Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Sesterská pouta 17. kapitola

Sesterská pouta 17. kapitolaJacobovi a Tess se to trochu vymkne... Přeji pěkné čtení. Vaše chloe.

17. kapitola

 

Tess

„Když jsem tě přijímala, vůbec jsem netušila, že mi až tak moc ulehčíš práci,“ pochvalovala si mě Leah, která se líně točila ve své kancelářské židli a všechny papíry na stole před ní byly dokonale srovnané.

„Takhle tady nebylo uklizeno ani nepamatuji,“ souhlasila jsem s ní.

„Víš, co? Dovez tyhle faktury do Cashall na poštu a pak si vezmi volno,“ navrhla mi.

„Hm, tak jo,“ souhlasila jsem, i když jsem si byla vědoma, že mi to do Cashall bude na kole trvat celou věčnost. Jenže, to jsem přece chtěla, ne? Zabavit se, odvést svou pozornost…

„Máš kliku, dneska ani neprší,“ zasmála se.

„No, to teda,“ oplatila jsem jí úsměv, popadla štos obálek a rozběhla se pro kolo.

 

***

 

Jízdu na kole jsem vždycky zbožňovala, ale je pravda, že do Cashall to byla opravdu makačka. Ještě, že se většinu té doby, co jsem šlapala jak divá, jelo z kopce. Bylo tak mnohem snazší, ulevit svým nohám.

Jela jsem právě po strmé hlavní ulici městečka Cashall, kousek od budovy knihovny, když jsem spatřila tmavovlasou dívku, která právě vycházela z knihovny a prohýbala se pod tíhou svého nákladu. Všimla jsem si jí, ale až když bylo příliš pozdě a ona udělala krok do mé příjezdové dráhy.

Narazila jsem do ní v plné rychlosti, a zatímco ona jednoduše spadla na zadek, mě to vymrštilo ze sedadla a přeletěla jsem dopředu před řídítka. Tvrdě jsem dopadla na břicho a chvíli se jen tak bezmocně snažila popadnout dech, který jsem si při tom nárazu zřejmě vyrazila.

„Au,“ zanaříkala ta druhá dívka.

„Jsi v pořádku?“ zeptal se jí neznámý sametový hlas a zřejmě se jí snažil pomoci.

„Promiň, já si tě nevšimla,“ omlouvala jsem se, když jsem konečně popadla dech. Pokoušela jsem se vstát, ale celé mé tělo proti tomu velmi bolestivě zaprotestovalo, takže jsem se málem znovu sesula k zemi.

„Pojď, odvezu tě za Carlislem, on už se ti na to podívá,“ řekl znovu ten sametový hlas, když se mi konečně podařilo jakž takž se posadit.

Zajímalo mě, jak je na tom ta druhá dívka, ale to už ji v náručí držel jakýsi kluk a cpal si ji do auta. Ani jednoho z nich jsem si nestihla pořádně prohlédnout, ale zdálo se, že ta druhá dívka je na tom mnohem lépe než já a ten kluk jen zbytečně plaší.

„Mimochodem díky za optání, ale jo taky jsem v pohodě,“ ušklíbla jsem se jeho směrem, vyškrábala se na nohy a znovu nasedla na své pochroumané kolo, abych odjela pryč.

Chtěla jsem stihnout tu poštu a vrátit se domů, pokud možno ještě dneska a vcelku.

 

***

 

„Ahoj, krasotinko naše. Tak jak dopadlo vysvědčení?“ ptal se Billy už z dálky.

„Ale vážně to chceš vědět? No, jsou to samé jedničky,“ řekla jsem a pousmála se.

„Krásný, takovou chytrou holku nám do rodiny přineslo samo nebe,“ pousmál se. „To bychom měli oslavit, co říkáš?“

„Ani ne, jsem grogy,“ přiznala jsem. „Jela jsem do Cashall na poštu a zase zpátky. Nemluvě o tom, že jsem spadla z kola. Prostě děs. Asi bych uvítala, kdybych si mohla jít lehnout. Byl to náročný den.“

„To si nedáš ani večeři?“ ptal se zmateně. „Vařil jsem ji já.“

„Ne, nemám hlad, když tak si to vezmu zítra, nezlob se,“ žádala jsem ho a zaplula k sobě do pokoje.

Pomalu jsem se začala vysvlékat ze svého navlhlého a také špinavého oblečení. Za normálních okolností bych si ho šla asi rovnou vyprat, ale takhle jsem ho akorát odhodila do koše na prádlo, který už zase téměř praskal ve švech.

Zírala jsem na sebe do zrcadla a prohlížela si modřiny, které mi ta srážka způsobila. Dost mě to bolelo, ale co se dá dělat. Nějak to musím přežít…

 

***

 

Probudila jsem se snad ještě bolavější, než jsem včera usínala, ale to nebylo to nejhorší. Nejhorší pro mě bylo vědomí, že dnes není škola. Jsou totiž prázdniny a aby toho nebylo málo, sobota. A to znamenalo, že mě nečeká ani ta sjednaná brigáda v servisu.

Vylezla jsem z pokoje ještě celá rozcuchaná a v pyžamu. Bylo mi jedno, že musím vypadat úplně otřesně, koneckonců jsem byla doma.

Posadila jsem se v kuchyni na židli a prohrábla si obličej a své vlasy. Očkem jsem zavadila o svůj mobilní telefon, který jsem tu zřejmě zapomněla a vzala ho do ruky. Blikaly mi tam čtyři zmeškané hovory od Belly.

„A sakra, vždyť já jí včera zapomněla zavolat,“ zanadávala jsem si a raději ji obratem vytočila.

Zvedla to ihned po prvním zazvonění, aby taky ne, když ráno jsem tu měla jenom já, jinak už bylo skoro poledne.

„Tess, měla jsem o tebe starost,“ vyčítala mi hned na úvod.

„Já vím, promiň, ale včera jsem usnula hned, jak jsem přišla. Jela jsem do Cashall na kole a docela mě to zmohlo,“ přiznala jsem se a o té srážce se raději nezmiňovala.

„Cos dělala v Cashall? Doufám, žes zase neobtěžovala rodinu toho řidiče,“ chtěla vědět.

„Ne, neboj, nic takového. Pomáhám teď Leah v servisu a ona mě požádala, jestli bych tam něco neodvezla na poštu,“ vysvětlila jsem jí to.

Fajn a co vysvědčení?“ změnila raději téma.

„Mám samý a navrch k tomu ještě vyznamenání,“ chlubila jsem se.

„Páni, já věděla, že jsi po mně,“ zasmála se.

„No jo, sestry se holt poznají hlavně díky vyznamenání na vysvědčení,“ pitvořila jsem se.

„Vždyť víš, jak to myslím,“ odmávla to.

„Jo, jo,“ potvrdila jsem.

„Co Jake s Billym?“ zeptala se rozpačitě, ostatně jako vždy, když mezi námi došlo na rozhovor o nich.

„Dmou se pýchou, co jiného,“ zasmála jsem se.

„Tak to jsem ráda, že spolu vycházíte, ale chtěla jsem se zeptat, jestli za mnou nechceš přijet, když máš ten týden volna…“

„No, kdybych už nebyla domluvená s Leah, tak moc ráda, ale už jsem to slíbila,“ zamumlala jsem omluvně a bylo mi fakt líto, že se neuvidíme.

„Tak to nevadí, třeba příště. Koneckonců, velké prázdniny už máš za pár a pak na sebe budeme mít dva měsíce čas. Mimochodem, co Monica?“ zajímala se.

„Jo, dobrý, prý si se smečkou vede docela dobře, ale já o ni mám stejně pořád strach,“ přiznala jsem.

„Zpočátku to bývá složité pro každého, ale určitě to zvládne, neboj,“ snažila se mě utěšit.

„Já vím, všichni mi pořád říkáte to samé a já vám věřím, ale ona je má kamarádka, nemůžete očekávat, že si o ni nebudu dělat starosti,“ zabručela jsem.

„Tak si o tom zkus promluvit s Jakem, moc mě to mrzí, ale musím běžet,“ omlouvala se mi.

„Jasně, tak zatím,“ zívla jsem a hovor ukončila. Určitě ji zase odvolali do práce i o víkendu.

Taky to holt nemá jednoduché a když už jsme u těch, co to nemají v životě jednoduché, měla bych jít umýt nádobí, protože se to tu už hromadí a zapnout pračku by asi taky neuškodilo.

A pak, že nemám nic, čím bych se rozptýlila…

 

***

 

„Čau, Jakeu,“ pozdravila jsem ho a spokojeně se rozhlížela po vycíděném domě. Byla jsem na sebe jaksepatří hrdá, že jsem to zvládla, tak rychle.

„Ahoj, Tess. Jak se vede?“ zeptal se a zubil se u toho jako pako.

„Fajn, nevidíš? Uklízím. Nechceš přidat ruku k dílu?“

„Ani ne,“ přiznal rozpačitě a bylo znát, že by se nejraději vypařil.

„Tak, jak chceš. Stejně mi už zbývá jen ta tvoje pastouška nad garáží.“

„Pastouška?“ nechápal.

„Jo pastouška, víš vůbec, kdy naposledy sis měnil povlečení?“ zeptala jsem se, protože já odpověď neznala, a to mu peru.

„Já si ani nevzpomínám, kdy jsem v té posteli naposledy spal, takže co myslíš?“ ušklíbl se.

„Chápu, ale stejně ti tam trochu uklidím, takže jestli si chceš schovat porno časáky, máš na to asi tak pět minut,“ upozornila jsem ho varovně.

„Tos´ snídala vtipnou kaši, či co?“ nechápal.

Protočila jsem oči a spolu s prázdným košem na prádlo jsem se vydala k němu do pokoje nad garáží. Jeho postel byla skutečně téměř netknutá, zajímalo by mě, kolik toho tady vůbec naspal…

No, nicméně jsem mu vyměnila povlečení, utřela prach, vytřela podlahu a posbírala veškeré oblečení, které se mu tu tak různě povalovalo. Díky tomu povlečení byl už koš plný, a tak byl docela problém s ním slézt dolů po úzkých schůdcích, které připomínaly spíše žebřík než cokoliv jiného.

Nevím, kde přesně jsem udělala chybu, ale podjela mi noha a já letěla dolů…

Chvíli jsem si opravdu myslela, že dopadnu na tvrdou betonovou podlahu a svá zranění tak ještě zhorším, ale nestalo se tak. Jacob mě totiž včas zachytil, ale i tak společně se mnou padnul na zadek.

Holt, gravitace je mrcha…

Naštěstí můj pád zmírnil natolik, že jsem si ani nic nezlomila, což by mi jinak asi hrozilo.

Byla jsem rozpačitá z toho, jak blízko jsme se u sebe ocitli. V podstatě jsem k němu byla zcela přitisknutá. Z té jeho blízkosti a tepla, které z něj sálalo, se mi zamotala hlava a mou pozornost upoutaly jeho rty.

Možná to bylo tou naší vzájemnou blízkostí, možná celkovou situací, ale možná to tu bylo celou tu dobu, jenom jsem si toho nikdy předtím nevšimla. To, o čem tu teď mluvím, byla touha líbat Jacoba.

Byl to jen okamžik, ale i tak ta touha vyhrála a já jsem ho políbila.

Ten polibek byl tak elektrizující a ta statická elektřina, co byla mezi námi, byla přímo neskutečná, ale nejlepší a nejkrásnější na tom polibku bylo to, že mi ho Jacob v plné síle opětoval.

Jeho rty byly měkké jako samet a svými pohyby, kterými má vlastní ústa kopíroval, mě pomalu, ale jistě zbavoval veškerých myšlenek a zábran.

Když jsem si ale uvědomila, co dělám, odtáhla jsem se.

Vyškrábala jsem se na rozechvělé nohy, vyběhla z garáže a pevně rozhodnutá odsud zmizet jsem nasedla na kolo a rozjela se pryč.

Ani nevím, jak se to stalo, ale věděla jsem, že tam prostě nemůžu zůstat. Potřebuji být na chvíli sama, jen se svými myšlenkami a kde to nejlépe udělat než ve Forks u starého domu naší rodiny.

Byla jsem rozrušená a potřebovala alespoň nějakou útěchu a když jsem o ni nemohla požádat Billyho s Jakeem, nezbývalo mi než se vydat tam.


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Sesterská pouta 17. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!