Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Sesterská pouta 54. kapitola

Audrey Cullen


Sesterská pouta 54. kapitolaJe zvláštní, že přesně v tohle jsem doufala, že se nikdy nestane. Už odmalička jsem totiž věřila tomu, že odsud po maturitě zmizím a už se sem navrátím, což jsem i udělala, ale ty okolnosti jsem teda neplánovala... Přeji příjemné čtení a moc prosím o komentáře. Chloe.

Edit: článok neprešiel korekciou

54. kapitola

Bella

Uběhl již týden od doby, kdy se do tohoto domu přistěhovala také Tess a je celkem zajímavé, jak rychle jsme se tu s holkami sžily.

S Tess jsme si vždy rozuměly, takže na tom nic zase tak překvapujícího nebylo, ale že i Rachell se tu bude líbit, to jsem teda nepředpokládala. Vlastně každý den čekám, že mi oznámí, že už toho tady má dost a že se vrací ke Cullenovým. Zatím se to ale nestalo.

Na obou dívkách je znát rozdílný přístup k výchově. Rachell měla u Cullenových všechno. Vždycky dostala, na co si ukázala, a když už to řeknu naplno, v životě po sobě neumyla ani talíř a tak jí domácí práce vůbec nic neříkaly. Vlastně si myslím, že ani nikdy neviděla pračku, protože ji Alice zásobila novými šaty natolik, že poté, co si je na sebe vzala jednou, šli ihned do koše.

Tess naproti tomu nikdy neměla drahé oblečení, ani cenné věci. U Blackových si na to moc nepotrpěly a já ostatně také ne, takže jsem ji ve zbytečnostech nikdy finančně ani jinak nepodporovala, ale pokud šlo o něco, co opravdu potřebovala, nebo si přála a třeba právě něco slavila, samozřejmě jsem pro to udělala cokoliv, abych jí to mohla poskytnout. Pokud to tedy šlo, ale ona nikdy nechtěla víc, než jsme jí s Jakem a Billym mohli dát.

Taky byla zvyklá se neustále o někoho starat a ano, i v tom jsme si byly podobné. Samozřejmě jsem holkám nějaké ty povinnosti přidělila, ale většinu práce na domě jsem udělala já. Je až s podivem, jak rychle jsem dokázala vklouznout do pozice rodiče. Koneckonců, věk už jsem na to měla a ony byly tak mladé, že jsem si prostě nedokázala pomoct. I když mám občas pocit, že je tím už asi začínám štvát, obzvláště teď, když mám spoustu volného času.

Ještě jsem to sice holkám neřekla, ale rozhodla jsem se dát v práci výpověď. Má práce tam na mě totiž stejně nemůže čekat věčně a já holky nemohla a ani nechtěla opustit, teď když jsme se našly. Budu si tedy muset najít něco tady ve Forks…

Je zvláštní, že přesně v tohle jsem doufala, že se nikdy nestane. Už odmalička jsem totiž věřila tomu, že odsud po maturitě zmizím a už se sem navrátím, což jsem i udělala, ale ty okolnosti jsem teda neplánovala.

Nechtěla jsem skončit jako máma, která vždy snila o tom, že bude cestovat po světě a přitom v životě nevytáhla paty z Forks. Ona tu ale zůstávala hlavně kvůli mně a samozřejmě taky kvůli tátovi. I já zde zůstávám kvůli těm, co miluji. Koneckonců, těch pár lidí co v San Franciscu znám, mi nikdy nedokázali vynahradit celý ten čas, který jsem nemohla strávit s Tess a teď mám ty sestry zase dvě.

Nerada bych prošvihla cokoliv dalšího…

„Počkej, já tu byla dřív,“ ječela Tess.

„A já byla druhá včera,“ rozčilovala se zase Rachell.

„Jo, jsi prostě pomalá,“ smála se Tess a dělala na ni fidli, fidli.

Hned, jak jsem je uslyšela, bylo mi naprosto jasné, odkud vítr fouká. Hádají se o koupelnu. Zase. Normálně bych se do toho asi vložila, ale vzhledem k tomu, že to tu bylo na denním pořádku, nebylo to třeba. Zatím si to navíc beztak vždycky nějak vyřešily samy.

„Nechcete se mnou jet na nákup?“ navrhla jsem jim program na dnešní den, poněvadž jim škola začíná až od zítřka a přišlo mi, že už se tu pomalu začínají nudit.

„Jasně, ale až po sprše, jo?“ zasmála se Tess a urychleně vklouzla do malé koupelny a zamkla za sebou dveře.

„Hej!“ vzpamatovala se Rachell a rázně zabouchala na zamčené dveře od koupelny. „To byl podraz!“ stěžovala si.

„Zvykej si. Jacob taky nikdy nehrál fér,“ smála se Tess zpoza dveří.

„Ehm, tak co ten nákup?“ upozornila jsem je na sebe.

„Jasně, pojedu ráda, ale až mě pustí do koupelny,“ brblala naštvaně.

„Tak si hlavně nezapomeňte pořádně vyfénovat vlasy ať venku nenastydnete,“ připomenula jsem jim a chtěla jít dolů do kuchyně sepsat seznam věcí, co budeme potřebovat.

„Žádný strachy, mami. Nejsme malé děti.“ Zakoulela očima Rachell a zpoza dveří jsem uslyšela, jak se směje i ta druhá nezbeda.

No neříkala jsem to? Nejen, že jim to už leze na nervy, ale ještě si ze mě kvůli tomu budou utahovat…

Raději jsem to nekomentovala a vydala se dolů. Ten nákupní seznam se totiž sám nenapíše.

***

Cesta i nákupy v místním hypermarketu už probíhaly bez větších problémů, jen se musely zase hašteřit o to, kdo bude sedět vepředu. Samozřejmě o to stály obě dvě.

Zatímco se handrkovaly u dveří, musela jsem nakládat tašky s nákupem sama. Nevadilo mi to, ale nějakou tu pomoc bych momentálně vážně ocenila, obzvláště pak, když přišly na řadu těžké balení vod, protože naše princeznička Rachell, nepije vodu z kohoutku. Ne, tak ne každému chutná, to se dá samozřejmě pochopit, ale teď, když se s tím musím takhle tahat, tak mě to štve.

„Dovolte, pomůžu vám,“ ozval se mužský hlas a sebral mi jedno balení vod z rukou.

Zmateně jsem k dotyčnému vzhlédla a chvíli mi trvalo, než mi došlo, na koho se to vlastně dívám. Pravděpodobně to bylo tím, že mu chyběla typická doktorská uniforma.

„Pane doktore,“ vydechla jsem překvapeně a sledovala, jak s naprostou lehkostí nakládá do kufru auta i zbylá balení.

„Slečno Swanová,“ pokynul mi se zářivým úsměvem.

„Co vy tady?“ divila jsem se.

„No, nikomu to neříkejte, protože je to přísně tajné, ale i doktoři jsou jenom lidé a občas potřebují něco k jídlu, aby si dobili baterky,“ zašeptal spiklenecky.

Chvíli jsem na něj jen vyjeveně civěla, než mi došlo, že jen žertuje. Panebože, to už se ani neumím na někoho usmát?

„Aha,“ dostala jsem ze sebe a i to byl docela výkon.

„Tak, jak se vám žije ve Forks?“ zeptal se a přitom mi zavřel kufr, protože v košíku už nic k naložení nebylo.

„No, je to… Zvláštní,“ přiznala jsem váhavě. „Ale zatím nám to klape.“

„To vidím,“ poznamenal s úsměvem při pohledu na Rachell s Tess, které se ještě stále dohadovaly o to, kdo bude sedět vpředu.

„Jo, no. Už aby šly do školy. Myslím, že jim to jedině prospěje,“ zamumlala jsem a snažila se je silou své vůle přimět, aby si už konečně všimly, že máme společnost a že jejich chování rozhodně není vhodné, ale marně.

Ani Rachell, ani Tess zřejmě mé myšlenky nečetly…

„To se srovná,“ ujistil mě a kéž by měl pravdu. „Kam vlastně chodí?“

„No, nastupují na Forkskou střední, ale až zítra,“ povzdechla jsem si.

„Výborně,“ poznamenal si spíše pro sebe, což shledávala velice zvláštním, ale přišlo mi hloupé na to poukazovat.

„Jé, hele Tess, to je pan doktor,“ ozvalo se náhle.

„Kde?“ zbystřila a vyskočila ze sedadla, aby taky viděla, o čem to její sestra mluví, jenže v ten samý moment, co uvolnila sedačku, už na jejím místě seděla Rachell.

„Vidíš, učím se rychle,“ šklebila se na ni.

„Ts,“ odfrkla si Tess uraženě a raději se vydala pozdravit se s doktorem Newmanem.

„Rád vidím své pacienty zdravé a plné života,“ prohlásil a kývl jí na pozdrav.

„Myslím, že tady Bella by ale občas ocenila trochu méně temperamentu, obzvlášť, když to teď má krát dva,“ zazubila se na něj rozkošně.

„S tím souhlasím,“ poznamenala jsem.

„No, tak já už půjdu, ale kdybyste měla zítra čas, rád bych s vámi zašel na oběd, co vy na to?“ navrhl mi.

„To se hodí, protože v té době už budeme dávno ve škole,“ souhlasila Tess. „Když jí dáte vizitku, určitě se ozve.“

„Vždycky jich mám pár po ruce, takže tady je jedna vizitka speciálně pro slečnu Swanovou,“ řekl pobaveně a předal mé sestře malou bílou kartičku.

„Určitě vám dá vědět,“ ujistila ho jako by byla má osobní tisková mluvčí.

„Rád jsem vás viděl a snad budeme mít ještě to potěšení,“ prohlásil a odešel.

Stála jsem tam jako tvrdé y a nevěřícně na něj hleděla. Nejen, že zopakoval svůj pokus mě někam pozvat, ale ani trochu mu nevadilo, že se se vlastně nedohodl se mnou, ale s Tess.

„To jsi ráda, že mě máš, co? Domluvila jsem ti rande,“ vychloubala se a přitom se zhoupla na patách s rukama za zády.

„Vypadám snad jako někdo, kdo si ho nemůže domluvit sám?“ urazila jsem se.

„No, normálně asi ne, ale před chvílí to tak vypadalo,“ prohlásila a měla pravdu.

„Jsem nemožná,“ postěžovala jsem si.

„Klid, on určitě pochopil, že nejsi takový analfabet. Byla jsi jen nervózní. To je normální,“ uklidňovala mě.

„Co ty o tom víš?“ nechápala jsem.

„Nic moc, to přiznávám, ale neplaším jako ty. Navíc, Patrick byl vážně šarmantní a je s ním zábava. Na ten oběd rozhodně musíš,“ přesvědčovala mě, ale já netušila, o čem to mluví.

„Kdo je Patrick?“ nechápala jsem.

„No, přece doktor Newman,“ zaúpěla. „To je jeho křestní jméno. Má ho na vizitce, ty trubko.“

„Aha,“ došlo mi, ale vzápětí jsem se rozhodla toto téma ukončit. „Měly bychom jet, nebo se domů vrátíme v noci.“

„To je fakt. V La Push to bude na dlouho,“ souhlasila nakonec.

Ulevilo se mi, že alespoň pro teď je toto téma uzavřené a šla se posadit za volant. To jsem ale ještě netušila, že v ten samý moment jako dosednu, spustí příval otázek Rachell.

„Takže doktor Newman? A to se kdy stalo?“ začala.

„Hele, já se teď musím soustředit na řízení a ocenila bych chvíli klidu,“ zavrčela jsem už totálně podrážděně.

„Mělas vystoupit z auta,“ rýpla si do ní Tess ze zadního sedadla.

„Jo a přišla bych o tohle pěkný a pohodlný místečko, to zrovna.“

Vypnula jsem mozek a nastartovala auto. Věděla jsem, že tahle jejich debata jim zabere veškerý čas, co pojedeme do rezervace.

Původně jsem ani neměla v plánu tam jet, ale Tess prý potřebuje nějaké věci a učebnice do školy, které si sebou původně nepřivezla, takže když mě o to požádala, nešlo odmítnout.

***

Dorazily jsme do La Push během chvíle, ale i tak jsem musela holky upozornit, že už jsme na místě, aby přestaly s tím věčným dohadováním.

Zajímalo by mě, proč to neustále dělají, ale když se nad tím tak zamyslím, asi je tohle chování u sester normální. To jen já na to nejsem zvyklá, protože jsem v dětství a vlastně ani během dospívání žádného sourozence neměla. A když se pak holky narodily, měla jsem dost jiných starostí, než abych se s nimi přetahovala o dudlíky.

Tess se rozběhla k domu a Rachell ji poněkud rozpačitě následovala, zatímco já jsem ještě stále seděla v autě a užívala si to náhlé ticho, které se zde rozprostřelo.

Nedá se vyloženě říci, že bych ty dvě nezvládala, nebo tak, ale bylo to náročné a vysilující. Kupodivu mi to ale nevadilo, protože jsme měly i chvilky, kdy jsme si jen užívaly jedna druhou a takovou tu pravou domácí pohodu.

Nelitovala jsem ani na okamžik, že jsem se tu rozhodla zůstat a vzít si je k sobě. To by ani nešlo, teď když vidím, jak moc to Rachell prospělo.

Přestože jsou stále chvíle, kdy se do sebe uzavře a nikdo z ní nic nevypáčí, myslím, že je na tom lépe.

Jsou to hlavně ty chvíle, kdy přijde řeč na Cullenovy. Tak ráda bych jí nějak pomohla, ale netušila jsem, co víc bych mohla udělat, nebo říci, aby se cítila dobře.

Náhle se otevřely dveře od auta a na sedadlo spolujezdce usedl Jacob. Byla jsem tak zabraná do přemýšlení, že jsem si ho v první chvíli ani nevšimla, takže mě to poněkud zaskočilo.

„Co tady děláš tak sama?“ zeptal se mě.

„Ani nevím. Asi se mi už hodil oddech,“ přiznala jsem mu, jako kdybychom byli stále přátelé.

„A jak to zvládáš, mít je obě pod jednou střechou?“ zajímal se.

„Nevracela bych se sem, kdybych si nemyslela, že to tak bude momentálně pro holky nejlepší. To přece víš,“ zamumlala jsem v odpověď.

„Vím, že je to to nejlepší pro ně, ale co pro tebe?“ upřesnil svou otázku a mě znovu zarazilo, jak moc vnímavý umí být.

„No, být zpátky je složité, ale čekala jsem to mnohem horší,“ přiznala jsem. „Zvykám si.“

„Chápu, ale už jsi měla čas přemýšlet nad tím, co uděláš se San Franciscem?“

„Jo, tak trochu. Chystám se dát výpověď. Co nejdříve tam budu muset zajet a vyklidit si kancelář a taky byt, ale teď na to není nějak čas. Nejdřív chci, aby si holky trochu zvykly na nové prostředí a taky školu.“

„No jo, jenže co tvůj život?“

„Ten bude muset počkat,“ prohlásila jsem s povzdechem.

„To není správné,“ odporoval mi.

„Ale je to nutné, Jaku. Mě vážně nenapadá jiné řešení a pochybuji, že tebe ano,“ ušklíbla jsem se.

„Máš pravdu,“ přikývl a chtěl zase vystoupit, ale jen proto, že si myslel, že to chci já.

„Počkej, Jaku,“ zadržela jsem ho. „Jsme ještě kamarádi?“

„Samozřejmě, tedy alespoň já bych byl moc rád, kdyby tomu tak bylo,“ řekl a hleděl mi přitom zpříma do očí.

„Já taky,“ přiznala jsem. „Chybíš mi.“

„Ty mně taky.“

„Víš co, Jacobe? Vážně nevím kdy přesně, ale během všech těch let se z tebe stal vážně dobrej chlap, který je mé malé sestřičky opravdu hoden a já jakožto jedna z tvých nejstarších kamarádek ti říkám, že jsem na tebe právem hrdá. I přesto všechno,“ svěřila jsem se mu se svými momentálními pocity.

„Toho si moc cením, Bello,“ vydechl překvapeně.

„To bys teda měl,“ zasmála jsem se a snažila se zabránit přívalu slz, které se mi tlačily do očí.

„Pořád si ale myslím, že si tvé odpuštění nezasloužím a že si nezasloužím ani Tess,“ svěřil se mi i on.

„Ale zasloužíš,“ odporovala jsem mu. „Staral ses o ni, už když byla malé dítě. Dával jsi jí to nejlepší, cos mohl. Lásku, přátelství, ochranu. Byl jsi jí bratrem, kamarádem i ochráncem. Věř mi, zasloužíš si ji. I když pro mě není jednoduché to přiznat.“

„Ani nevíš, co to pro mě znamená od tebe něco takového slyšet,“ řekl hlasem plným emocí a já věděla naprosto přesně, jak se cítí i když jsem nahlas už nic jiného neřekla.

 


 

Tak se zdá, že zde máme další usmíření a holky se nám navíc začínají chovat jako skutečné sestry, což ok Belle možná trochu leze na nervy, ale vás to doufám pobavilo natolik, že nám zanecháte nějaký ten komentář. Samozřejmě děkuji i za opravy. Chloe. 

 


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Sesterská pouta 54. kapitola:

 1
7. Lorinne webmaster
21.01.2020 [20:56]

LorinneChloe: Ďakujem Emoticon Emoticon

21.01.2020 [13:33]

chloeLorinne: to vubec nevadi hlavne se poradne priprav na Maturu to je mnohem dulezitejsi a samozrejme ti drzime palecky :-)

5. Lorinne webmaster
21.01.2020 [7:25]

LorinneOspravedlňujem sa, ale mám krátko pred maturitami, kruzkuju sa známky. Nejako nič nestiham. Musím sa ešte na čas venovať škole a potom sa teším zase na pisanie a opravovanie.

4. Zvedavka
20.01.2020 [18:41]

Vzbudilas moji zvědavost Emoticon Ale koukam, že admini flakaj další kapitolu Emoticon Emoticon

18.01.2020 [19:48]

mokasinaZvedavka: věř, že budeš ještě hooodně koukat jak se to tam vyvine a vše skončí......A jak dopadne rande bells a doktůrka

2. Babča.S.
09.01.2020 [22:30]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. Zvedavka
09.01.2020 [16:34]

Super, jsem ráda, že pridavas takhle často a už se těším na další Emoticon Jsem vážně zvědavá, jak to dopadne nebo spíš jak to vymyslíš s Rachel a Edwardem a Bellou a doktorem Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!