Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » The vampires princess - 9. kapitola


The vampires princess - 9. kapitolaJe tu další díl The vampires princess. Edward s Bellou se usmířili a všichni jsou šťastní, nebo ne? Přeji příjemné čtení, vaše simi1918.

 

9. kapitola

Bella:

„Bello, Belli, Bells, vstávej, přijdeš pozdě do školy,“ budila mě mamka. Mamka? Vždyť jsem si včera nastavovala budíka.

„Hmm,“ zabručela jsem, aby věděla, že jsem vzhůru. Ach bože, co já to zase včera vyváděla. Skoro nic si nepamatuji. Ještě štěstí, že mě aspoň nebolí hlava, výhoda poloupírství. Můžete se klidně opít a druhý den nejsou žádné následky, tedy kromě ztráty paměti.

„Bello, bude tři čtvrtě na osm,“ řekla mamka. V tu chvíli jsem vyletěla do sedu a vyděšeně se na ni podívala. V rychlosti jsem popadla mobil a doopravdy, bylo tři čtvrtě na osm. Jukla jsem se, proč mi ten budík nezvonil. Aha, tiché vyzvánění, to jsem celá já. Upíří rychlostí jsem udělala ranní hygienu i se namalovala a učesala. Vletěla jsem do šatny, oblékla se a seběhla dolů na snídani. Zrak mi padl na hodiny a bylo za deset minut osm. Páni, za pět minut udělat to, co celé ráno dělám hodinu, fakt dobrý. Naházela jsem do sebe snídani a v tu chvíli zazvonil zvonek u dveří.

„Jdu tam,“ zakřičela jsem ještě s plnou pusou snídaně. Otevřela jsem, a jaké překvapení bylo, když za dveřmi stál Edward. Spolkla jsem poslední kus snídaně a usmála se na něho.

„Ahoj, nechtěla bys jet dneska do školy se mnou?“ zeptal se mě. Omámeně jsem přikývla, protože jsem si ho lépe prohlédla a on snad vypadal ještě lépe než jindy. Ach, ta zamilovanost.

„Super, jsi připravená?“ zeptal se ještě.

„Jo, jen si skočím pro tašku,“ řekla jsem a vběhla do kuchyně, kde jsem měla kabelku. Ještě jsem houkla na rodiče, že jedu, a vyšla ze dveří. Zamířila jsem si to ke stříbrnému Volvu, kde se ležérně opíral Edward o dveře spolujezdce.

„Můžeme jet,“ usmála jsem se na něho a on mi úsměv oplatil. Otevřel mi dveře a já nastoupila.

„Otevíráš dveře všem dívkám?“ rýpla jsem si.

„Ne, protože se mnou ještě žádna dívka nejela. Nikdy jsem žádnou nikam nevozil a ani ještě nikdy nebyla žádná u mě doma,“ přiznal se.

„Doopravdy?“ nadzvedla jsem překvapeně obbočí.

„Ne, nikdy,“ oslnil mě tím jeho omamujícím pokřiveným úsměvem.

Za pár minut jsme byli u školy a vystoupili. Když mě spolužáci viděli vystupovat z Edwardova Volva, vykulili oči a nastalo úplné ticho.

„Jsou překvapeni, že jsi jela se mnou. Ještě nikdy neviděli, že bych někdy někoho vozil. Vždy jsem jezdil sám,“ objasnil mi.

„Hmm...“ Nic víc jsem ze sebe nedostala. Všechny ty pohledy mi byly nehorázně nepříjemné. Edward ke mně přišel a naklonil se k mému uchu. Cítila jsem jeho dech na krku a strašně mě to vzrušilo.

„Všichni kluci mi závidí, že jsi přijela se mnou,“ pošeptal mi do ucha a lehce jako pírko mi nosem po něm přejel. Zachvěla jsem se. V tu chvíli jsem viděla, jak se k nám blíží jedna holka s nasupeným pohledem. Přišla k Edwardovi a nalepila se na něj jak moucha na mucholapku.

„Čau, zlato, strašně se mi stýskalo. Musíme si ty čtyři dny vynahradit,“ šeptala mu do ucha, ale dost nahlas, abych to slyšela já.

„Sorry, Amando, ale je konec,“ odstrčil ji od sebe.

„Cože?! Děláš si srandu,“ ptala se nevěřícně a znovu se na něj nalepila.

„Prostě konec, slyšela jsi mě. Už mě nebavíš,“ odpálkoval ji chladně.

„Nebavím? Nebavím?! Ale já tě miluju, miláčku,“ dělala na něj smutné oči.

„To není můj problém, já s tebou skončil. Nebyla jsi nic víc, než zpestření nudného dne, ale s tím už končím. Končím se všema holkama. Už mě to prostě dál nebaví. Pokud s někým budu, bude to dívka, kterou miluji,“ řekl jí a při tom se mi díval do očí. Proč, když to říkal, díval se do mých očí? Chtěl mi tím něco naznačit? Ne, to je blbost, protože to by znamenalo… Tak to je absurdní blbost. Radši jsem to přestala řešit.

„Vypadni ode mě!“ zaječel na ni. Ona to konečně vzdala, odfrkla si a s nosíkem nahoru odkráčela pryč.

„Promiň, že jsi toho byla přítomna,“ omlouval se mi.

„Takhle ty končíš všechny svoje vztahy?“ zeptala jsem se ho.

„Tohle nebyl vztah. Já jsem vztah zažil jen jednou a to s Ashley. Tyto holky byly, jak už jsem řekl, jen zpestřením mého dne. Ale odpověď zní ano, takhle to vždycky skončím,“ sklopil hlavu a pohledem propaloval svoje špičky bot. Přišla jsem k němu a rukou nadzvedla bradu.

„Edwarde, byl jsi, kým jsi byl, ale to už je minulost, nebo ne?“

„Samozřejmě, že je to minulost. Je to uzavřená kapitola. Už nechci být tím Edwardem, sukničkářem, chci být zase normální.“

„Tak vidíš,“ usmála jsem se na něj. On se rozzářil jak sluníčko a úsměv mi oplatil. Pak už jsme se jen společně vydali na svoje hodiny.

Celý den jsem chodila po boku Edwarda. Pokaždé, když zazvonilo na přestávku, čekal na mě před mou třídou a doprovodil mě na další. Bylo mi tak krásně. Bylo až neuvěřitelné, jak se Edwardovo chování změnilo. Kdyby to bylo možné, myslela bych si, že se mu líbím. Ty pohledy, které na mě hází, letmé doteky, o kterých si myslí, že je nezaznamenávám, prostě mi to tak přijde. Navíc, pořád mám takový pocit, že se včera mezi námi něco zásadního stalo, ale já si to bohužel nepamatuji, jelikož jsem byla na mol. Ale radši jsem se před ním o tom nezmínila. Bojím se totiž, co to bylo a jak by to mohlo změnit náš nynější vztah, proto to radši nechám, jak je. A to, že se Edwardovi líbím, je stejně asi blbost. Kluk, jako je on, má na lepší, než jsem já.

Také jsem se mu po celý den smála, jelikož za ním pořád lezly nějaké holky a dožadovaly se jeho pozornosti. Každou chvíli nějakou od sebe odháněl a musím říct, že některé mají doopravdy výdrž. Jedna dokonce byla tak vytrvalá, že mě Edward žádal pohledem o pomoc, a tak jsem mu s radostí pomohla.

„Už toho mám dost, jestli od Edwarda okamžitě neodprejskneš, tak z tebe zbude jen mastej flek!“ zavrčela jsem na tu holku, až ucukla. Musela jsem mít asi hodně děsivý pohled, protože pustila Edwarda a začala přede mnou ustupovat, až narazila na zeď. V tu chvíli vzala nohy na ramena a zdrhla.

„Páni, můžeš se přestat takhle tvářit, jde z tebe strach,“ poprosil mě Edward a nevím, jestli je to možné, ale měla jsem pocit, že se zatřásl.

„To jsem vypadala fakt tak děsivě?“ ptala jsem se ho se smíchem.

„Musím přiznat, že jo.“ Na oko se strachem zatřásl, ale pak se rozesmál také.

„No jo, jdeme na hodinu,“ odtáhla jsem ho ještě se smíchem do naší třídy. Měli jsme totiž biologii.

Den utekl jako voda a byl večer a já šla spát. Popřála jsem rodičům dobrou noc a zaplula do postele. Zavřela jsem oči a nechala si zdát o mně a Edwardovi.

Druhý den mě do školy zase vezl Edward. Ve škole se na něho zase lepily holky a on je od sebe pořád odháněl. Někdy to byla doopravdy sranda ho pozorovat, jak bojuje s holkou. Vždycky byl pak uražený, ale víc jak minutu to nevydržel a přiznal se, že to asi trošku srandovní bylo. Pošťuchovali jsme se jak malé děti a smáli se. Alice s Jasperem a Rose s Emmettem se pak naopak smáli nám. Jediné, co mi kazilo dobrou náladu, bylo, že mě ten idiot z pondělka pořád sledoval. Nejsem si jistá, jak se jmenuje, jak to ta Alice říkala, myslím, že Mike. Ano, Mike Newton. Pořád se na mě dívá takovým zvláštním pohledem, jako..., ani to neumím popsat. Jako by se na něco chystal, fakt nevím. No, radši na to myslet nebudu, protože mi z toho nabíhá husí kůže.

Další den utekl jako nic a už byla středa. Nevím proč, ale mám už od rána takový divný pocit, že se má něco stát. Neumím to vysvětlit. Samozřejmě mě do školy zase vezl Edward, stejně jako předešlé dny, a tak jsem se rozloučila s rodiči a nastoupila do Volva.

Normálně si po cestě povídáme, ale dnes jsme byli zticha. Nepřítomně jsme se dívala z okénka a pozorovala ubíhající přírodu.

„Bello, co se děje? Jsi nějak zamlklá,“ prolomil to dlouhé ticho Edward.

„Ehm, jsem v pohodě.“

„Bello, poznám, když je něco v nepořádku, a tebe něco trápí,“ smutně se na mě podíval. Povzdychla jsem si.

„Já sama nevím, mám takový zvláštní pocit, ale to určitě nic nebude,“ konejšila jsem ho a nuceně se na něj usmála. Myslím, že to zabralo. Zbytek cesty jsme si už zase normálně povídali a já černé myšlenky vypustila z hlavy.

Po celé dopoledne jsem měla neblahé tušení, že mě někdo sleduje. Cítila jsem takové to mrazení v zádech a každou chvíli se ohlédla, jestli mě někdo nesleduje. Edward to na mně samozřejmě poznal, a tak jsem to vždy nějak zatřela. Hodiny utíkaly docela rychle a šli jsme na oběd. Koupila jsem si jen pití, protože jsem vůbec neměla hlad. U stolu jsem se zapojila do konverzace jen na půl, ale naštěstí to nikdy nepoznal. No, i když asi jo.

„Bello, co se to s tebou dneska děje?“ ptala se mě Alice a ostatní na mě koukali, jako bych byla E.T.

„Jsem v poho, vážně a nekoukejte tak na mě, mám z toho husinu,“ poprosila jsem je. No, asi mi to nespolkli.

„Bello, nelži, jsi moc špatná lhářka, co se děje?“ přidal se k Alice Edward.

„Já…“ nemohla jsem se vyžvýknout.

„Vyklop to, uleví se ti, uvidíš,“ přidala se k nim ještě Rose.

„No, už od rána cítím něco zvláštního, jako by se dnes mělo něco stát, a navíc mám pocit, no, prostě, já nevím, ale jako by mě někdo sledoval,“ vyklopila jsem jim to popravdě.

„To tě ráno trápilo?“ zeptal se mě Edward.

„Ano,“ přiznala jsem se a sklopila hlavu. Najednou jsem pod sebou necítila židli, ale něčí nohy. Podívala jsem se, co se děje, a zjistila, že si mě Edward přitáhl do klína a pevně mě objal. Přitulila jsem se k němu a cítila, že jsem v bezpečí. Když jsem s ním, vím, že mi nic nehrozí.

„Nic se nestane. Ochráním tě,“ šeptal mi Edward. „Navíc, kdyby se mělo něco stát, Alice to uvidí,“ dodal.

„Ale Alice moji budoucnost nevidí."

„Ale ostatních jo. A kdyby se mělo stát něco tobě, ochráním tě,“ přesvědčoval mě. Jen jsem se usmála a dál ho objímala.

„Nechci rušit vaši chvilku soukromí, ale zvonilo, a jestli nechcete přijít pozdě na odpolední vyučování, měli byste jít,“ vyrušila nás Alice. Edward na ni zavrčel, se mnou si stoupl a společně jsme se vydali na hodinu.

Měli jsme výtvarku, a tak jsme zamířili do třídy výtvarné výchovy. Ta utekla jako nic a já už si to po boku Edwarda mířila na parkoviště, když mi něco došlo.

„Edwarde, já si zapomněla kabelku ve třídě. Počkáš na mě v autě?“ zeptala jsem se ho. Kývl a já se vydala zpátky do budovy. Už tu nikdo nebyl, a tak jsem tu byla sama. Šla jsem do třídy výtvarné výchovy a zamířila si to k naší lavici. Jistě, byla tu. Popadla jsem ji a rychle pádila ven. Měla jsem zase ten pocit, že mě někdo sleduje. Mám upíří smysly, slyšela bych kroky, kdyby za mnou někdo šel, nabádala jsem se v duchu. Stejně jsem radši zrychlila krok a zabočila na hlavní chodbu, kde už byl východ, když v tom za mnou něco zašustělo. Otočila jsem se, když v tom rána a tma.

Strašně mě bolela hlava. Snažila jsem se otevřít oči, ale nešlo to. Sakra! Jsi poloupír, tak se seber, řvala jsem na sebe v duchu. Chtěla jsem si sáhnout na hlavu, protože mě strašně bolela, ale nešlo to. Já měla svázané ruce! Zkusila jsem pohnout nohama, ale i ty jsem měla svázané. A dost! Naštvala jsem se a cítila, jak se ve mně začíná vařit krev smíchaná s jedem. Začala se probouzet moje upíří podstata, kterou jsem se snažila celé ty roky držet na uzdě. Najednou jsem bezmyšlenkovitě zavrčela jako pravý upír. Takhle jsem ještě nikdy v životě nezavrčela, ale bylo to osvobozující.

Celé ty roky jsem svoji podstatu nechávala hodně hluboko v mysli a teď konečně vyplula na povrch. Rozzlobením jsem znovu zavrčela a prudce otevřela oči. Cítila jsem se doopravdy silná. Poprvé jsem se cítila jako pravý upír a ne poloupír. Před očima jsem měla rudou páru a dál vrčela.

Lépe jsem zaostřila a zjistila, že jsem v nějaké místnosti. Rozhlížela jsem se a viděla rozbitý stůl se dvěma rozbitými židlemi. Nic jiného tu nebylo. Byla to středně velká místnost a bylo tu docela vlhko. Připadalo mi to tu jako ve sklepě. Mě někdo unesl a zavřel do sklepa! To snad ani není možný!

Proto jsem dnes měla tak špatný pocit. Věděla jsem, že se má něco stát a také se stalo. Alice nic neviděla, protože se to týkalo mě. A Edward mě nemohl ochránit, protože si myslí, že hledám svoji kabelku ve třídě. Sakra! Musím se odsud dostat a to hned. Už, už jsem chtěla použít svoji upíří sílu a roztrhnout provazy, kterýma jsem byla svázaná, když se najednou se skřípáním otevřely dveře a v nich stál…

------------------------------------------------------------------------------------------

Další kapitolka za námi. Doufám, že se líbila a že se těšíte na pokráčko. Budu se moc těšit na vaše komentáře a až jich tu bude 25, přibude další dílek. Mám ho už napsaný, tak se zbytečně nezdržujte. XD



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek The vampires princess - 9. kapitola:

 1
1. kikuska
06.07.2011 [1:11]

Mike Newton. Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!