Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » The vampires princess - 6. kapitola

27.10.2010 (12:00) • simi1918 • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3407×

6. kapitola

Bella:

Cr, cr, cr, začalo mi zvonit u hlavy. Ach jo, zase vstávat. Rukou jsem zašátrala na nočním stolku a vypla budík. Protáhla jsem se a šla udělat ranní hygienu. Lehce se namalovala jako každé ráno a vlasy nechala přirozeně vlnité. Oblékla jsem si úzké džíny, přes to si vzala tričko s potiskem a mikinu. Obula jsem si skate boty, popadla tašku do školy a seběhla dolů do kuchyně. Tam už na mě čekala snídaně od mamky. Snědla jsem ji, umyla talíř a seběhla do garáže. Už jsem chtěla nastoupit do auta, když před domem zatroubilo auto. Vyšla jsem tedy z garáže ven a tam na mě zase čekali Cullenovi. Usmála jsem se a naskočila do Jeepu. Vyjeli jsme a u školy byli za pár minut.

„To pro mě budete jezdit každý den?“ zeptala jsem se s úsměvem, když jsem vystupovala z auta.

„Jasně, to víš, princezny musí mít svého šoféra,“ zazubil se na mě Emmett.  Vrr, nesnáším, když mi pořád předhazuje, že jsem princezna. Emmett se začal tlemit, když mě slyšel zavrčet, a tak jsem ho bouchla do ramene.

„Jauvajs,“ vykřikl a začal si třít místo, kde jsem ho bouchla.

„Vidíš, to máš za to,“ smála jsem se mu a on se pak ke mně přidal, stejně jako zbytek Cullenových. A se smíchem jsme každý došel na svoji hodinu.

Škola utekla docela rychle a mě Cullenovi právě vyhodili doma.

„Jsem doma,“ zakřičela jsem do domu. Pozdravila jsem mamku s taťkou a zaplula k sobě do pokoje. Převlékla jsem se do domácího a šla si udělat úkoly ze školy. Když jsem je měla hotové, lehla jsem si do postele a pustila televizi. Asi po hodině mi na dveře zaťukal taťka.

„Pojď dál, tati,“ pozvala jsem ho dál.

„Bello, mám pro tebe překvapení,“ oznámil mi s úsměvem na rtech.

„Co za překvapení?“ zeptala jsem se nedočkavě. Nemám ráda, když o něčem nevím. Vtom tam přišla mamka.

„Před chvílí mi volal Carlisle, aby nás upozornil, že má zítra svítit sluníčko,“ začal. Jak může vědět, že… Alice, no jasně.

„A co já s tím? Já můžu na slunce,“ zeptala jsem se s povytaženým obočím.

„Víš, oni zítra jedou do hor na lov až do neděle. Takový prodloužený víkend v horách a nabídl mi, jestli nechceme jet s nimi a já přijal,“ řekl a svítil u toho jak sluníčko a mamka se jen usmívala. Hmm, tři dny v horách, to zní dobře.

„Dobře, ale já musím spát,“ souhlasila jsem a podotkla, že já musím spát na rozdíl od nich.

„Já vím, a proto jsme z toho lovu udělali takové stanování. Přes den můžeme lovit a dělat výlety v přírodě a v noci bude každý ve stanu. Je jedno, jestli ten dotyčný spí, nebo ne, ale prostě v něm bude. Co ty na to?“ zeptal se mě. Páni, stanování v přírodě. To jsem ještě nikdy nezažila. Vlastně jsem ještě nikdy nestanovala.

„Super, už se těším,“ odpověděla jsem.

„Dobře, zítra v devět se vyjíždí,“ dodal ještě a pak vyšel z mého pokoje.

„Páni, to bude super, zase zažiji něco nového,“ radovala jsem se a mamka si sedla ke mně do postele.

„Jsem ráda, že se ti ten nápad líbí,“ řekla mamka, pohladila mě po hlavě a pak odešla za taťkou.

Edward:

„To nemyslíš vážně!“ zakřičel jsem na Carlislea. On pozval na náš lov Volturiovi.

„Edwarde, nekřič. Co je na tom špatného? Aro je můj dlouhodobý přítel a jelikož teď žije stejně jako my, tak se naše přátelství ještě zpevnilo. Navíc, nikomu z rodiny to nevadí, kromě tebe. Budeš se s tím muset smířit, protože teď asi budeme dělat spoustu věcí společně. Esme se zkamarádila s Renée a zbytek si oblíbil Bellu, takže teď jsou vlastně něco jako Denálijští. Akorát, že oni jsou naši sousedi. Všichni jsme se s nimi sblížili, tak to zkus i ty,“ radil mi a přesvědčoval.

„To se mám jako jen tak začít přátelit s upíří královskou rodinou?“ zeptal jsem se a v mém hlase byla slyšet ironie.

„Jistě, a navíc teď to teoreticky není královská rodina,“ řekl.

„Fajn,“ rezignoval jsem. Super, takže lov, na který jsem se tak těšil, je zkažený. Bože, odkdy upíři nocují ve stanech? No, ono se tam dá dělat i něco jiného, ale když jste sám? Ach jo. A pak mi to vlastně došlo. Bella. No super.

Ve škole se ji snažím ignorovat, ale nejde to. A co už nechápu vůbec je to, že si s ní při hodině biologie bezmyšlenkovitě vyměňuji úsměvy. Ona se na mě otočí, já se usměji, pak z toho úsměvu zčervená a já se musím usmát ještě více. Na to se také usměje a takhle to jde celou hodinu. Na obědě se dokážu odreagovat, takže se mi daří ji ignorovat, ale jakmile jsme někde sami, jde to pořád dokola. Nechápu to. Navíc jakmile se kvůli mně začervená, dělá mi to strašně dobře. Zahřeje mě u srdce, když se na mě usměje a vůbec, když jsem s ní, jsem šťastný. Tohle se mi normálně neděje, ale je to docela příjemné. Ale má to háček, děje se mi to u Belly a to je špatné. A nejvíce se bojím jedné věci a to, že asi vím, co se se mnou děje, ale nechci si to připustit.

Když mě Carlisle proměnil, nebyl jsem takový, jako jsem teď. Dívky jsem bral jako posvátnost. Sice mě chtěly, ale já je vždy zdvořile odmítl. Jenže když se k nám přidali ostatní a všichni někoho měli, začal jsem se cítit divně. A tak jsem se zkusil sblížit s jednou dívkou, která byla docela hezká. Začali jsme spolu chodit a vyspali se spolu. Tenkrát to bylo mé poprvé. Ale pak jsem ji načapal, jak mě podvádí a to mě naštvalo. Začal jsem si užívat a dělám to dodnes. A teď jsem se asi doopravdy zamiloval do upíří princezny. No, snažím si naříkávat, že je to jen chtíč, ale co když ne? No, láska pro mě vždy byla jedno velké nic, ale teď? A navíc i když bych se tomu chtěl poddat, nemohl bych, protože ona je upíří princezna a já jen obyčejný sukničkář. Aro by s tím stoprocentně nesouhlasil. Takže se jí holt budu dál snažit vyhýbat.

Pátek ráno:

„Edwarde, dělej, přijedeme pozdě,“ řvala na mě Alice z garáže. Ach jo, dál to oddalovat nemohu. Seběhl jsem schody a šel do garáže.

„No, to je dost,“ řekla Alice a nastoupila do mého Volva dozadu. Nasedl jsem na místo řidiče a vyjel. U Belly jsme byli za pět minut.

„Ahojky,“ vylítla Alice z auta a pověsila se na Bellu, která se smála. Ach, jak je její úsměv krásný. Cože! Já už vzdychám nad jejím úsměvem? Tak to jsem v tom až po uši.

„Správně, Edwarde. Konečně sis to připustil,“ ozval se Jasper, který seděl vzadu.

„Stejně je to jedno. Zamilovanej, nezamilovanej, být spolu nemůžeme, tak je to jedno,“ odsekl jsem. Nesnáším, když se mi hrabe v emocích. Ať si hledí svých.

„Bello, že pojedeš s námi v autě, prosím. Máme toho tolik probrat, prosím, prosím,“ začala Alice dělat na Bellu psí oči.

„Ale já chtěla jet svým autem,“ snažila se jí to vymluvit Bella.

„Chceme být nenápadní, a tak musí jet co nejméně aut a do auta svých rodičů se už nevejdeš. Je jen pro dvě osoby. Do Jeepu také ne, protože tam je Esme s Carlislem a ve Volvu je akorát poslední místo pro tebe,“ zahrnovala jí argumenty Alice.

„Tak dobře,“ povolila Bella a vydala se k nám. Bella si to chtěla zamířit do zadu, ale když jí Alice zavedla na místo spolujezdce, tak se zděsila. Vtom mě něco bodlo u srdce. Aha, jasně. Jsem zamilovaný a ona mě nesnáší a nedokáže si ani na pár minut sednout dobrovolně vedle mě.

„Alice já vedle Edwarda nepůjdu. Nesnášíme se a ještě bychom se nabourali,“ začala Bella protestovat.

„Jdeš dopředu. Na pár minut to oba vydržíte, viděla jsem to,“ řekla rázně Alice. Na to už Bella nic neřekla a se sklopenou hlavou si sedla vedle mě.

„Ahoj,“ vylítlo ze mě z ničeho nic.

„Ahoj,“ odpověděla mi zaraženě. Asi jsem ji překvapil. Jen jsem se usmál a vyjel směr hory.

Bella:

Nechápu to. Jednou se se mnou nebaví, hází po mně ve škole hnusný pohledy, teda kromě biologie, kde se červenám a usmíváme se na sebe, a najednou se se mnou zase baví, nebo co? Doopravdy tomu nerozumím. Když jsem nastoupila a on mě pozdravil s úsměvem na rtech, jako by byl rád, že sedím vedle něho, překvapilo mě to. Jenže co je nejhorší, začíná se u mě projevovat cit, který by neměl. Bráním se tomu, ale každým dnem je to horší a horší. Vím, že Edward je sukničkář a každou holku jen využije, ale já se do něj asi doopravdy zamilovala. A tahle jeho kladná stránka, tu miluji ze všeho nejvíce. To, když se usměje mému červenání, mi pokaždé vykouzlí úsměv na rtech. No radši jsem se otočila a koukala z okýnka, než bych udělala něco, no radši ani nebudu myslet co.

V horách jsme byli za hodinu a půl. Bylo to tu kouzelné. Samá příroda a ten vzduch, krása.

„Takže, nejdřív se postaví stany, vybalí a pak každý vyrazí na lov, jasné?“ zavelela Alice. Všichni jsme se tedy vydali postavit stany. Mělo by jich být šest. Jeden pro Ara a Renée, druhý pro Carlisle a Esme, třetí pro Rose a Emmetta, čtvrtý pro Alice a Jaspera, pátý pro mě a šestý pro Edwarda. Vzala jsem si svůj stan a šla se s ním nějak poprat.

„Alice, nevíš, kde mám svůj stan?“ zeptal se z ničeho nic Edward.

„Nevím, já se o tvůj stan nestarala,“ odpověděla a dál stavěla ten svůj s Jasperem. Chvíli bylo ticho, když Edward vykřikl: „Emmette, já tě zabiju!“ Koukla jsem se na Emmetta a ten dělal, jako by nic.

„Emmette Cullene, co jsi udělal s mým stanem!“ vykřikl na něho.

„No, víš, já… říkal jsem si, že tady v horách jsou super skály a že bych rád zkusil z jedné skočit s padákem. Ale jelikož mě to napadlo pozdě, půjčil jsem si tvůj stan a udělal si z něj v rychlosti provizorní padák. Samozřejmě ti doma koupím nový,“ snažil se mu to Emmett vysvětlit. Začala jsem se pochechtávat a ostatní se ke mně přidali. Bože, to může napadnout jen Emmetta. Skákat ze skály se stanem místo padáku.

„A v čem mám jako v noci bejt, až si všichni budete užívat ve svých stanech,“ řekl podrážděně. Na to už Emmett nic neřekl.

„A co kdybys byl ve stanu s Bellou. Má ho sama pro sebe a přece nebudeš celou noc sedět sám tady venku. Alespoň nebudete sami. Můžete si spolu povídat a zabavit se,“ navrhla. Já se ještě pořád pochechtávala, když mi úsměv zamrzl.

„C-c-cože? To myslíš vážně?“ ptala jsem se zaskočeně a nevěřícně.

„Jistě, co ty, drahý?“ zeptala se ještě táty.

„Já myslím, že je to velmi dobrý nápad,“ řekl a mrkl na mě. On na ně mrkl? Můj táta!

„Ou, no, to nejde. Nemohu spát s Bellou v jednom stanu. Je to holka a...“ začal se Edward vymlouvat a větu nedořekl.

„Ale prosím tě, nejste malé děti. Myslím, že toho máte spoustu společného,“ zamítla jeho protesty mamka.

„Ale,“ snažila jsem se do toho zapojit já, ale Alice mě rázně zarazila.

„Žádné ale. Viděla jsem, že spolu v tom stanu spolu budete.“ Na to už jsme ani jeden nic neřekl. Povzdechla jsem si a šla začít stavět ten můj, náš stan. Začala jsem ho vyndavat, když ke mně přišel Edward.

„Nechceš pomoct?“ zeptal se mě. Překvapením jsem zamrkala a jen přikývla.

„Děkuji,“ poděkovala jsem.

„Nemáš zač.“ HZodil na mě jeden z těch jeho nádherných úsměvů.

„Proč se ke mně takhle chováš?“ musela jsem se zeptat.

„Jak, takhle?“ zeptal se mě a přitom stavěl konstrukci stanu.

„No, každý den po mně házíš hnusný pohledy a dneska se se mnou bavíš úplně normálně,“ vysvětlila jsem mu.

„Budeme v jednom stanu, a tak se musím krotit, aby to ten stan vůbec přežil,“ řekl a ani se na mě nepodíval. Neřešila jsem to a pomohla mu dostavět ten stan.

„Takže, je deset hodin dopoledne. V jedenáct večer je sraz tady. Opozdilci budou mít problém,“ začal Carlisle a při poslední větě se koukal na Emmetta. Všichni jsme přikývli a vydali se na lov. Já se rozběhla a užívala jsem si ten horský vítr. Byla jsem lovit nedávno, ale překvapivě mám na krev chuť. Jak jsem tak dýchala, zachytila jsem pach pumy. Mňam, moje nejoblíbenější pochoutka. Běžela jsem po stopě, až jsem narazila na pumu vyhřívající se na sluníčku. Napjala jsem se a chtěla skočit, když mě někdo předběhl. Překvapením jsem zamrkala a pak dost hlasitě zavrčela.

„To byla moje kořist,“ vyštěkla jsem na Edwarda, zloděje mé kořisti.

„Kdo dřív přijde, ten dřív mele,“ vysmíval se mi a dál pil. Cc, ať si trhne, já mám celý den na to, abych si našla další. A s nosem nahoru jsem vyběhla hledat další. Netrvalo to ani moc dlouho a narazila jsem na další pumu. Tu jsem si konečně chytla a vypila. Ach, ta je tak dobrá. Vykopala jsem jámu a mrtvé tělo pumy do ní hodila. Zase jsem ji zakopala a šla na další kořist.

Jsem totálně přepitá. Za dnešek jsem měla dvě pumy, medvěda, ještě nějakou kočkovitou šelmu a soba. Doopravdy, úplně cítím, jak mám z břicha žabinec. Byla už tma, a tak jsem se vydala zpátky do tábora. Alice s Jasperem, Carlisle s Esme a Edward tu už byli. Zbytek je ještě někde v horách.

„Ahoj ve spolek,“ pozdravila jsem a na Edwarda se ani nepodívala. Pořád jsem na něj byla naštvaná za tu pumu.

„Ahoj, Bello,“ pozdravili mě sborově. Sedla jsem si k ohni, který založili a jen se do něj koukala. Do hodiny už tu byli všichni.

„Tak jo, je dvanáct, všichni do stanů,“ zavelela Alice. Každý tedy šel do svého a já se vydala za Edwardem.

„Našla jsi nějakou další pumu?“ ptal se mě Edward a stoprocentně se mě snažil naštvat. No, daří se mu to.

„Jo, našla,“ odsekla jsem mu.

„Ale, madam se zlobí,“ dobíral si mě.

„Cc, já se s tebou nemusím vůbec bavit,“ odbila jsem ho, vzala si pyžamo, které jsem si připravila a chtěla vyjít ze stanu.

„Kam jdeš?“ zeptal se mě a jeho hlas se úplně změnil. Zase, jako by to byl ten Edward, do kterého jsem se asi zamilovala.

„Převléct se, chceš jít snad se mnou?“ zeptala jsem se ho ironicky.

„Klidně, určitě to bude super podívaná. Ty ve spodním prádle…“ Nedopověděl větu a mrkl na mě. Myslela jsem, že si dělá srandu, jenže on se začal zvedat.

„To myslíš vážně?“ zeptala jsem se už doopravdy naštvaně.

„Samozřejmě, sama si se mě zeptala,“ odpověděl úplně v klidu.

„Myslela jsem to ironicky,“ zavrčela jsem.

„A to mám jako poznat?“ zeptal se mě s povytaženým obočím a šibalským úsměvem. Fajn, chceš podívanou, máš ji mít.

„Fajn,“ řekla jsem jako by nic a začala si sundavat mikinu, kterou jsem měla na sobě. Edward na mě vyvalil oči a jen mě pozoroval. Mikinu už jsem měla dole, a tak jsem si začala vyhrnovat tričko. Bello, to zvládneš. Budeš jen ve spodním prádle před klukem, do kterého jsi se zamilovala a on je jen tak náhodou největší sukničkář, kterého znám. Tričko jsem si přetáhla přes hlavu a byla v podprsence a v džínách. V tu chvíli Edwardovy oči zčernaly a objevila se v nich touha. Zákeřně jsem se usmála a začala si rozepínat džíny. Stáhla jsem si je a když jsem byla jen ve spodním prádle, cítila jsem, jak se červenám. To už Edward nevydržel a vrhl se na mě.

Edward:

Nevydržel jsem to. Když jsem ji uviděl v tom spodním prádle a zčervenalou, tak mě to vzrušilo, že jsem ji prostě musel políbit. Myslel jsem, že se odtáhne, ale ona mi polibky začala oplácet. Líbali jsme se jako o život, ale když mé ruce začaly bloudit po jejím těle, odtáhla se a vrazila mi facku.

„Co si to dovoluješ!“ vyjela na mě. To si dělá srandu!

„Já! Ten polibek si mi žhavě oplácela, takže toho divadélka nech. Nevypadalo, že by se ti to nelíbilo,“ vyjel jsem na ni. Na to už nic neřekla, ale uviděl jsem, jak se její oči začaly až moc lesknout. Ona brečí! To ne, to jsem nechtěl.

„Bello, já…“ Chtěl jsem se jí omluvit, ale ona mě zarazila.

„Nic neříkej, Edwarde,“ řekla a vyběhla ze stanu jen tak ve spodním prádle. Pane bože, tohle jsem nechtěl. Jsem já to ale idiot. Okamžitě jsem se zvedl, popadl její oblečení a vydal se za ní.

------------------------------------------------------------------------------------------

Další kapča za námi. Doufám, že se vám líbila a zanecháte tu nějaký komentík či smajlíka, ze kterých budu mít velikou radost. Za patnáct komentíku přibude další dílek.XD

Moc děkuji, vaše simi1918.

Autor: simi1918 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek The vampires princess - 6. kapitola: