Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Sence of my life - Kapitola 3.

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Sence of my life - Kapitola 3.Dnes pohled Edwarda i Belly. Stále jsou v letištní hale, ale brzo se dostaneme blíž k domovu. Snad se Vám bude líbit. Tuto kapitolku bych ráda věnovala Azeret. Tak hezky prosila o nový díleček :-) Těším se na komentáře :-) Přeji hezké čtení.

27.01.2010 (10:45) • BadLovelyLucy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2607×

 

Edward:

 

Seděli jsme stále na lavici. Držel jsem ji v náručí a hladil ve vlasech. Toužil jsem se podívat do jejích myšlenek, nebo alespoň do snů. Nespala zrovna klidně. Nejdříve se malinko usmívala ze spánku ale náhle se něco v jejím snu změnilo. Neustále sebou cukala a nebo krčila obočí nesouhlasem.

 

Naproti nám se posadil starý pár v důchodovém věku. Drželi se za ruce a zamilovaně na sebe hleděli. Bylo krásné, že láska kvete v každém věku, že i páry, které jsou spolu spoustu let, se stále milují. Nevšímal jsem si jich. Nechtěl jsem na nás upoutávat pozornost. Vlastně jsem je sledoval ve svých myšlenkách. Vnímal jsem ty jejich a přitom jsem hlídal Bellin neklidný spánek.

 

Tak jako jsem si jich všiml já, všimli si oni nás. Rozplývali se nad naší mladou láskou a šeptali si sladká slůvka. Byli roztomilí, kdyby jen věděli.

 

Bella se znovu oklepala a se zpoceným čelem se probrala. Otevřela oči a polekala se mě. Polekala se mé tváře, která byla blízko té její. Rychle se posadila a malinko se ode mne odsunula. Bála se mě a to mě zabolelo. I starý pár si toho všiml. Cítil jsem se jako netvor. Jen co jsem se dostal ze svých obvinění, jsem v tom znovu. Pohledy těch milých staříků se změnily a opovržlivě si mě měřily. Opatrně se zvedli a odšourali se na jinou lavici ale nezapomněli Bellu pohledem politovat.

 

Přestal jsem je vnímat. Podíval jsem se na Bellu. Byla celá bledá a smutná. Oči měla zarudlé a její žaludek vydával zvuky hladu. Nemohl jsem vydržet to hrobové ticho, až na pazvuky v jejím břiše. Chtěl jsem slyšet její hlas, proto jsem promluvil.

 

„Jak ti je?“ zeptal jsem se tiše, aby nás lidé v okolí neslyšeli. Bylo divné použít hlas po takové době. Ptát se na takové hlouposti, místo toho abych jí řekl, jak moc jí miluji.

Opatrně se na mě podívala, se strachem v očích. Bylo mi jí líto. Poprvé v životě jsem viděl, že se mě bála. Tak moc to bolelo. Neodpověděla. Koukala na mě stále vyděšeně.

 

„Máš hlad?“ zeptal jsem se znovu. Koukala na mě jako malé plaché zvířátko.

„Počkej na mě, přinesu ti něco k jídlu,“ řekl jsem jemně. Bál jsem se, abych ji znovu nepolekal. Odešel jsem k bufetu a ještě několikrát jsem se ohlédl, jestli neutekla a je stále v pořádku.

 

Bella:

 

Byla jsem hrozně unavená, dnešní den byl pro mě tak náročný. Já vím šťouchálku, pro tebe taky. Potřebovaly bychom si odpočinout. Pomyslela jsem si k vypouklině. Zavzpomínala jsem na krásnou prostornou a měkkou postel na ostrově Esme. Tam by se teď krásně spinkalo můj maličký. Dále jsem přemýšlela o pohodlných místech, až jsem usnula. Ani nevím jak ale stalo se to. Měla jsem krásný sen.

 

Ležela jsem v obrovské posteli. Měla jsem krásné šaty a vyčnívalo mi z nich velikánské bříško. Vedle mě seděl Edward, ruce položené na mém lůně a pobroukával moji ukolébavku. Usmíval se na všechny strany a štěstí z něho přímo zářilo.

Užívala jsem si vidinu krásného snu. Když v tom se obraz změnil.

 

Postel, na které jsem ležela, byla celá od krve. Ležela jsem v kaluži krvavé lázně. Cítila jsem ledovou čepel skalpelu, jak prořízla moji pokožku v oblasti bříška. Prosila jsem o pomoc. Žadonila jsem, jen aby mému miminku neubližovali. Marně. Ucítila jsem slabost z toho silného zápachu krve. Dělalo se mi nevolno. Zavíraly se mi oči bolestí a únavou.

 

Když se mi je povedlo otevřít, viděla jsem Edwardovu tvář plnou zadostiučinění. Pohlédla jsem do jeho očí. Ten pohled byl tak hrozivý a odpudivý. Nedalo se na tu scénu koukat ale byla jsem tak zhrozená, že jsem nemohla odtrhnout oči.

V jeho rukách leželo dítě. Krásné bledé drobné tělíčko pokryté krvavou clonou. Děťátko nedýchalo a přitom mělo vytřeštěné krásné zelené oči. Ve snu jsem plakala a křičela.

 

Nevydržela jsem se dál dívat na ty hrozné obrazy v mé mysli.

Otevřela jsem oči a pohlédla jsem do krásných zlatých očí. Do Edwardových. Oči stejného vraha, který zabíjel moje drobounké a nevinné děťátko.

 

Lekla jsem se. Stále jsem v něm viděla hrozbu. Očividně mu moje reakce ublížila. Hleděl na mě s lítostí, musela jsem vypadat hrozně. Bolelo mě celé tělo z nepohodlného ležení. Oči mě pálily a cítila jsem bolesti od hladu.

„Jak ti je?“ zeptal se mě tiše. Nechtěla jsem mu odpovídat. Stále jsem všude viděla krev.

 

Zdálo se mi, jako by jeho oči nabraly rudý odstín. Podívala jsem se na něho opatrně. Přesto, že jeho oči byly stále zlaté, bála jsem se ho. Zkoumavě si mě prohlédl.

 

„Máš hlad?“ zeptal se mě. Chtěla jsem mu říci, že ano, ale ostych byl silnější než hlad. Neodpověděla jsem.

„Počkej na mě, něco ti přinesu k jídlu,“ řekl tiše a zároveň opatrně. Jednal se mnou, jako bych měla uprchnout. Kam bych šla? Tady jsem sama.

Odešel k bufetu a já stále cítila jeho pohled na zátylku. Hlídal mě.

 

Byla jsem sama a snažila jsem se dostat ze svého strašného transu. Byl to jen sen. Edward by nikdy nic takového neudělal. Snažila jsem si nalhat, ale probudila mě z mého přesvědčení vzpomínka na jeho slova.

 

„Dostaneme to ven, dřív než ti to ublíží. Neboj se. Nedovolím, aby ti to ublížilo.“

 

Stále se ta věta opakovala. Měla jsem pocit, že se mi hlava rozskočí. Bello uklidni se. Tady ti neublíží. Tady ne. A doma budeš pod ochranou. Uklidňovala jsem se v myšlenkách.

Soustředila jsem se a myslím, že to i zabralo. Potřebovala jsem nabrat sílu z naší lásky. Byla jsem ráda, že se Edward konečně vrátil. Přinesl papírový pytlík plný dobrot.

 

Když přišel, usmála jsem se na něho. Byl překvapen. Vzala jsem si od něho jídlo, pohladila jsem ho po tváři a poděkovala jsem. Bylo na něm vidět, že měl radost. Byla jsem tak ráda, že ho mám nablízku. Těšil mě i jeho potěšený výraz ale měla jsem špatné svědomí, že velmi brzy mu ublížím. Ublížím své lásce ale ochráním svého malého šťouchálka.

 

Shrnutí


« Předchozí díl Následující díl »

Autor: BadLovelyLucy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Sence of my life - Kapitola 3.:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře