Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Štěstí zvané mimčo 4

09.02.2010 (15:30) • Tempy • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 5931×

,,Tati?“

,,Copak, zlatíčko?“

,,Musím ti něco říct.“

,,Tak mluv děvče.“

,,Já… jsem těhotná,“ řekla jsem a čekala na smršť.

Čekala jsem všechno jen ne tohle. Charlie na mě nejdřív nechápavě koukal a potom se rozesmál. Smál se tak, až mu tekly slzy.

,,Tati?“ zeptala jsem se nejistě.

,,No jistě, Bells. Skvělý vtípek už jsem od tebe dlouho žádný neslyšel.“

,,Tati, to není vtip,“ řekla jsem zcela vážně a koukla na Edwarda, který nejspíš zkoumal Charlieho mysl.

,,Bello, tak jsme se pobavili a teď už mi konečně řekni, co jsi měla tak důležitého na srdci, než jsi mě takhle rozesmála.“

,,Už toho mám vážně dost!“ naštvaně jsem bouchla do stolu a zprudka se postavila na nohy. Edward na mě vyjeveně koukal, protože ode mě nečekal takovouhle reakci.

,,Čeho Bells?“ zeptal se táta a znovu se rozesmál nad mojí reakcí.

,,Proč mi nikdo nevěří, že jsem těhotná?!“

,,Protože to není možné.“

,,Fajn, tak jsem jednou byla trošku nezodpovědná. Celý život se řídím podle pravidel, která pečlivě dodržuji, ale to neznamená, že to tak má být napořád. Jsem těhotná, tati, to je ten velký boom, co jsem ti chtěla říct. Docela mě překvapuje, že si z toho děláš srandu ale tím líp. Jedno ale musíš pochopit stejně jako Edward, který mi předtím nevěřil jako ty. Jsem těhotná!“ křičela jsem naštvaně. Nevím, co to do mě vjelo, ale tohle bylo vážně moc. Nejdřív mi nevěří Edward a teď vlastní táta.

,,Cože?“ vykoktal Charlie a zdálo se, že konečně pochopil podstatu věci.

,,Ano, tati, jsem těhotná. Už mi věříš, že si nedělám srandu?“ Charlie nepatrně kývnul hlavou a pak se zamračil. Zvednul se od stolu stejně rychle jako já před chvílí. Ihned na to se postavil i Edward. Já nic nechápala, jen jsem na ně překvapeně koukala.

,,Jak jsi to mohl mojí holčičce udělat?“ spustil Charlie na Edwarda.

,,Charlie, já vůbec netuším, jak se to mohlo stát, ale jedno vím jistě, o Bellu i to mále se postarám.“

,,Ne, ty se nebudeš starat o nikoho! Teď se pěkně sebereš a vypadneš z mého domu a k Belle se nepřiblížíš blíž jak na sto metrů.“ Tahle Charlieho věta ve mně znovu vzedmula vlnu vzteku.

,,Nech toho, tati. Na to co se stalo, musí být vždycky dva. Pokud chceš někoho trestat, tak trestej i mě. Je mi osmnáct a můžu si dělat, co chci a já chci, aby otec mého dítěte byl přítomen u všeho, co se se mnou bude během i po těhotenství dít. Nedovolím ti, abys ho ode mě a od toho maličkého jakkoliv odstřihl a to i kdybych si měla zabalit svoje věci a odjet s ním.“

,,Bello,“ ozval se Edward. Nejspíš nechtěl, abych si to kvůli němu u Charlieho rozházela.

,,Pšt,“ sykla jsem. ,,Ale věř mi tati, že odejdu jedině v případě, že to bude nevyhnutelné. Jsem rozhodnutá si miminko nechat a k tomu budu potřebovat i tvojí podporu. Strašně moc mi záleží na tom, aby mělo moje dítě dědečka. Bude mít moje miminko dědečka?“ zeptala jsem se táty a viděla na něm, že trošku roztál. Pak udělal něco, co mě překvapilo.

,,Jistě, že bude mít tvoje miminko dědečka.“ Přešel kolem stolu ke mně a roztáhl ruce, aby mě mohl obejmout.

,,Díky,“ řekla jsem prostě a přitiskla se k němu. Viděla jsem Edwarda, jak se usmívá, takže jsme nejspíš byli za vodou. Charlie se ode mě po chvíli odtáhl a otočil se na Edwarda.

,,Nejdřív jsem tě chtěl zastřelit,“ rozesmál se.

,,Tati,“ vyhrkla jsem.

,,No co, Bello, byl jsem překvapený a tohle bylo to první, co mě napadlo.“

,,Vážně vtipné.“ Přešla jsem k Edwardovi a stoupla si před něj.

,,Nemusíš mu dělat živý štít, už to nechci udělat. Máš pravdu v tom, že když má dítě vyrůstat bez obou rodičů, je to vždy horší. A teď bych si o všem rád v klidu popovídal, než to půjdeme zapít.“ Charlie pokynul k obýváku, tak jsme šli s Edwardem za ním.

Táta se usadil do křesla a já s Edwardem jsme si sedli na sedačku. Edward propletl naše prsty a zkoumavě kouknul na Charlieho.

,,Tak, Edwarde. Předtím, když jsem tak vyletěl, si mi říkal, že se o ně postaráš. Jak to chceš udělat?“

,,O peníze nebude nouze, jestli myslíš toto Charlie. Všichni v mé rodině jsou z toho nadšení. Na našem bankovním účtu máme uloženo docela velkou sumu peněz a má rodina chce, aby byla Bella v těhotenství v tom největším blahobytu.“

,,Tak to je báječné, ale abyste si namysleli, já taky přispěju.“

,,Jistě, Charlie. V žádném případě tě nechceme z ničeho vyšoupnout. Jak už Bella říkala, chce tě mít u všeho. Jen je tu ještě jedna drobnost.“ Edward mluvil a Charlie přikyvoval. Byla jsem ráda, že se snaží nějak dohodnout. Na jednu stranu mě mrzelo, že většina peněz půjde z Edwardovy kapsy.

,,Tak mluv, jaká je to drobnost?“

,,Chtěl bych, aby se Bella přestěhovala k nám domů, abych ji měl stále na očích.“

,,To není špatný nápad, Edwarde, ale nevím, jak bych to tu bez své holčičky vydržel. Stejně jako ty, já jí chci taky co nejvíc pomáhat.“

,,Zcela tomu rozumím Charlie a nikdo ti nebrání být u nás kdykoliv se ti zamane nebo my naopak budeme zde. Všechno to je jen o vzájemné domluvě.“

,,Nevím, jestli je to nejlepší nápad,“ zdráhal se Charlie.

,,Tati, já chci být s Edwardem,“ řekla jsem rozhodně a Edward mi stiskl ruku.

,,Bells, já…“

,,Tati, ani si nevšimneš, že bydlím jinde. Budu tu, až mě budeš mít za chvíli plný zuby.“

,,Vidím, že ti to asi nerozmluvím,“ říkal Charlie.

,,Tohle si vážně nenechám rozmluvit.“

,,Dobře, přistoupím na to pod podmínkou, že se mi každý den ozveš.“

,,Charlie, můžeme tu být klidně každý den, pokud budeš chtít,“ promluvil Edward.

,,A co škola?“ změnil Charlie téma.

,,Rozhodně ji dodělám. Možná poprosím o předčasné zkoušky, abych se pak mohla věnovat jenom miminku a s tím spojeným lenošením. V době závěreček budu už jako koule,“ smála jsem se.

,,V kolikátém jsi vůbec měsíci, Bells?“ Bylo to zvláštně osvobozující. Po počátečním nesváru se Charlie vyptával, zajímal a co bylo hlavní, vše řešil v klidu. Byla to pro mě záhada.

,,Ve druhém. Příští týden ve středu jsem objednaná ke Carlislovi na ultrazvuk.“

,,Tak už ve druhém,“ zamyslel se Charlie. Úplně nečekaně jsem zívla a až teď jsem si uvědomila, že na mě doléhá únava. Ucítila jsem svou hlavu položenou na Edwardově rameni. Musela jsem jí tam mít položenou už hodnou chvíli, aniž bych si to uvědomovala.

,,Asi by sis měla jít lehnout Bello,“ doporučil mi táta.

,,Hm,“ zahučela jsem a pocítila dvě chladné ruce pod mými zády.

,,Odnesu ji nahoru a pojedu domů, Charlie.“

,,Ne,“ vydechla jsem a zaslechla Charlieho pobavený smích.

,,Myslím, že bys tu mohl zůstat. Jak to tak vypadá, Bella tě nechce pustit.“

,,Nesměj se mi, tati,“ pípla jsem z posledních sil a ponořila se do kolíbavých pohybů, které vytvářel Edward tím, jak mě nesl nahoru.

Spala jsem asi hodně dlouho. K probuzení mě donutil prázdný žaludek. Překulila jsem na posteli a narazila do Edwarda. Zvedla jsem se na loktu a zahleděla se na něj. Měl zavřené oči. Kdybych nevěděla, že je upír, myslela bych, že spí.

,,Co si dáš k večeři?“ zeptal se stále se zavřenýma očima. Obtočil mi kolem pasu ruce a vytáhl si mě na svou hruď.

,,Kolik je hodin?“ zeptala jsem se otázkou, která naprosto nesouvisela s jeho předchozí otázkou.

,,Bell, zeptám se tě, co chceš k jídlu a ty mi nato odpovíš kolik je hodin?“ smál se a konečně otevřel svoje zlaté oči.

,,Nevím, co si mám dát. Mám trošku strach. Od oběda jsem nezvracela, tak musím podle toho volit.“

,,Tak pojď, něco ti udělám.“ Vytáhl mě na nohy a podal mi teplý župan. Až teď jsem si uvědomila, že mám na sobě pyžamo.

,,Ty jsi mě převlékl?“

,,Říkal jsem si, že musí být značně nepohodlné spát v riflích.“

,,Díky.“ Natáhla jsem se pro polibek, který mi Edward okamžitě opětoval.

,,Obleč si ten župan, mamino, ať ti můžu udělat něco dobrého k večeři.“

,,Mamino?“ ptala jsem se nevěřícně.

,,Ty vtipkovat může a já ne?“

,,Já jsem těhotná, Edwarde.“

,,O to ti dává privilegia?“

,,Ano, já si to můžu dovolit.“

,,A proč nemůžu mít takové privilegia i já?“ ptal se a zkoumal můj obličej.

,,Protože bys mě tím mohl naštvat a já vím, že mě nechceš ničím rozrušit,“ zahnala jsem ho do kouta.

,,Máš mě,“ řekl mi a chytil mě za ruku.

Sešli jsme dolů, kde se Charlie v kuchyni ládoval masem od oběda. Ještěže toho Esme připravila víc.

,,Tak jak sis odpočala, holčičko?“

,,Celkem ano ale ještě by to chtělo.“ Vzala jsem si z lednice nedojedený salát a pustila se do něj. Bohužel mi to nějak nesedlo a já se vydala se svou večerní nevolností na záchod.

Prázdnost žaludku jsem vnímala zřetelněji než kdy dřív.

,,Zlatíčko, tohle nemůžeš mamince dělat. Když mi nedovolíš udržet něco v žaludku, tak ti nepůjdou živiny,“ mluvila jsem k břichu.

,,Tady máš, zkus aspoň tohle.“ Edward mi podával suchý rohlík a já se do něj vděčně zakousla.

Kupodivu jsem rohlík schroupala celkem rychle a vypadalo to, že se to malé trošku uklidnilo. Soudě podle toho, že jsem v sobě rohlík udržela.

Zase jsem pocítila únavu. Bylo to strašné. Zdálo se mi, že poslední dny buď prospím nebo prozvracím. Nejspíš bych si měla koupit nějakou knížku, abych zjistila, jak to přesně v těhotenství chodí. Znám ty povrchové věci, ale chápu, že bych měla jít trochu víc do hloubky.

,,Jsi unavená,“ konstatoval Edward a už mě chtěl brát do náručí.

,,Ne počkej, chtěla bych se odprchovat. Počkej na mě v pokoji,“ vystrkávala jsem ho ven z koupelny.

Zapadla jsem do sprchového koutu a seřídila si vodu. Rozhodla jsem se, že si umyju i vlasy. Vzala jsem si svůj jablkový šampón a trošku si vymáčkla do dlaně. Nechala jsem ho mírně zpěnit a pak ho vetřela do vlasů. Vůně jablek mě odpoutávala od sprchového koutu, takže jsem si po chvíli neuvědomovala, že se sprchuju.

Zaslechla jsem zaklepání na dveře a jejich následné otevření.

,,Bello?“ promluvil sametový hlas.

,,Copak?“ odpověděla jsem mu otázkou a začala si vymývat šampón z vlasů.

,,Nechala jsi mě moc dlouho čekat.“

,,Tak to ještě vydrž. Teprve jsem si umyla vlasy, takže se ještě musím umýt celá, ale pokud bys mi chtěl pomoci?“ otevřela jsem dveře od sprchového koutu na malou škvírku a mrkla na Edwarda.

,,Bello,“ vydechl, když mě zahlédl.

,,Bylo by to všechno rychlejší a já bych si mohla jít dřív lehnout.“

,,Já…“ zakoktal se. Byl tak roztomilý. Mě ale ovládla touha a tak jsem se ze sprchového koutu vyklonila celá, chytila ho za ruku a vtáhla ho k sobě. Dveře se s mírným cvakavým zvukem zavřely a já pohlédla do Edwardových očí zčernalých touhou.

Stoupla jsem si na špičky a začala ho líbat. Nejdřív se zdál být trošku vykolejený, ale po pár vteřinách dorážení mých rtů na ty jeho se konečně zapojil.

Objal mě v pase a já mu ruce zapletla do vlasů. Je pravda, že jsem byla stále ještě unavená a tak jsem se moc nechtěla zdržovat nějakou předehrou. Začala jsem mu rozepínat košili a ihned jak pod těžkostí vody žuchla na zem, jsem se pustila do jeho pásku u kalhot.

Potřebovala jsem se nadechnout a tak mezitím, co jsem zápasila s knoflíkem u jeho kalhot, on mě líbal na krku, šíji, klíční kosti až se dostal k mým prsům, kterým se začal náležitě věnovat.

Konečně se mi podařilo stáhnout z něho kalhoty i s boxerkami. Díky Edwardově dráždění, kdy střídavě sál moje bradavky jsem to už nemohla vydržet. Otřela jsem se mu o rozkrok a cítila, jak se pod tím pohybem zvedá jeho kamarád. Znovu jsem zaútočila na jeho rty, když se ode mě se sípáním odtrhl.

,,Bello, tohle nemůžeme. Mohl bych vám nějak ublížit.“

,,Kdyby hrozilo, že nám nějak ublížíš, tak neudělám tohle,“ znovu jsem rozvlnila boky a patřičně se otřela o jeho rozkrok, což ho dohnalo k další reakci. Jeho oči doutnaly touhou.

,,Je tu Charlie,“ snažil se mi to vymluvit.

,,Nevymlouvej se, zplodili jsme dítě, takže mu musí být jasné, že spolu spíme. A navíc, teče voda.“ Přitiskla jsem se na něj a začala ho líbat. Zdálo se, že už se nesnaží vycouvat a moje domněnka byla potvrzena, když si mě vysadil nahoru. Chytil mě pod zadečkem a já mu nohy omotala kolem pasu.

Zhluboka se mi zahleděl do očí a já slastně přikývla. Konečně překonal tu poslední vzdálenost a opatrně do mě vniknul. Při spojení našich těl jsem myslela, že vybuchnu štěstím.

Začal se ve mně pomalu pohybovat, ale postupně zrychloval, když jsem zapojila svoji pánev. Neustále jsme se líbali a tlumili tak naše vzdechy. Zarývala jsem mu nehty do zad, ale pro něj to bylo spíš pohlazení, než nějaká újma na zdraví.

Pomalu jsem začínala pociťovat slabé stahy v podbřišku a věděla jsem, že je to otázka vteřin, než mě Edward dovede na vrchol. Ještě párkrát přirazil a já se začala svíjet snad v největším orgasmu, co jsem kdy měla. Všimla jsem si, že i Edward došel na svůj vrchol.

Spokojeně jsem se mu opřela o hruď a snažila se uklidnit svůj dech. Edward mě ze sebe sundal a houbou na kterou dal sprchový gel, mě začal omývat.

,,To těhotenství má i své výhody,“ vydechla jsem, když jsem se trošku uklidnila.

,,Nepovídej a jaké?“ ptal se mě a sledoval mě šibalským pohledem. Jeho oči znovu nabíraly zlatavou barvu.

Zastavil vodu a obalil mě do osušky. Sám si kolem pasu obmotal delší osušku.

,,Tak jaké?“ ptal se znovu a nahnal tak do mých tváří červenou.

,,To ti povím jindy. Teď jsem docela unavená,“ vymluvila jsem se.

Vzal mě znovu do náručí a odnesl do pokoje. Na posteli ležela hromádka oblečení se vzkazem.

Mohlo by se hodit.

,,Alice,“ řekli jsme oba najednou.

Mezitím co jsem se sušila, Edward uklidil své oblečení z koupelny a sám se převlékl do suchých tepláků a trika. Rozvalil se mi na posteli a roztáhl náruč. Hupla jsem za ním do postele a nechala se zabalit do deky. Přitáhla jsem se k němu co nejblíže a on mi začal broukat.

,,Hezky se vyspi ty můj andílku,“ zaslechla jsem zdálky.

Předchozí

Shrnutí

Další

--------------------------------------------------------------

Další kapitola za Vámi. Doufám, že alespoň trošku potěšila. Budu moc šťastná, když mi tu necháte komentáře, svoje vyjádření, či cokoliv jiného Vás napadne. Díky moc a přeju hezký den, ráno nebo noc :)

Autor: Tempy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Štěstí zvané mimčo 4: