Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Sowern - 4. kapitola

19.06.2015 (20:45) • Keskyio • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 991×

Pohodlně jsem si seděla v křesle za stolem s počítačem, kam mě předtím donutili si sednout a psát a s nečitelným výrazem jsem se houpala na židli. Má ji vážně pohodlnou, mít lidský zadek tak řeknu, že si umí vybrat, ale on má… upíří! Vždyť mu to je jedno, proč se v tom teda tak vyžívá? Ale musím nechat, že v té židli bych vydržela dlouho. A schválně uděláme pokus. S nezájmem jsem periferním pohledem prozkoumávala své okolí a přitom pořád propalovala blonďáka pohledem. Nebo spíš jeho záda, pořád si hrál s něčím z té skříňky u postele. Zajímalo by mě, kdy mě z té židle vyhodí. Popuzeně jsem se zamračila a vyskočila ze židle, během ani ne vteřiny se ke mně stočily čtyři páry očí. Tak jo, zas tak strhnout pozornost jsem nechtěla. Sakra… tohle je vcelku nepříjemné.

„Děje se něco?“ líně a se zájmem se zeptal Jasper. Jasper, ještě, že nemluvím. Už vidím, jak bych mu místo Jasper řekla sedativum. To by bylo. Chvilku jsem na něj koukala a přemýšlela, jestli umí znakovou řeč, ale mé rozjímání bylo vzápětí zaraženo.

„Znakovou řeč umím, vlastně my všichni, možná i slova, který ty neznáš…“ Na tváři se mu objevil pobavený úsměv a já se na něj podívala pohledem, který mluvil za vše.

„Ale no tak, to byl jen vtip. Amnézie a podobně normálně moc nevyužiješ a náš otec je doktor, tak nás naučil i takový slova.“ Rychle to zamluvil, ale můj výraz se změnil do mírně řečeno skeptického, ale než mohl říct cokoliv dál, vyznakovala jsem jim, že mám hlad. Ono to rychlý léčení stojí dost energie. Krev bych potřebovala spíš, ale nejsem blázen, jedinou výhodou pro mě teď je, že neví, že vím, že nejsem člověk. Tu si nechám jako eso v rukávu.

„Dole je restaurace, zajdeme tam a aspoň tam počkáme, než tátovi skončí směna.“ Skočila do toho upírka vypadající jako skřítek. Nebo skřet, to ještě nevím. Třeba je jako takový ty potvory… roztomilost sama, tváří se, že neumí do desíti počítat, pak je poliješ vodou a oni se změní v bestie, co si tě chtěj dát k večeři. Zarazila jsem se v půlce pohybu a zúžily se mi zorničky v reakci na to, že můj myšlenkový pochod se utvářel dál. To je ta úchylka zlatých očí! To by sedělo, tváří se mírumilovně a všechno… ale já vím, co mají rádi ke svačince. Třeba ten horor nenápadně poukazoval na upíry! Já to věděla, na filmech je něco pravdy, já to vždycky říkala! Začala jsem hystericky zrychleně dýchat, ale vzápětí jsem byla klidná jako zenový mistr meditující v Himalájích. Zmateně jsem zamrkala, zase pan sedativum… to už si nemůžu ani zahysterčit. Odfrkla jsem si, zatřepala hlavou v gestu nechápavosti a vyšla ke dveřím a dál na chodbu.

„Elize?“ zaznělo za mnou trošku zaraženě a mírně varovně. Popuzeně jsem se na ně otočila a vyznakovala, že utíkám jen dolů do restaurace, kam mě stejně chtěli vzít a už jsem se hnala dolů. Teď si myslí, že mi hrabe… Neubránila jsem se úsměvu, když se zavřely dveře výtahu a já věděla, že aspoň ve výtahu budu mít chvilku pro sebe.

Seděli jsme v restauraci a já spokojeně jedla tatarák a po očku se na ně dívala. Asi mi fakt hrabe, ale neodolám tomu je provokovat. Zamračeně jsem se na ně podívala a postrčila k nim topinky s česnekem. Už jsem viděla, jak se nadechují k protestu, od kdy upíři musí dýchat? Herectví mají za jedna…

„Já si jednu dám, kluci taky, miluju česnek!“ Vzala si ta malá skřítka a se spokojeným výrazem v ní topinka mizela, pak nasadila ďábelský výraz a každému z přítomných upírských chlapců vrazila taky topinku, s velice významným pohledem. A to jsem čekala, že se bude cukat. Schválně vyzkoušíme něco dál. S andělsky spokojeným úsměvem jsem jim pokynula na dobrou chuť a pohnula rukou tak, abych si vrazila špičku nože do ruky. Musím vyzkoušet tu skřítku, jak kdyby to s tou topinkou čekala, mrcha! Jí dám… prozkoumám… oni mě taky zkoumají, tak jsme si kvit.

Než jsem ale stihla se nože dotknout, její ruka se objevila mezi mojí rukou a nožem.

„Dávej pozor, aby ses zase nezranila.“ Nevinně na mě zašvitořila a ve mně by se krve nedořezal. Spíš nedovysál, ale to bych je hrubě podcenila, ty by něco vysáli i z vyschlé podrážky. Jak to mohla vědět?! Než jsem se nadála, mé zrychlené a přesné myšlení se probralo k životu a začalo mi skládat vše dohromady. Věděla, že budu souhlasit, i když jsem nechtěla, byla si jistá, jako by to věděla. Jasperovi řekla, aby mě uklidnil přesně ve chvíli, než jsem stihla začít paranoidně vyšilovat. Ty její nepřítomný výrazy vypadají, jako by se dívala na něco jiného jak na to, co má před sebou a co vidí ostatní. A ten nůž, rozhodla jsem se před chvilkou a ona se zachovala přesně a klidně! Jako by to věděla! A ta topinka… nenechala se vykolejit a ani mě nenechala jim nějak zavařit, elegantně z toho vyklouzla a ještě tak, že mě zabavila natolik, že jsem ani nestihla protestovat nebo cokoliv. Ta ženská vidí snad budoucnost! A když vezmu v potaz, že ten chladný telepatický hrudník mi zastoupil cestu ze dveří od blonďáka přesně v tu pravou vteřinu… to je až moc podezřelý! Určitě vidí budoucnost nebo situace nebo předtuchy! Jak mám zdrhnout od upírů, když jich je devět, jeden má moje emoce na stříbrném podnosu, druhý telepat, i když na mě naštěstí ne moc funkční a třetí vidí do budoucnosti! Ještě něco ti ostatní? Moje šance se pekelně rychle zužují. Když jsem dokončila svůj myšlenkový pochod, zamrkala jsem, najednou se mi vrátily zpátky vjemy jako rozhovor, který vedl pár vedle nás, cinkání příborů a podobně a taky jsem si uvědomila nepříjemnou tíhu tří párů pohledů, které směle konkurovaly rentgenu. Jak z toho vybruslit? Ale že by spásný nápad…? Děkuji ti, má hlavičko, jsem šikovná.

Prudce jsem se odsunula od stolu, stáhla obočí a útočně se na ně podívala, nu co, trošku zariskujeme a uvidíme. Vzápětí jsem na ni rychle vyznakovala, jestli to mám brát jako výhružku nebo jak. K tomu jsem si i útočně stoupla a musím říct, že jsem pocítila závan mého počínajícího vražedného záchvatu. To není dobrý… to není vážně dobrý, to po nich vystartuju nebo sejmu někoho v restauraci? Sakra, co mám dělat?!

Jako by nestačila nastalá situace, dveřmi vstoupil blonďák, ale to už jsem měla tmavě před očima a rozmýšlela se, po kom půjdu jako prvním. Super, končím, světe, měj se. Problesklo mi hlavou, když prudce vstal Jasper a pohnul se mým směrem.

--------

Za komentáře budu vděčná. :)

Autor: Keskyio (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Sowern - 4. kapitola :