Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Terapeutka - 11. kapitola

28.03.2012 (21:00) • Danca11 • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 2915×

„Kate, to je…“ odmlčela jsem se, nedokázala jsem najít vhodné slovo vyjadřující můj nekonečný obdiv a okouzlení.
„Já vím, já vím! Ta vlečka je úplně hrozná a celkově v tom vypadám tlustá!“ Její tón prozrazoval jasnou nervozitu, chvíli jsem dokonce uvažovala, jestli se upíři můžou chovat hystericky.
„Ne, to ne! Kate, já jsem dojatá. Vypadáš úžasně a ty šaty jsou překrásné. Doufám, že se jednou taky dočkám.“
„Opravdu?“ kníkla tiše.
„Opravdu. Garrett má právo být nejšťastnějším upírem na světě,“ ujistila jsem ji a opatrně se dotkla její nadýchané sukně. Ten materiál, ze kterého byly celé šaty ušité, byl neskutečně krásný. Zářivě bílý a hladký, při doteku jsem cítila, že je taky lehký a měkký.
„Díky, Lily,“ zašeptala a natáhla se ke mně, aby mě objala. Ustoupila jsem o krok dozadu a ona se zatvářila neskutečně zmateně a vzápětí dotčeně.
„Nejdřív si svleč ty šaty, byla bych schopná ti je pomačkat,“ vysvětlila jsem jí a sledovala, jak se jí rty opět roztáhly do šťastného úsměvu. Bylo neuvěřitelné, jak rychle jsme si k sobě s Kate našly cestu. Stačila jedna slunná sobota strávená plánováním její svatby a byly z nás opravdové kamarádky.
„To je mi jedno,“ prohlásila poté odhodlaně a lehce mě objala.
„Moc ti to přeju, Katie.“
„Jsem moc ráda, že mám někoho, jako jsi ty – opravdovou kamarádku,“ přiznala mi šeptem.
Odtáhly jsme se od sebe a já si ještě jednou prohlédla její šaty. Byly přímo pohádkové, zhmotnělý sen každé ženy.
„Bože, já na té svatbě budu snad brečet,“ postěžovala jsem si, jelikož při pohledu na ní mě opravdu téměř bolelo srdce.
Ona byla překrásná, kdyby byl nějaký ideál upíří krásy, ona by jej dokonale splňovala. A zítra si měla vzít muže, který ji miloval, a ona zase nedokázala žít bez něj. A budou spolu žít šťastně až na věky… konec pohádky, milé děti. Teď běžte hezky na kutě a sladké sny.
„Určitě ti to taky vyjde,“ řekla přesvědčeně a pohladila mě po paži.
„Ale kdy?“ zeptala jsem se jí skepticky, ale poté zavrtěla hlavou. „Promiň, nechci ti to kazit,“ omluvila jsem se jí ihned.
Ozvalo se diskrétní zaklepání.
„Garrette, varuju tě, že sem se dostaneš jenom přes moji mrtvolu!“ zavrčela jsem ihned a Kate se postavila tak, aby ji její nastávající neviděl, ani kdyby se mu povedlo otevřít dveře. Já k nim přistoupila, připravená jej zase zatlačit zpět, kdyby se opět pokusil porušit pravidla.
„Uklidněte se, to jsem já. Jenom se chci podívat na nevěstu,“ odpověděl mi zpoza dveří neznámý, jasný a vysoký dívčí hlásek.
„Alice, pojď dál!“ rozzářila se Kate, zatímco mně zatrnulo. V tom předsvatebním humbuku a cesty do Denali jsem si s tím nedělala starosti. Vlastně mi ani nedošel ten očividný fakt, že Jasperova bývalá žena se svatby bude určitě taky účastnit.
Udělala jsem dva kroky zpět a sotva jsem byla z dosahu, dveře se jenom trošku pootevřely a dovnitř vklouzla Alice.
Byla opravdu jako elfka – malá, neuvěřitelně hubená a celkově vypadala strašně drobně a křehce. Celé to ještě podtrhovaly krátké střapaté černé vlasy rozježené všemi směry a jemné rysy obličeje.
„Kate, to je krása,“ vydechla svým zvonivým sopránkem, když jantarovýma očima sjela svoji skoro – příbuznou. Vzápětí ale předvedla dokonalou piruetu a otočila se přímo ke mně.
„Ahoj, Lily. Já jsem Alice, jak už jsi asi slyšela. Velmi ráda tě poznávám,“ představila se mi se zářivým úsměvem a natáhla ke mně ruku k potřesení.
„Taky mě těší,“ hlesla jsem a stiskla krátce její ledovou dlaň. Vzápětí se ale otočila závratnou rychlostí zpět ke Kate.
„Tak kam vyrazíme?“
„My někam jedeme?“ zeptala se Kate překvapeně a tázavě na mě pohlédla. Nevěděla jsem ale o nic víc než ona.
„No na rozlučku se svobodou přece!“ objasnila nám Alice a povzdechla si nad naší nechápavostí. „Chlapi jdou do lesa, takže tam nemůžeme, vzhledem k tomu, že tě Garrett nesmí, opakuji: nesmí, vidět den před svatbou! Tak vyrazíme do města, ne? Trochu si zatančíme, popovídáme, probereme poslední věci ohledně zítřka…“ plánovala a nezdálo se, že by nás vůbec vnímala.     
„Pak si to užijte, já tady zůstanu s Cam – to je moje mladší sestra,“ dodala jsem pro případ, že se s ní Alice ještě nepotkala.
„Vím, už jsem ji poznala, je to strašně milá mladá slečna,“ přisvědčila Alice. „Ale Jacob a Jason tady zůstávají a už mi slíbili, že Nesiie a Cam pohlídají.“
„Aha.“ Na nic inteligentnějšího jsem se v ten okamžik nezmohla.
„To znamená souhlas?“ ujišťovala se Alice. Pokrčila jsem rameny a podívala se na Kate.
„No… znám ve městě jeden dobrý bar,“ připustila.
„Skvělé! Jdu to oznámit i ostatním!“ Než jsem se nadála, ucítila jsem jenom zavíření vzduchu a v místnosti už jsme opět byly jenom dvě. I tak jsem si ale stihla všimnout, jak se pohybuje. Měla lehký taneční krok, který by jí mohla závidět leckterá baletka.
Obrátila jsem se na Kate. „Má cenu říct jí ´ne´?“
„Nemá,“ usmála se na mě a opatrně si začala svlékat šaty. Zůstala jsem s ní a pomohla jí je hezky zase zabalit do vaku na oblečení. Obě jsme s nimi zacházely s téměř nábožnou úctou.
Poté jsem se vydala do pokoje, který jsem obývala po dobu mého pobytu na Aljašce s Camille.
„Vy někam jedete?“ ozvalo se mi za zády, zatímco jsem otevřela skříň s oblečením a uvažovala, co si na sebe vzít.
„Jedeme na takovou menší oslavu,“ odpověděla jsem a nakonec vytáhla ze skříně úzké světle šedé džíny a trochu odvážnější černé triko na jedno rameno. Nebyl to přímo můj styl oblékání, ale do baru jsem nemohla jít v obyčejném tričku a volných odrbaných džínách.
„To je super, pojedu s vámi,“ rozzářila se Cam a okamžitě zamířila ke své skříni s oblečením.
„Eh… nechceš raději zůstat tady? Jenom probereme nějak detaily ohledně svatby a tak. Nebavilo by tě to tam, věř mi,“ snažila jsem se z toho vykroutit, protože poslední, o co jsem stála, bylo táhnout svou sotva dvanáctiletou sestru do baru. Na první alkoholové zážitky měla ještě čas.
Slyšela jsem jenom její povzdech a podle dalších zvuků všechno vytažené oblečení nedbale hodila zpět na dno skříně. „Pokud nechceš, abych šla, řekni mi to.“
„Ne, o to nejde… jenom si myslím, že to bude celkem nuda. Samotné se mi tam nějak moc nechce.“
„To je v pohodě. Chápu to.“ Bez nějakých dalších řečí vyšla z pokoje a seběhla po schodech do přízemí. I když říkala opak, bylo mi jasné, že ji to mrzí. Nevěděla jsem ale, co bych jí na to měla říct. Vůbec jsem netušila, jak bych jí měla vysvětlit, že bary a podobně nejsou pro děti zrovna ideálním místem.       
Neměla jsem ale čas jít za ní a pokusit se jí to nějak šetrně vysvětlit, jelikož se v mém pokoji zjevila jako duch Kate oblečená do krátkých temně modrých šatů a s lehce podrážděnou otázkou, kde vězím.
Rychle jsem se oblékla, několikrát kartáčem pročísla vlasy, stáhla je do ohonu a ve spěchu se lehce nalíčila.
Seběhla jsem po schodech a našla tam ženské osazenstvo v plném počtu a dokonale připravené. Sice bylo teprve pět, ale nejbližší větší město s oním úžasným barem bylo vzdálené téměř hodinu cesty.
Ze všech přítomných jsem svůj vzhled nejvíce odbyla, ale taky jsem jela do baru proto, že se to ode mě očekávalo. Na žádný lov jsem se nechystala a doufala jsem, že muži budou jevit zájem spíš o zbytek naší skupiny. To bylo ostatně jisté, museli by být úplně slepí, aby dali přednost mně před dokonalými, bledými kráskami v oblečení dokonale kopírujícím každou jejich křivku.     
Rozdělily jsme se do několika aut a já jela s Alicí v jejím kanárkově žlutém Porsche. Byl to italský sporťák stvořený pro rychlou jízdu, jedinou nevýhodou bylo, že měl pouze dvě sedadla, takže jsem s ní jela sama.
Cítila jsem se vedle ní zvláštně, mé pocity byly smíšené. Nechtěla jsem se k ní chovat zle, aby si myslela, že ji nemám ráda, nebo jsem prostě mrcha, ale kamarádit se s ní… v tom mi něco bránilo. Nejspíše to byla žárlivost.
Alice vypadala přátelsky, ale nějak na mě nenaléhala a nenutila mě do konverzace. Jenom si pro sebe něco pobrukovala a prsty bubnovala do volantu, zatímco její auto se řítilo po silnici málem rychlostí světla. Jenom jednou na mě promluvila a byla to přátelská rada: poradila mi, abych si vlasy nechala rozpuštěné. Z nějakého důvodu jsem i po chvíli opravdu z vlasů vytáhla gumičku a prsty si je několikrát pročísla.
Na místo jsme dojely jako první a oproti předpokladům jsme to stihly za polovinu předpokládaného času. Alice si rukou prohrábla krátké střapaté vlasy, elegantně vystoupila z auta a lehkým krokem zamířila ke vchodu do baru, u něhož stál vysoký a svalnatý chlap v černé kožené bundě. Šla jsem poslušně za ní a bylo mi jasné, že vedle ní vypadám jako zanedbaný, neohrabaný plyšák.
Hlídač se tvářil znuděně až do chvíle, než k němu ladně došla Alice a obdařila jej nádherným úsměvem. Slyšela jsem, jak další dvě auta zastavila a vystoupil z nich i zbytek naší výpravy. Ten chudák u vchodu vypadal, jako by dostal palicí do hlavy.
„Máte vstupenky? Je to uzavřená společnost,“ informoval nás, jakmile se trochu oklepal z prvotního omámení. I tak ale mluvil spíše ke Katinu výstřihu, než ke kterékoli z nás.
„Ach, to je ale škoda,“ povzdechla si Alice a zatvářila se jako malé dítě, kterému sebrali oblíbenou hračku. Vzápětí ale rukou zajela do miniaturní černé kabelky, a když ji vytáhla, držela mezi prsty tisícidolarovou bankovku a naprosto ležérně ji hlídači zasunula do kapsy.
Vypadal stejně ohromeně jako já, ale bez reptání ustoupil a nechal nás vejít dovnitř.

Autor: Danca11 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Terapeutka - 11. kapitola: