýbrž něha, veselost a láska? Ne, to jsem si jenom namlouval, já už dneska blázním. Zvonek zazvonil a já rychlým pohybem všechno složil do tašky. Nikdo tu ve třídě už nebyl, tak jsem radši sebral nohy na ramena a vyrazil ke dveřím. Procházel jsem okolo katedry a okem zašilhal k Belle. Ta si to kráčela sexy krokem za mnou. Ty její nohy, obličej, dokonce i poprsí. Úplně jsem se zamyslel a zakopl o stupínek. Už jsem viděl, jak padám k zemi, to bude rána. Kámen se obtiskne do země.

Okolo mého svalnatého těla se omotaly dvě ruce, malé, ale silné. Podpíraly celou mou váhu. Rychle jsem se vymrštil a postavil se čelem k zachránci. Čekal jsem, že to bude ona, ale v koutku mysli jsem čekal Emmetta, nebo Jaspera.

„Měl bys mít lepší rovnováhu, než tvoje košťátko, přeci jen nejste příbuzní.“ Sehnula se blíže ke mně.

„A dokonce jsi upír. Víš, vaše rodina mě udivuje pořád víc a víc.“ Obešla mě a ztratila se v davu studentů. Zacítil jsem její aroma, které mě praštilo do nosu, jako rána boxerkou. Broskvové se skořicí. Zacítil jsem něco mokrého na mé puse, tak jsem tam automaticky dal ruku. Ucítil jsem slinu. Sakra! Jak je to možný, jednou ji uvidím a už slintám? To není normální. Co se to se mnou děje? Zatřepal jsem hlavou a vyšel na parkoviště.

Emmett čekal u svého auta, Jasper byl na místě spolujezdce.

„Emmette, budu muset jet s vámi, tam si vezmu auto a musím jet za Brandonovými.“

„Proč si nejedeš s Tanyou?“

„Rozhodla se nakoupit nový šatník a vybílit naši kreditku.“ Jasper v autě dostal takový záchvat smíchu, že jsem se bál, aby se mu koutky úst neroztrhly. Mezi námi, neměl k tomu daleko.

„Tanyo, pojedeš mým autem, kreditku jsem ti dal, tak se uvidíme večer.“

„Zlatíčko, opravdu nechceš jet se mnou?“ přišla ke mně a objala mě. Objetí jsem jí oplatil a vtisknul malý polibek na rty. Asi měla v úmyslu víc. Možná, že bych se nechal i překecat, ale na parkoviště vrazila broskvová vůně a já se od Tanyi odpojil.

„Takhle to fakt nepůjde, musím jít, ahoj.“ Automaticky jsem nasedl na místo řidiče, přičemž mě Emmett vraždil pohledem. Nastartoval, sešlápl pedál až na zem a vycouval z toho prokletého místa. Periferním viděním jsem viděl udivený pohled Rosalie (myslím), její jméno jsem si moc nezapamatoval. Nepotřeboval jsem ho vědět.

V autě bylo ticho, nikdo nemluvil. Já sám jsem přemýšlel, co se za dnešní den odehrálo. Na paty se nám lepila smůla. Mít hádku, dokonce i rvačku a to s královnami školy. Nejlepší bude, když se jich budeme stranit, abychom s nimi už neměli žádné potyčky. Ale proč zrovna my? Na každé škole, co jsme byli, se k nám chovali jako k někomu. Proč zrovna tady máme být ti druzí? Kvůli nějakému skřetovi, namyšlené fifleně a tiché jeptišce?

Možná, že jsem o nich takhle smýšlel, ale v srdci, i když bylo mrtvé, jsem cítil nějakou náklonnost k jedné z nich. Nevím, co to bylo, jako nějaké pouto, ale doslova neviditelné.

„Sakra Edwarde, vždyť máš Tanyu, jak se takhle můžeš chovat? To tě Carlisle neučil slušnému chování?“ řval na mě můj vnitřní hlas. Měl pravdu, mám Tanyu, a není slušné jí být nevěrný, to se nedělá. Carlisle nám šel vždy příkladem, že máme mít jen jednu ženu, pro kterou se rozhodneme. Já už jsem své rozhodnutí učinil, a nebylo by správné ho měnit.

Ale ta její krása, její oči, ve kterých se topím, její postava, její obličej, její všechno, je tak kouzelný.

Je nádherná… ne, to je slabé slovo. Ona je… Nemůžu najít slovo, které by ji vystihlo. Vzpomněl jsem si na den, kdy jsem potkal Tanyu. Byl to můj nejšťastnější den za celou mojí existenci, ale v tu noc mě netáhlo k ní takové silné pouto, jako k Belle. Emmett i Jasper tvrdí, že toho večera se na povrch dostal jen můj chtíč. Ano miloval jsem, ale ne ji, nýbrž její tělo. Bylo to ode mě sobecké, uvědomoval jsem si to, ale nedokázal jsem srdci poručit

„Budeš milovat tuto dívku a na jinou ani okem nekoukneš.“ Teď jsem si uvědomil jednu věc, moje srdce bije pro dívku, kterou miluju, ale mám domnění, že Tanya to nebude.

„Edwarde?“

„Co se děje, Emmette?“

„Jsi v pořádku?“

„Hrabe ti? Jasně, že jsem.“

„Možná, že mi hrabe, ale ty jsi totálně vedle. Už jsi dávno přejel odbočku do našeho domu a jedeme někam do pr…“ Přerušil ho Jasper.

„Někam do neznáma.“ Fakt? To jsem se na tak dlouho zamyslel? Ucítil jsem sladkou vůni a něco mi říkalo, že budeme blízko domu Brandonových.

„Ani jsem si to neuvědomil, ale cítím tu sladkou vůni, nebude lepší, když zajedeme rovnou k nim?“

„Jo, aspoň to rychle domluvíme a můžeme letět na lov, nějak mě škrábe v krku.“

„To zní moc dobře, ale budeme to muset stihnout, než dorazí návštěva.“ Odbočil jsem na uzoučkou uličku a spatřil velký bílý dům. Nebyl větší než ten náš, ale dosti mi ho připomínal. Nestihl jsem ani zaklepat a už byly dveře dokořán.

„Ahoj Edwarde, těší mě.“ Podala mi ruku.

„Nápodobně, jsem Edward Cullen, ale to asi víte.“

„Jistě, že ano.“ Za mnou se objevil Emmett a Jasper.

„Já jsem Mary Brandon, tihle, to budou mladší Cullenové, že? Jasper a Emmett?“

„Emmett, nekrásnější z Cullenů k vašim službám.“ Podal jí ruku na uvítanou. Jasper zavrčel a já jen protočil panenky.

„Všichni jste moc krásní. Pojďte dál.“ Měli jsme naspěch, ale rád jsem přijal.

„Damone, mohl bys ten svůj zadek zvednout z toho gauče? Máme tu návštěvu.“  Do kuchyně připlul mladý chlapík s hnědými vlasy a zlatýma očima. Měl plné rty a v očích náznak hnědé. Někoho mi připomínal, ale nějak jsem si nemohl vzpomenout.

„Proboha, Damone, jak to vypadáš, jdi se převlíknout, zlato.“

„Kvůli nám to nemusíte, my vám jen máme něco vyřídit od Esmé, a pak musíme jít na… Lov.“

„Jistě chápu, první den ve škole, není to snadný, že? Nedáte si alespoň sklenku červeného vína?“ šibalsky se usmála. Popravdě já jsem byl opravdu žíznivý a Emmett s Jasperem na tom nevypadali o moc lépe.

„Rádi, děkujeme.“ Odcupitala do kuchyně a vzápětí se vracela s pěti sklenkami. V závěsu za ní přibíhal Damon, už elegantně oblečený. Ta ho asi cepuje.

„Tak, tady to je. O čem jste vlastně chtěli mluvit?“

„Esmé,“ ujal se slova Emmett, „nás požádala, abychom se tu zastavili a pozvali vás na večeři v našem stylu. Jedná se hlavně o ten večírek na uvítanou.“

„Jistě, samozřejmě, že přijímáme. Dnes o půl osmé?“

„Ano,“ předběhl jsem Emmetta.

„Budeme Vás čekat, ale už budeme muset jít, omlouváme se.“

„My už musíme?“ Dloubl jsem ho do žeber.

„Jo, už musíme, zapomněl jsem.“

„Nevadí, uvidíme se tam.“

„Nashledanou a děkujeme.“

„Já bych měla děkovat.“ Usmála se a pohladila každého po tváři. Normálně bych ucuknul, jen Esmé se nás takto dotýká, ale nevadilo mi to. Cítil jsem se tu… Jak to nazvat… Příjemně? Jako doma? Vím, je to divné, ale já to tak cítil. Emm s Jazzem na tom byli stejně, nahodili upřímný úsměv, který jsem u nich dlouho neviděl, vlastně od té doby, co u nás bydlí Tanya.

Tanya, rychle musím jít domů, nebo moje auto nepřežije.

Jasper vycítil moje napětí a Emmetta táhl do auta. Rychle jsem nastartoval a uháněl domů. Nebydleli daleko od nás, takže jsme doma byli za tři minuty. Moje auto v garáži ještě nebylo, takže asi Tanya nebude doma. Ve dveřích nás vítala Esmé a na sobě měla kuchařskou zástěru.

„Zlatíčka, jak jste se měli?“ Obyčejně na nás nečeká a ani nás tak sladce neoslovuje.

„Šlo to, děje se něco?“ Na chvíli ztuhla, ale pak se probrala.

„Ne, nic, byli jste u Mary?“

„Jo, byli, je to moc milá paní. Přijdou okolo půl osmé.“

„Výborně, to abych sebou hnula.“ Kráčela do kuchyně, ale nějak se mi nezdála.

„Esmé, děje se něco?“

„Ne, nic. Už jsem vám to říkala.“ Moment, proč tu jsou ty tašky? Ona byla nakupovat? Nebo je Tanya doma? Ale kde je moje auto?

„Co tu dělají ty tašky?“

„Byla jsem na nákupech.“ Nedalo mi to a nahlédl do tašek. Vytáhl jsem krajkové prádélko a samé mini sukně. Esmé nakoukla na chodbu, a kdyby mohla, asi se hanbou červená.

„To se bude Carlisleovi líbit.“

„Edwarde, já… No…“

„Esmé, stalo se něco?“ ptal jsem se už asi po třetí.

„Ne, ale… Tanya ti to potom vysvětlí.“ Ona je už doma? A kde je moje auto?

„Ona je doma?“

Esmé nestačila odpovědět. Do místnosti přiběhla Tanya s ručníkem na hlavě.

„Edwarde, miláčku, je mi to tak líto, ale já…,“ přerušil jsem ji.

„Tanyo, co se děje? Esmé je tady jako na trní a ty se omlouváš? A kde je moje auto?“

Nějak neodpovídala, a když jsem si dal dohromady fakta, málem jsem spadl na zem. Auto v garáži není a Tanya je doma?

„Co se stalo s autem?“ trošku jsem hysterčil.

„Edwarde, je mi to strašně líto, ale já…,“ Opět jsem ji nenechal domluvit.

„Tanyo, sakra, nelez kolem horké kaše. Kde je moje auto?“ Dobře, nemálo jsem hysterčil, ale co jsem měl dělat, když jsem nevěděl, kde je moje zlatíčko. Tanyu mám rád, ale to auto zbožňuju, miluju a já nevím, co všechno. Tanya se mu prostě rovnat nemůže. Jen…

„Edwarde, já ho nabourala.“ Čekal jsem to, ale i tak jsem vybouchl.

„Sakra, Tanyo, jak jsi to mohla udělat? To jsi fakt tak nemotorný upír? Nebo jsi slepá?“

Netvářila se smutně, ani provinile, ale uraženě.

„Si ze mě děláš srandu, ne? Takový kecy máš od té nány ze školy. Já to věděla, ten tvůj pohled, kterým na ni koukáš, to není jen tak. Už jsi ji měl? Vymluvil ses, že jdeš k Brandonovým, a byl jsi s ní?“

„To přeháníš, byl se mnou i Emmett a Jasper.“

„To je jako překážka? Prosím tě, Emmett by měl tu bloncku a Jasper toho skřítka, nikomu by nic nevadilo.“

„Tak, a dost! Tanyo, dnes ses válela po zemi, a právem. Nechtěj, abych to zopakoval já. Dal bych do toho víc síly, než Alice. Pro tvoji informaci, Alice není skřítek, Bella není nána a Rosalie není bloncka. Zklidni hormon a neurážej. Nejdříve se koukni na sebe do zrcadla a potom mluv, pod tlakem by to zrcadlo prasklo a to jsi upír.“ Nečekal jsem takovou podporu od Jaspera.

Tanya, se jako pravá kačena, odebrala do svého/mého pokoje, našpulila pusu a nevylezla z něj až do večera. Každou hodinu pravidelně mlátila do svého notebooku, v duchu jsem si říkal „Jen si s ním mlať, ale nový nedostaneš. Ještě počkej, co ti dám za moje auto.“ Byl jsem totálně naštvaný. Já vím, že je to blbost, ale to auto pro mě mělo neuvěřitelnou cenu.

Bylo sedm hodin, čas zajít do sprchy a hodit na sebe něco slušného. Neměl jsem náladu koukat na zřícenou Tanyu, radši jsem zalezl do pokoje, který měl být původně její. Myslím, že pár dní to tady přežiju. Sprcha byla v oranžových barvách, což nebyl můj styl, ale v této chvíli se nedalo nic dělat. Namydlil jsem se, vydrbal hlavu, tělo a byl venku. Pak mi to cvaklo, já musím jít do svého pokoje, mám tam věci, takže se tomu stejně nevyhnu. V duchu jsem úpěl, proč zrovna já. Když jsem si v rychlosti promítl dnešní den… Hádka, rvačka, ředitelna, biologie, moje auto, šlo do mě sto tisíc voltů.

Na dveře někdo zaklepal, tak jsem šel otevřít. Zpoza rohu vykoukla Esmé.

„Zlato, tady máš oblečení.“

„Děkuju, mami.“ Tohle oslovení měla ze všeho nejraději. Už jsem měl v plánu zavřít, ale Esmé mi tam vrazila nohu.

„Mami, jsem v ručníku a…“

„Edwarde, viděla jsem víc mužů a i vyspělejších, než ty.“ Kulil jsem na ni oči. „Ale o to teď nejde. Nebuď smutný, ani naštvaný kvůli svému autu. Já vím, že tě to asi bolí, ale hned jsem ho poslala do New Yorku na opravu. Mělo by být za dva týdny hotové.“ Dva týdny? Já bych si ho opravil sám za dva dny. No dobře, nejsem žádný mechanik, ale snad to nebylo tak hrozné, nebo jo?

„Dobře, budu se snažit,“ usmál jsem se, ale asi to nevykouzlilo nic, než divný úšklebek.

„Výborně,“ pohladila mě po tváři a odebrala se do kuchyně. Hodil jsem na sebe modrou košili, černé kalhoty, vlasy jen projel gelem a šel dolů. Emmett stál ve smokingu a Jasper seděl na gauči.

„Emmette, proč si nesedneš?“

„Proč? Jde sem důležitá návštěva, a já si nesmím zmuchlat oblek.“  Tvářil se jako pyšný páv, ale mně to hlava stejně nebrala a musel jsem se smát.

„Když jsem mu to říkala dřív, mlel pořád své. Bože, za co mě trestáš,“ promítala si Esmé v myšlenkách. To u mě začal nový záchvat smíchu. Chyběl kousek a asi bych ležel v křečích na zemi, kdyby se mě Jasper nesnažil uklidnit.

„Dí-ík-ky,“ vykoktal jsem. Radši jsem se posadil na gauč a čuměl do zdi. Obyčejně by to bylo do země, ale to bych zahlédl Emmettovy topánky, leštěné jeho vlastní rukou. Bylo to znát, na špičce měl vytlačené své prsty. Koutky se mi samovolně začaly zvedat.

Ruku jsem zaryl do opěradla a doufal, že to přejde. Uslyšel jsem auto na štěrku, takže návštěva je tu. Zkoušel jsem se zaměřit na jejich myšlenky, ale nic. Dřív jsem si toho nevšiml, to je divné…

Z auta vystoupil muž, žena a pak další tři, ale to jsem nemohl určit. Kdo to jen může být? Brandonovi jsou jen dva, nebo ne? Nestačil jsem si odpovědět, protože zvonek zazvonil. Přeletěl jsem místnost, nahodil úsměv a otevřel dveře. To, co jsem viděl, mi vyrazilo dech…

 

 


 

No? Co vy na to? Je to hrozné, že? Prosím hlavně mě neukamenujte za ten konec. Čkám na vaše hodnocení.

KacenQaCullen.

9. kapitola - shrnutí - 11. kapitola

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Tři bratři a tři sestry... kdo s koho - 10. kapitola:

 1
23.02.2012 [23:39]

kikuskaTá Tanya je taká trúba. Mňa tá ženská vytáča do nepríčetnosti. No fakt. Emoticon Emoticon Ona Edovi nabúrala jeho auto a ešte sa jej nepáči, keď na ňu zvýši hlas. No čo už. Tomáš zato, Edward, že si taký dilino a toto si dovlečieš domov. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Tak fajn. Je mi jasné, že dievčatá so Brandonové, ale som vážne zvedavá, ako bude tá ich večera prebiehať. Emoticon Emoticon Veľmi pekná kapitola. Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!