Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Slza pro upíra - 17. kapitola


Slza pro upíra - 17. kapitolaJak jsem slíbila, tak plním. Kapitola je zde. Co s sebou přináší? Přece velké slitování... :-) Stay tuned! mmonik :-)

Zapnula jsem si svou oblíbenou koženou bundu až ke krku a rozpustila si vlasy. Dlouho jsem přemýšlela, jestli si je svázat nebo ne, ale nakonec jsem si je nechala rozpuštěné. Sjela jsem se pohledem v zrcadle a nabuzená na hru jsem vyšla ze svého pokoje. Kráčela jsem hradem, až ke mně dolehl hlahol soupeřů, kteří už netrpělivě postávali u brány.

„Tady jsi,“ zadrmolil Santiago a přešel ke mně. Postavila jsem se na kraj a čekala, až se to celé spustí. Demetri mě propaloval zbožným pohledem, kterým mě nutil ho po oku sledovat.

„Nech toho,“ napomenula jsem ho, aniž by to zaregistroval někdo jiný. Ve dveřích se v tu chvíli objevili Volturiovi.

„Dobrý večer,“ pronesl k nám Caius. Jeho samolibý úsměv mě otrávil, hned jak jsem ho zahlédla. Sklopila jsem zrak a dívala se na špičky svých bot.

Blábolení o tom, jak se máme chovat, co máme a nemáme dělat, a jak se máme překonávat, jsem tradičně vypouštěla jedním uchem dovnitř a tím druhým ven.

„Nevypadáš natěšeně,“ pošeptal mi Santi, když se ke mně naklonil tak, aby to nikdo jiný neslyšel.

„Neměj péči,“ sykla jsem a odvrátila od něho hlavu. Měla jsem špatnou náladu a nejspíš to bylo tím, že se včerejší večer s holkami zrovna moc nevyvedl. Anebo jsem z toho už neměla takový požitek, jako tomu bývalo.

„Hra začíná,“ rozeznělo se teatrálně hradem a my se tak připravili k bráně. Dveře se otevřely a všichni zúčastnění vyletěli s větrem o závod. Věděla jsem, že je to tady. Zase se nechám unášet instinktem a vybičuji upíří smysly na maximum.

Stála jsem na střeše radnice a nechávala vítr, aby se mi opíral do těla. Rozhlížela jsem se kolem sebe a hledala další stopu. Škodolibě jsem se usmála, když jsem našla další indicii a široko daleko nikoho jiného necítila. Byla jsem tu první.

Rozeběhla jsem se po okolních střechách, až jsem se dostala do jižní části města. Vyčkávala jsem schovaná v přítmí budovy a dobře věděla, že se tu dřív nebo později objeví člověk, který bude ideální adept na další oběť.

Nečekala jsem dlouho a ulicí podél budovy, kde jsem stála, procházelo lidské srdce. Nasála jsem vzduch, který mi prozradil, že tenhle člověk je ideální. Vystoupila jsem ze stínu a zaměřila hladový zrak na onu osobu. Byla to mladá žena, která byla očividně z okolí, kterým právě procházela, značně rozrušená. A nebylo divu. Tohle nebyla čtvrť, ve které by se měla takhle v noci pohybovat.

Srdce jí bušilo o sto šest, zorničky měla rozšířené strachy, ale v momentě, kdy spatřila mou tvář, se jí ulevilo. Snad z pocitu, že když mně nic není, takže ani jí žádné nebezpečí nehrozí. Jak moc se pletla…

Silný náraz, který mě odmrštil a následně přišpendlil na protější zeď, mě nečekaně zaskočil. Zmateně jsem zamrkala a podívala se do tváře upírovi, který tohle způsobil. Demetri se tlačil na mé tělo tak silně, že zeď pode mnou praskala a tlačila se dovnitř do domu. Než jsem stačila přejít do protiútoku, odzbrojil mě polibkem. Přitiskl se na mé rty tak, že ten zvuk museli slyšet na míle daleko. Ochotně jsem se mu podvolila a polibky mu vehementně oplácela. Vyvolalo to ve mně chtíč. Chtíč vzít si ho teď a tady. Vycítil mé emoce a přerušil naši ústní výměnu jedu.

S úsměvem na rtech se ode mě odtáhl a vyrazil pro slečnu, která byla paralyzovaná strachem z toho, co právě viděla. Zkroutila jsem rty do uličnického úsměvu a rozeběhla se za ním s jediným cílem – vzít si svého člověka zpět. Já ho totiž viděla první…

Sebral dotyčnou, přehodil si ji přes rameno a rozeběhl se vpřed. Běžela jsem s větrem o závod a byla mu v patách. V jedné chvíli jsem do něj narazila ramenem a vykolejila ho tak z cesty. V tom druhém jsem ho odrazila tak, že spadl ze střechy, po které jsme právě přebíhali. V té chvíli slečna ztratila vědomí.

Dopadl tak měkce, že to i upír sotva zaregistroval. Obdivovala jsem tu jeho mrštnost a předvídavost. Byl velmi silný soupeř. Daleko nebezpečnější než kterýkoliv upír s obrovskou silou. Než Felix. A když jsem k tomu přidala ten jeho dar, neměl pro mě konkurenci. Až na mě…

Sledovala jsem jeho ladný pohyb pohledem, který mu vytvořil na rtech úsměv. Sama nad sebou jsem se pozastavila, když jsem se přistihla, že se u toho tetelím jako čerstvě zamilovaná puberťačka. Kývnul na mě hlavou, abych se k němu přidala.

Seskočila jsem a zařadila se k němu. Bok po boku jsme kráčeli zpátky k hradu. Občasné tření ramen nám jen připomínalo, že soutěživost nás neopustila ani na okamžik. Přesto jsme se jeden na druhého usmívali a nedokázali zamezit přístup náklonnosti, která mezi námi nekompromisně zakotvila.

U hradu jsme se objevili právě v okamžiku, kdy Alec opouštěl jeho brány a vydával se na další lov. Prolítl kolem a obdařil nás zkoumavým pohledem, při kterém se mu rty nebezpečně zkroutily do nevřelého úsměvu.

„Že by nám tu vznikl nový tým?“ zahlásil posměšně a zastavil se na druhé straně náměstí. Pohled z nás ale nespustil.

„Pokračuj,“ vybídla jsem ho s úsměvem a rukou ho popohnala. Vyskočil na střechu budovy za ním a s posledním pohledem do mých očí zmizel v dáli. Dívala jsem se na místo, kde ještě před chvílí stál a nenuceně se usmála.

„Začínám žárlit,“ vyrušil mě Demetri. Otočila jsem se a vyslala k němu nechápavý pohled. S lehkým úsměvem sklonil zrak a po chvilce opět vzhlédnul.

„To ten tvůj výraz,“ vysvětlil, no, já stále nebyla v obraze. O čem to mluví?

„Zbožňuju ho… ale on patří Alecovi,“ vysvětlil a já nesouhlasně zakroutila hlavou.

„Je to tak,“ tvrdil si svou. Nebyla jsem si vědoma, že bych k němu projevovala nějaké city. S Alecem jsme táhli za jeden provaz. Byli jsme prostě na jedné vlně. Ale nikdy jsem netušila, že by to ze mě mohlo být cítit.

„Dobře vím, co ke mně cítíš…“ A bylo to tu zase. Protočila jsem oči a zatvrzele zabodla pohled do země.

„Ale stejně tak vím, že kdyby byl Alec dospělý, neměl bych nejmenší šanci. Nikdo by neměl šanci. Ani samotný vládce…“ narážel tak na Caia. Podívala jsem se na něj a hledala vhodná slova, jak ho vyvést z omylu. Jenže jsem žádná nenašla. A tak jsem němě otevírala a zavírala pusu. Přestože byla černočerná tma, kterou protínalo pouze světlo z nedalekých pouličních lamp, já viděla, jako by byl ten nejjasnější den. A proto mi neunikl ten záblesk v jeho očích. Znal mě tak moc, až mě to samotnou děsilo.

„Teď není vhodná doba tohle vytahovat. Jsme uprostřed hry,“ připomněla jsem mu věcně a stiskla nabroušeně zuby k sobě.

„To není nikdy,“ ušklíbl se a ochotně mi předal mou trofej, kterou jsem donesla dovnitř a obratně ji přichytila ke zdi k ostatním.

Neuniklo mi, že se Santiago dneska činil. Tohle byl totiž náš třetí člověk. Naštvala jsem se na sebe, protože jsem se dnes víc věnovala cukrování s Demetrim než naší oblíbené hře. Při jiné příležitosti by mi to bylo jedno, ale tahle hra byla týmová. A já dneska Santimu nebyla moc dobrým spoluhráčem.

„Nemrač se. Nesluší ti to,“ upozornil mě, když jsme společně vyšli na náměstí. Otočila jsem se směrem k němu a otevřela pusu s tím, že se ještě vrátím k předešlému tématu. Ale v ten moment dolehl k mým uším dětský výkřik.

Střelila jsem pohledem po směru toho zvuku a nevnímala nic okolo. Soustředila jsem se jen na ten utichající křik. Pevně jsem stiskla zuby k sobě a bez rozmyšlení se rozeběhla tím směrem jako žíznivá čára.

Byla jsem jako rozzuřený býk, co se blíží ke svému cíli. Nezastavitelná. Přeletěla jsem kostel, přeběhla další dvě ulice a zastavila se až na střeše domu nedaleko jednoho nočního klubu. Ten klub jsem znala dost dobře. Párkrát jsme tam s holkami už byly.

Přikrčila jsem se a podívala se dolů. Cítila jsem Demetriho přítomnost, ale mou plnou pozornost měla ta malá dívenka, která se nacházela ve Felixových rukách. Hrdlem se mi vydralo slabé vrčení. Lomcoval s ní, a když chtěla znova vykřiknout, zacpal jí pusu.

„Budeš už zticha, fakane jeden!“ štěkl po ní. Doslova jsem cítila, jak se jí z očí derou slzy. Její krev byla něco tak sladkého, tak nevinného. Stejně jako ona sama. Projela mnou vlna něčeho, co jsem doposud neznala. Byl to zvláštní pocit, který jsem nedokázala identifikovat.

Chytil ji pod krkem a trhnul s ní tak, že se jí podlomila kolena. V tu chvíli bylo jasné, jaká ji čeká budoucnost. Tohle neměla být další oběť do sbírky v naší hře, ale Felixova svačinka, která bude předcházet dalšímu slibnému meníčku. Věděla jsem, co musím udělat, jestli nechci, aby to takhle skončilo.

Narovnala jsem se a jedním krokem seskočila dolů. Felix mě okamžitě zpozoroval a přikrčil se. Udělala jsem krok k nim, když se na mém rameni objevila Demetriho ruka.

„Bello…“ zašeptal. Tiše jsem zavrčela, načež stáhnul svou ruku zpět a nechal mě jít.

„Dneska mám extra bonus,“ uchechtl se Felix a podíval se na dívenku uvězněnou v jeho sevření. Ta se dívala na mě. Těma svýma velkýma uplakanýma očima, které neprosily o pomoc. Neprosila, protože věděla, že ji zachráním. V té chvíli nebylo nic, co by mě dokázalo zastavit.

Vycenil zuby s tím, že si na ní pochutná přímo před námi. Neztrácela jsem čas a vymrštila se přímo po něm. Odrazila jsem ho na druhou stranu ulice, kde se s rámusem zabořil do zdi. Jednou rukou jsem zvedla holčičku ze země a postavila ji na nohy. Nečekaně a úplně absurdně se chytila mé ruky a pevně ji stiskla. Dívala se na Felixe, který v momentě stál na nohou.

Otočila jsem se čelem k němu a holku strčila instinktivně za sebe. Zplna hrdla jsem na něj zavrčela, což ho ještě víc vyburcovalo. Měl pocit, že se budeme prát o kořist. Ale já věděla, že ta holka dneska přežije.

Přikrčila jsem se do útočné pozice, když jsem zezadu ucítila, jak se mi holčička nalepila na záda a ručičkama chytila a pevně sevřela mou bundu. Třásla se strachem a tichými vzlyky se skoro zajíkala. Rozhozená její reakcí jsem stála jako přikovaná. Felix se rozeběhl proti mně a já věděla, že nedokážu bojovat. Ne, když je tu ona.

Nebezpečně se přibližoval a já čekala s vystrčenou bradou na náraz, který se pokusím ustát a ubrzdit. Nohy jsem měla pevně rozprostřené po zemi, v kolenou přikrčené. Jednou rukou jsem držela malou za zády a tiskla ji silně na mé tělo. Tu druhou ruku jsem si připravila před sebe. Čekala jsem náraz o síle asteroidu. To byla totiž síla obdobná té Felixové. 

Byl na metr ode mě, když si mezi nás stoupl Demetri a z plné síly se do něj opřel. Tlačili proti sobě a já měla v uších jen ohlušující zvuk drtících se dlažebních kostek, do kterých oba zarývali chodidla, aby se zapřeli.

„Dost!“ zavrčela jsem autoritativně a dala do toho všechny emoce, které mnou zmítaly. Všechno v našem okruhu se zastavilo. Až na chvění té malé cácorky, co se mačkala na mé tělo. Teprve teď jsem si všimla, že tu už nejsme sami.

„Víš, na koho jsi tu teď vrčel, hlavo plechová?! Je to tvá královna!“ pronesl Alec s ledovým klidem. Demetri strčil do Felixovy hrudě a tím ho postrčil dál od nás. Ten se plápolajícíma nahněvanýma očima podíval na mě.

„Drž hubu!“ přikázala Jane svému bratrovi. Ten na ni stočil pohled a nenávistně vycenil zuby. Dobře jsem znala tyhle pohledy. Alec na ni chtěl zaútočit, jenže Janin dar byl rychlejší.

„To stačí!“ sykla jsem, než se stačila spustit katastrofa v podobě na sebe útočících dvojčat.

„Na tohle nemáš právo!“ štěkl Felix a já se opět zaměřila na něj. „Ještě jsme neskončili!“ garantoval mi s výhružně vztyčeným ukazovákem.

„Kdykoliv. Víš, kde mám pokoj,“ odvětila jsem klidně s pohledem zaseknutým v tom jeho.

„Jdeme! Hra ještě neskončila!“ zavelela Jane a v mžiku byli oba pryč.

Střetla jsem se s Demetriho pohledem plným výčitek. Ani jsem se neopovažovala otočit se na Aleca. Byla jsem si jistá, že bych tam našla to samé. K jejich smůle mě ani jeden momentálně nezajímal víc než to děvčátko schované za mými zády.

„Bello…“ zašeptal Demetri. Nemusel pokračovat, dobře jsem věděla, co jsem tímhle způsobila a co se stane, až se to dozví Aro. Dobře jsem věděla, že z tohohle se už nevymluvím. A nejstrašnější bylo zjištění, že mě to vůbec netrápilo.

„Vraťte se do hry,“ řekla jsem a střihla pohledem k Alecovi, který se díval na holčičku, která na něj vykukovala zpoza mě.

Otočila jsem se k té malé a klekla si k ní na jedno koleno. Byla překrásná. Měla jasnou olivovou pleť se smaragdovýma očima, bronzové vlásky, které jí spadaly pod lopatky v nepravidelných vlnách. Hezčí dítě jsem v životě neviděla.

„Už je dobře,“ utišovala jsem ji. Zhluboka se nadýchla a hřbetem ruky si setřela zbytky slz.

„Tak je to správně,“ usmála jsem se, načež se ke mně přitiskla a objala mě okolo krku. Vyděšeně jsem pozorovala to dítko, co se mi vine okolo krku a dýchá moji vůni s hlavou zabořenou v mých vlasech. Nedokázala jsem identifikovat, jak jsem se v ten okamžik cítila. Tohle bylo totiž něco, co se nedá vyjádřit slovy.

Odtáhla jsem ji od sebe a podívala se do její jemňoučké a bezkonkurenční tváře. Dívala se na mě a ručičky měla zapřené o má ramena. Nikdy nezapomenu na ten pohled, který mi v ten moment věnovala. Plný obdivu, vřelosti a bezmezné důvěry. V ten okamžik jsem se zařekla, že ať následky mého činu budou jakkoliv strašné, a já věděla, že budou, tak tohohle dítěte se už nikdy nikdo nedotkne.

„Jak se jmenuješ, zlatíčko?“ zeptala jsem se mile a netrpělivě čekala na odpověď. Několikrát mrkla a pak se na mě upřeně podívala.

„Nessie a ty?“ vyšlo z ní slabým hláskem s velkou dávkou zvědavosti.


 

A je to tu. Slitování a ušetření života. Moc jsem se na tuhle kapitolu těšila, a tak doufám, že jsem Vás nezklamala. Teď se nám totiž linie příběhu začíná měnit. Velká Isabell právě získala svou slabost. Jestli bude svého činu litovat, to se zatím nedozvíme. Na to je ještě času dost. :-) Teď si ale musíme položit jinou důležitou otázku. Co dělala Nessie uprostřed noci sama venku? Odpověď na tuhle otázku totiž bude Bella hledat v další kapitole. :-) A taky se seznámíte s Edwardem. Co myslíte, jaké bude jejich střetnutí? ;-)

Váš Mmoník :-)

 

 


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Slza pro upíra - 17. kapitola:

 1
25.07.2013 [16:53]

katy358woooow super super super Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

16.04.2013 [22:02]

kikuskaNejak nemôžem uveriť tomu, že sa Bella vážne zmilovala a nielen to, ona ju dokonca obránila, nedala jej milosť, zachránila jej život, aj keď nemusela. Žeby sa v nej prebudili materinské inštinkty?
Popis Nessie ma úplne odrovnal, tak som veľmi zvedavá, kto je jej mamička, keďže ocino je zrejme jasný. Emoticon Emoticon Emoticon

18.03.2013 [21:26]

alicecullenhale2 Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
naozaj fantastická kapitola... Emoticon
a Nessie a nie Bellyna?... Emoticon
no som zvedavá na pokračovanie... Emoticon
už sa veľmi teším... Emoticon Emoticon Emoticon

7. Jsim
18.03.2013 [20:29]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

6. Jana
18.03.2013 [18:42]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

5. reneesmecarliecullen
18.03.2013 [18:15]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

4. Niki
18.03.2013 [16:41]

Krásné !! :))

3. Ace
18.03.2013 [16:24]

AceAhoj, tak já si radši nic nemyslím a počkám na další kapitolu, jméno Nessie vymyslela Bella pro svoje a Edwardovo dítě, takže mě hrozně mrzí a štve zároveň, že se tam objeví nějaká jiná Nessie, která má s původní Nessie zřejmě společného jenom otce. Nebo to tak není?

18.03.2013 [13:53]

BellaDemetriSuper kapitolka. Emoticon Teším sa na ďaľšiu. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. terka
18.03.2013 [13:35]

super kapitola. rychle další Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!