Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » The Mountain Mystery - 23. kapitola

14.12.2010 (15:45) • zuzka88 • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 5476×

23. kapitola

„Bello, tohle je můj nový parťák! Byl sem převelen až z Washingtonu!“ představoval mi hrdě táta Iana. Ten ke mně natáhl ruku a snažil se nevnímat Edwarda, který se nehnul ani o píď. Gee skočila mezi mou a Ianovu ruku. Marně, projeli jsme oba skrz ni.

„Ne,“ hlesla tak tiše a tak vystrašeně, že jsem tou rukou ucukla.

„Děje se něco, Bello?“ ptal se táta a měřil si mě pohledem.
„Ehm… ne, pardon,“ omluvně jsem se podívala na Iana a podala mu ruku. Gee si zakrývala tvář dlaněmi, vrtěla hlavou a skučela. Edward měl ruku položenou na mém rameni a tiskl ho tak pevně, až to bolelo.
„Nic se neděje,“ zazubil se Ian a ruku mi stiskl. Bylo mi to nepříjemné. Jeho dlaň byla lepkavá, jako by zpocená, trochu jako leklá ryba.
„Tak jo, my se jdeme dívat na zápas. Je maminka doma?“ zeptal se táta.
„Hmm, nevím.“ Nějak nebyl čas zjišťovat, jestli je tu mamka. Byla jsem příliš zaměstnaná učením… spíš Edwardem.
„Podívám se, tak se zatím mějte děti,“ řekl a odcházel.
„Těšilo mě,“ houkl na nás Ian a zmizel za tátou.

„Uff, to bylo o fous. Nesmíš se k němu ani přiblížit, rozumíš mi Bello?!“ křičela na mě Gee. Nemohla jsem jí věnovat moc pozornosti, protože na mě koukal Edward. Vypadal nervózně, rozčileně.

„Co se děje? Ty ho znáš?“ Zavrtěl hlavou.
„Nelíbí se mi. Bello, slib mi, že si na něj dáš pozor.“ Naléhavě se mi díval do očí, nešlo mu odporovat. Navíc tu byla Gee, která vyšilovala. Byla jsem si jistá, že na tom chlapovi něco je.
„Slibuju.“ Objala jsem ho kolem pasu a přitiskla se k němu. On mě pevně sevřel a políbil na temeno.

---

„Kdo byl ten mladík?“ zajímala se mamka, když přišla k večeři.

Edward odešel už před nějakou chvilkou. Stejně tak Ian. Táta se určitě chlubil se svým objevem.

„Spolužák.“
„Jenom spolužák?“ ptala se zklamaně.
„Co víc by měl být?“ nechápala jsem.
„Tatínek mi povídal, jak se na tebe díval. Jsem si jistá, že se mu líbíš.“
„Ale mami,“ ohradila jsem se. Sama jsem si nebyla moc jistá, co Edward je. Je to můj přítel? Kamarád?

Náš vztah se určitě posunul, ale jak moc nebo málo? Věděla jsem jedno, rozhodně mi nebyl lhostejný. Poslední dobou jsme k sobě měli blíž, blíž než kdy dřív. Čas strávený s ním byl úžasný, všechno s ním bylo úžasné.

Ale znamená to, že jsme pár? Bůh ví. Možná bych se ho na to mohla zeptat, ale… nedělají to děti na základní škole? Budeš se mnou chodit?... Ne, to určitě ne.

Bello, jsi snad dospělá, ne? Tak si s tím poraď.

---

Začala jsem s tím hned další den při cestě do školy.

„Ahoj,“ pozdravil mě a políbil na přivítanou. Neodolala jsem a polibek prodloužila. Byla jsem jak nadržená puberťačka.
„Měli bychom jen,“ zamumlal mi do rtů, naposledy chňapl po mých rtech a už mě strkal do auta.

Celou cestu jsem ho pozorovala a přemýšlela, jak na to přivést řeč. Kousala jsem se do rtů, v hlavně mi to šrotovalo, ale nic.

„Děje se něco?“ Odtrhl pohled od silnice a zaměřil ho na mě.
„Víš já… zajímalo by mě…“ Sklopila jsem oči a zrudla. Vždyť říkám, jak puberťačka. „Napadlo mě… Ale nic, je to blbost,“ uzavřela jsem své mektání.
„Bello?“ Pozvedl obočí a s mírným úsměvem mě pobídl k pokračování. Stále jsem okolkovala, bude si o mně myslet, že jsem pitomá.
„Hm?“
„No tak jo no, chtěla jsem se zeptat, jak je to mezi námi,“ vyhrkla jsem bez nadechnutí.
„Mezi námi?“ podivil se.
„Jo,“ zahučela jsem a musela jsem být červenější než to nejzralejší rajče. Ani očičko jsem si nedovolila zvednout ze svých nohou.
„Jsi moje holka?“ zeptal se a v hlase mu zazníval smích. Neříkala jsem to? Má ze mě srandu.
„Zapomeň na to.“ Nechtěla jsem to dál rozmazávat, i tohle bylo moc.
„Ne.“ Zajel ke krajnici a zastavil. Pořád jsem koukala strnule na svoje kolena a odmítala se na něho podívat.

Ale donutil mě. Chytil moji bradu do prstů a zvedl mi hlavu. Musela jsem se mu dívat přímo do očí.

„Jsi moje holka?“ zopakoval otázku.
„Jsem?“
„Jsi?“
„Já…“
„Budeš moje holka?“ upřesnil svou otázku. Zůstala jsem na něj zírat s vyvalenýma očima. Nevěděla jsem, co říct.
„Tak teď nevím, jestli se nemám urazit.“ Pořád jsem mlčela. On se mě vážně zeptal, jestli chci být jeho holka?
„Bello?“ zkusil mě probudit z transu.
„No?“ Jsi pitomá, ty jsi tak pitomá, nadávala jsem si.
„Tak chceš?“
„Ano,“ pípla jsem.
„Tak to se mi ulevilo,“ oddechl si a usmál se. Pak mě pustil a místo toho mě objal a lehce líbnul na rty.

Do školy jsme dojeli se zpožděním, ale nevadilo mi to. Byla jsem se svým klukem…

---

Když jsme šli po škole ruku v ruce, dost lidí se za námi otáčelo. Bohužel jsme neunikli ani Aaronovu pohledu. Nemohl nás jen tak minout, musel mi prostě říct svůj názor.

„To sis rychle našla náhradu.“ Chtěla jsem ho ignorovat a jít dál, ale on pokračoval: „Nebo to není náhrada? Spala jsi s ním, když jsi byla se mnou? Dělala jsi to mě a jemu ve stejný den? Je dobrá, co? Za to vděčí mně. Naučil jsem jí to.“ Poslední informace byly adresovány Edwardovi, který se napjal a výhružně zavrčel. Už zase.

„Drž hubu. Ještě jednou o ní něco řekneš a bude to horší, než jen zlomenej nos.“ Pevně mi stiskl ruku a táhl mě ven.

„Mrzí mě to.“
„Není co. Nemůžeš za to, že je to král pitomců.“

„Bello,“ zavolal za námi někdo. Otočila jsem se a viděla, jak k nám běží Harry a za ním vlaje Wayne.
„Je to vůl, nevšímej si ho,“ radil mi Harry ohledně Aarona.
„Ani to nemám v úmyslu. Neboj.“
„Nechtěli byste nám něco říct?“ zeptal se Wayne a zahýbal obočím.
„Chceme?“ koukla jsem na Edwarda a dělala překvapenou.
„Netušim,“ usmál se.
„No tak, Bello, nedělej se. Jsi moje nejlepší kamarádka, přeci na mě nebudeš tak ošklivá,“ zanaříkal Harry.
„Stejně už to víš, tak co,“ pokrčila jsem rameny.
„Takže je to pravda, jste páreček?“ zaradoval se a div netleskal rukama.
„Dá se to tak říct,“ připustila jsem.
„Dá se to tak říct?“ zopakoval po mě Edward. Šlehla jsem po něm pohledem. On se v téhle situaci snad vyžívá.
„Jo, jsme pár,“ přiznala jsem.
„Tak to musíme oslavit. Dneska večer. Zajdeme na večeři,“ plánoval Wayne. Zkontrolovala jsem, jak se na to Edward tváří, nechtělo se mi nic oslavovat. Raději bych s ním byla sama a… ježiši Bello, na co to myslíš? Jsme spolu teprve chvíli, oficiálně jako pár jen pár hodin, ani se pořádně neznáme a já už bych…

„Jasně,“ odsouhlasil jim to Edward.
„Tak v sedm vás vyzvednem u Belly. Bude to paráda. Mějte se cukroušci,“ rozloučili se s námi kluci a odešli.

„Nevadí?“
„Ne, stejně bych je nemohla odmítnout. Měla bych to na talíři do konce života. Pojedeme k nám?“ navrhla jsem.
„Jestli chceš.“
„Jasně, že chci.“

---

Leželi jsme u mě na posteli. Dneska se na učení nějak nedostalo. Edward se opíral hlavou o můj polštář, já mu ležela na hrudi, bradu opřenou o spojené ruce a dívala jsem se na něj.

„Měl bych se jít domů převléknout,“ řekl do ticha.
„Ještě je čas,“ brzdila jsem ho. Moc ho už nebylo, ale nechtěla jsem, aby odešel. Takhle bych vydržela navždy. Chvíli jsme se líbali a mazlili, ve vší počestnosti, ani jeden si zatím nedovolil víc. I když, nevím, jestli bych se bránila, kdyby Edward jen naznačil, že má zájem.

„Jsi krásná, víš to?“ Ukazovákem mi přejížděl po obličeji, z čela na nos, oční víčka, obočí, tváře, rty… jeho doteky mi vypalovaly na tváři horké cestičky. Byla jsem přesvědčená, že kdybych se podívala do zrcadla, měla bych tam červené čárky.

Dneska jsem si byla jistá, že jsme doma sami, takže to znamenalo spoustu možností. Posunula jsem se blíž k jeho obličeji a políbila ho. Edward mi polibek vrátil a pohladil mě po zádech. Jak polibek nabíral na intenzitě, začínaly být i naše ruce neposedné a nedočkavé.

Edward mi zajel svými chladnými dlaněmi pod tričko a mně po zádech přeběhla husí kůže. Víc jsem se k němu přitiskla a vsunula ruku pod košili. Přejela jsem mu po pevných svalech na břichu, které se my zdály jako vytesané z kamene. Edward mi vzdychnul do rtů a převrátil mě na záda. Jeho doteky byly stále naléhavější. Tričko jsem měla vyhrnuté až ke krku a byla před ním jen v podprsence. Prsem se dotkl mého ňadra, celá jsem se zachvěla, chtěla jsem víc, mnohem.

Jenže v tu chvíli někdo zazvonil. Zaskučela jsem a chtěla dotyčného ignorovat, ale Edward se odtáhl a posadil se.

Zklamaně jsem si přitiskla ruku na oči a zhluboka dýchala. Zvonek se ozval znovu.

„Měla bych… ehm,“ odkašlala jsem si, protože můj hlas zněl divně skřehotavě. „Měla bych jít otevřít.“
„Jo, asi jo.“

Stáhla jsem si tričko a cestou ze schodů si prohrábla vlasy, ať je to kdo je to, nemusí poznat, co jsme tu prováděli.

Než jsem se dostala dolů, byl Edward vedle mě. Jedním tahem jsem otevřela a koukala na mrňavou holku a tmavými krátkými vlasy.

„Přejete si?“
„Edwarde,“ vykřikla a vrhla se na něj. Dala mu i pusu a pevně ho objala.
„Alice, co ty tady děláš,“ vítal ji nadšeně. Zmateně jsem se na ně koukala. Co to má jako být?
„Bello, to je Alice. Alice, Bella,“ představil nás. Snažila jsem se tvářit co nejpříjemněji, ale copak to jde, když vám po klukovi leze takovej skřet? Nejde.

„Těší mě,“ pískla. Její hlas mi byl tak protivný.
„Nápodobně,“ zahučela jsem.

„Edwarde, mohli bychom si promluvit?“ zeptala se ho. Edward jen kývnul.
„Uvidíme se večer. Měj se,“ řekl jen, mrňous mi mávnul a byli v trapu. Konsternovaně jsem koukala za odjíždějícími auty. Alice přijela ve svém samozřejmě. Měla malé draze vypadající audi.

A to bylo jako co?

Zavřela jsem dveře a vrtěla hlavou. To byla jeho přítelkyně nebo kamarádka nebo co jako? Neměli se k sobě trochu moc?

Klid Bello, třeba o nic nejde. Nejsi přece žárlivka. Nejsi jeho manželka. Nádech, výdech. Tak a teď bych se měla chystat na večer.

Dala jsem si sprchu, ve které jsem si představovala odpoledne strávené s Edwardem. I když byla voda horká a jeho ruce studené, vyšlo to na stejno. Vyfoukala jsem si vlasy, trochu se nalíčila, oblékla a čekala. Zbývalo mi tak deset minut. Čekala jsem, že Edward přijede každou chvíli, ale…

SMS přišla nečekaně, bez zájmu jsem ji otevřela a pak jen valila oči.

Bello, moc se omlouvám, ale tu večeři nestihnu. Zítra se zastavím. Omluv mě prosím u kluků a vyřiď jim, že to oslavíme jindy. Mrzí mě to. Doufám, že si to i přesto užiješ. E

Dělá si ze mě srandu, že jo? Přečetla jsem si tu zprávu ještě jednou. Nedělá. On je vážně s ní, s tou trpaslicí. Ten její pisklavej hlásek. Úplně jsem viděla, jak se po něm plazí a výská mu do ucha.

Příjezd Harryho a Wayna přerušil moje myšlenky a po dlouhém přemlouvání jsem s nimi jela sama.

Jeli jsme do té nejlepší restauraci v Sewardu. Nejdřív jsme si objednali pití, předkrm, hlavní chod a na konec dezert. Jídlo bylo určitě výborné, ale já nějak neměla chuť.

„Zlato? Jez trochu. Co je s tebou?“ vyptával se Harry. O té mrňavé Alici jsem se jim nezmínila. Řekla jsem akorát, že do toho Edwardovi něco vlezlo a tak nemůže. Vlastně jsem ani nelhala. Vlezla mu tam ona! Ale budu se tu kvůli nim trápit? Nebudu, rozhodla jsem se. Užiju si večer a na všechno zapomenu. Je přece co slavit, ne?

Začala jsem tím, že jsem si objednala whisky. Kluci mě pozorovali poněkud překvapeně, ale ani jeden nic neříkal. Pak jsem si dala vodku s džusem, který však přinesli zvlášť, takže jsem vypila nejdřív vodku a až pak džus, nejspíš. Hned byl svět veselejší. Donutila jsem Harryho si se mnou připít. Na mě a Edwarda, haha. Wayne se vymlouval, že řídí, takže Harry si musel ťuknout i za něho. Drinky se střídaly na stole a já byla brzo pod stolem. Válela jsem se na zemi a byla to strašná sranda. Číšníci vypadali jako tučňáci. Ptala jsem se kluků, proč je nedají do zoo, ale ani jeden mi nebyl schopen odpovědět. Harry mi skleničky neustále schovával, ale já se nedala, to se nedělá. Vždycky jsem je našla a s radostí vypila.

---

Světlo mě bodalo do očí a to ani nesvítilo slunce, hlavu jsem měla jako střep, sebemenší zvuk mnou projel jako motorová pila. V puse jsem měla sucho jak na sahaře a takovou divnou pachuť.

Byla jsem rozvalená u sebe na posteli, dokonce převlečená. Nějak jsem si nemohla vzpomenout, jak jsem se sem dostala. Vůbec mi celý večer hned po předkrmu nějak splýval.

Co nejšetrněji jsem se zvedla, abych se došla napít. Opatrně, opatrně. Pohyby mi nedělaly dobře. Vylokala jsem dvě sklenice plné vody, které mě dorazily, a já zvracela.

Jak jsem se mohla takhle zlískat. To už se mi nestalo… nikdy se mi to nestalo. Zalezla jsem si zase do postele a chtěla to všechno zaspat, ale nedařilo se mi to. Ležela jsem ve strnulé poloze a bála se pohnout. Pak mi prázdný žaludek zavrčel, tak jsem usoudila, že nevolnosti už bylo dost. Takže jsem se dopotácela dolů, abych si dala nějaký aspirin a černý čaj.

Opírala jsem se o linku jak nemohoucí a čekala, až se ta zpropadená voda uvaří. A že jí to trvalo. Mezitím přišla návštěva. Někdo vyloženě bušil na dveře… ne na dveře, bušil v mé hlavě.

„Už jdu,“ zaskuhrala jsem a přitom děkovala bohu, že je táta v práci a máma možná v dílně nebo někde pryč.

Otevřela jsem a snažila se zaostřit na příchozího.

„Ty vypadáš,“ řekl Edward a měl co dělat, aby se nerozesmál. Jen jsem zaskuhrala a dobelhala se do kuchyně, abych si zalila čaj. Dveře jsem nechala otevřené a tak šel za mnou.

„Cos vyváděla?“ zeptal se.
„Pšt, ne tak hlasitě, prosím.“
„Jdi si lehnout, přinesu ti to,“ vyhnal mě, když viděl, jak se mi třesou ruce.

S hrnkem čaje a aspirinem mi přinesl i mokrý ručník, který mi šoupl na čelo. Poslušně jsem spolykala dvě tabletky a dle jeho pokynů se poroučela ke spánku.

„Takhle se zřídit.“ Slyšela jsem ještě, než jsem definitivně usnula.

Druhé probuzení bylo o poznání lepší. Hlavu jsem pořád cítila, ale dalo se to snést. Edward seděl v křesle u okna a něco si četl.

„Jak ti je?“ zajímal se, když viděl, že mám otevřené oči.
„Je to lepší.“
„Cos to prováděla, prosím tě?“ smál se. „Nechám tě samotnou a ty se hned tak zlinkuješ.“
„Oslavovala jsem.“ Zamračila jsem se. To on byl včera raději s tou…
„Nemusela jsi to tak přehánět. Doufám, že ses bavila.“ Stále na mě mluvil s lehkým úsměvem na tváři a ve mně to začínalo vřít.
„Bavila. Předpokládám, že ty taky.“
„Mrzí mě, že jsem nemohl přijít, ale musel jsem něco probrat s Alice…“
„Kde je teď?“ ptala jsem se. Jako by mě to snad zajímalo, pomyslela jsem si.
„Něco zařizuje. Moc ses jí líbila,“ řekl najednou.
„Líbila?“ To znamená co?
„Ráda by tě blíž poznala. Už se nemůže dočkat,“ upřesnil, ale nevím pro koho. Já nerozuměla ani slovu.
„Edwarde, jsi si jistý, že říkala zrovna tohle?“ podivila jsem se.
„Jasně, že jo. Kdo by tě taky neměl rád.“ Zvedl se a přešel k posteli. On mi řekl, že mě má rád… Ale proč zrovna teď? Proč teď, když se tu objevila ta lijána.
„Já tomu asi nerozumím.“
„Alice je pro mě důležitá. Doufám, že spolu budete dobře vycházet.“ On se snad někde bouchnul do hlavy. On si myslí, že budu vycházet s jeho milenkou? On si myslí, že mu to budu tolerovat a bude si moc užívat s námi oběma?
„Edwarde, nemyslím, že by to šlo?“
„A proč ne. Mohli bychom si společně užít spoustu srandy,“ zasmál se.
„Cože?“ vypískal jsem tak, že bych mohla konkurovat i tomu mrňousovi.
„No jo,“ pokrčil rameny. Nebyla jsem si jistá, kdo z nás dvou pil včera víc.
„Přece si nemyslíš, že si budeš užívat s námi oběma? Myslíš, že ti budu k dispozici v liché dny a ona v sudé? Tak to jsi na omylu. Tímhle končíme,“ křičela jsem, až se znovu začala moje hlavinka protestovat.
„Bello, o čem to mluvíš?“ ptal se zmateně.
„O tobě a tvé milence.“ Slovo milenka jsem řekla se zvláštním důrazem.
„O kom?“
„Alice.“ To je tak tupej?
„A… ali… alice?“ dostával ze sebe v křečích smíchu. Tak to už vážně přehnal. On se mi tu bude ještě vysmívat? Uraženě jsem se zvedla a naprosto ho ignorujíc odešla do kuchyně, abych si připravila další čaj. Tohle je na mě moc. Nikdy bych neřekla, že zrovna Edward bude…

„Bello, počkej,“ volal za mnou. To tak. Postavila jsem vodu na sporák a znovu čekala.
„Bello, to přeci nemůžeš myslet vážně.“
„A proč bych neměla. Nejsem nějaká taková… Alice.“
„Tak jsem to nemyslel,“ bránil se.
„A jak jsi to teda myslel,“ zeptala jsem se ironicky.
„Alice je moje sestra.“

Tak teď jsem byla mimo zase já.

„Se… sestra?“ ptala jsem se zděšeně. Já jsem tak pitomá. Schovala jsem obličej do dlaní a cítila jsem, jak celá hořím. Udělala jsem ze sebe úplnýho blbce. Žárlivou trubku. Ona je jeho sestra! Tak to je konec.

„Ano, je to moje sestra. Přijela mě navštívit.“ Na to už jsem jen zaúpěla. Odpovědí mi byl Edwardův tichý přibližující se smích. Pak mě objal a opřel o sebe.
„Ty sis myslela, že spolu spíme?“ Zjevně jsem ho ta představa pobavila a ani to nijak neskrýval.
„Jo,“ kuňkla jsem.
„Ty jsi žárlila?“ Jen jsem kývla hlavou.
„Jsem hrozná.“
„Nejsi. Líbí se mi to, až moc, překvapivě.“ Dal mi pusu do vlasů a pak začala pískat konvice. Kašlala jsem na ni. Objala jsem Edwarda a zabořila mu obličej do svetru. Vdechovala jsem jeho nádhernou vůni a odhodlávala se na něj podívat.

„Co bys řekla tomu, kdybych tě vzal dneska k sobě a ty by ses s Alicí seznámila?“
„Nevím, jestli se před ní můžu vůbec ukázat,“ zahučela jsem do jeho svetru.
„Proč bys nemohla. Ona bude hrozně ráda,“ přemlouval mě.
„Vážně?“ U Edwarda jsem nikdy nebyla ani o jeho rodině jsem nic nevěděla. Netušila jsem, že má sestru, taky je to vidět.
„Určitě. Já ti dodělám ten čaj a pak půjdeme. Už by mohla být doma.“ Chvíli na mě bez hnutí koukal, pak se sehnul a políbil mě.
„Jsi úžasná.“

Dostrkal mě ke schodům a sám se vrátil do kuchyně.

Tak jo, jdem se připravovat na setkání se sestrou přítele. Se sestrou, o které jsem si myslela, že je milenka.

---

Trochu nervózní… hodně nervózní jsem koukala, jak přijíždíme k domu, který by hravě polknul dva naše. Byl celý bílý, s vyřezávanými sloupky podpírajícími verandu. Musela jsem čučet s otevřenou pusou, protože se Edward zeptal: „Líbí?“
„Děláš si srandu? Je to nádhera, netušila jsem, že žiješ tady.“ Normálně bych se těšila, až se podívám dovnitř, ale v tom momentě se mi tam moc nechtělo. Jediné, co mě uklidňovalo, bylo, že Alice neví. Neví, co jsem si o ní myslela. Musím přiznat, že mi hned byla sympatičtější. Ještě aby ne, když je to sestra.

„Vystupovat,“ zahlásal Edward u mých otevřených dveří. Nějak jsem ani nepostřehla, že jsme zastavili.

„Neboj, bude to fajn.“ Pevně mi držel ruku a po odemknutí vedl do hlouby domu. Moc jsem se nerozhlížela, napravím to později. Čekala jsem, kdy narazíme na Alici. Že bych se bála takové malé holky? Ale néé nebo možná trošičku. Přeci jen musím na ni udělat dojem.

„Ahoj Bello, tak ráda tě vidím.“ Uslyšela jsem za sebou ten vysoký hlásek, který nebyl tak protivný, jako prvně, dokonce se mi zdál melodický a pak mě sevřely dvě ruce v chladném objetí.
„Alice,“ mírnil ji Edward. Alice mě pustila a zvědavě si mě prohlížela.
„Už chápu, co na tobě Edward vidí.“
„Alice!“
„No jo, už mlčím. Nepůjdeme si sednout?“ Aniž by počkala na odpověď táhla mě za ruku do obýváku. Posadila mě na gauč a sama si sedla vedle mě.

Pak následovaly asi dvě hodiny mlčení. Mlčení z mé strany, Alice naopak nezavřela pusu. Mlela a mlela a mlela, nikoho jiného nepustila ke slovu. Moje hlava se ke konci začala zase ozývat. Ona byla neúnavná. Připomínala mi Harryho, akorát byla holka a byla oproti němu malá. Ale jinak… kypěla energií, neustále se smála, nic nebyl problém.

Edward na mě celou dobu soucitně koukal a hladil mě po ruce.

Za to krátké odpoledne jsem na Alici změnila názor. Byla to milá holka. Dozvěděla jsem se, že má přítele Jaspera a s Edwardem mají další sourozence. To Edward zamluvil a ona zabrousila jinam.

Domů jsem jela úplně vyřízená. Div jsem Edwardovi neusnula v autě.

Když jsme se rozloučili, zase odjel. Já se chtěla přesunout k sobě do pokoje a spát, jenže to bych nesměla potkat mamku.

„Kde jsi byla?“ ptala se, ale její výraz říkal, že to ví naprosto přesně.
„S Edwardem, přijela jeho sestra, tak mě chtěl představit.“
„Představil tě sestře?“ povytáhla obočí.
„Jo, co je na tom. Je milá.“
„Nic na tom není, jen mi netvrď, že je jen tvůj kamarád.“ Protočila jsem oči.
„Jdu si lehnout.“
„Nevypadáš dobře. Nepij, když to neumíš,“ radila.
„No jo.“

Dala jsem si sprchu, vzala pyžamo a pak si před okem pročesala vlasy. Jak jsem tak koukala ven, zahlédla jsem ve tmě nějaký pohyb.

Položila jsem hřeben a zaostřila. Dole, mezi stromy stála postava. Edward? Co tu dělá? Myslela jsem, že tohle už nemá zapotřebí.

Otevřela jsem okno a co nejtišeji, aby to naši neslyšeli, zavolala: „Edwarde?“ Nic, žádná odpověď.

Popadla jsem telefon a cestou dolů mu zavolala.

„Ahoj,“ ozvalo se v telefonu.
„Co tam děláš?“ zeptala jsem se.
„Kde?“
„U nás, mohl jsi říct, že přijdeš. Jdu za tebou.“
„Bello, já jsem doma.“ To mě zarazilo.
„Doma?“ Kdo je ale tam venku?

Ještě jednou prosíme za prominutí. Nějak mi to nešlo napsat a tím pádem jde zůstaly viset, ale už je to zase ok, takže budou kapitoly přibývat více méně pravidelně.

Doufáme, že se kapitola líbila a oceníte ji komentářem. Mimo to děkujeme za komenty u předchozí kapitolky.:)

22. kapitola Danca95 24. kapitola

zuzka88

Autor: zuzka88 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek The Mountain Mystery - 23. kapitola: