Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Tři bratři a tři sestry... kdo s koho - 9. kapitola

07.10.2010 (07:15) • KacenQaCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 4604×

Edward:

Nějakou rozumnou reakci jsem čekal od svých bratrů, ale rozhodně ne od… a rozumná určitě nebyla.

Za skřítkem, co držel Emmetta pod krkem, vylezla Afrodita. Stoupla si přede mě a prohlédla od hlavy až k patě. Snažil jsem se soustředit na její myšlenky, abych si dokázal zobrazit celou situaci. Sám jsem věděl, že i kdyby to šlo, nesoustředil bych se, protože její krása mě totálně vyvedla z míry.

Napodobila svojí sestru a chytla mě za lem košile. Přitáhla si můj obličej ke svému, při čemž mě úplně odtáhla mimo kolej. Byla o dvě hlavy menší než já i s podpatky, ale dokázala si poradit a naše obličeje stály ve stejném úhlu. Zlatýma očima se do mě vpila.

„Ty chceš vědět, co se to tady děje?“

„A-no, ch-chtěl.“ S velkou námahou jsem vykoktal. Přitáhla si mě ještě blíže a to jsem myslel, že už to nejde.

„Do toho tobě, tvému vypracovanému tělu a krásné hlavince, není vůbec nic.“ Chladný hlas pohltil celý můj obličej a nebyl bych to já, kdyby se o slovo nepřihlásil malý Edík.

„To se teď hodně mýlíš, je to můj bratr.“ Emmett se na mě koukl s očima velké jak tenisáky.

„Jak roztomilé, malý bráška brání velkého. To je tu s vámi i vaše nepovedená sestřička? To jsi tak ubohej, že se neubráníš sám?“ okem švihla k Emmettovi, „Myslím, že to nebude potřebovat, jsme skoro u konce.“

Ona si myslela, že Tanya je moje sestra? No to je tedy gól.

I když nerad, vyprostil jsem se z jejího sevření - a to nebylo malé - postavil se vzpřímeně proti ní a doufal, že se alespoň trochu lekla, když vidí výškový rozdíl mezi námi.
„To si jako myslíš, že se tě bojím, nebo co?“ Nevěděl jsem, co říct.

„Koukám, že si ztratil řeč, panáčku.“  Opět si mě přitáhla blíže ke svému obličeji, skousla mi jemně ucho a zašeptala.

„Nejsi k zahození, tak se prosím tě, nepleť do věcí, které ti nenáleží.“ Tak z toho jsem byl celý mimo. Ani bych si nevzpomenul, že mám přítelkyni, kdyby se nepřihlásila o slovo.

„Ty jedna malá kurvo, co si jako o sobě myslíš? Nešahej na mého Edwarda, nebo ti vyškubu vlasy.“  Dívka už byla na odchodu, ale hned se otočila, když slyšela Tanyu.

„Co jsi to řekla?“

„Že jsi malá kurva bez vlasů, jestli se Edwarda ještě jednou dotkneš. A nedělej, že jsi hluchá, jsi upír, nebo jsi nemotorný upír?“ Oči jí ztmavly do čokoládové barvy tmavého odstínu. Nejdříve potichu zavrčela, ale pak nahodila falešný úsměv a přešla blíže k Tanye.

„Nemotorný upír? O tom jsem neslyšela, ale o upírovi válející se na zemi ano.“ Rychlým pohybem, že ani lidské oko by to nezazřelo, rukou švihla a Tanye uštědřila pěknou facku. Ta sedla. Musela být velká, neboť se Tanya svezla k zemi jako hruška a druhou ránu dostala od dveří aut. Když jsme parkoviště přijeli, koukalo po nás jen pár lidí, ale po té ráně se na nás koukala celá škola.

„Bella, Bella, Bella,“ skandovali, takže jméno oné krásné bohyně je Bella. Sehnula se k Tanye.

„Teď mě poslouchej ty, válíš se tu jako štětka od záchodu a to jsi dostala jen malou facku. Laskavě si uvědom, s kým to mluvíš, já jsem tady někdo, ne ty. Můžu mluvit, s kým chci, kdy chci a ty mi v tom bránit nebudeš i kdybys byla bůhví co. Říkám ti to poprvé a naposledy, nikdy se nepleť do mě a mé rodiny, nebo z tebe nadělám krabičku od cigaret.“ Pustila ji na zem, vražedně ji propíchla pohledem.

„Jo, a ty,“ ukázala prstem na mě, „hlídej si tu ubožačku, nebo ti k někomu uteče. Upřímně, jsi fakt hezkej kluk a takový koště mít vedle sebe, to je urážka tvého vzhledu.“ Sexy krokem odkráčela do školy.

„Tobě to říkám taky naposledy. Tohle je naše místo a příště se nám kliď z cesty, nebo tě zadupu do země, že ani hlava ti vidět nebude.“ Skřítek pustil Emmetta, chytla za ruku tu blonďatou dívku a podobně jako Bella odkráčely do školy.

Byl jsem totálně mimo mísu, ať už z Belly, Emmetta, nebo Tanyi na zemi. Něco mě zatahalo za nohavici. Áhh, to byla Tanya. Sehnul jsem se a zvedl ji ze země.

„Příště se drž na nohou, vypadala jsi jako pytel kácející se k zemi. Nechci poslouchat o tom, že máme doma takový střevo, jako jsi ty, stačí, že mě dostala malá potvora.“ Popíchl ji Emmett, narovnal si košili a vydal se směr kancelář.

Tanya si oprášila sukni, kabát a šla přede mnou. Nevím, o co se snažila, jestli o sexy krok, či kachní divadlo. Ať to bylo cokoli, chůzi Belly nedokázala napodobit ani z daleka. Jakmile holky odešly, celá škola se pakovala za nimi. Radši jsem došel do kanceláře.

***

Celé čtyři hodiny jsem nikoho z rodiny neviděl. U Tanyi a Jaspera to bylo samozřejmé, neboť chodili o ročník výš, ale ani s Emmettem jsem zatím neměl žádnou hodinu. Pak nastal tělocvik, předmět, který nenávidím. Musíme se udržovat, abychom se neprozradili svou rychlostí a to je na zabití. Nemůžu dát volnou cestu mým reflexům.

Převlíkl jsem se do šortek a trika, nazul tenisky a vešel do tělocvičny. Byl jsem jeden z posledních, ale nějak mě to neštvalo. Postavil jsem se na konec řady a čekal na učitele. Periferním viděním jsem zahlédl Emmetta, takže tady aspoň nebude taková nuda.

Klasická rozcvička a všechno kolem. Vůbec mě to nebavilo, stáhl jsem Emmetta stranou do kabinetu na nářadí.

„Co děláš, nevidíš, že cvičím?“

„Jo, to vidím a přitom máš plnou hlavu skřítka.“

„Takhle o ní nemluv,“ vyjel na mě.

„Není to skřítek, je to stvoření, které poslal bůh. Není možný, aby byl někdo tak krásný, jako ona.“

„Jo, viděl jsem. Její sestra je taky moc krásná.“

„Cože?“

„Tobě se líbí její sestra? Nemáš náhodou Tanyu?“ na tváři mu hrál šibalský úsměv.

„Neřekl jsem, že si něco s ní začnu, jen, že je hezká. To je toho.“

„Na to ti skočím, to bys Tanyu nenechal válet po zemi jako pytel brambor.“

„Nech si toho, nevím, koho pod krkem držel skřítek.“ Emmett se na mě vrhl.

Kdyby do kabinetu nepřišel profesor, asi by už neměla základy.

Dostali jsme každý poznámku a dlouhé kázání.

S Emmettem jsme se tomu smáli celou cestu až do jídelny. Konverzace mezi námi byla taková jako dříve a byl jsem za to rád. Chyběl mi starej Emmett.

Cestou do jídelny se k nám připojil Jasper a Tanya. Došli jsme do jídelny, kde byl poslední stůl volný a to u odpadkového koše. Kdyby to bylo na mě, ani sem nelezu a jedu domů, stejně si nandáme tác plný jídla a budeme se v tom jen nimrat. Posedali jsme si a koukali okolo, Emmett zamířil pohledem ke skřítkovi, Jasper k blondýnce a já se radši neodvážil kouknout na Bellu, protože Tanya ni podpatkem drtila nohu.

„Edwarde, viděl jsi jakej účes má ta hnědovlasá holka? Jako sláma pochcaná od koně.“ Mluvila docela nahlas, takže nepochybuju, že to slyšela polovina jídelny a mezi nimi i trojka holek.

„Oblečení jako ze staré doby, to nosila moje babička. Triko s dlouhým rukávem, kalhoty uplé na tělo, nemá žádný vkus.“

„Tanyo, můžeš mi říct, čeho tím chceš docílit?“ zašeptal jsem, ale jen k ní.

„Ničeho, tebe to asi nezajímá, že jsem se před pár hodinami kvůli té malé děvce válela po zemi, nehledě na urážky od tvého praštěného bratra.“ Kdybych se nedržel, tak bych jí asi sám jednu facku rád dal. Chytl jsem ji za ruku.

„Tak za prvé, Emmett není praštěný, je to můj bratr, tak si dávej pozor na jazyk. Nemůžu za to, že se neumíš udržet na nohou.“ Chtěl jsem dodat, že Bella není děvka, ale to jsem si nechal pro sebe. Tayna našpulila pusu a otočila se čelem k jídelně. To dělat neměla, protože si to k ní kráčela Bella s…

„Co zas chceš?“

„Už jsem ti to řekla jednou, ale tobě to asi nestačilo, že?“

„Nikdo, nikdy nebude urážet mě, nebo moje sestry a to platí pro tebe i tvou rodinu, koště jedno.“

„Zalez zpátky ke svému stolečku i s tvou skřítkovskou sestrou a sklapněte.“ Být Tanyou, tak bych je neprovokoval, skřítek byl na pokraji velkého výbuchu. Přistoupila blíže k Tanye, ta nečekaně spadla na zem a vyjeveně koukala.

„Komu říkáš skřítek?“ popadla ji za krk a lomcovala s ní ve vzduchu.

„Kolikrát ti Bella řekla, abys nepletla svůj křivej nos do cizích záležitostí? A když se do ničeho nepleteš, tak urážíš. Kdyby ses koukla do zrcadla, tak by tě kleplo, jak vypadáš ty, oproti nám. Co se týče oblíkání, to jsi ve mně zapnula atomovou bombu. Pro tvou informaci, oblíkám Bellu já, a rozhodně se ti může rovnat, ba ne, ona tě dokonce převyšuje, smetáku.“ Třískla s Tanyou o zem, až to zadunělo. Už to bylo moc, musel jsem se do toho vložit. Hned první den a my máme problém s královnami školy. Stoupl jsem si mezi ně. Zrovna se chystala mojí milou obtisknout do zdi.

„Holky, chovejte se normálně. Asi si všimnou, že malá holka, jako ty, má sílu jako býk a dribluje tu s Tanyou, jako s míčem.“ Neochotně ji pustila na zem.

„Příště si jí laskavě hlídej, než vypustí něco z té nevymáchané huby. Jsi fakt blbej, že se zahazuješ s takovou nánou a tví bratři také, pokud to doma trpí.“

„Díky za radu…“

„Alice, jsem Alice, Bella a Rosalie.“ Postupně ukazovala na své sestry. Do jídelny vstoupil ředitel po boku s Mikem Newtonem. Zjistil jsem to podle jeho myšlenek.

„Vážení, co se tu děje?“ pohledem zabrousil na Tanyu, kterou jsem zrovna zvedal ze země a holky poblíž.

„Výborně, takže opět Cullenovi a Brandnovi, do kanceláře a hned.“ Poníženě jsem sebral Tanyu za loket, pokynul Emmovi a Jasperovi a vydali se do ředitelny pro kárání. Je to poprvé za celou existenci, co lezu do ředitelny a ještě ne kvůli průseru, co bych provedl já, nýbrž Tanya.

Děvčata se posadila a my stáli. Pokud tedy nepočítám Tanyu jako chlapce.

„Tak, teď mi řekněte, co to mělo znamenat? Celá škola měla veřejné divadlo slečny Brandonové a Cullenové.“

„Kdo si začal?“

„Já,“ přihlásila se Alice.

„Proč? Jaký jste k tomu měla důvod, napadat nové děvče?“ Alice se postavila čelem k řediteli.

„Řekla jsem vám, že jsem si začala, ale nebudu vysvětlovat proč. Sám víte, že problémy jsou moje druhé jméno, takže se ani nebudete divit, jaký mám trest? Mohl byste sebou hodit, za pět minut mi začíná hodina.“ Koukal na ni jako opařený.

„Paní Brandonová, takhle se mnou…“

„Kdyby něco, jsem slečna a chápu, nemám s vámi mluvit takovým tónem, ještě něco?“

„Ne, máte týden po škole, co se týče slečny Cullenové, Vás nechám bez trestu, tentokrát, ale příště si dávejte pozor. Vaši bratři už se na tělocviku také předvedli.“ Sjel mě a Emmetta. Postupně nás vyházel ven. Každý se rozutekl svým směrem a já zůstal a chodbě sám. Povzdechl jsem si a vydal se na biologii.

Co si o to myslíte? Zaslužila si to Tanya? A co naše trojka?

KacenQaCullen

8. kapitola - shrnutí - 10. kapitola

Autor: KacenQaCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Tři bratři a tři sestry... kdo s koho - 9. kapitola: