Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Toto se nedá odpustit, Carlisle 21. kapitola

Stephenie Meyer


Toto se nedá odpustit, Carlisle 21. kapitolaTento díl je určen Alice. Co se chystá? Jaké měla vidění? Vše se dočtete zde. Vaše Iva.

Alice

 

Bože, co jsem to viděla? Čirá bolest mnou projela, když jsem si přehrávala znovu a znovu to vidění. Viděla jsem jen Jaspera, krouticího v obrovský bolestech, který ležel na mramorové zemi, a před ním stála malá blondýnka a s krutým úsměvem na něj hleděla.

 

Jane. Ano, znala jsem ji ze vzpomínek, které vyprávěl Carlisle. Prý je zapšklá a nelítostná.

 

Až nyní jsem si uvědomila, že mě Bella objímá. A říká mi něco.

 

„Alice, musíš mi říct, co jsi viděla!“

 

Už u mě byli i Rose a Emmett a rychle a objevila se i Esmé. Všichni na mě soucitně hleděli, ale já byla až moc v šoku na to, abych jim to vysvětlila.

 

„Jasper,“ zašeptala jsem a z mého krku se vydal takový zvláštní zvuk, něco jako vzlyk. Ale nesmím ztrácet čas! Vyskočila jsem nahoru ze země svižným pohybem a ani jsem si neuvědomila, že mě objímá Bella, tak jsem ji jen trošičku odhodila.

 

„Alice? Holčičko! Co se děje?“ ozvala se Esmé, ruce natažené před sebou jako by mě chtěla utěšit.

 

„Měla jsem vidění. Chtějí mučit Jaspera. Musím něco udělat!“

 

„Alice, ale tam přece nemůžeš jen tak vpadnout,“ namítal Emmett, ale má mysl byla zatemněná. Vyrazila jsem ke dveřím nehledíc na následky. Šlo o mou lásku. Muselo ho něco ovládat a my musíme přijít, o co jde. Bylo jasné, že na to funguje Bellin štít. Prolétla jsem domem, ale u vchodových dveří jsem narazila do ohromné betonové stěny. Do Emmetta.

 

„Neznamená, že když mě často štveš, drahá sestřičko, tak tě nechám bez mrknutí oka jít na popravu.“ Emmettův stisk byl velmi pevný. Ale já zase byla mrštná. A poháněl mě vztek.

 

Živočišně jsem na něj zavrčela a vyškubla jsem se mu, ale to mě někdo položil na zem a držel mě. Nejradši bych Bellu kopnula, ale když jsem viděla její výraz očí, něco ve mně se uklidnilo. Znenadání se v Beliných očích objevila tak čirá bolest, že byla přímo hmatatelná.

 

„Bello,“ zašeptala jsem, ale Bella mávla volnou rukou ve znamení, abych mlčela. Do vteřiny tu bolest v jejích očích nahradil prázdný výraz. Až nyní jsem si uvědomila, že Bella je na tom zdaleka hůře než já nebo Esmé. Nejšťastnější v této chvíli tu byla Rose, ke které se Emmett vrátil sám. Tak obrovská byla jejich láska. A moji mysl teď užíral pořád ta a ta samá otázka. To naše láska byla tak křehká? A v posledních letech to byla láska? Nebo jen stereotyp? Má Aro pravdu, že jsme stejně nestálí jako lidé?

 

Mého zklidnění si všimli všichni v místnosti. Ochabla jsem pod tlakem Bellina těla.

 

„Už jsem v pořádku,“ řekla jsem rádoby veselým hláskem.

 

„Alice, Jasperovi se nic nestane, to se neboj.“ Přikročila ke mně Rose. Bella ze mě slezla a já vyskočila na nohy.

 

„Drahoušku, jestli jde o to, abys byla v klidu, tak já s tebou klidně půjdu k Carlisleovi. Uvidíš, že tam Jasper bude úplně v pořádku.“ Esméin obličej byl plný mateřské starosti. Vzala jsem ji za ruku a jemně ji stiskla.

 

„To bys pro mě udělala?“

 

„Zlato, pro tebe cokoliv.“

 

Vděčně jsem se na Esmé usmála a šla jsem už lidským krokem směrem ke dveřím. Tam ale znovu stál Emmett.

 

„Sestřičko, slib mi, že neuděláš žádnou blbost,“ řekl vážným hlasem, který mu nebyl podobný.

 

„No jo, přísahám!“ A po této přísaze odstoupil od dveří a já spolu s Esmé jsme vyšly směrem k domu naproti. Když jsme procházely přes ulici, všichni se na nás otáčeli, ale my to nevnímaly. Esmé šla těsně za mnou.

 

Aniž jsem vztáhla ruku na zvonek u branky, otevřel nám dveře Jasper.

 

Musela jsem se na něj vřele usmát a nejraději bych mu padla kolem krku a celého jej zlíbala. Ale jeho výraz ve tváři byl zvláštní. Byl udivený! Hleděl na mě jako bych byla cizí. Jako by mě nepolíbil v tom lese. Prostě nic.

 

„Přejete si?“ zeptal se nás a já se musela ohlédnout k Esmé, která se také tvářila stejně nevěřícně jako já.

 

„Jaspere, to jsou přece Haleovi!“ ozvalo se za ním a po jeho boku se objevila krásná černovláska s fialovýma očima. Upírka. Věděla stoprocentně, kdo jsem a čím jsem kdysi pro Jazze byla. Ale co bylo, už není. Zjevně.

 

„Já jsem Maria!“ řekla ta žena a natáhla ke mně ruku. Já ji ze slušnosti přijala, ale div jsem se opovržením neotřásla při dotyku její ruky. Potom nabídla ruku k potřesení i Esmé. Ta ji váhavě přijala. Nejraději bych jí ten povýšený výraz vymlátila z tváře, ale před Jasperem ne.

 

„Co potřebujete?“ zeptal se nás Jasper.

 

„Cukr,“ vyhrkla jsem a všichni se začali smát jako bych řekla kdovíjak dobrý vtip.

 

„Alice jen žertuje. Je doma pan doktor Cullen?“ Vykoukla za mými zády Esmé a ujala se zachraňovat tuto situaci.

 

„Jen tak čistě mezi námi, je na lovu i se svou ženou a dalšími členy rodiny,“ odpověděl nám Jasper, ale pohled upíral na Mariu. Nemohla jsem se na to dívat, protože mé mrtvé srdce přetékalo bolestí nesmírné velikosti.

 

„Tak to nevadí, mohl byste mu vyřídit, že děkujeme za pozvání na baseball, ale že máme mnoho práce, tudíž bychom nestíhali. Ale děkujeme,“ řekla Esmé taktně.

„Rád vyřídím, na shledanou,“ vypakoval nás Jasper. Jen užasle jsem na něj koukala, nikdy nebyl hulvát. Vždy to byl můj galantní Jasper, ale už se toho mnoho změnilo, už třeba to, že není můj.

 

Zavírala jsem za námi branku, když jsem je viděla ve dveřích, jak se líbají. Tak vášnivě, jak se líbal Jasper jenom se mnou. Moc dobře jsem viděla, jak na sekundu na mě mrkla Maria a její pohled v očích vypovídal o všem.

 

Naštvaně jsem bouchla vrátky a přeběhla jsem lidskou rychlostí ulici. Esmé už byla v domě, když jsem jí naštvaně kopla do jejího okrasného kamene, který proletěl zvukem jako stíhačka.

 

„Alice, nevybíjej si zlost na mých kamenech!“ vykřikla Esmé, ale nemohla mi dál vynadávat, protože musela běžet k telefonu, který se rozezvučel v kuchyni.

 

„Šutr jako šutr,“ zavrčela jsem a kopla i do druhého, ale před tím jsem se rozhlédla kolem sebe, jestli mě někdo nevidí. Šla jsem pomalu do obývacího pokoje, odkud se ozýval smích. V mém rozpoložení jsem se takové společnosti chtěla vyhnout, protože moc dobře vím, že já nejsem dobrá společnice, když jsem ve špatném rozpoložení, ale nedalo mi to a šla jsem tam.

 

Tam se mi naskytla nádherná podívaná. Bella ležela na gauči, něco si četla, ale já viděla, jak po očku pokukuje po dětech, které si hrály s Rose a Emmettem na podlaze. Nikdy bych nevěřila, že Emmett může mít rád děti, ale on si to přímo užíval. Jemně je pusinkoval a Ness vyhazoval do vzduchu. Vypadali všichni tak šťastně, aspoň tedy ti dva.

 

Kde jsem udělala chybu? Tato otázka kolovala pořád dokola mou hlavou. A já neznala odpověď.

 

„Děti moji, na ambulanci je jeden chlapeček, který potřebuje moji pomoc. Držte mi palce! Musím běžet, pa!“ Změna její nálady byla velmi zvláštní, ale já se jí podívám, co jí v té nemocnici čeká.

 

Na chvíli jsem se zamyslela a s úsměvem jsem se otočila na Esmé. Byl to jeden z mála úsměvů, který jsem dnes někomu věnovala.

 

„Užij si to,“ řekla jsem jen a nechala jsem jim volný průběh.

 

Esmé nad tím asi moc nepřemýšlela, protože jen popadla klíče od auta. Bundu a letěla do špitálu. Já už potom neměla do čeho dloubnout, tak jsem pomalu přešla do velké koupelny sousedící s pokojem Esmé.

 

Sedla jsem si na saténovou sedačku a podívala jsem se na sebe do zrcadla. Vypadala jsem příšerně. Budu muset jít na nějaký pořádný lov, protože už mám pěkné kruhy pod očima. Přišla jsem si, že jsem zestárla minimálně o padesát let. Opřela jsem si lokty o pult z mramoru a zabořila hlavu do dlaní jako by mě bolela. V této póze bych mohla vydržet roky. V této chvíli se mi chtělo jen koukat do dáli a nic nevnímat.

 

Možná bych měla cestovat, podívat se někam, kde jsem ještě nebyla. A pokusit se zapomenout. Nebo bych měla zatnout zuby jako Esmé a bojovat za něj? Ale Jasper za tu bolest stojí, tedy pokud o mně bude znovu stát. Ale co když se spálím o jedna kamna dvakrát? Já jen stoprocentně vím, že Esmé i Carlisle budou opět spolu. Rose a Emmett? Ti už jsou jasní. A Bella? To je kapitola sama pro sebe. Přijde mi, že se její povahové rysy mění každým dnem, hodinou, vteřinou.

 

Z mých zamotaných myšlenek mě vytrhlo až tiché zaklepání na dveře.

 

„Vstupte,“ řekla jsem tichým hlasem.

 

„Alice, neuzavírej se před námi.“

 

„Rose, jsi hodná, že jsi přišla, ale nech mě být.“

 

„No tak to ne! Ale já vím, jak tě z té letargie dostat.“

 

„No to bych chtěla teda vědět jak.“

 

„Jednoduše. Kdy jsi naposledy nakupovala?“

 

„To už je doba.“

 

„No, tak tady máš odpověď na svoji otázku,“ řekla Rose a usmála se nad svou vynalézavostí.   

 

 

____________________________________________________________________

Tak nová kapitola tady a co vy na ni? Budu ráda, když si přečtu jakýkoliv ohlas. Vaše Iva.


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Toto se nedá odpustit, Carlisle 21. kapitola:

 1 2   Další »
04.10.2013 [20:22]

esmenellivo to je super teším sa ked to celé prečítam idem ďalej :) Emoticon Emoticon Emoticon

12. Jana
16.12.2012 [14:53]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

16.12.2012 [12:07]

jesikata Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

15.12.2012 [22:44]

petruss11Už se moc těším na další prosím co nejrychleji Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

9. martty555
15.12.2012 [21:44]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

8. Ľubi
15.12.2012 [20:59]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

15.12.2012 [18:51]

GabrielaCullenUž se nemůžu dočkat další!!! Emoticon Emoticon Emoticon

6. BabčaS
15.12.2012 [16:15]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

5. Alice
15.12.2012 [14:34]

Další kapitolu super

15.12.2012 [14:17]

mokasinakrásné moc se těším na další Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1 2   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!