Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Štěstí zvané mimčo 11

15.03.2010 (12:45) • Tempy • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 5960×

,,Bello, nezlob mě. Nic jsi nepokazila, a pokud nechceš nic pokazit, tak si ještě schrupni,“ řekl jsem hlasem, který nepřipouštěl námitky.

,,Hm,“ broukla a stočila se mi v náručí. Byl to úžasný pocit ji znovu držet takhle blízko. Nedokážu pochopit, že jsem to bez ní tak dlouho vydržel.

Vzbudila jsem se až za tmy. Celá cesta domů z těch nepovedených nákupů byla strašně hektická. Alice jela jako blázen a přitom se mě snažila křísit. Moc si nepamatuji, jak jsem se dostala do postele. Matně si vzpomínám na Carlislův hlas a Alicino vyděšené naříkání, že ji Edward zabije.

Přetočila jsem se na posteli a narazila do něčeho tvrdého.

,,Alice, vážně tu nemusíš být. Neměj strach, já Edwardovi řeknu, že to nebyla tvoje chyba,“ mluvila jsem potichu.

,,Bello?“ ozval se u mého ucha sametový hlas a studený dech mi ovál obličej. Srdce se mi poplašeně rozbušilo, protože jsem nevěděla, jak se sem dostal. ,,Bello, co je ti?“ ptal se a otočil si mě čelem k sobě.

,,Nic, já jen, kde se tu bereš?“ stočila jsem svou původní myšlenku úplně jiným směrem.

,,Nejsi ráda?“ zeptal se smutně.

,,To ne, jsem šťastná, ale nemusel jsi jezdit, vždyť jsi měl být na lovu až do neděle, takhle jsem ti to pokazila.“

,,Tenhle rozhovor už jsme vedli včera, když jsem přijel.“

,,Včera?“ optala jsem se zmateně.

,,Zlato, ty si nic nepamatuješ?“ zeptal se s očividným pobavením.

,,Ne,“ odvětila jsem smutně. Sedla jsem si na posteli a protáhla se jako kočka. Byla jsem celá ztuhlá a rozbolavělá. Našmátrala jsem rukou vypínač od lampičky, která se následně po mém zákroku rozsvítila.

Otočila jsem se na Edwarda. Nebyl pryč ani den a já si uvědomovala, jak mi chyběl. Šťastně jsem vydechla, když jsem mu pohlédla do jeho zlatavých očí, ve kterých hrály jiskřičky.

,,Ahoj,“ pozdravila jsem ho a natáhla ruce. Pochopil mé počínání a přitáhl si mě na sebe.

,,Ahoj.“ Líbnul mě do vlasů. Jeho ruce mi bloudily po zádech, na kterých kreslily uklidňující kolečka.

,,Asi si půjdu udělat něco k jídlu.“ Napřímila jsem se a snažila se vymanit z Edwardova objetí.

,,Vydrž,“ řekl mi a zmizel.

Ve chvíli, kdy mi mohutně zakručelo v břiše, tak se dveře otevřely. Dovnitř vklouznul Edward s podnosem plným jídla. V patách mu byla Alice

,,Řekl jsem ne, Alice,“ hádal se a přitom pokládal tác vedle mě na postel.

,,Ale já to musím udělat, tak mi to dovol.“

,,Přestaň ji konečně rozrušovat,“ prskal naštvaně a sednul si na postel ke mně.

,,Tohle se tě ale netýká,“ přesvědčovala ho.

,,Ale týká a to pořádně.“

Mezitím co se oni dva hádali, já se pustila do jídla.

,,Co máš na srdci, Alice?“ zeptala jsem se po chvíli.

,,Bello, já… chtěla jsem se omluvit,“ pípla kajícně.

,,Není za co.“

,,Bello,“ Edward pozvedl nevěřícně obočí.

,,Co?“ zeptala jsem se, když jsem si cpala do pusy další kousek z vepřového steaku.

,,To snad nemyslíš vážně?“

,,Alice, nic se nestalo, vždyť víš, že poslední dobou omdlévám často. A ty toho nech, Edwarde. Každý může udělat chybu. A navíc, všechno dobře dopadlo.“

,,Nemysli si, že když si jí odpustila ty, tak já to taky udělám.“

,,To teda uděláš, Edwarde,“ řekla jsem nasupeně a ukrojila si kus brambory.

,,Tohle po mně nemůžeš chtít.“

,,Já jen nechci, abyste se kvůli tomu hádali. Nechci, abys jí něco udělal,“ řekla jsem plačtivě.

,,Nechci jí nic udělat. Jen chci, aby se z toho trošku poučila.“

,,Ona se z toho určitě poučila a příště si dá větší pozor,“ pověděla jsem a koukla na Alice.

,,Ano!“ vykřikla nadšeně. ,,Poučila jsem se a slibuji, že to v úterý bude mnohem lepší.“

,,Jak v úterý?“ ptal se Edward.

,,Budou Vánoce, lásko, a já nemám žádné dárky,“ řekla jsem na vysvětlenou.

,,Tentokrát, ale pojedu s tebou a dám na Alice pozor,“ řekl rozhodně.

,,Když chceš,“ koukla jsem na něj a vložila si do úst poslední sousto masa. Jakmile jsem dojedla, Alice sebrala tác a odešla pryč.

,,Chutnalo ti?“ zeptal se, když jsme byli v pokoji konečně sami.

,,Hm,“ zamručela jsem. ,,Jak ses vůbec měl?“ zeptala jsem se a víc se k němu přitulila. Roztáhl svou náruč a celou mě v ní schoval.

,,Měl jsem se dobře, ale ani nevíš, jak moc se mi stýskalo po vás,“ usmál se pokřiveným úsměvem a jemně mě pohladil po bříšku. Slastně jsem vydechla. Milovala jsem tyhle jeho projevy lásky, kterými ukazoval, jak moc má naše děťátko rád.

,,Taky jsi mi chyběl nám oběma.“ Ještě víc jsem se na něj namáčkla.

,,Co kdyby ses ještě prospala?“ zeptal se.

,,Nejsem unavená, spíš bych se chtěla projít.“

,,Carlisle říkal, že máš dnes odpočívat a moc se nenamáhat. Mohla bys znovu omdlít,“ řekl mi a pohladil mě po tváři.

,,Tak dobrá,“ podvolila jsem se. ,,Doufám, že jsi chytil alespoň nějakou pumu,“ převedla jsem řeč někam jinam.

,,To opravdu chytil, ale nejsem si jist, zda to za tu cenu stálo.“

,,Hlavně si nevyčítej, že jsem omdlela.“

,,Bello, jak bych si to nemohl vyčítat. Měl jsem tu být s tebou. Mělo mě napadnout, že bude Alice šílet.“

,,Není to tvoje vina, Edwarde. Přestaň se trápit,“ pověděla jsem mu. Zvedla jsem ruku a pohladila ho po tváři. Při tomto pohybu přivřel své karamelkové oči. ,,Když se trápíš, trápím se taky,“ řekla jsem.

,,Nechci, aby ses trápila.“

,,Tak se netrap ty a vše bude v pořádku. Místo chmurných myšlenek mě polib,“ řekla jsem a koukla mu do očí. Nelenil ani vteřinku a už se skláněl těsně nad mým obličejem. Jeho dech ovál mou tvář. Nasála jsem tu božskou vůni a mé rty se lehce pootevřely. Velmi zlehka přitisknul jeho rty na mé a pomalu je začal ochutnávat. Jak dlouho mi tohle chybělo. Přitáhla jsem si ho blíž k sobě a jednu nohu mu omotala kolem pasu. Zdálo se, že se moje chuť vrátila. Mé rty vycházely těm Edwardovým plně vstříc. Edward pomalu sjížděl po mých zádech nahoru a dolů. Já mu ruce zapletla do vlasů a laskala ho v nich. Z hrudi se mu ozývalo slabé vrčení a mě ten zvuk nesmírně těšil.

Edwardovy ruce se mi začaly dobývat pod tričko. Automaticky jsem zvadla ruce, aby mi ho mohl sundat. Jakmile bylo moje triko dole, já se začala potýkat s páskem jeho kalhot. Moc mi to nešlo a začínala jsem být nešťastná. Edward mi tedy pomohl a sám si kalhoty stáhnul. Měla jsem zrovna kalhoty v půli stehen a Edward mi je chtěl sundat úplně, když se dveře pokoje rozletěly dokořán. Edward hřmotně zavrčel a já se podívala na narušitele, kterým nebyl nikdo jiný než Alice.

,,Alice!“ řekla jsem naštvaně a ona se na mě zazubila. Měla z toho ještě radost mrška jedna zákeřná. Vyruší nás v nejlepším a pak se tomu ještě řehtá.

,,Co chceš?“ štěkl na ni Edward.

,,Jen jsem se přišla zeptat, jestli pojedeš pro ostatní ty nebo jestli mám jet já?“

,,Cože?“ zeptal se Edward zmateně.

,,No, Emmett ti půjčil auto a teď by museli běžet domů po svých. Navíc je půl třetí ráno, tak když pro ně pojedeme už teď, tak se domů dostanou ještě dnes k večeru.“

,,Jak pojedeme, ty pojedeš,“ rozkázal Edward a vyhnal ji tím z pokoje. Dveře se zaklaply a Edward se na mě otočil s omluvným výrazem. Natáhl se blíž ke mně a chtěl mě políbit. Já už ale neměla chuť pokračovat v tom, co jsme dělali před chvílí. Veškerá vášeň se vytratila s tím, jak Alice vešla do pokoje.

,,Promiň, ale já už nějak nechci,“ pípla jsem skoro až zahanbeně.

,,Já tu Alice zabiju,“ zavrčel Edward. Rychle se převlékl a podal mi tričko.

,,Promiň, já opravdu nevím, co to se mnou je,“ řekla jsem mu.

,,Bell, zlato, za tohle se vážně nemusíš omlouvat,“ konejšil mě a lehnul si na postel.

,,Nechápu, jak to se mnou můžeš vydržet, jsem hrozná. Nejdřív tě navnadím a pak nic. Divím se, že sis nenašel ještě někoho jiného,“ pověděla jsem mu nešťastně a sklopila hlavu.

,,Bello, podívej se na mě,“ řekl přísným hlasem, tak jsem zvedla hlavu. ,,Jak si můžeš myslet, že jsi hrozná. Miláčku, nosíš naše děťátko, což je velmi náročné zvlášť když je to napůl upír. Vážně si myslíš, že mi tolik vadí dočasná ztráta sexu s tebou? Copak si vážně myslíš, že je to pro mě tak důležité, že bych byl schopen si kvůli tomu najít někoho jiného. Jak tě to mohlo vůbec napadnout? Já tě miluji. Miluji tě tak moc a přesto mám pocit, že to dávám dost málo najevo zvlášť teď, když si mi řekla to, co jsi řekla. Nikdy bych nebyl schopen tě podvést, protože ty a to maličké jste pro mě to jediné na celém světě. Broučku, hlavně neplakej,“ setřel mi z tváře slzu, která se vydrala na povrch.

,,Když ty tu říkáš tak krásné věci,“ vzlykala jsem dál.

,,To co říkám patří jen tobě,“ zašeptal a líbnul mě na tvář.

,,Miluji tě,“ zašeptala jsem.

,,Chceš ještě spinkat?“ zeptal se.

,,Možná ještě trošku. Jsem dost unavená.“

Prospala jsem celý den. Vzbudila jsem se jen na oběd a potom na večeři těsně předtím než přijela má rodinka z lovu. Po večeři jsem zase zalezla do postele následovaná Edwardem, bez kterého bych neusnula. Připadala jsem si jako medvěd. Prospala jsem celý víkend až do pondělka. Vzhůru jsem byla celkem asi tři hodiny.

,,Lásko, pojedeme za Charliem už je čas.“ Edwardovy prsty mě šimraly na tváři, tak jsem rozlepila oči. Po obědě jsem si šla lehnout, protože jsme byli s taťkou domluvení, že se stavíme až odpoledne.

Oblékla jsem se do nového těhotenského oblečení. Mé bříško už docela vykukovalo, ale nebylo to ještě tak moc znát. Přesto už jsem potřebovala těhotenské kalhoty se speciálně upraveným pasem. Dále jsem si vzala upnutější tričko s dlouhým rukávem. Mělo tmavě modrou barvu a výstřih do véčka. Líbilo se mi, že je v něm mé bříško už vidět a proto jsem nejspíš nezvolila nějaké vytahané. Na nohy jsem obula tenisky a do ruky vzala bílou mikinu na zip.

Opatrně jsem sešla schody, pod kterými čekal Edward. Když mě uviděl, široce se usmál.

,,Moc ti to sluší,“ zašeptal mi do ucha.

,,Díky,“ řekla jsem nesměle a chytla ho za ruku.

K Charliemu jsme dojeli asi za dvacet minut. Edward se totiž zase táhnul jako šnek.

,,Můžeš klidně přidat,“ řekla jsem mu, když ručička tachometru klesla na třicet kilometrů v hodině.

,,Nehodlám nic riskovat.“

,,Edwarde, takhle tam dojedeme za hodinu,“ zvolala jsem nešťastně.

,,Nepřeháněj, budeme tam za dvacet minut,“ řekl mi na to a měl pravdu.

Když parkoval před domem, táta už byl ve dveřích a běžel k nám. Po něm vykoukla ze dveří i máma, která držela svůj slib neopustit Forks dokud si nepromluvíme. Nějak jsem podvědomě cítila, že už byl nejvyšší čas o všem si promluvit.

,,Holčičko, jak se máš?“ vrhnul se mi táta kolem krku, až mě to polekalo. Nikdy nebyl na takovéto veřejné projevy toho, co cítí.

,,Máme se dobře, je o nás skvěle postaráno,“ řekla jsem a pohladila se po bříšku.

,,To je dobře, tak pojďte honem dovnitř, ať nenastydneš.“

Zamířili jsme do obýváku, kde v křesle seděla mamka. Zabořila jsem se do sedačky a Edward hned vedle mě. Objal mě kolem pasu a přitáhl si mě blíž. Mamka svým pohledem zabloudila k mému bříšku, které jsem si bezmyšlenkovitě hladila pravou rukou. Edward měl ruku, kterou mě objímal taky z části položenou na mém břichu a jemně mi na něm ťapkal prsty. Jak na nás Renée koukala, na tváři se jí usadil spokojený úsměv, čemuž jsem moc nerozuměla.

,,Bello, můžeme si promluvit?“ zeptala se mamka.

,,Ano,“ odpověděla jsem, protože jsem to tak nějak čekala. Edward mě pustil a společně s Charliem odešli do kuchyně, kde se začali o něčem bavit.

,,Je mi to moc líto, zlatíčko,“ začala máma a sedla si na sedačku vedle mě. ,,Je mi moc líto, jak jsem se zachovala. Byl to pro mě šok a sama jsem ani nevěděla, co říkám. Jediné co jsem chtěla, bylo, aby sis nezničila život. Nenapadlo mě, že láska mezi tebou a Edwardem je tak silná. Nikdy jsem tu nebyla tak dlouho, abych si toho mohla všimnout. Až teď vidím, jak mu na tobě záleží. Má tě opravdu moc rád. Když jsem viděla celou jeho rodinu, jak se o tebe starají, zastyděla jsem se. Oni tě už od začátku podporovali a já, tvoje vlastní matka jsem se zachovala, jak nejhůř to šlo. Viděla jsem jen svoje řešení a na to tvoje jsem nebrala žádné ohledy. Myslela jsem, že moje tvrzení je správné a tvoje špatné. Neviděla jsem, jak moc jsi šťastná a jak já ti to štěstí ničím. Řekni, Bello, jsi šťastná?“ zeptala se, když dokončila svou řeč, ve které mi všechno vysvětlila.

,,Ach, mami,“ vydechla jsem a po tak dlouhé době se jí vrhla kolem krku. ,,Jsem strašně moc šťastná. Miluji to maličké uvnitř mě a miluji Edwarda. Nikdy jsem nebyla šťastnější,“ řekla jsem.

,,Tak to je dobře, zlatíčko. Já se teď jen budu muset vyrovnat s faktem, že budu babička,“ řekla Renée a následně na to se rozesmála. Začala jsem se smát taky. Konečně jsem mohla být úplně šťastná. Má mamka se začala radovat z mého těhotenství společně se mnou a to byl přesně okamžik, ve který jsem doufala a na který jsem čekala.

Do obýváku se vrátil Edward s Charliem. Nejspíš vycítili, že hlavní část – ta soukromá už je vyřešena.

,,Pojedeš teď domů?“ zeptala jsem se mamky.

,,Říkala jsem si, že bych mohla zavolat Philovi a Vánoce bychom strávili tady.“

,,To je skvělý nápad,“ vykřikla jsem šťastně.

,,Jen pokud ti to nebude vadit, Charlie?“ zeptala táty.

,,Nějak se s tím vyrovnám, a když tak se nastěhuji za Bellou ke Cullenovým,“ zažertoval. Nálada byla velmi uvolněná a celé odpoledne až do večera jsme si povídali a hlavně se smáli. Edward vypadal spokojeně. Byl šťastný, že se to s Renée vyjasnilo.

Mamka byla nadšená ze zítřejších nákupů s Alice, a ačkoliv ji Edward varoval, že to není nejlepší nápad, nedala se odradit a rozhodla se do Seattlu vyjet s námi.

Navečeřela jsem se u táty. Mamka připravila zeleninový salát s kuřecím masem. Edward si nechal nandat na talíř taky, a když se nikdo nedíval, nenápadně obsah jeho talíře přemisťoval ke mně. Já byla spokojená, měla jsem velký hlad, tak mi ani nevadilo, že jsem jedla i za Edwarda.

V půl deváté jsem mohutně zívla a přes mé protesty se všichni shodli, že si musím lehnout. Co jsem mohla dělat, byli na mě tři.

Rozloučili jsme se a dohodli se, že pro mamku přijedeme v devět hodin ráno. Při cestě domů jsem si položila hlavu na Edwardovo rameno a usnula jsem.

,,Ššt,“ uslyšela jsem u svého ucha.

,,Ale, Edwarde, takhle pro Renée nedojedeme včas,“ vztekal se zvonivý hlásek.

,,Bella měla včera perný den. Myslím, že Renée pochopí, když přijedeme dýl. Ale když je to takový problém, tak já jí zavolám.“

,,Žádné volání,“ vykřikla Alice.

,,Edwarde, chci spát,“ zamručela jsem a přetáhla si polštář přes hlavu.

,,Vypadni, Alice, vypadni,“ uslyšela jsem jeho sametový hlas protknutý pořádnou dávkou naštvanosti. Dál jsem neslyšela nic, ale najednou mi z těla zmizela deka a já se otřásla zimou. Srdce mi začalo bít rychleji a já se začala třást.

,,Jsi úplně pitomá? Vrať jí tu deku.“

,,Takhle aspoň vstane,“ řekla Alice bez zábran a já si opravdu začínala myslet, že se úplně pomátla.

,,Je mi zima,“ zaskučela jsem a otřásala se pod náporem mrazu, který se do mě dal.

,,Dej jí tu deku,“ vrčel Edward. Následně jsem uslyšela tupou ránu a na svém těle pocítila nyní už studenou přikrývku.

,,Alice, ty šílenče, co tě to zas napadlo. Někdy jsi horší než Emmett,“ zaslechla jsem Rose.

,,Díky, miláčku,“ zahlaholil Emmett a já se začala hrabat z postele.

,,Můžeš klidně ještě spát,“ poradil mi Edward.

,,Alice mi to zkazila,“ řekla jsem. Přešla jsem do koupelny a jako každé ráno vykonala svou ranní hygienu. Přitom se mi podařilo dvakrát vyhodit obsah žaludku, takže jsem si zuby čistila dohromady třikrát.

Na posteli jsem našla nachystané oblečení. Byla tam riflová sukně ke kolenům s gumou v pase. Černé teplé punčocháče. Červené tričko, které když jsem si oblékla, tak těsně obepínalo můj pas a vystavovalo tak světu mé vystouplé bříško. Na tričko patřil lehký bílý svetřík a na něj černé sáčko přepásané v pase. Na nohy jsem si obula černé vyšší kozačky, a když jsem se podívala do zrcadla, musela jsem uznat, že mi to sluší.

,,Páni, Bello, jsi kočka,“ hvízdnul Emmett, když jsem sešla ze schodů.

,,Díky,“ začervenala jsem se.

,,Tak jedeme,“ řekla šťastně Alice a hnala nás k autům.

,,Neboj, tentokrát tě nenechám ani na moment samotnou,“ zašeptal mi Edward do ucha.

,,Já to slyšela,“ zahudrovala Alice.

,,Tak neposlouchej cizí hovory,“ odpověděla jsem a opřela se o Edwarda.

,,Už budeš moct zase spát,“ řekl a pomohl mi usadit se do auta.

,,Alice, smaž pryč. Jedeš s Jasperem v Mercedesu,“ vyháněl ji Edward.

,,Ale…“

,,Bella bude ještě spát a jak tě znám, tak ty bys pusu nezavřela.“ Koukala jsem na ně jako vyoraná myš. Oči se mi proti mé vůli klížily. Edward sáhnul někam za moji sedačku a vytáhnul vlněnou deku. Zabalil mě do ní a přirozenou rychlostí se dostal vedle mě na místo řidiče.

,,Díky,“ pošeptala jsem a opřela se o okýnko.

,,Ještě moment,“ uslyšela jsem Alice. Následně se otevřely zadní dveře a ona podala Edwardovi malý polštářek. Ten mi jím podložil hlavu a konečně jsme mohli vyjet na nákupy.

,,Ahoj, Edwarde,“ slyšela jsem z dálky moji maminku.

,,Renée,“ odpověděl Edward.

,,Měli jsme ji včera poslat do postele mnohem dřív,“ narážela nejspíš na moje aktuální spaní.

,,Já jsem ale vzhůru,“ zašeptala jsem sotva slyšitelně.

,,Jen spi,“ řekla mamka, tak jsem poslechla.

,,Lásko, už jsme tady,“ pošeptal mi Edward do ucha. Zavrtěla jsem se na sedačce a otevřela oči.

,,Jsem ráda, že už jsi zase při smyslech,“ ozvala se maminka ze zadní sedačky. Vylezla jsem z auta a chvilku počkala. Edward mě vzal kolem pasu, když uviděl Alice, jak k nám míří.

,,Já si tu na moment půjčím Bellu a vy Renée můžete jít za nákupy někam s Esme,“ zašveholila. Edward se zamračil a jeho stisk na mém pasu zesílil.

,,Jdu s vámi,“ řekl rozhodně.

V obchodě mi po hodinovém běhání začínalo být vedro. Sundala jsem si tedy sáčko i svetřík.

,,Alice, mohla bys nás teď na moment pustit, chtěla bych se jít s Edwardem po něčem podívat.“

,,Dobře, ale pak mi to vynahradíš, když mě u toho nechceš.“

,,Neměj strach, budu potřebovat pomoct s dárkem pro Edwarda.“

,,Jo!“ vykřikla.

,,Kam jdeme?“ ptal se zvědavě Edward, ale pochopil, jakmile se před námi objevil krámek plný dětského vybavení.

,,Tahle je pěkná,“ řekla jsem po čtvrt hodině, co jsme obcházeli dětské postýlky. Zatím jsme se pouze dívali. Byla jsem trošku staromódní v tomto směru a nechtěla jsem zatím pro miminko cokoliv kupovat. Nechtěla jsem nic zakřiknout a stále tu byla možnost, že o to maličké mohu přijít. Edward mi rozuměl, ačkoliv mi tvrdil, že by nedovolil, aby se něco takového stalo. Věřila jsem mu, ale přece jen jsem chtěla ještě počkat.

V krámku s dětskou výbavičkou jsme byli asi hodinu. Nemohla jsem se toho nabažit. Všechny věci byli tak maličké a roztomiloučké. Nejradši bych v tom krámku byla klidně i další dvě hodiny, kdyby se o slovo nepřihlásil můj žaludek.

,,Čas na jídlo,“ oznámil Edward a vedl mě ven.

,,Jen si skočím na záchod,“ řekla jsem, když jsme vybrali restauraci.

,,Dobře, ale hned se vrať.“

,,Neboj,“ stoupla jsem si na špičky a vtiskla mu polibek.

Po chvilce jsem se vracela do restaurace. Uviděla jsem Edwarda, jak jako obvykle seděl v zapadlejší části restaurace u stolu.

,,Tak co si dáte, pane?“ zeptala se blonďatá prsatá servírka. Měla jsem jí plné zuby už teď. Ta kráva si rozepnula na halence o knoflíček navíc a myslela, kdovíjak není nenápadná. Když jsem to viděla já, musel i Edward a taky že jo. Viděla jsem, jak protočil oči a pak se rozzářil jako sluníčko, když mě uviděl.

Propaloval mě šťastným pohledem, kterým od mého obličeje sjel k mému bříšku. Tetelila jsem se blahem nad jeho počínáním. Servírka následovala jeho pohled, a když mě spatřila, sjela mě pohrdavým pohledem.

,,Přejete si stůl?“ zeptala se mě. Tak tohle už byl vážně vrchol.

,,Já už stůl mám,“ odsekla jsem jí naštvaně.

,,Lásko, kde jsi byla tak dlouho, už jsem si myslel, že si pro tebe budu muset dojít.“ Servírka na něj kulila nevěřícně oči.

,,A já si myslela, jak jsem rychlá,“ řekla jsem mu naoko nešťastně.

,,Tak co si dáš k jídlu?“ zeptal se a vstal, aby mi pomohl usadit se. Koukla jsem na jídelní lístek.

,,Já si dám určitě tyhle italské těstoviny a naše maličké má nejspíš chuť na ten kuřecí steak s hořčicovou marinádou,“ odpověděla jsem mu a spokojeně se pohladila po břiše.“ Servírka koukla na moje ruce a vypadala, že každou chvíli omdlí.

,,A vy pane?“ zeptala se po menší odmlce.

,,Já si dám vodu a pro mou přítelkyni přineste také sklenici vody,“ odpověděl.

,,Hned to tu bude,“ zajíkla se servírka a vyklidila pole.

,,Díky bohu, že už jsi tady,“ vydechl spokojeně Edward.

,,Taky jsem ráda, že už tu jsem, ale budu stejně ráda, až odejdeme. Ta servírka se mi nelíbí,“ řekla jsem naštvaně.

,,Mě taky ne,“ zaprskal Edward.

Po obědě jsem se sešla s Alice, která mi pomáhala vybrat dárek pro Edwarda. Nakonec si myslím, že jsme vybrali ten nejlepší možný. Taky mi pomohla vybrat dárky pro ostatní členy jak mojí, tak její rodiny.

V Seattlu jsme byli až do čtyř odpoledne. Nohy už jsem skoro necítila. Mamka si to zdá se užila. Na tváři jí pohrával spokojený usměv.

,,Nebyla na tebe Alice moc zlá?“ zeptal se Edward, když mi otvíral dveře od Volva.“

,,Docela se krotila,“ odpověděla jsem mu.

,,Tak to je dobře.“

Vyrazili jsme domů a mně se podařilo přesvědčit Edwarda, aby jel rychleji. Vysadili jsme mamku před Charlieho domem a pak i my zamířili domů.

Předchozí

Shrnutí

Další

--------------------------------------------------------------

Snad se Vám díl líbil a podělíte se se mnou o vaše názory na něj. Moc děkuji všem, co komentovali díl předtím, protože právě komentáře mi pomáhají k napsání dalšího dílku. Díky moc a komentujte prosím.

Autor: Tempy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Štěstí zvané mimčo 11: