Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Těhotenství - 4. kapitola


Těhotenství - 4. kapitolaDlouho jsem přemýšlela, jestli to udělat tak či onak. Jen vám řeknu, že Edíka bych vyškrtnout jen tak nedokázala. =D Vy mě asi hrozně nenávidíte, co? =D Dole máte, jaká mohla být ta druhá varianta. Poděkování patří všem, kteří čtou tuto povídku. Moc mě podporujete a mám radost, že se vám to tak líbí! =) Tak nezapomeňte, máte mě rádi a nekamenujte mě. =D

 

„Bello, už vnímáš?“ slyšela jsem Carlisleův hlas.

Ne, nevnímám. Edward mě opustil. Věděl, co mi to provede, ale... je pryč. Svět se zatočil a já potlačila nutkání jít se vyzvracet.

Edwarde!“ křičela jsem, ale neslyšela jsem se. Nebyla jsem schopná pohnout rty, popadnout vzduch, nebo jen mrknout. Můj hlas také nikdo neslyšel, nikdo neslyšel to zoufalé volání.

„Carlisle, ona se dusí!“ řvala Rose a vystrašeně se na mě dívala.

Nedusila jsem se, to jen moje plíce vyplňovaly špatnou službu a srdce mi líně tlouklo v hrudi. Už ho neměl kdo popohánět. Pokaždé, když jsem uslyšela úder, tak by mohl být klidně ten poslední. Ozvalo by se BUCH a byl by konec mě a zřejmě i Edwarda.

„Bello, co se děje? Slyšíš mě?“ ptal se Carlisle znepokojeně.

Ano, ano, slyšela jsem je. Uslyšela jsem je jedním uchem a druhým mi jejich hlas vyplul ven. Co to teď říkal? Nebyla jsem schopná si vzpomenout na jeho slova.

„Bello, co si pamatuješ?“ zeptala se mě Esmé a položila mi ruku na rameno.

No, pamatovala jsem si hnusnou pachuť v ústech. Pamatovala jsem si fakt, že Edward chtěl zabít naše dítě. To všechno bylo tak podivně ostré. Jako bych to viděla, ale nebyla jsem při smyslech. A pamatovala jsem si Edwardův odchod. Ten byl tak podivně rozmazaný, snad se opravdu neodehrával někde na jiné planetě. Už jsem se z jeho odchodu zbláznila.

„Pamatuji si Edwarda,“ zašeptala jsem to jediné, co se mi honilo v hlavě. Edward, Edward, Edward, Edward.

No jistě,zašklebila se Rose.

Nechápala jsem, jak může být Rosalie tak necitlivá. Edward mě přece opustil. Nemám už tady svoji lásku. Moje malé děťátko se může narodit bez otce...

Mít toho malého šťouchálka už najednou nemělo smysl. Jako by odešlo spolu s Edwardem. Nemělo žádný smysl ho mít v sobě. Dovolím Carlisleovi, aby mě rozřízl a pak proměnil. Třeba se ke mně Edward pak vrátí...

Najednou jsem stála před otázkou, kterou jsem nebyla schopná odpovědět. Vzdám se raději dítěte a budu s Edwardem, nebo budu mít dítě a budu bez Edwarda? Nemohla jsem se rozhodnout ani pro jedno. Pokud se vzdám jednoho, budu si to navždycky vyčítat.

„Zlatíčko, co přesně si pamatuješ?“ nabádala mě Esmé.

Vzchopila jsem se a dodala si odvahu promluvit. „Pamatuji si, jak se Edward s Rose hádali. Pamatuji si důvod, proč se hádali. Pamatuji si nevolnost a pak si pamatuji...“ Nemohla jsem doříct tu větu.

Najednou jsem si uvědomila, že mám podporu jen tří upírů. Kde je Alice? Moje nejlepší kamarádka mě také opouští?

„Kde je Alice?“ zeptala jsem se.

„Bolí ji hlava,“ odpověděla Rose jako by nic.

To bylo divné, upíry nemůže bolet hlava. Z čeho mohla Alice bolet hlava? Možná je také tak špatná z Edwardova odchodu...

Chtěla jsem se zeptat na Edwarda. Kde je? Proč ho nikdo nezastavil? Vrátí se?

„Bello, co sis to vymyslela?“ slyšela jsem Alicin hlas, který mi dal tak podivnou odvahu.

Přehrávala jsem si v hlavě ten sen, představovala jsem si, jak všem důkladně popisuji tu chvíli...

Najednou mě objaly mramorové paže. Byly mi tak známé, byly to... Edwardovy paže.

Je tady?

Otevřela jsem oči poprvé od chvíle, kdy mě Edward opustil. Koutkem oka jsem viděla, jak všichni odcházejí z domu. Jak Rose stojí nedůvěřivě u dveří a měří si pohledem... Edwarda, který seděl vedle mě.

„Vypadni, Rosalie!“ zašeptal Edward důrazně.

Rosalie mi věnovala dlouhý, varovný pohled a odešla.

Když jsem byli s Edwardem sami, tak jsem se k němu pomalu otočila. Jednu ruku jsem si položila na břicho a druhou jsem položila Edwardovi kolem krku.

„Bello, jak sis mohla myslet, že odcházím?“ zeptal se Edward znepokojeným hlasem.

„Já... ničemu nerozumím,“ přiznala jsem se zbaběle.

„Po operaci jsi dlouhou chvíli nemohla přijít k sobě. Když ses probrala, tak jsi vypadala normálně při vědomí - a pak ses najednou schoulila k zemi a řvala jsi bolestí. Naštěstí jsi to podle Carlislea nemohla cítit, navíc ti píchl nějaké morfium. Opět ses probouzela a všechno si zřejmě pamatuješ. Když jsi znovu upadla do spánku, tak jsi začala křičet. Bylo to... tak těžké. Křičela jsi, ať se vrátím, ať tě neopouštím..." podíval se mi na dlouhou chvíli do očí. Pomalu mi začalo docházet to, co říkal. Ten jeho odchod byl jen sen.

„Snažili jsme se tě probrat, ale ty jsi nereagovala. Stále jsi se vrtěla a křičela tak bolestně... Bello, mně je tak líto, že sis takovou bolest musela prožít, když... jsem tě opustil. Takhle si vlastně přežívala svůj život, tys ho nežila. Vidět tě takhle zlámanou mě ničí. Nedokážu ani popsat, jak je mi líto, že si kvůli mé hlouposti musela a stále musíš trpět takovou hroznou bolestí.“

Panebože, jak jsem mohla Edwardovi tak ublížit? Jak mě mohlo vůbec napadnout, že mě opouští?

Bylo mi ho tak líto, chtěla jsem ho utěšit. Objala jsem ho - tentokrát oběma rukama - a hladila jsem ho po krku.

„Promiň, Edwarde. Kvůli mé hlouposti si musíš procházet peklem. Díváš se, jak naše dítě rychle roste. Já chápu, že tě to ničí. Ale přiznej si to - ty to dítě miluješ a nebyl by ses ho ochotný vzdát. Ale stejně se ti omlouvám za to, jak jsem lidsky slabá, že se tohle všechno stalo. Promiň,“ šeptala jsem v marné snaze ho utěšit.

Edward se napjal. Neodtáhl se, jak by to udělal obvykle. Nechtěl mě zraňovat jen tím, že ho nebudu mít u sebe. Ale to jeho napjetí bylo hrozně znepokokující, co jsem provedla?

„Bello, ty se znovu omlouváš mně? Kdybych tehdy byl dost silný a nikdy se s tebou nesblížil. Kdybych odešel dřív, než by mohlo mezi námi k něčemu dojít. Nikdy by se tohle nestalo, Bello.“

No jistě, Edward se mi omlouvá. Jak... klasické!

„Ach, Edwarde. Kdy si přestaneš všechno vyčítat?“ zašeptala jsem a nechala nesmyslné slzy, aby smáčely jeho košili. Chlácholivě mě objal a hladil mě po vlasech.

„Belo, ty nikdy nepochopíš pravdu,“ zašeptal.

Edwarda máte zpátky, no nejste spokojení? =) Druhá varianta měla vypadat tak, že Edward si prostě potřebuje vyčistit hlavu, a tak jde ven. Ale to netušil, jak Bellu raní. Prostě, že se to všechno stalo a Belle se nic nezdálo. Ale to by se mi moc nepovedlo. =D

3. kapitola / 5. kapitola

Shrnutí



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Těhotenství - 4. kapitola:

 1
22.01.2016 [21:36]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!