Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Sence of my life - Kapitola 2.

jasper v breaking dawn


Sence of my life - Kapitola 2.Další díleček, tentokrát z pohledu Belly. Těším se na Vaše názory a připomínky :-) tak snad budou nějaké komentáře :-D Přeji hezké čtení :-)

 

Bella: 

Seděla jsem na zádi rychlého člunu. Ohlížela jsem se zpět. Nedokázala jsem se dívat dopředu. Nejen kvůli rychlosti, kterou člun plul, ale hlavně protože jsem se bála toho, co bude v nejbližší době. Dívala jsem se, jak rychle mizí místo, kde jsem byla tak šťastná. Místo kde jsem se stala ženou. Ano byla jsem ženou té nejúžasnější bytosti na této planetě. Mého Edwarda. Tolik jsem ho milovala.

 

Můj šťouchálek se ozval. Moje a Edwardovo dítě. Byla jsem si jistá. Musím být těhotná. Nic jiného to být nemůže. Je to můj a Edwardův syn. Za ten krátký čas co jsem o něm věděla, jsem si ho dokázala představit do nejmenšího detailu.

 

Krásný roztomilý chlapec s rozcuchanými bronzovými vlasy. Přesné jako má jeho otec. Krásné zelené oči, které Edward míval, když byl ještě člověk. Představovala jsem si je oba, jak si spolu hrají a jejich úsměvy jsou to, pro co chci žít.

 

Místo toho abych byla neskonale šťastná, se musím obávat o život toho krásného  štouchálka. Edward mu chtěl ublížit. Věděla jsem, že to nechtěl úmyslně. Jen se bál o mě. O to víc mě mrzelo, že mu budu muset ublížit. Doufala jsem, že Rosalie dostojí svého slova a ochrání mě. Jsem bláznivá. Žádat o pomoc zrovna Rosalie. Ale jen ona mohla pochopit to, co se ve mně odehrávalo.

 

Nedokázala jsem se podívat dopředu, protože tam byl on. Jeho tvrdá tvář plná strachu mě sužovala. Stále nabíral rychlost a koukal před sebe. Hnal se, aby mohl zabít naše děťátko. Udělalo se mi špatně z představy, jak z mého těla vyndává krásné dítě a pak mu ubližuje. Nechtěla jsem o svém andělovi smýšlet jako o vrahovi. Nic takového by nikdy neudělal, pokud bych nebyla v nebezpečí já. Už jednou jsem ho viděla zabíjet a vím, že je toho schopen.

 

Zacítila jsem lechtivé pohlazení v nitru mého lůna. Já vím miláčku. Ty mi nechceš ublížit. Pomyslela jsem si a pohladila jsem ho přes svoji vypouklou pokožku. Neboj se. Všechno bude v pořádku. Teta Rose se o nás postará. Snažila jsem se ho uklidnit, ale konejšila jsem tím i sebe.

 

Ostrov Esme se mi ztratil z obzoru ale i tak jsem hleděla do těch míst. Vzpomínala jsem na ty krásné okamžiky. Na papoušky a delfíny. Na první milování. Vzpomínala jsem i na noc při které jsem si pláčem vydobyla jeho pozornost. Ty sny co jsem mívala o dítěti a tmavých kápích. Otřásla jsem se. Teď jsem chápala ten hluboký strach, který se vrýval až do morku kostí.

 

Zajímalo mě, při které té krásné vzpomínce jsme počali tento zázrak. Byla jsem tak šťastná. Škoda, že Edward to nevidí stejně. Jak by to bylo jiné, kdyby se se mnou radoval. Hleděla jsem do moře a přitom jsem hladila mého šťouchálka. V mysli jsem si přehrávala melodii mojí ukolébavky a doufala jsem, že ji moje miminko poslouchá. Vyrušilo mě z toho až prudké zastavení člunu.

 

Ohlédla jsem se kolem sebe. Byli jsme v přístavu. Vyhnula jsem se Edwardovu pohledu. Vstala jsem a vyskočila jsem z člunu na molo. Ruce jsem nespouštěla ze svého bříška. Měla jsem tak pocit, že mého šťouchálka chráním.

 

Počkala jsem na Edwarda, až zajistí loď a pobere všechny zavazadla. Pospíchal z doku. Pomalu jsem se za ním šourala. Já jsem za tvrdou realitou nepospíchala. Radši přijmu nejistotu, než abych se dívala do jeho tváře, až zjistí, že jsem domluvená za jeho zády.

 

Po celou dobu co jsme jeli taxíkem na letiště, jsme spolu nepromluvili. Stále jsem uklidňovala moje děťátko. Muselo vycítit, že nejsem ve své kůži. Stále se ve mně mlelo a dávalo tak najevo svoje bytí. Byla jsem ráda, že aspoň šťouchálek se mnou komunikuje. Cítila jsem se jinak hrozně sama.

 

Seděli jsme v hale letiště. Čekali jsme na náš let. Edward seděl vedle mne a díval se před sebe nebo sobě pod nohy. Mě si nevšímal. Kdybych tak mohla vědět co má v plánu. Jak jen nám chce ublížit. Přinesl mi něco k pití a trochu jídla. Tekutiny mi nijak neublíží, ale potraviny jsem nemohla ani vidět natož cítit.

 

Přemlouvala jsem svého drobečka. Věděla jsem, že moje nechuť pochází od něho. Musíš jíst, abys byl silný jako tatínek. Soustředila jsem se na své miminko. Jako nesouhlas se znovu přetočil v mém nitru. Doufala jsem, že se Edwardův postoj změní. Nezměnil. Ani se na mě nepodíval. Cítila jsem se tak sama. Na všechno sama. Vzpomněla jsem si na slova té ženy. Jen vzpomínka působila na moje srdce jako ostrá dýka. Bála jsem se.

 

Nemohu ztrácet odvahu. Musím zachránit svého syna. Musím. Ať to stojí, co to stojí.

Takový zázrak musí žít. I kdybych já měla zemřít.

 

Kolem nás prošla mladá žena. Byla těhotná. Její těhotenství bylo znát mnohem víc než to moje. Muž, který byl s ní, ji držel za ruku a druhou dlaní hladil konejšivě její bříško.

Bylo jí vedro. Její čelo bylo opocené a v ruce svírala barevný vějíř, kterým se ovívala. Bylo hloupé je sledovat.

 

Normální člověk si jich nemohl ani všimnout, ale já viděla něco, po čem jsem tak moc toužila. Ta touha mě pálila na srdci, až jsem to nevydržela, musela jsem propustit pár horlivých slz napovrch.

 

Neboj se miláčku můj. I kdyby tě nikdo nemiloval. Já tě budu milovat za ně všechny. Pomyslela jsem si ke svému bříšku. Byl to slib. Doufala jsem, že jednou i Edward pochopí, proč to dělám, ale dokud mu to nedojde, budu to já, kdo bude našeho syna milovat.

Jen jsem se musela modlit, že to přežiju a že nebude pak na všechno sám.

 

Utřela jsem slzy do lemu trička. Pohladila jsem si bříško a znovu jsem pozorovala ten krásný pár. Bylo zvláštní, jak jsem vnímala miminko v sobě. Dokázala jsem rozeznat jeho pohyby a přiřazovala jsem si k nim význam.

Chudáček můj malý určitě si připadá opuštěný. Tak jako já. Už brzy budeme doma a bude nám dobře. Počkej, až uvidíš svoji rodinu. Moc se mi po nich stýská. Budeš mít ty neúžasnější starostlivé babičky. Šeptala jsem v myšlenkách. A máš mě, drobečku. A já za tebe budu bojovat. Musím bojovat za oba smysly mého života. Za tebe a tvého otce.

 

Shrnutí


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Sence of my life - Kapitola 2.:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!