Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Štěstí zvané mimčo 5

14.02.2010 (18:00) • Tempy • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 6402×

Mezitím co jsem se sušila, Edward uklidil své oblečení z koupelny a sám se převlékl do suchých tepláků a trika. Rozvalil se mi na posteli a roztáhl náruč. Hupla jsem k němu do postele a nechala se zabalit do deky. Přitáhla jsem se k němu co nejblíže a on mi začal broukat.

,,Hezky se vyspi ty můj andílku,“ zaslechla jsem z dálky.

Spala bych nejspíš až do odpoledne, protože by mě Edward nechal. To by tu ale nesměla být Alice.

Zaslechla jsem zavrzání dveří a pak do mého pokoje vtrhnul hurikán.

,,Alice, jdi pryč, Bella by měla ještě spát.“ To už jsem se mu ale zavrtěla v náručí a rozlepila svá víčka.

,,Bella už nespí,“ odbyla ho Alice.

,,Protože jsi ji právě vzbudila,“ vztekal se Edward a vstal z postele.

,,Ani se o to nepokoušej,“ bránila se, když ji chtěl vystrkat z pokoje.

,,Vypadni, Alice!“ strkal do ní.

,,Nikam nejdu, chci Belle pomoct. Tak šup, Bello, ven z postele.“

,,Myslíš, že jí pomůžeš, když jí vyženeš z postele?“

,,Hele, Edwarde, Bella tu má docela dost věcí a ty ji chceš mít co nejdřív u nás doma.“

,,To sice chci, ale rozhodně Bellu nebudu vyhánět z postele.“ Ani jeden se nechystal ustoupit.

,,Edwarde,“ zasténala jsem a tím jsem si vyžádala jeho plnou pozornost.

,,Co se děje? Něco tě bolí?“ přisedl si ke mně na postel a začal mě zběžně prohlížet.

,,Mám hlad,“ zašeptala jsem.

,,Hned jsem zpátky.“

,,Vezmi si ji sebou, aspoň tu budu mít volný prostor,“ zahalekala za ním Alice.

,,Alice, nebudu ji brát z měkké postele na nepohodlnou židli do kuchyně.“

,,Mají ještě sedačku a křesla,“ připomněla mu. Poznala jsem na Edwardovi, že zuří.

,,Dala by sis něco speciálního?“ zeptal se mě.

,,Dneska mi není špatně, takže to nechám na tobě. Něco mi vyber.“ Vyběhl z pokoje a nechal mě tam z běsnící Alice.

,,Hele, Bello, z toho šatníku bych toho moc nebrala. Zařídím ti šatnu u nás. Stejně ti za chvíli nic z těch věcí nebude a budeme muset na nákupy.“

,,Alice, trošku se uklidni a dýchej. Můžeš balit i normální rychlostí lidskou rychlostí, protože z té tvé upíří se mi dělá špatně od žaludku.“ Byla jsem docela zoufalá.

,,To nejde, musím spěchat. Mám ještě kupu věcí k zařizování.“

,,Když se uklidníš, slibuju, že s tebou pojedu na nákupy a nebudu moc protestovat.“

,,Slibuješ?“

,,No jistěže slibuji.“ Ha, a vezmu si s sebou Edwarda, aby ji trošku krotil. Ozvalo se mi v hlavě.

,,Tak dobrá, Bell. Teď tě tu na chvíli nechám, Edward ti nese snídani.“

,,Fajn.“ Posadila jsem se na posteli do vzpřímenější polohy a záda si opřela o čelo postele.

,,Už se to nese,“ informoval mě Edward. Během chvilky vplul do pokoje s podnosem plným jídla. Položil mi to na nohy. Udělal mi lívance s ovocnou omáčkou. Na zapití mi přichystal vodu a pomerančový džus.

,,Díky,“ řekla jsem ohromeně a ukrojila kus lívance.

,,Nech si chutnat,“ popřál mi a sedl si na kraj postele.

,,Je to báječné,“ promluvila jsem s plnými ústy.

,,Jsem rád, že ti to chutná. Musím se v tom teď zdokonalit a pořádně tě krmit.“

,,Začni mi vyvařovat až později. Teď to nedokážu tolik ocenit. Tedy já ano, ale to malé ne.“

,,Přece ti nebudu vařit nějaké blafy,“ říkal nevěřícně.

,,Tak jsem to přeci nemyslela. Tohle je moc dobré, ale Carlisle říkal, že teď budu víc zvracet.“

,,Moc nerozumím tomu, na co tím narážíš?“

,,Jestli není škoda dělat mi takové mňamky, když to ve mně moc dlouho nevydrží.“

,,Pořád nerozumím?“

,,Je mi strašně líto, že se s tím tak děláš a já to hned vyzvracím,“ postěžovala jsem si.

,,Můžu ti to pak uvařit znovu.“

,,Ale, Edwarde, ty to nechápeš.“

,,Nezlob mě, Bello, a jez.“ Nemělo cenu se s ním hádat a už teď mi ta pře připadala naprosto směšná. Asi jsem divná řešit takový kraviny.

,,Bylo to vážně moc dobré,“ říkala jsem znovu, když Edward odnášel podnos s talířem.

,,Alice, ještě tam nechoď,“ zaslechla jsem z chodby.

,,Já už musím, Edwarde. Stejně teď pojedete k nám.“

Zvedla jsem se z postele a začala hledat ve skříni oblečení. Vytáhla jsem úzké černé rifle, modré tričko do véčka a světle modrou mikinu.

,,To je hezké, to těhotenství tě snad naučilo módně myslet,“ usmála se Alice, když znovu vtrhla do mého pokoje.

Nasoukala jsem se do těch hubených riflí, které jsem si stejně vybrala jen kvůli tomu, abych dokázala, že se do nich ještě vlezu. Jen co jsem se převlékla, tak mě Alice vystrkala z pokoje.

,,Edwarde, Bella jde za tebou dolů, pojedete k nám.“ Během vteřiny byl Edward u mě.

,,Alice, já tě zabiju! Trochu se ovládej, nemůžeš ji jen tak vyhodit z jejího pokoje.“

,,Bella mi slíbila, že až se nasnídá, tak mě tu nechá vše dodělat,“ koukla na mě a zvesela se usmála.

,,Vážně?“ zeptala jsem se, protože jsem si na nic takového nepamatovala.

,,Nebo to byly ty nákupy?“ řekla kajícně a pohled stočila dolů k podlaze.

,,To spíš,“ pokývala jsem hlavou. Chytla jsem Edwarda za ruku a snažila se ho odtáhnout dřív než by po Alice skočil.

,,Pojď, Edwarde, necháme to tady Alice dodělat. No tak, já nemám tolik síly, a pokud se nepohneš, tak k vám jedu sama. Prosím.“ Stejně jsem se od něj žádné reakce nedočkala. Naštvaně jsem se otočila a kráčela ze schodů dolů.

Zašla jsem si do kuchyně a uloupila si z misky jablko. Na lince jsem si všimla klíčků od Edwardova Volva. Vzala jsem je a vyšla před barák. Došla jsem k autu. Edward tu stále nebyl, tak jsem si otevřela a sedla si na místo řidiče. Pečlivě jsem se připásala a nastartovala motor. Dveře u řidiče se náhle otevřely. Edward strčil hlavu do auta a nechápavě na mě koukal.

,,Přesedni si, budu řídit,“ řekl prostě.

,,Tak na to zapomeň. Kdo pozdě chodí, sám sobě škodí. Jestli chceš jet, tak sedej, ale na místo spolujezdce. A nesnaž se se mnou hádat, jsem naštvaná.“

,,A na co, lásko?“ zeptal se, když byl v autě.“

,,Spíš na koho?“ odpověděla jsem mu otázkou.

,,Tak?“ Jelikož jsem už jela ke Cullenovým a chtěla jsem se na Edwarda podívat, zajela jsem ke krajnici a prudčeji zabrzdila.

,,Tak? To si ze mě děláš srandu?“

,,V čem?“

,,Nemusel si na ní hned tak vyjíždět. No tak mě vyšoupla z pokoje, abych se jí tam nepletla. Nehnala mě koštětem.“

,,V tom je problém?“ pozvedl jedno obočí.

,,Proč jsi to udělal?“

,,Nechci, aby se k tobě kdokoliv choval jen trošku hrubě a tohle mi přišlo hodně neomalené. Nečekal jsem, že zareaguješ takhle.“

,,Já jen nechtěla, abyste se kvůli mně pohádali.“

,,Ale Bell, s Alice se takhle škádlíme pořád.“

,,To já vím, ale řekl jsi, že ji zabiješ.“ Odpásala jsem se a přelezla si k němu na klín.

,,To byla legrace, netušil jsem, že tě to tak rozruší. Kdybych to věděl, tak to neříkám.“

,,Hm,“ špitla jsem a objala ho rukama.“ Pomalu se zpode mě vysunul a posadil mě na sedačku spolujezdce. Nechápavě jsem na něj koukala, když mi upínal pásy.

,,Budu řídit.“ Pokývala jsem hlavou. Byla jsem zase docela unavená, takže bych se na jízdu asi moc nesoustředila.

Uslyšela jsem, jak nastartoval motor a pak už si toho moc nepamatuju.

Probudila jsem se v měkké posteli pořádně zabalená do deky. Edward tu nebyl, tak jsem vylezla z pokrývky rozhodnuta prozkoumat terén. Udělala jsem sotva krok, když do pokoje vkročil můj anděl.

,,Jak ti je?“ zeptal se.

,,Příjemně. Jsem vyspalá, zatím jsem nezvracela a mám hlad.“ Na slovo ,,hlad“ Edward reagoval po svém. Vzal mě do náruče a šinul si to se mnou do kuchyně.

,,Tak co si dáš?“ ptal se a koukal přitom do ledničky.

,,Dala bych si míchaná vajíčka.“

,,K obědu?“ pozvedl jedno obočí.

,,Se slaninou?“ dodala jsem mile.

Edward se začal pohybovat po kuchyni svou přirozenou rychlostí a během minutky už přede mnou stál ne talířek ale talíř plný vajíček. Opekl mi k tomu ještě dvě topinky.

,,Jestli budeš chtít přidat nebo přidělat topinky stačí říct.“ Posadil se naproti mně, a kdybych mu to dovolila, nejspíš by mě začal krmit.

,,Je to báječné,“ chválila jsem ho. Měla jsem radost, že mám znovu chuť k jídlu. Sice jsem nevěděla na jak dlouho, ale hodlala jsem toho patřičně využít.

,,Tobě ale chutná,“ radoval se Edward.

,,To víš, jím za dva a navíc se mi nechce zvracet. Užívám si to,“ šťastně jsem se usmála.

Zvedla jsem se ze židle a obešla stůl k Edwardovi.  Posadila jsem se mu do klína a on mě objal kolem pasu.

,,Ty už nemůžeš?“ zeptal se.

,,To jsem neřekla.“ Natáhla jsem se přes stůl a přitáhla si vajíčka.

Edward na mě stále koukal a trošku mi vyhrnul tričko. Položil mi na bříško své chladné ruce a prsty mě na něm lechtal a dělal kroužky.

,,Hm, to je příjemné,“ vydechla jsem a Edward mě políbil na tvář.

,,Dojedla jsi nebo máš ještě hlad?“ kouknul na můj prázdný talíř.

,,Mám dost,“ zvedla jsem se a chtěla po sobě talíř uklidit, ale nebylo mi to dovoleno. ,,Edwarde, já nejsem neschopná,“ stěžovala jsem si.

,,Já vím, ale nechci, aby ses unavovala.“

,,Kde jsou všichni?“ zeptala jsem se, protože se tu za celou dobu nikdo neukázal ani Emmett a to už je co říct.

,,Alice tě stěhuje a na pomoc jí jel Jasper. Rose s Emmettem si skočili na lov. Carlisle je v nemocnici a Esme jela nakoupit nějaké jídlo.“

,,A co budeme dělat my?“

,,To záleží na tobě.“

,,Chtěla bych se trošku projít. Poslední dobou hodně spím a nohy jsem neprotáhla už dlouho.“

,,Já nevím,“ rozmýšlel se.

,,Edwarde, jsem v pořádku. Prosím, alespoň na chvíli.

,,Tak dobrá můžeme jít třeba k řece.“

,,Děkuju!“ skočila jsem mu kolem krku a on si mě vyhoupl do náručí. Naklonila jsem se k němu blíž a lehce ho políbila. Myslela jsem, že se hned odtáhnu, což by bylo snad poprvé, co bych se první odtáhla já. Edward si mě ale víc chytil jednou rukou a druhou si přidržel mou hlavu blíž, aby polibek prodloužil.

Kolíbal mě v náručí a stále jsme se líbali až do doby, kdy mi začal docházet dech. Místo toho aby přestal úplně, se přesunul na můj obnažený krk.

,,Edwarde,“ vzdychla jsem. Chvilku se mi zadíval do očí a lišácky se usmál.

,,Copak?“ zeptal se a mně to docvaklo.

,,Nesnaž se mě tímhle přemluvit. Já na tu procházku chci jít.“

,,Dobrá,“ povzdechl si a spustil mě dolů.

,,Přineseš mi bundu, nevím kde ji mám.“

,,Tady.“ Byl zpět dřív, než jsem to dořekla.

Vyrazili jsme do přírody přes Cullenovic zahradu. V dálce jsem viděla řeku. Edward propletl naše prsty. Šel opravdu pomalu a já věděla, že hlavní příčinou jeho pomalé chůze jsem já.

,,Můžeme jít klidně rychleji,“ podotkla jsem.

„To nemůžeme.“

„A proč?“ vyzvídala jsem.

„Kolikrát ti to mám říkat.“

,,A kolikrát ti mám já říkat, že se mi nic nestane. Nebo si vážně tolik nevěříš?“ zkoumavě jsem pozvedla obočí.

„Proč bych si neměl věřit?“

„No jsi tu se mnou a já si myslím, že mi nedovolíš, abych spadla.“

„To nedovolím.“

„Tak vidíš,“ prohlásila jsem vítězoslavně.

„Jdeme,“ zavelel a maličko přidal do kroku.

,,To je krása,“ rozplývala jsem se, když jsme došli k řece.

Edward si sednul na zem, kde se opřel o balvan. Stáhnul si mě na sebe a já se mu opřela o hruď.

Seděli jsme tam dlouho. Vnímala jsem jen Edwardovu přítomnost a jeho omamnou vůni, která mě začínala vtahovat do říše snů.

,,Bell,“ slyšela jsem zdálky.

,,Jo,“ zamumlala jsem. Cítila jsem jak se i se mnou Edward zvednul, ale pak už si nic nepamutuji.

,,Polož ji na sedačku do obýváku. Alice nosí její věci k tobě do pokoje, tam by se moc nevyspala.“

Pocítila jsem měkkost pod mým pozadím. Na chvíli jsem rozlepila oči.

,,Edwarde.“

,,Spi, zlatíčko, odpočiň si.“

,,Hm, ale nikam mi nechoď.“

,,Jenom skočím něco vyřešit s Esme a potom přijdu.“

Upadla jsem znovu do spánku. Nevím, jak dlouho jsem spala, ale vzbudila mě studená dlaň na mé tváři.

,,Lásko, vstávej. Trošku se najíš a pojedeme za Charliem.“

Neochotně jsem se vyhrabala ze sedačky. Na konferenčním stolku byl talíř s kuřecím masem, rýží a zeleninovou oblohou.

Začichala jsem a nasála tu úžasnou vůni. Podala jsem si talíř a pustila se do jídla.

,,Kdo to vařil?“ zeptala jsem se.

,,Je to špatné?“ přiběhla do obýváku Esme s ustaraným obličejem.

,,Ne, je to báječné. Děkuju, Esme.“

,,Nemáš zač, holčičko. Volala jsem Charliemu, že tam budete tak za půl hoďky.“

Edward na mě po celou dobu, co já jedla, zbožně koukal.

,,Miluju tě,“ šeptl mi do ucha, když jsem odložila talíř. Podal mi bundu, která byla položená přes opěrku křesla.

,,Počkej, ještě to uklidím,“ zvedla jsem se a popadla talíř, který jsem rázem neměla v ruce.

,,Přece si nemyslíš, že bych nechal svou sestřičku mýt nádobí,“ šklebil se na mě Emmett.

,,Tak jdeme, ať Charlie nemá starosti.“

Jako obvykle poslední dobou jsme jeli sotva krokem.

,,Ahoj, zlatíčko,“ vítal mě Charlie.

,,Ahoj, tati.“ Šla jsem se posadit do obývacího pokoje.

,,Jak se dnes máš?“

,,Moc dobře ani jsem nezvracela. Šli jsme se s Edwardem projít. Bylo to moc fajn vytáhnout na chvíli paty z domu.“

,,To věřím.“ Edward mě zničehonic chytil za ruku a víc ji stisknul. Svůj pohled stočil na Charlieho. Nejspíš mě upozorňoval na nějakou myšlenku v Charlieho hlavě.

,,Děje se něco, tati?“ zeptala jsem se a moje srdce se rozbušilo dvojnásobnou rychlostí. Tušila jsem, že se mi nebude líbit to, co má táta na srdci.

,,Volal jsem Renée.“

,,Tys jí to řekl?“

,,Ne, to musíš udělat ty.“

,,Tak co jsi jí řekl?“ ptala jsem se poplašeně.

,,Požádal jsem ji, jestli by mohla přijet.“

,,A?“ dožadovala jsem se odpovědi.

,,Příští týden nemůže, ale ten další ano. Přiletí v pondělí.“

,,Nemůžeš to zrušit?“

,,To nejde, kdy jindy jí to chceš říct? Až bude to malý venku?“

,,Nebyl by to špatný nápad.“ Stočila jsem se Edwardovi v náručí a nechala se obejmout.

,,Neboj, to zvládneme,“ šeptal mi do vlasů.

,,Upřímně věřím, že to Renée pochopí,“ říkal táta.

,,Tati, ty ji neznáš. Celou dobu mě vychovávala jinak. Tloukla mi do hlavy, abych se nevdávala příliš mladá, dávala si na všechno pozor. Nikdy nelitovala toho, že jsem se narodila. To opravdu ne, ale nechtěla, abych musela zažít to co ona. Je šťastná, že mě má, ale má o mě strach. Ona mě zabije, až se to dozví.“

,,Myslíš, že jí to dovolím?“ zasmál se Edward.

,,Ne, nedovolíš. Já mám pouze strach z její reakce.“

,,Bude to v pořádku, uvidíš.“ Charlie na nás koukal a potutelně se usmíval.

,,Koukal jsem, že už jsi přestěhovaná.“ Snažil se odvést řeč jinam.

,,Alice se do toho ráno pustila.“ Zase jsem zívla.

,,Jsi unavená,“ konstatoval Edward.

,,A naštvaná. Pořád spím. Spala jsem předtím, než jsme sem jeli a chci spát i teď.“

,,Miminko chce hold odpočinek a ty si ho musíš dopřát. Zítra jdeme do školy.“

,,Škola,“ vzdychla jsem.

,,Asi už půjdeme, Charlie. Zítra po škole se sem zase stavíme," řekl Edward.

,,Dobře, budu na vás čekat. Měj se krásně, holčičko.“ Charlie mi dal pusu do vlasů. Odešli jsme s Edwardem do auta a já během cesty k nim zase usnula.

Spala jsem až do rána.

,,Ach jo,“ vydechla jsem nešťastně.

,,Bolí tě něco?“ ptal se hned Edward.

,,Ne. Jen, že jdeme do školy. Už úplně vidím, jak se na mě budou všichni koukat.“

,,Zatím jim to přeci nemusíme říkat.“

„Budu si muset domluvit ty předčasné zkoušky.“

,,To nech na mě, zlato. Copeovou mám zmáknutou.“

,,No jo, párkrát zamrkáš a ona okouzleně spadne na zadek.“

,,Tak se nečerti. Řekl jsem, že se o vás postarám a to taky udělám. Teď už se o tom nebudeme bavit, je čas na snídani.“

Předchozí

Shrnutí

Další

--------------------------------------------------------------

Pro ty, kdo dočetl až do konce. Snad se díl líbil, já z něj mám rozporuplné myšlenky. Nechte mi tu komentáře ať znám Váš názor. Díky moc :)

Pokud byste chtěli nějaký díl z Edwardova pohledu, stačí říct.

Autor: Tempy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Štěstí zvané mimčo 5: