Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Sesterská pouta 53. kapitola

Sesterská pouta 53. kapitolaA pak byly tři...

53. kapitola 

Bella 

„Dobré ráno,“ přivítala jsem Rachell s milým úsměvem ve tváři a zalila si hrnek silné kávy na povzbuzení. 

„Dobré,“ pozdravila mě a u toho ještě zívla. 

Zjevně byla unavená a zase toho moc nenaspala. Jsem zvědavá, jak to bude probíhat, až zase začne chodit do školy. Včera jsme se o tom spolu bavily a domluvily jsme se, že by bylo nejlepší, kdyby alespoň na čas přestoupila na místní školu. Už jsem o tom mluvila s Esmé, i když jen po telefonu. 

Zdálo se, že se změnou školy souhlasí. Dokonce mi i poslali všechny potřebné papíry. Vážně se snažili nám vyjít ve všem vstříc. Skoro jsem doufala, že si to Rachell uvědomí a vezme ji na milost, ale nevypadalo to. 

„Co si dáš k snídani?“ otázala jsem se a pobaveně ji sledovala, jak si celá rozcuchaná sedá na židli vedle té mé. 

„Čerstvé ovoce. Možná. Máme nějaké?“ ptala se. 

„Aha. No, tak to asi nemáme. Teda, támhle jsou nějaké pomeranče, ale nevím, v jakém jsou stavu,“ zamumlala jsem, protože už tu byly nějakou dobu. Původně jsem je chtěla donést Tess do nemocnice, ale tu už včera pustili a já stejně neměla odvahu za ní zajít. 

„Ale to je taky ovoce, ne?“ zasmála se. 

„Jo to jo,“ souhlasila jsem a raději zabořila svůj nos do novin. 

Koutkem oka jsem zahlédla, jak se pro ně natahuje, ale pak je před sebe jen položila na stůl a zkoumavě se na ně zahleděla. 

„Copak? Nejsou dobrý?“ hádala jsem. 

„Jsou, ale nejsou oloupaný,“ postěžovala si. 

„Tak si je oloupej, ne?“ 

„Jak? Chci říct, nikdy předtím jsem to nedělala,“ přiznala rozpačitě. 

Ani jsem se těm jejím rozpakům moc nedivila, protože aby si někdo v jejích letech neuměl oloupat pomeranč, tak to je teda síla... 

„Použij nehty,“ poradila jsem jí a dál se věnovala ranním novinám. Nechtěla jsem, aby získala pocit, že jí snad nějak shazuji nebo tak. 

„Au!“ zaječela a vylekala mě tak. 

„Co se děje?“ vyptávala jsem se a okamžitě byla na nohou.  

„Ta šťáva mi vystříkla do oka a hrozně to štípe,“ křičela. 

„Tak si to opláchni,“ poradila jsem jí a zase si v klidu sedla, protože se o žádnou katastrofu nejednalo. 

„Ty jsi dneska sama dobrá rada,“ ušklíbla se, zatímco se skláněla nad vodovodním kohoutkem. 

„Tak promiň, Rachell, ale jsem tvá sestra, ne služka a taky nejsem Cullenová, takže mám jen omezenou míru energie, kterou nehodlám vynakládat na to, abych tě učila loupat pomeranče, což přece zvládne každý,“ hájila jsem se poněkud rozladěně.  

„No každý zjevně ne,“ zasmála se a s mokrými vlasy a lehce opuchlým okem se zase posadila ke stolu. 

Byla jsem ráda, že to bere takhle sportovně. To já bych si připadala jako totální budižkničemu, ale čemu se tu vlastně divím, když ji vychovávala banda přespříliš starostlivých upírů, co jí nejspíš v životě nedovolili, aby si něco udělala sama. Ještě, že nevychovávali mě, já bych se z toho nic nedělání asi zcvokla…. 

Víš, co je zvláštní?“ otázala se hypoteticky. „Procestovala jsem skoro celý svět a měla bych tedy být světaznalá, ale přitom si nedokážu oloupat ani pitomý pomeranč. No není to paradox?“ 

„Trochu jo,“ zazubila jsem se. 

*** 

Odpoledne jsem poklízela dům a chystala oběd, když zazvonil zvonek u domovních dveří. Byl to tak zvláštní zvuk v tomhle tichém domě, že ve mně skoro hrklo. 

Rachell byla překvapivě potichu. Když jsem ji viděla naposledy, byla nahoře ve svém, dříve mém pokoji a vyráběla si jakousi koláž na stěnu. I když to měla teprve rozpracované, vypadalo to docela pěkně, takže tvůrčí činnost jí evidentně šla. Další věc, co měla s Cullenovými společného… 

Došla jsem ke dveřím a otevřela je. Byla tam Tess. Stála na prahu ve svých typicky béžových converskách, šedivých aladinkách a světle lososovém tričku s dlouhým rukávem. 

„Ahoj,“ pozdravila jsem ji rozpačitě, protože jsem stále nevěděla, jak se k ní mám chovat poté, co zjistila, že jsem něco měla s klukem, do kterého je už tak dlouho zamilovaná. 

„Ahoj,“ řekla i ona váhavě. 

„Jsem ráda, že už jsi v pořádku,“ pousmála jsem se na ni povzbudivě. 

„Jo, to jsem, ale potřebovala bych s vámi o něčem mluvit,“ oznámila mi napjatě. 

„Jasně, tak pojď dál,“ pobídla jsem ji a ustoupila stranou, aby mohla vejít. 

„Páni,“ vydechla, když se ocitla v předsíni na okraji schodiště do patra. „Víš, že jsem tu vlastně nikdy nebyla? Myslím jako uvnitř.“ 

„Ne, ale asi mi to mělo dojít,“ zamumlala jsem a nejradši bych si jednu vlepila, vždyť mi to mělo být hned jasné, že když jsem sem celé ty roky nemohla vkročit já, tak tu nebyl nikdo, kdo by ji mohl pustit dál. 

„Je to pěkný,“ zhodnotila to a pohledem zabloudila k jedné z fotografií našich rodičů, co visela na stěně. 

„Máme návštěvu,“ zavolala jsem raději na Rachell, protože jsem si myslela, že Tess stejně přišla hlavně za ní. 

„Vážně? A koho?“ zeptala se dotyčná a už běžela po schodech dolů. 

„Tess,“ odpověděla jsem jí, ačkoliv ji už musela vidět.  

„Super, tak to už jsme tu všechny,“ radovala se a seskočila poslední schod. 

Jo a právě o tom jsem s vámi chtěla mluvit,“ prohlásila Tess poté, co se krátce přivítala s Rachell. 

„Jak to myslíš?“ nechápala jsem. 

„Chci bydlet s vámi,“ oznámila nám. 

„Cože?“ vyhrkla jsem šokovaně. „A co Jake? Ví o tom?“ chtěla jsem hned vědět. 

„Ano. Nemusíš se bát. Nevzal to sice nejlíp, ale nakonec s tím souhlasil, takže je to v podstatě hotová věc. Tedy, pokud mě tu chceš,“ znejistěla při pohledu na můj zvláštní a nejistý výraz, který se mi nepovedlo nijak zakrýt. 

„Bello, prosím,“ škemrala Rachell a dělala na mě psí oči, což uměla snad ještě lépe než Tess. 

„Jestli je to to, co chceš,“ rezignovala jsem nakonec. 

„Ano je to to, co chci,“ potvrdila mi. 

„No, tak to bychom ti asi měly jít sehnat nějakou tu postel, co? Předpokládám totiž, že věci už máš za dveřmi…“ 

„Jen to nejnutnější,“ zazubila se. 

„No, tohle bude bomba,“ radovala se Rachell, ale vzápětí se zarazila. „Vážně to Jakeovi nevadí? Vždyť jste na nejlepší cestě spolu začít chodit, ne? Nebo se něco změnilo?“ 

Počkat, chodit? Tess chodí s Jacobem? Hrklo ve mně. Jasně, že jsem to měla očekávat, ale teď, když je to tak nějak tady, připadá mi to celé nějaké divné… 

„Stejně by to bylo divný chodit spolu a zároveň být pod jednou střechou,“ vysvětlovala jí a já se do toho raději nepletla. 

„Myslela jsem, že spí nad garáží,“ zarazila se Rachell. 

„Taky, že jo, ale ta je hned vedle domu, což je stále moc blízko. Kdybychom se rozloučili a šli domů, furt bychom byli spolu, a to se mi nechce,“ zaškaredila se. 

„Jasně, protože potom bys nemohla dát průchod svým citům a básnit o tom, jak je úžasný a skvělý. No anebo si na něj stěžovat, ale to si u něj nějak nedokážu představit. Je tak sladký…“ rozplývala se Rachell. 

„Jo, jako cukrkandl,“ neodpustila jsem si uštěpačnou poznámku, protože na tyhle řeči jsem nebyla zvyklá ani v jejich věku. 

„Řekla jsem něco špatně?“ zeptala se ustaraně. 

„Ne, to jen… Je to vážně zvláštní tu opět být,“ přiznala jsem se slzami na krajíčku. Obě dvě ke mně dojatě přistoupily a objaly mě. „Mám vás ráda, holky,“ povzdechla jsem si. 

„My tebe taky,“ zašeptala Rachell. 

„Jo, jsme sestry. Nás už nikdy nic nerozdělí,“ přitakala jí Tess a já poznala, že mi už odpustila. 

„Správně, holky moje,“ pousmála jsem se a zesílila své objetí. 


 

Koukám, že tenhle konec je možná ještě o něco sladší :-) Snad se vám ale kapitolka líbila a zanecháte nám komentík. Také děkuju za opravy a jsem zvědavá na vaše názory. Jste rádi, že odteď budou všechny Swanovic holky pohromadě???  


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Sesterská pouta 53. kapitola:

 1
2. Zvedavka
07.01.2020 [20:22]

Čtu jedním dechem Emoticon Emoticon Emoticon Super povídka a jsem moc zvědavá, jak dopadne Emoticon Emoticon Emoticon

1. BabčaS.
31.12.2019 [10:37]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!