Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Sesterská pouta 16. kapitola

cccbc


Sesterská pouta 16. kapitolaRachell a Tess se málem setkají. Cullenovi se začnou chovat divně a to v Rachell vzbudí podezření, že něco není v pořádku. Přeji příjemné čtení a prosím o komenty, abych věděla, zda tuhle povídku vůbec někdo čte. Předem díky, vaše chloe.

16. kapitola

 

Rachell

Dny ubíhaly tak rychle, že jsem se ani nenadála a bylo pololetí. Všichni od Cullenových měli samé jedničky, až na mě. Samozřejmě. Vůbec mi to nešlo, a hlavně ani nebavilo. Ti učitelé jsou prostě tak strašně nudní…

Ten půlrok byl doopravdy hustý. Kamarádů mám spousty, chodím na párty, do kina atd. Stala se ze mě docela populární holka. Holky se mi chtějí podobat, protože mám vždy nejnovější trendy oblečení a doplňky.

Zlatá Alice, ještě že ji mám, i když dnes bych ji nejraději přetrhla.

Dohodly jsme se s Michelle, že se dneska po škole sejdeme u ní doma, ale Cullenovi se rozhodli, že dneska vyrazí na společný lov, který se mě samozřejmě netýkal a Alice, která jako jediná dnes večer zůstala doma, mě tam odmítala odvézt.

Stálo mě to spoustu přesvědčování, aby mi alespoň půjčila auto a já si tam mohla zajet sama. Nemluvě o tom, že mi sice dovolili udělat si řidičák, ale s řízením samotným už měli zřejmě problém…

Když jsem ale slíbila, že s ní první den prázdnin strávím v nákupním centru, byla náhle svolná úplně ke všemu. Pravděpodobně moc dobře věděla, že když bude dělat drahoty, tak to sama navrhnu a nebudu se z toho moci vykroutit.

 

***

 

Zaparkovala jsem od Alice vypůjčené auto před domem Michelle a zazvonila.

Přišla mi otevřít její máma a hrozně se divila, co u nich dělám. Myslela si totiž, že vím, že holky jely někam do rezervace, ale já to nevěděla. Kvůli dohadování s Alice o auto jsem přišla pozdě, a tak už holky vyrazily beze mě. S autem sice nebyl problém. Mohla jsem tudíž za nimi přijet do rezervace La Push, která odtud nebyla nijak daleko, ale najít tam čínskou restauraci, už se jako problém ukázalo. A to, že začalo pršet, situaci zrovna dvakrát nepomohlo…

Nakonec jsem tu restauraci za pomoci telefonického navádění od Laury přeci jen našla. Zaparkovala jsem auto a rozběhla se ke vchodu dříve, než jsem mohla ještě více zmoknout.

Spatřila jsem je téměř okamžitě. Seděly v jednom ze zadních boxů a už ode dveří na mě mávaly, aby na sebe upozornily.

„Pardon, měla jsem trochu problémy s autem,“ omlouvala jsem se a sundávala ze sebe mokrou bundu.

„V pohodě, to už jsi nám vysvětlovala do telefonu. Je celkem děs, že ti nechtějí půjčovat auto, když jsi tak bravurně zvládla autoškolu, k čemuž ti mimochodem gratuluji,“ zašveholila Michelle.

„Už ti ho vytiskli?“ vyptávala se nadšeně Hannah.

„Jo, už jo,“ zajásala jsem a podala jim ho, aby si ho mohly prohlédnout.

„Hm, moc ti to tam sluší,“ zhodnotila to Michelle.

„Ukaž, já to chci taky vidět,“ dohadovala se s ní Hannah a Laura samozřejmě nemohla zůstat pozadu, takže se o můj řidičák přetahovaly jako malé děti.

Pobaveně jsem je pozorovala a čekala až se konečně dohodnou a oznámí mi ortel, jestli mi to tam tedy sluší, či nikoliv.

„Promiň, že ruším, ale nepůjčily byste nám sůl?“ zeptal se dívčí hlas z vedlejšího boxu.

Otráveně jsem protočila oči, ale nechtěla jsem být nevychovaná jenom proto, že nás právě ruší.

„Jasně,“ řekla jsem lehce otráveným hlasem a podala jí malou slánku, která doposud jen nečině ležela na našem stole, aniž bych se na ni otočila.

„Díky,“ řekla, když mi slánku zase vracela. Vzala jsem si ji od ní a postavila ji zpět na stůl.

„S kým to mluvíš?“ zeptala se mě Hannah a zmateně vzhlédla od mého řidičáku.

„Jen jsem jim půjčovala sůl,“ objasnila jsem jí a kývla hlavou k vedlejšímu boxu, aby si nemyslela, že jsem mluvila s nějakým duchem.

„Aha, no my jsme se tady zatím shodly, že ti to moc sluší,“ pronesla Michelle za doprovodu souhlasného přikyvování ostatních.

„Tak to se mi ulevilo,“ povzdechla jsem si.

„Holky, já mám z toho zítřka takový strach. Nějak se mi nepovedlo doladit si matiku a teď mám céčko. Máma mě určitě zabije,“ stěžovala si Laura.

„Neboj já na tom nejsem o nic lépe s Anglinou,“ ujistila ji Hannah.

„Máte se učit,“ odbyla je Michelle, která na rozdíl od ostatních měla samá áčka.

No a co se mě týká, měla jsem snad celou abecedu. No, na propadnutí jsem z žádného předmětu nebyla, ale ne všechno mi šlo, tak jak by asi mělo. Ovšem vynikala jsem v jazycích a aby taky ne, když už jsme toho s Cullenovými tolik nacestovali…

„No, ono to už nějak dopadne,“ zamlouvala jsem to.

„Ano, ale-,“ snažila něco namítnout Laura.

„Rachell má náhodou pravdu. Musíme se teď soustředit na něco mnohem důležitějšího, než je školní prospěch,“ odbyla ji Michelle.

„A co?“ nechápala Hannah a po pravdě ani já.

„No přece oslava. Jsme nejoblíbenější holky na škole, musíme uspořádat mejdan, ne?“ řekla a div si neťukala na čelo, že něco tak jasného nevíme.

„Pravda,“ pochválila ji Laura.

„Co to udělat tady v La Push?“ navrhla Hannah.

„No, musíme se na to podívat ze všech možných úhlů a stran, ale v podstatě to není tak špatný nápad,“ uznala Michelle.

Raději jsem se nevyjadřovala, protože mejdany, nebyly mé oblíbené činnosti, natož jejich plánování. Na to v naší rodině byla spíše Alice a já se jí do toho nikdy nevměšovala, protože to stejně nemělo cenu. Moje názory ji nezajímaly. Asi jako mě tahle konverzace.

Chvílemi jsem si dokonce povšimla, že je přestávám vnímat úplně, ale nevšimly si toho, tak proč se tím trápit…

Když už se zdálo, že se společně dohodly na všech důležitých bodech téhle hurá akce, začaly jsme se pomalu sbírat k odchodu. Rozloučily jsme se a já se rozběhla ke svému autu, na které holky jen obdivně zíraly, ale já přeci nemůžu za to, že si Cullenovi potrpí na okázalá a drahá auta. I když je ve městě používají jen zřídka, mít je prostě musí.

 

***

 

Druhý den už byli všichni zase zpátky a jelo se pro mé neblahé vysvědčení. Zvláštní ale bylo, že i tak se na ten cár papíru všichni dívali jako na nějaké mistrovské dílo. Někdy tuhle bandu upírů vážně nechápu, ale co nadělám…

Než jsme se ale rozjeli domů, potřebovala jsem se ještě zastavit v knihovně, Edward proti tomu nic nenamítal, a tak mi před budovou zastavil.

Řekla jsem mu ať zůstane v autě a rozběhla se do budovy.

I za tu krátkou dobu, co sem chodím, už jsem se zde orientovala opravdu obratně.

Rychle jsem si vyzvedla předem zamluvené tituly a zabrouzdala i do novinek, ale nic mě tam nezaujalo, a tak jsem si vzala jen ty knihy, které jsem si tu zamluvila minulý týden a vrátila ty staré, již přečtené výtisky.

No, ono jich i tak byla pěkná kopa. Když jsem scházela po schodech dolů, neviděla jsem ani pořádně na cestu, a to i přesto, že jsem si dávala mimořádný pozor. Hleděla jsem na schody pod sebou a nevšimla si právě projíždějící dívky na kole, která to do mě v plné rychlosti napálila.

„Au,“ zanaříkala jsem, když jsem přistála na chodníku a knížky se válely všude okolo mě.

„Jsi v pořádku?“ zeptal se Edward a okamžitě byl u mě. Tvářil se děsně vystrašeně, ale nevěděla jsem, zda je to tím, že se bál o mě, nebo tím, že se mi z odřeného kolena valila krev.

„Promiň, já si tě nevšimla,“ omlouvala se mi ta dívka a také měla co dělat, protože se na tom kole pořádně rozsekala. Ležela na břiše a pomalu se snažila vstát, ale neviděla jsem jí do obličeje, protože mi výhled na ni zakrýval Edward.

„Pojď, odvezu tě za Carlislem, on už se ti na to podívá,“ pobídl mě Edward a vzal si mě do náruče. Aniž by o tu dívku, byť jen zavadil pohledem, mě vzal do náruče a odnesl do auta.

„Klid, je to jen odřené koleno, to přežiju,“ ujišťovala jsem ho sice, ale nebylo mi to nic platné. Zapnul mi pásy a zavřel za mnou dveře.

„Moje knížky,“ pípla jsem rozpačitě.

„Jasně,“ uvědomil si a vydal se pro ně.

Chtěla jsem si prohlédnout tu dívku, jejíž hlas mi zněl podivně povědomě, ale ona už tam nebyla. Asi na tom svém kole zase odjela, ale vážně mi přišlo, že ten její hlas odněkud znám, jen jsem nevěděla odkud…

 

***

 

Když jsme dorazili domů, všichni se na mě sesypali jako vosy na med. Vyptávali se jeden přes druhého, co že se mi to vlastně stalo.

„Jsem v pořádku, nic mi není. Mám jen odřené koleno, radši se na mě moc nemačkejte, aby vás to nelákalo,“ strachovala jsem se spíš o ně než o sebe.

„O nás se bát nemusíš, pokud jde o tebe nikdy bychom ti neublížili,“ ujistil mě Jasper, který měl se sebeovládáním vždycky největší problémy.

„Ok, ale teď mě prosím nechte. Chci se jen převléknout a umýt. Neva?“

„Ovšem,“ potvrdil Carlisle, nechal mě vstát a odpajdat se do svého pokoje.

„Co se jí stalo?“ vyptávala se Rose Edwarda a zlostně si ho měřila.

„No, jedna holka ji srazila na kole, nestihl jsem tomu střetu zabránit,“ hájil se.

„Jaká holka?“ zajímala se Esmé.

„No, myslím, že to byla ta druhá, ale zahlédl jsem ji jen na okamžik, tak si tím nemůžu být úplně jistý, staral jsem se hlavně o Rachell.“

„Cože? Potkaly se?“ panikařila Rose.

„A viděla ji?“ zajímal se pro změnu Carlisle.

„Já nevím a vlastně si ani nejsem jistý, že to byla ona,“ zamlouval to Edward a snažil se ostatní uklidnit.

„Musíme si dávat větší pozor,“ shrnul to Jasper.

„Co tu ale dělala, vždyť…“ Esmé zřejmě chtěla říci ještě něco, ale neudělala to.

„Rachell? Ty nás posloucháš?“ zavolal na mě Emmett a načapal mě tak.

Sakra!

„Ne, jen jsem vás chtěla poprosit o náplast,“ zalhala jsem a snažila se myslet jen na to, jak vlastně taková náplast vypadá, aby mě neodhalili ještě více.

„Ovšem, za chvíli ti ji přinesu,“ ujistila mě Esmé.

„Musíme být opatrnější…“ zamumlala Alice ve stejnou chvíli.

O co tady krucinál jde?


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Sesterská pouta 16. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!