Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Tenká hranice - 13. kapitola

Tenká hranice - 13. kapitolaPolicie a čokoládový dort...

13. kapitola

Nakrucovala jsem se před zrcadlem v šatech barvy zralé broskve. Sukně se při tom pohybu pohupovala sem a tam a zase se vracela na původní místo.

Znovu jsem pohnula boky a užívala si šustivý zvuk.

„Myslím, že ti sedí dobře.“ Holly kolem mě pochodovala a sledovala mě z každého možného i nemožného úhlu.
„Jsou dokonalý,“ pochválila jsem je a byla ráda, za Hollyinu střídmost, co se této záležitosti týče. Dobře jsem věděla, jak dokáží být nevěsty neústupné, když se jedná o šaty družiček. Neforemné střihy, odpudivé barvy.

Moje šaty byly jednoduché. Zdobily je pouze kamínky na zvýšeném pasu.

„Sluší ti… ale já jsem stejně hezčí,“ zazubila se šťastně kamarádka.

Musela jsem uznat, že má pravdu. V bílém splývavém hedvábí vypadala jako sen. Představila jsem si ještě vyčesané vlasy a závoj, který odpočíval na bílém křesílku.

„Nejkrásnější nevěsta. Až tě Aaron uvidí, padne na zadek.“
„Jo, to přesně chci.“

Stály jsme tam vedle sebe a dívaly se na sebe. Kdo by si byl pomyslel, že jednou dojdeme tak daleko, že naše přátelství vydrží a přežije. Nikdy jsem si nemohla přát lepší kamarádku než je Holly.

„Nechci brečet,“ popotáhla najednou, jako by mi snad četla myšlenky.
„Tak nebreč.“ Sama jsem zaháněla slzy mrkáním. Co budu dělat, až bude má nejlepší přítelkyně opakovat slavnostní slib?
„Nebudu. Radši mi řekni, jestli už máš doprovod na mou svatbu,“ změnila rychle téma.

Zatvářila jsem se polekaně, jako když jsem na něco zapomněla.

„To mi ani neříkej,“ zaburácela. „Kde Edward bydlí? Jaký má telefon? Kde pracuje? Já to s ním vyřídím sama, když jsi tak neschopná,“ rozčilovala se.

Tak tak jsem udržela vážnou tvář. Když začala přidávat nadávky, za něž by se nemusel stydět leckterý muž, nevydržela jsem to. Zacukaly mi koutky.

„Co je tu vtipného?“ obořila se na mě. „Ty jsi…“ Viděla jsem, že už jí to došlo.
„Nakonec jsem ho přesvědčila.“
„Víš, že nevěsty se nemají rozrušovat?“ Aniž by počkala na odpověď, okamžitě pokračovala: „Smím se zeptat, co zahrnovalo tvoje přemlouvání?“
„Řekněme, že jsme v našem vztahu postoupili. Hodně,“ dodala jsem. Holly měla oči na vrch hlavy.
„Páni a jaký to bylo? Povídej,“ vybízela mě.

Rukama si nadzvedla sukni šatů a šla si sednout na malý bílý gaučík, který byl k dispozici zákazníkům. Pak dlaní poplácala místo vedle sebe.

Plácla jsem sebou do polštářů a zavřela oči.

„Bylo to úžasný, báječný, nejlepší. On umí tak nádherně líbat a to jeho tělo…“
„Vášnivý nebo něžný?“
„Od všeho něco. Ještě nikdy jsem nezažila nic tak intenzivního,“ rozplývala jsem se dál.
„Ty jsi do něj zamilovaná,“ oznámila mi Holly.
„Možná maličko,“ připustila jsem vyhýbavě. Něco jiného bylo přiznat to sama sobě a něco jiného o tom nahlas mluvit, i s Holly. „Asi je ještě brzo.“
„Na lásku není nikdy brzo ani pozdě. Prostě přijde a je tu,“ filozofovala.
„Tos někde četla?“
„To je náhodou z mý hlavy,“ řekla skoro uraženě.
„Líbí se mi to. Ale stejně…“
„Ne, ne, ne. Žádný výmluvy. Vidím, jak celá záříš. Jsi do něj zamilovaná. A není to otázka, je to výsledek pozorování nejlepší přítelkyní,“ mrkla na mě.
„No tak jo,“ kapitulovala jsem pod jejím upřeným pohledem. „Jsem do něj zamilovaná.“
„To je krása,“ vypískla Holly a popadla mě do náruče. „Za chvíli budeme třeba plánovat další svatbu.“
„Tak to prrr,“ mírnila jsem ji. „Svatba je opravdu předčasné téma. Sotva jsme se spolu sblížili.“
„To nevadí, stejně se na to těším,“ ujistila mě kamarádka s úsměvem od ucha k uchu.

#####

Pozdě litovat, říkala jsem si, když jsem seděla na tvrdé rozvrzané plastové židli na policejní stanici.

Vůbec mě nenapadlo, že bych mohla krabici od panenky vzít a pak ji donést na policii. Seržant Syders si mě zavolal, aby mi oznámil, že nic nemají. Žádné důkazy usvědčující kohokoliv z mého okolí. Na jednu stranu se mi ulevilo. Kdyby to byl někdo koho znám, na kom mi záleží, byla by to hrozná rána, na stranu druhou jsem cítila neklid z toho, že ten komu vadím, je pořád venku.

„Váš soused? Uvedla jste ho na svůj seznam?“ ptal se Syders poněkud otráveně. Asi byl rád, že to mají z krku a já teď přijdu s další věcí. Možná prkotinou.
„Hmm… asi ne.“ Nemohla jsem si vzpomenout, jestli jsem tam Jerryho napsala. „Moc se nestýkáme, asi mi to nepřišlo důležité.“ Nemohla jsem si nevšimnout, jak Syders zadržel povzdech. Určitě si říkal, že jsem jen pitomá ženská. Začínala jsem být naštvaná. „Říkám vám to teď. Byla to krabice od té samé panenky. Jerry žije sám, nevím, k čemu by mu byla hračka.“
„To zjistíme my.“ To určitě, chtělo se mi říct, ale slova, která se mi drala na jazyk, jsem rychle spolkla.

Cestou domů jsem se rozhodla zastavit v cukrárně. Nutně jsem potřebovala něco na nervy a cukr byl to pravé. Koupím si něco s pořádnou dávkou krému a šlehačky a hned mi bude líp. Začínala jsem na sebe mít vztek, že jsem se na nějakou policii vůbec obracela. Seržant Syders měl o mé situaci jasný názor a nevypadalo to, že by ho byl někdy ochoten změnit. Ten člověk mě vytáčel.

Vybrala jsem si čokoládový dort s vanilkovo-čokoládovým krémem, šlehačkou a čokoládovými hoblinkami. Nechala jsem si ho zabalit, abych si ho mohl vychutnat v klidu tichého bytu.

Už jsem byla na cestě domů, když mi začala hrát kabelka. S jednou rukou jsem se pokoušela dostat dovnitř a odpovědět na hlasité vyzvánění.

„Halo,“ vyhrkla jsem, aniž bych se podívala na display, kdo volá.
„Slečna Swanová? Tady Edward Cullen.“ Rty se mi samovolně roztáhly do širokého úsměvu.
„Dobrý den, pane Cullene. Jak se vám daří?“
„Dařilo by se mi mnohem lépe, kdybych měl vedle sebe jednu okouzlující mladou ženu,“ odpověděl. Představovala jsem si, jak se u toho si tváří. Nejspíš se mírně usmíval.
„Takových kolem vás určitě běhá,“ opáčila jsem a pomalým krokem mířila k domovu.
„Možná, ale žádná z nich nemá ty nejkrásnější čokoládové oči na světě ani vlasy jako hedvábí. Kde jsi?“ zeptal se nakonec.
„Na cestě domů se spoustou kalorií v ruce.“ Mlsně jsem se podívala na dortík. Sbíhaly se mi na něj sliny, naštěstí už jsem byla skoro doma. „Kde jsi ty?“
„Čekám na tebe.“
„Kde?“

To už jsem ho viděla, jak stojí před domem. Bezděčně jsem zrychlila krok. Najednou jsem se nemohla dočkat, až budu u něj. Telefon jsem strčila do kapsy a nespouštěla z něj pohled.

„Ahoj,“ řekla jsem, když jsem se zastavila těsně u něj.
„Ahoj.“ Sklonil se a přisál se na mé rty. Jednou rukou jsem ho objala okolo krku a druhou balancovala s dortíkem. Edwardův polibek byl sladší než všechno cukroví světa.

Odtáhl se a opatrně mi přejel palcem po blednoucí modřině. Už jsem nepovažovala za nutné maskovat ji make-upem, byl teď takový zažloutlá a její okraje se pomalu rozpíjely. Byla jsem si jistá, že do svatby to bude dobré.

„Lepší,“ zamručel, ale stejně mi neušel záblesk v jeho očích.
„Už to ani necítím. Půjdeme nahoru,“ vzala jsem ho za ruku a chtěla táhnout za sebou, ale nedovolil mi to.
„Mám obchodní jednání, chtěl jsem tě jen vidět,“ vysvětlil a políbil mě na klouby prstů.
„Tys za mnou přijel, jen abys mi mohl dát pusu?“ zeptala jsem se překvapeně. U srdce mě zahřálo a žaludek se zhoupnul.
„Je to špatně?“ Najednou vypadal nejistě, až jsem se musela pousmát.
„Ne, je to dobře, dokonce moc dobře.“

Znovu jsem se k němu přitiskla celým tělem a vložila do polibku všechno to, co jsem právě cítila. Lásku, radost, štěstí a taky touhu, kterou ve mně jeho přítomnosti probudila.

S povzdechem jsem ho od sebe odstrčila.

„Asi bys měl jet, jinak se neudržím a zatáhnu tě k sobě násilím.“
„Nejspíš bych se moc nebránil,“ přiznal. „Dneska už mi to nevyjde, ale co kdybychom šli zítra do kina a na pizzu?“
„Ty chodíš do kina a na pizzu?“ Nedokázala jsem si toho muže v dokonale padnoucím italském obleku představit, jak jí z obyčejných keramických talířů a ruce si utírá do papírového ubrousku.
„Nemám na to moc čas, ale pro tebe si ho rád udělám. Takže?“
„Takže mě zítra můžeš vyzvednout,“ zazubila jsem se. Naposledy jsem ho krátce políbila a pak nevolí sledovala, jak odjíždí.

„Takže si musíme vystačit sami,“ řekla jsem dortu ve své ruce. „Ještěže jsem tě koupila.“ Dort místo sexu. Sice ubohá náhražka, ale pořád lepší než žádná.

#####

V práci šlo všechno od devíti k pěti. Jako by nestačilo, že jsem zaspala. Já nikdy nezaspala! Když jsem se probudila a celá dezorientovaná zjistila, že je po sedmé, dostala jsem málem infarkt. Z bytu jsem vyběhla div ne v pyžamu a rozcuchané vlasy jsem si česala, když jsem zrovna stála na červené. Poradu jsem stihla jen tak tak.

Kapitán nám oznámil, že nás příští týden navštíví inspekce, takže musíme dát všechno do pucu, nedostatky se nepromíjí. Zakoulely jsme na sebe s Marge očima. Každý rok je to stejné. Ohlásí se týden dopředu, pak přijdou, bedlivě sledují dění a rýpou do věcí, kterým vůbec nerozumí, jelikož vždycky přijdou ženy v kostýmku a s lodičkami na jehlách a muži v oblecích, kteří vězení znají možná tak jako položku v dokumentech, ale o jeho chodu nemají nejmenší ponětí. Takové jsme tady milovali.

Pro mě tahle informace znamenala dát do pořádku své oddělení. Tedy zkontrolovat si veškerou dokumentaci, zajistit, aby byli vězni vzorní.

Na začátku směny jsem informaci o inspekci předala do éteru.

„Nikdo přece nechceme problémy, takže se, prosím, kroťte. Pokud by došlo k nějakému incidentu, buďte si jistí, že by vám to ublížilo daleko víc, než normálně. Tihle lidé si potrpí na pořádek a disciplínu. Tak jim ji dejme.“

Všimla jsem si šuškání několika vězňů. Odkašlala jsem si, abych opět získala jejich pozornost.

„Snad jsem to řekla dostatečně jasně. To je všechno.“

S větším či menším nadšením se vraceli ke svým denním činnostem.

Pustila jsem se do papírování. To jsem na své práci měla nejméně ráda, ale bohužel se s tím nedalo nic dělat.

Na stole se za pár dní vytvořilo několik hromádek. Některé záležitosti museli vyřídit jiní, takže jsem je dala na stranu, abych je pak mohla odnést.

I přes vyplňování kolonek jsem si všimla, jak se ke mně přiblížil Danny. Čekal, až ho pozvu blíž.

Naznačila jsem mu, aby přistoupil.

„Slečno Swanová, potřeboval bych formulář na žádost.“
„O co se jedná?“
„Víte… přijede můj brácha. Chtěl bych zažádat o návštěvu mimo hodiny,“ soukal ze sebe.
„Už zase? Je to tak čtrnáct dní, co tu byl.“
„No, on sem přijede jen na pár dní,“ spustil.
„Danny, víš, že můžete podat jednu žádost za měsíc,“ upozornila jsem ho na pravidla.
„Já vím, ale myslel jsem, že by to možná šlo nějak zařídit.“ Prosebně se na mě usmál. „Vy byste to přeci dokázala. Je to pro mě důležité,“ díval se na mě s nadějí v očích. Jeho nevinná tvář by dokázala přesvědčit každého, jenže…
„Tady nejsme na letním táboře, Danny. Je mi líto, ale tvůj bratr bude muset přijít v návštěvních hodinách, pokud tě chce vidět.“
„Ale přece se mnou nejsou problémy.“ Jeho hlas zněl skoro zoufale.
„Nejsou, ale pravidla tu platí pro všechny stejná.“

Dannymu se na okamžik mihl v očích vztek, ale rychle se opanoval.

„Tak vám teda děkuju.“

Dívala jsem se, jak si sedá ke stolu a hlavu pokládá na složené ruce. Nikdy jsem ho ještě naštvaného neviděla. Danny byl vždycky usměvavý kluk, kterého nepokořily ani zdi vězení. Zřejmě mu na návštěvě bratra hodně záleželo. Ale nedá se nic dělat. Budu se na jeho bratra muset poptat. Zatím jsem se s ním nikdy nesetkala. Bylo vidět, že ho má hodně rád. Možná k němu vzhlížel. Starší bratr studující na univerzitě. Doufala jsem, že Danny bude mít jednou taky možnost nastoupit na školu a zapojit se zpět do běžného života.

#####

„Omlouvám se, budu hned,“ řekla jsem přes rameno. „Zdržela jsem se v práci,“ vysvětlovala jsem, zatím co jsem si líčila řasy.

„To vůbec nevadí.“ Edward se opřel ramenem o futra a pozoroval mě. Málem jsem si vypíchla oko, jak mě jeho pohled znervóznil. „Nějaké problémy?“
„Ani ne, jen na nás přijde kontrola, tak musí být všechno tip ťop. To pak nastávají hrozné zmatky.“
„Můžeme zůstat tady, jestli jsi unavená,“ navrhl a na prst si namotával pramen mých vlasů.
„A přijít o kino a pizzu? Ani náhodou,“ zakřenila jsem se na něj a políbila ho. Lehce jsem si pročísla vlasy a mohla jsem vyrazit.

Myslela jsem, že mi uhne, ale on mi místo toho zatarasil cestu svým tělem.

V otázce jsem pozvedla obočí. Povytáhl víc koutek úst. Jeho pohled planul, až se mi dělalo horko.

„Měli bychom…“ nedořekla jsem. Edward mě rychlým pohybem objal kolem pasu a opřel o umyvadlo. Náruživými rty se přisál k mým. Nenechala jsem se dvakrát pobízet a polibek mu oplatila. Prsty jsem se mu probírala v hebkých vlasech, na jazyku cítila jeho chuť.

„Strašně se mi po tobě stýskalo,“ zašeptal a putoval rty po mé tváři. „Nebyla chvíle, abych na tebe nemyslel.“ Něco jsem mu zamručela v odpověď a dál se nechala oždibovat jeho rty.

Odtáhl se ode mě. „Půjdeme,“ řekl a urovnával mi tričko, pod které se předtím dobývaly jeho neodbytné dlaně. „Jinak se neudržím.“
„Na to se těším,“ řekla jsem mnohoznačně a naposledy ho horce políbila.

Jaké pro mě bylo překvapení, když jsme u vchodových dveří potkali Jerryho. Napadly mě dvě věci. Zaprvé nikam nepůjdeme, protože bude Edwarda zpovídat, za druhé, jak se mám chovat, když mi nejspíš dal nechtěný dárek.

„Ahoj,“ pozdravila jsem ho nejistě. Usoudila jsem, že bude lepší dělat, jakože nic.
„Čau,“ zahučel a vybíhal schody po dvou. Na Edwarda se ani nepodíval. Vůbec se mi to nelíbilo. Jerry byl vždycky přátelský, prohodil pár slov a po jeho minulé reakci na Edwarda jsem čekala něco jiného. Co se mohlo změnit? Proč?

„Stalo se něco?“ zeptal se Edward.
„Ne… ne, všechno je v pohodě. Jdem, nebo nestihneme ten film.“ Chytila jsem ho za ruku a táhla ven.

Film jsme nakonec stihli, ovšem nic moc jsem z něj neměla, protože mi v hlavě strašilo Jerryho podivné chování, o kterém jsem se obávala, že má co do činění s lesklou bílou krabicí s průhledným předním víkem. S krabicí od panenky Suzie.


Tentokrát taková spojovací kapitola. Snad se líbila. :) 


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Tenká hranice - 13. kapitola:

6. Niki
15.10.2013 [18:31]

úžasné, ti dva jsou krásný páreček... Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

5. cechovicovam
15.10.2013 [18:23]

Emoticon Emoticon Emoticon

4. cechovicovam
15.10.2013 [18:23]

Emoticon Emoticon Emoticon

15.10.2013 [17:57]

Mispool Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. Niki
15.10.2013 [17:42]

Psycho !!!! :))

1. BabčaS
15.10.2013 [17:35]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!