Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Správná rodina, ale špatná sestra - 2. kapitola

Správná rodina, ale špatná sestra - 2. kapitolaTak vám s blotik přinášíme druhou kapitolu naší povídky...

 

 

„Já jsem Elizabeth Swanová. Já jsem… jen jsem… Nechtěl by sis zatancovat?“ koktala. Swanová? To její je ta oslava? Určitě si o mně myslí, jak mě sbalí a dostane do postele. Nebo si mě představuje nahého nebo taky jak jí dělám striptýz. Moment! Já ji neslyším. Teda její myšlenky.

 

2. kapitola

 

 

Edward:
Amerika, Canada, město Rivers

„Moc mě těší,“ vzal jsem jí za ruku. Nevím proč, ale jak jsem se na ní podíval, začala mě nějakým způsobem fascinovat. Byla… jiná. Už jen tím, že jsem jí nemohl číst myšlenky, byla jiná. Když jí nevidím do hlavy, možná bude spíše uzavřenější typ. Ale to by neuspořádávala takovéhle velké akce. Ale možná se jen chtěla pobavit a jinak spíše mlčí. Třeba není taková, jako ostatní. Třeba je milá a laskavá. Třeba má i dobré srdce, což je v této době vzácnost. Ale jsou tady jenom samé třeba. To mi asi moc nepomůže.

„Mě taky moc těší,“ řekla a začala se červenat. Ach, kdybych tak věděl, co se jí v té její hlavince honí. Co si o mně myslí, jak jí připadám, jestli je šťastná na téhle párty…

‚Edwarde, co to cítím?‘ začal se mi posmívat Jasper v myšlenkách. Jenom jsem se jeho směrem otočil a poslal mu varovný pohled, ať toho nechá.

„Tak půjdeme?“ zeptal jsem se jí, když mezi námi nastalo to trapné ticho. Navzájem jsme si hleděli do očí. Takové, jaké má ona, jsem snad ještě neviděl. Modré jako průzračná mořská voda. Byly tak podivné, vyvolávaly pocit chladu.

„Kam?“ zeptala se zmateně a odtrhla oči od mých.

„Zatancovat si, ne?“ napověděl jsem jí se smíchem. To je tak zapomětlivá, nebo jsem ji příliš omámil, že neví, proč přišla?

„Jasně,“ usmála se. „Alexi, rozjeď to!“ zakřičela na kluka za mixážním pultem. Pak mě popadla za ruku a vtáhla doprostřed parketu. Pomalou písničku DJ utnul a pustil tam něco rychlejšího. Ostatní nám uvolnili místo a shromáždili se kolem okraje parketu s očima upřenýma na nás. Ode všech jsem zaslechl podobné myšlenky, ale nechápal je.

„Ela má novou hračku?“
„Chudák kluk.“
„Kdopak je ta její nová ozdoba?“
„Ten kluk vypadá mile, snad se do ní nezamiloval.“

Proč bych měl být chudák? A jaká ozdoba? Jen ta poslední mě zarazila. Zamiloval jsem se do ní?  Ale jak bych to mohl vědět, když se známe sotva tři minuty? To je hloupost. Soucitné a zvědavé myšlenky puberťáků jsem zatlačil do koutku mysli a nezaobíral se jimi. Akorát nám závidí, nic víc v tom nebude. Všichni tady jsou stejní, chtějí jen pozornost a vlastní štěstí a neví, že svým chováním si po něm sami šlapou.

Dál jsem vnímal jen Elisabeth, z myšlenek jsem se dozvěděl, že jí říkají Ela. Hezké jméno. A ona je vlastně taky hezká. Modrooká menší blondýnka s milým úsměvem. Možná trošku přehnaně hubená, ale ani to ji na kráse neubíralo. Make-up nebyl tak přehnaný jako u ostatních, jen řasenka, lesk na rty a lehké stíny. Pleť měla pěkně do bronzova opálenou, ale nechápu, kde k tomu tady přišla. Asi je od přírody tmavší typ.

Písnička začínala, Ela pustila moji ruku a začala se přede mnou svíjet do rytmu hudby.

Já se hned chytil jejího tempa a nebyl pozadu. Vlnili jsme se v rytmu hudby a Ele začínalo tlouct srdce trochu rychleji. Ne tak moc, jako když někdo běží tři kilometry dlouhou trať, ale jako člověk, který právě tancuje na rychlou hudbu. Sakra, už mi to ani nemyslí. Vždyť co asi právě dělá? Sprchuje se? Řeknu to takhle, asi má kondičku, když se nezadýchala tak moc.

„A jak ti říkají?“ zeptal jsem se, i když jsem to dávno věděl.

„Ela. Jenom Ela,“ zakřičela na mě se stejnou hlasitostí, jako já na ní. Hudba tady jela na plné pecky, tak se není čemu divit.

„A tobě?“ oplatila mi.

„Jenom Edward. Nemám žádnou přezdívku,“ pokrčil jsem rameny.

„A mohla bych ti říkat Edí?“ zeptala se a zase zčervenala. V hlavách mých úžasných sourozenců jsem jenom slyšel smích a u jednoho jsem ho dokonce i slyšel na živo. Hádejte, kdo to byl. Jak jinak, než Emmett. Jen jsem protočil oči a nevšímal si ho. Náhodou, je to roztomilé, ne? Edí?

„Proč ne,“ pokrčil jsem rameny, protože mi to bylo opravdu jedno, a slyšel nový výbuch smíchu. Tu hudbu by mohli ještě zesílit, aby ani mí sourozenci nic neslyšeli.

Když písnička skončila, rozloučil jsem se s Elou a šel za mými otravnými sourozenci.


„Ahoj, Edí,“ zvolal Emmett, když jsem k nim mířil. Všichni seděli na polštářích a šklebili se mi.
„Mlč,“ řekl jsem mu s podtónem výhružky.
„Nějaká holka ti tak říkat může a já ne?“ ohradil se uraženě. „Vlastního bratra bys za ni vyměnil?“
„A víš, že docela rád?“ opověděl jsem bez zájmu a přisedl si na volný polštář vedle Alice. Uražené Emmovi myšlenky jsem se snažil ignorovat, ale šlo to velmi těžko.

Vlastně si mě v myšlenkách dobírali všichni, někteří ze mě měli legraci a jiní zuřili. Tedy tím jiní myslím Rose, vadí jí, že je Ela člověk. Bojí se, že bych jí mohl ublížit. Sice voní na člověka velmi lákavě, ale mé sebeovládání je neochvějné. Myslím, že krvácejícího člověka bych už rozdýchal a nezkřivil mu ani vlásek. A ublížit jí? To bych nikdy nedokázal, nemohl bych. Je tak křehká a nevinná.

Ale myšlenky mého nejoblíbenějšího sourozence byly prázdné, chtěl jsem znát hlavně její názor, protože to ona o mně věděla naprosto vše a ve špatných obdobích mi byla oporou. Jen Alice s Esme poznaly, když jsem se užíral a trápil, když jsem byl nešťastný. Prostě jednou za čas na mě všechno dolehlo, zvuky, myšlenky a to, co dennodenně vídám. Láskyplné obličeje mé rodiny, letmé dotyky a úsměvy patřící jejich polovičkám a především náruživé a hlasité noci. Za ty léta jsem si zvykl, ale nikdy se s tím nesmířil. Že jen já jsem sám. Sice mě každá druhá holka chce, ale jen moje tělo a peníze. Žádnou nezajímá, jaký jsem uvnitř. A mě se zatím ani žádná nelíbila.

Ale Ela? Ona je něco nového, nepoznaného. Neslyším její myšlenky a vypadá tak láskyplně, nevinně a plaše. Jenže jak by mohl být anděl jako ona se mnou, netvorem? Vždy, když jsem si s něčím nevěděl rady, pomohla mi Alice. Ať už podle vizí nebo srdce, ale najednou mlčí. Nic o mě, přemýšlí nad vším, jen ne o mě. Už jsem se nadechoval, že se jí zeptám. Sedím vedle ní a navíc v tom rámusu by nás stejně ani sourozenci neslyšeli. Potřebuju radu, její radu.

„Neobtěžuj se, Edwarde. Víš, že tě mám ráda a vždy tu jsem pro tebe, ale tohle je tvoje rozhodnutí. Do toho nemám právo a ani nechci zasahovat,“ poslala mi v myšlenkách a zadívala se mi do očí. Jen jsem pomalu přikývl, že chápu, ale nesouhlasím.

Alice mi neřekne, jestli je pro mě ta pravá. Jestli by se mnou chtěla být a jestli bude. Takže musím alespoň zjistit, jestli ji miluju. Znám ji pár chvil, ale ještě nikdy se mnou žádná holka takhle nezamávala, abych si s ní namáhal mozek takovou dobu. Takže to zkusím u Jaspera. Je tohle ta láska, o které jsem četl tolik knih a básní? Ale kde je pak to elektrické jiskření mezi námi, třepetání motýlých křídel v břiše a touha splnit tomu druhému jakékoliv přání? A můžou tohle upíří vůbec cítit? Vypadá to, že mě čeká s Jasperem vážný rozhovor, ale jestli se mi bude smát…

S Jasperem jsem už mluvila, Edwarde, nic ti neřekne. Copak neposloucháš? Tohle je tvůj život a tvůj boj! Obrazně řečeno. Copak chceš poznávat vlastní city pomocí Jaspera? Neměl bys na to přijít sám?“ ozval se mi v hlavě Alicin hlásek. Tak to je v háji, jestli Jazze navedla Alice, tak necekne, ani kdybych ho mučil, roztrhal a spálil. On by kvůli ní zemřel. Teď je tu otázka, zemřel bych kvůli ní já? Vím, že je na to brzy, ale všichni ostatní z rodiny se zamilovali na první pohled…

„Země volá Edwarda!“ zavřeštěl mi někdo do ucha. Kdo asi? Emmett!
„Co je?“ vyjel jsem na něj, když mi přerušil moje mozkové dloubání a hloubání.
„Mysleli jsme, že jsi usnul,“ řekl Jazz se smíchem.
„Upíři spát nemohou,“ odsekl jsem rozumně.
„No právě, mysleli jsme, že tys to zvládl! Pak bys byl první upír, co umí spát a navíc nejstarší panic na světě. Páni, ty bys mohl z fleku do muzea,“ řekl Emm, pokýval uznale hlavou a v myšlenkách počítal do sta, aby se uklidnil a nerozesmál.
„Nezamotal se ti mozek z toho složitého souvětí?“ zavrčel jsem na něj a vstal. Tady už nebudu ani minutu, každý si ze mě utahuje a já potřebuju přemýšlet!

Jediné místo, kde můžu přemýšlet, o samotě a nikým nerušen, ani myšlenkami, je můj strom. Našel jsem si tu jenom za jeden den v lese svůj strom. Je celkem vysoký a starý. Možná tak, jako já. Výš, v korunách, je ploché místo, které jako by bylo stvořené pro sezení na něm. Je to můj strom. Nikdo ho zatím nenašel. Pokud by ovšem nesledoval mou pachovou stopu, nebo dokonce mě samotného.

„El, musím jít,“ šel jsem se rozloučit se šéfkou tohoto večírku. Bylo by to nezdvořilé, kdybych odešel bez jediného slova, bez rozloučení, když jsem k ní cítil věci, které ještě nikdy. Nevím, jestli to je láska. Jsem sám zmatený a ani Alice, ani Jasper, mi nepomůžou. To mám skvělé sourozence. Rose by mi řekla, ať ji nechám na pokoji a Emmett… Kdybych za ním s něčím takovým přišel, asi bych si musel dát vatu do uší, protože jeho smích by slyšeli na sto kilometrů daleko.

„Tak brzo?“ zeptala se smutně, ale jakmile zpozorovala, že se na ní koukám, zčervenala. Zase. Proč jí nemůžu číst myšlenky, jako ostatním? U všech by mi to bylo jedno, ale u ní bych je tak moc chtěl slyšet.

„Musím.“ To byla jednoduchá odpověď.

 

 

 

Elizabeth:
Amerika, Canada, město Rivers

„El, musím jít,“ řekl Edward. Cože? Tak brzo? A co moje akce? Tak to teda ne. Já si tě tu udržím. Nikam nepůjdeš. Pěkně zůstaneš tady. Tak, a teď nahodit pohled a lá ublížené káčátko a je to.

„Tak brzo?“ zeptala jsem se tichým a smutným hlasem. Jsem to ale herečka. Potom jsem, jakože, zjistila, že se na mě dívá a začala se červenat. Tohle mi šlo. Červenání mi šlo. Mohla bych do televize hrát nějaký film. Třeba ten nový, po kterých všechny holky šíří. Stmívání. Ti herci jsou úžasní. Hlavně ten, co hraje Eduarda Coolena. Ten je fakt super. A já bych mohla hrát tu jeho. Perfektně by mi to šlo.

„Musím.“ To byla jeho odpověď. Jenom tak mi odpověděl, že musí? Ani jsem ho nezastavila. Skara, musím něco rychle vymyslet. Dokud není pryč.

„A já si myslela…“ načala jsem větu, když už byl otočený. Snad to zabere.

Nezabralo.

Jeho záda zmizela v davu lidí a já se snad poprvé v životě cítila bezradně. Poprvé v životě kluk odešel, aniž by se mě zeptal na telefonní číslo. Smutně jsem se sesunula na barovou židličku a pokynula číšníkovi, aby mi nalil. Ihned to udělal a podal mi nějaké pití. Bylo mi jedno jaké. Podepřela jsme si hlavu rukou a druhou si přisunula drink a dala slámku do úst. Začala jsem to pomalu srkat a bylo mi strašně! Ten kluk byl tak krásný, ale co o to, on mě v podstatě odmítnul. Nezajímala jsem ho, nebo to alespoň nedal najevo. Na nic se mě ani nezeptal a nenechal mi číslo ani jiný kontakt…

Už když vstoupil do dveří, mi bylo z jeho výrazu a chování jasné, že se tady necítí dobře. To znamená, že nemá rád párty a jiné akce. Podle toho nadřazeného pohledu si o nás musí myslet, že jsme jen hloupí a mladí puberťáci, takže on musí být automaticky vyspělejší a vyzrálejší. Když mě hned neodmítl, bylo to buď mým šarmem, nebo protože je dobře vychovaný a odmítnou dámu, je nezdvořilé. Podle jeho výrazu to mým šarmem nebylo, bohužel…

V tu chvíli mi bylo jasné, jak na něj. Vyzrálý, ochranářský a romantický. To ho přesně vystihuje. Takže jsem nasadila masku nesmělé, nevinné a milé holky, která se před klukem stydí, červená se a klopí oči do země. Tuto roli jsem sice hrála zatím jen jednou, protože jeho povaha se už dávno nenosí, ale co bych pro takovou krásnou tvářičku neudělala? Minule to vyšlo, ale teď…

A pak mě najednou osvítil nápad! Vždyť přece znám jeho jméno! Stačí zavolat Davidovi a on to pro mě udělá… Bude mě to stát maximálně jednu noc s ním a to není tak strašné, vlastně spíš příjemné. No, to je jedno. David je přece skvělý hacker a do databáze města, policie nebo já nevím koho, se dostane snadno. Takže mi vyhledá, kde bydlí, nebo ještě lépe, kam chodí na školu a mám ho! Jen na něj musím zvolit silnější kalibr, ale toho kluka prostě dostanu!

Se značně vylepšenou náladou jsem si objednala ještě jedno pití, seskočila i s ním ze židličky a vydala se k parketu. Původně jsem si jen chtěla s někým zatancovat nebo pokecat, ale pak mi padl do zorného pole poněkud extravagantní David. Tak ani nebudu muset volat!

 


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Správná rodina, ale špatná sestra - 2. kapitola:

 1
3. emam
25.08.2013 [13:42]

emam Emoticon Emoticon

12.07.2011 [9:40]

Kika57jo... a jsem tady zase Emoticon Emoticon Doufám, že ti nevadí, že tu budeš mít ode mě dva komentáře, ale já jsem si prostě nemohla pomoct...
Koho, proboha, napadl Eduard Coolen?! Já jsem u toho včera málem chcípla!! Emoticon Emoticon Emoticon Nevim proč, ale i když je Ela zákeřná potvora, co zaleze do postele s každým, tak se mi líbí... Zase pravda, že bez ní by to nebylo ono... Mi připomíná Jess... No jo no... žádná povídka by nemohla být bez ... Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
Edwardovi stačí málo... Jenom jediný ne/pohled do něčí hlavy a už je z toho láska jako trám?? Jsem teda zvědavá, co bude dělat, až pozná Bellu Emoticon To bude vzrůšo! Tak já jdu raději dál Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

11.07.2011 [23:06]

Kika57 Emoticon Chudák Edward... má kliku, že brzy (snad) bude mír Ela a Bella narozeniny Emoticon Jinak.. omlouvám se, že nebude dlouhý komentář, ale musim jít, ale nerada nechávám nekomentovanou povídku Emoticon Emoticon Emoticon Takže... toto je naprosto úžasná povídka! Holky... jste fakt super! Perfektní nápad, super napsaný... šílím z téhle povídky!! Zítra se vrhnu na zbytek... sakra! kdo vymyslel tu pitomou noc?! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!