Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Sakra! Já se s ním vyspala! - 12. kapitola

30.08.2013 (18:00) • Veubella • FanFiction na pokračování • komentováno 30× • zobrazeno 5777×

Brečela jsem. Slzy mi tekly proudem a z hrdla mi vycházely trhavé vzlyky. Už ani nevím, kvůli čemu přesně jsem brečela. Ze začátku to bylo vzteky, ale pak se dostavila lítost. Měla jsem ve svých vlastních emocích takový maglajz, že jsem se to ani nesnažila nějak pochopit. Prostě jsem brečela.

Nevím, jak dlouho to trvalo. Ale nakonec jsem zjistila, že už nemám žádné další slzy, které by mohly téct. Rychle jsem si dlaní otřela vlhké tváře a popotáhla. Vážně jsem potřebovala kapesník.

Pomalu jsem se zvedla a váhavě se vydala přes pokoj do koupelny. Jakmile jsem se tam ocitla, jediné, co mě zajímalo, byl toaletní papír, do kterého jsem se mohla vysmrkat.

Potom jsem pohlédla na svůj opuchlý odraz v zrcadle. Zarudlé oči mluvily za vše. V duchu jsem si povzdechla. Takhle mě přeci nikdo vidět nemůže. Zvlášť ne on…

Vrátila jsem se do pokoje a sedla si na béžovou pohovku vedle velkého okna. Stejně teď nikoho ani vidět nechci. S touhle myšlenkou jsem šáhla po módním časopise na stolku vedle sedačky. Tušila jsem, že za něj můžu vděčit Alici. Sice jsem takovéhle časopisy neměla dvakrát v oblibě, ale je to lepší, než se zabývat svými bolestnými myšlenkami.

XXX

Ozvalo se hlasité zaťukání na dveře. Zvedla jsem hlavu od časopisu a tiše hlesla: „Dále…“

Pak jsem sledovala, jak do pokoje vtančila usměvavá Alice. „Ahojky, Bello.“

V duchu jsem si povzdechla. Její náladu bych tak chtěla mít… Pokusila jsem se o věrohodný úsměv, ale tušila jsem, že z toho vyšel jenom úšklebek. „Ahoj.“

Alice se na mě pozorně zadívala a pak udělala několik opatrných kroků směrem ke mně. „Můžu si přisednout?“

Nezmohla jsem se na víc, než nepatrné kývnutí hlavou. Odložila jsem časopis a rukama si přikryla břicho. Poté jsem se zahleděla na Alici. „Takže už jste zpátky z lovu?“

„Ne. To jenom já… viděla jsem…“ zarazila se a soucitně se usmála. Živě jsem si dokázala představit, co měla Alice za vizi.

„To je jedno. Prostě jsem se vrátila dřív, abych ti mohla dělat společnost.“

Střelila jsem po ní pohledem a mírně se usmála. „Díky,“ na chvíli jsem se odmlčela, abych sebrala odvahu k následující otázce. „Kde je Edward?“

„Na lovu. Když jsem přišla a viděla jsem, v jakém je stavu… poslala jsem ho pryč.“

„V jakém byl stavu?“ zeptala jsem se nervózně.

Alice se pousmála. „No… měl úplně černé oči, takže jsem usoudila, že šílí hlady. Vlastně to už bude tak čtrnáct dní, co se naposledy krmil.“

„Aha…“ odpověděla jsem dutě. Takže Edward nebyl z našeho rozhovoru stejně na dně jako já. Pouze šílel hlady…

„Takže co chceš dělat?“ vyhrkla Alice nadšeně, čímž mě přerušila v mých sebedestruktivních myšlenkách.

Překvapeně jsem na ni pohlédla. „Co chci dělat?“

Alice se usmála. „No, ano… čím se chceš zabavit, než se vrátí ostatní?“

Pokrčila jsem rameny. „To fakt nevím.“

Všimla jsem si, jak se Alici na tváři rozšířil potutelný úsměv. „O jedné věci bych věděla…“

XXX

Než jsem se nadála, seděla jsem na sedadle spolujezdce a Alice vyjížděla od domu směr nejbližší obchodní centrum. A jelikož jsme – jak už na to několikrát upozornil Edward – na Aljašce, i tato cesta měla trvat nejméně dvě hodiny. Vlastně budeme moct být rády, když to tam stihneme před zavírací dobou. No… Alice bude ráda. Já jsem se nacházela v takovém otupělém stavu, že když Alice tuto možnost nadhodila, ani jsem se nijak extra nebránila.

Vlastně jsem byla docela ráda, že jsem mohla vypadnout z domu. A po chvíli se ukázalo, že Alice není tak špatný společník, jak se předtím mohlo zdát. Jedním z jejích velkých kladů bylo to, že většinu konverzace obstarávala ona. Mně stačilo občas kývnout hlavou nebo něco souhlasně zamumlat.

Takže když jsme konečně zastavily na skoro prázdném parkovišti, nebyla jsem nijak utahaná snahou vést aspoň trošku rozumnou konverzaci a vlastně jsem i měla o dost lepší náladu. Samozřejmě ne tak dobrou jako Alice. Nikdo snad nemohl mít tak dobrou náladu jako Alice, když jsme vešly do prvního obchodu.

Alice hned pochopitelně zamířila do těhotenské sekce a než jsem se nadála, měla jsem už plnou náruč nejrůznějších kousků oblečení. Nato mě Alice nahnala do kabiny, kde jsem si musela všechno vyzkoušet. Vždycky jsem se v tom Alici předvedla a ona pak rozhodla, jestli si to mám koupit nebo ne.

Když už jsem měla plnou náruč věcí, které jsem si podle Alice musela koupit, zamířila jsem k pokladně. Už jsem vytahovala kreditku, když mě Alice zastavila. „Ne. Dneska platím já.“

Věděla jsem, že pokusit se jí to rozmluvit, by byl předem prohraný boj, takže jsem se na ni jenom zářivě usmála. „Díky, Alice…“

Alice mávla rukou a zazubila se. „Není za co.“

Ověšená taškami a poslušně jako pes jsem zamířila za Alicinými zády, které vzápětí zmizela v dalším krámě. Tentokrát jsme vybíraly oblečení na miminko. Což se mi velice líbilo, protože jsem si mohla sednout do křesla a s neskrývaným pobavením sledovat Alici, jak zběsile poletuje po obchodě a nosí mi nejrůznější modely. Líbilo se mi to taky proto, že jsem si nic nemusela zkoušet…

Takovýmhle způsobem jsme prošly ještě několik obchodů. Už jsme obě měly plné ruce obrovských nákupních tašek, a jelikož za deset minut měli zavírat, rozhodla Alice, že tohle by pro dnešek mohlo stačit. Zděšeně jsem na ni koukala.

Pro dnešek?!

Cesta domů se zdála o něco delší. Zvlášť proto, že jsem věděla, že až se vrátím, je naprosto nevyhnutelné, že se střetnu s Edwardem. Snad ani nemusím říkat, jak moc jsem se na ten okamžik netěšila…

XXX

Alice zaparkovala na příjezdové cestě a já pomalu vylezla z auta. Všechny nakoupené věci jsme nechaly v kufru – Alice slíbila, že je později odnese. Nesnažila jsem se jí to nijak rozmluvit a se srdcem až v krku jsem zamířila ke vchodovým dveřím.

Když jsem vzala za kliku, ani mě nepřekvapilo, že bylo odemčeno. Jenom sebevrah by se pokusil vykrást rodinu upírů.

Pomalu – jako bych šla na svou vlastní popravu – jsem prošla chodbou do obývacího pokoje. Naskytla se mi velice hezká podívaná. Celá upíří rodinka byla namačkaná na pohovce, která se mi ještě odpoledne zdála tak obrovská, a koukala na televizi. Znovu jsem je přelétla pohledem. Dobře – tak ne všichni. Jeden člen rodiny chyběl… Edward.

Jak si mě všichni všimli, uslyšela jsem zasvištění, a vzápětí přede mnou stála Esmé s úsměvem od ucha k uchu. „Udělala jsem ti večeři. Máš ji v mikrovlnce. Zvládneš si to ohřát sama?“

Po tváři se mi rozlil úsměv. „Ano. Vážně děkuju, Esmé.“

„Nemáš zač, holčičko,“ ubezpečila mě a rychle objala. Zkoprněle jsem stála a snažila se najít ztracenou rovnováhu. Vážně jsem nebyla zvyklá, aby mě tak často někdo objímal. Zvlášť, když ten někdo byl upír…

Když Esmé zamířila zpátky k sedačce, aby si sedla vedle svého muže, odporoučela jsem do kuchyně, abych se najedla.

Ohřála jsem si kuřecí plátek s rýží, který mi Esmé předtím připravila, a dala se do jídla. Hned se mi povedlo si spálit jazyk. Polohlasně jsem zaklela a šla si natočit vodu z vodovodu, abych to zapila.

Když jsem se pořádně najedla, umyla jsem po sobě nádobí – což mi udělalo velkou radost, protože už to byla snad věčnost, kdy jsem to dělala naposledy a abych byla upřímná, tak mi to připomnělo můj předchozí život. Než se stačila dostavit nostalgie, vrátila jsem se do obýváku a zaváhala. Alice už seděla vedle Jaspera, a zatímco sledovala televizi, hladila ho ve vlasech. Všechno se zdálo tak v pořádku. Až na jednu věc…

„Kde je Edward?“ odvážila jsem se zeptat. Sama jsem se divila, že se mi při tom ani netřásl hlas.

Obrátil se na mě Carlisle. „Je ve svém pokoji…“

Chvíli jsem na něj upřeně koukala a Carlisle mi pohled oplácel. Zdálo se mi, jako by mezi námi probíhala jakási bezeslovná komunikace, kterou jsem ale tak úplně nechápala. Nakonec jsem od něj odtrhla zrak a odkašlala si. „Už si asi půjdu lehnout… byl to náročný den.“

Všechny pohledy se obrátily mým směrem a každý z upírů mi popřál dobrou noc. Což mě samozřejmě vážně vykolejilo. Skoro to vypadalo, jako bych už do téhle rodiny patřila… V duchu jsem si povzdechla. Nepřikrášluj si to, Bello… je jim tě jenom líto.

Přesto jsem se na každého z nich usmála, než jsem po schodech zamířila do svého pokoje.

Už jsem se chystala otevřít dveře, když jsem uslyšela melodii klavíru. Zarazila jsem se s rukou na klice a pomalu se obrátila. Zaraženě jsem koukala na druhé dveře. A pak jsem na ně bezmyšlenkovitě zabušila. Melodie ustala a o deset sekund později jsem už hleděla do karamelových očí, které si mě nedůvěřivě měřily.

„Můžu dál?“ vyhrkla jsem rychle, abych si to ještě nestačila rozmyslet a zbaběle neutekla do svého pokoje. Ani v nejmenším jsem netušila, co tu dělám, nebo proč chci jít do jeho pokoje. Jediné, co jsem věděla, bylo, že jestli si s ním okamžitě nepromluvím, dneska neusnu.

Edward kývl na souhlas a ustoupil stranou. Pomalu jsem vkročila do jeho pokoje a rozhlédla se po interiéru. Bylo to tu velice jiné než můj vlastní pokoj. Tenhle byl laděn do šedivé a černé. Vypadalo to tu velice ponuře. Ale to, co mě na první pohled zaujalo, byl velký klavír, vévodící celé místnosti. Pak taky obrovská postel se saténovým povlečením, ale to bychom předbíhali…

Otočila jsem se na Edwarda, který zrovna zavřel dveře a pomalu ke mně zamířil. Pozorně jsem si ho prohlížela a snažila se zklidnit své srdce, které se z neznámého důvodu dalo na zběsilý běh.

„Co jsi potřebovala?“ řekl Edward chladně a propaloval mě pohledem. Nedokázala jsem odtrhnout zrak od jeho očí. „Chtěla jsem se ti omluvit…“

Edward překvapeně povytáhl jedno obočí.

Povzdechla jsem si. Vypadá to, že mu to budu muset vysvětlit…

„Víš… mrzí mě, jak jsem na tebe odpoledne křičela. Asi jsem to malinko přepískla… a ty ses mi přeci omluvil, takže já bych měla asi taky.“

Odmlčela jsem se a znovu mu pohlédla do očí. „Omlouvám se.“

Edward udělal několik kroků mým směrem. Než jsem se nadála, stál těsně u mě a jeho studený dech mi způsoboval husí kůži na zátylku. Taky se mi obtížněji dýchalo. Nemluvě o mém srdci, které vypadalo, že se každým okamžikem pokusí vyskočit z mé hrudi.

„Edwarde…“ zašeptala jsem zlomeně a pohlédla na jeho rty, které se teď zdály blíž než kdykoli předtím. Taky mnohem lákavější…

Sledovala jsem, jak pomalu zvedl ukazováček a položil ho na mé rty. „Pšt…“

Dech se mi zadrhnul v hrdle, když mi jeho prst smyslně objel ústa. Propalovala jsem ho pohledem a čekala, co udělá jako další. Jeho prsty zamířily na mou tvář. Něžně mě pohladil a pak sjel níže na můj krk. Zastavil se na mojí krční tepně, která zděšeně bušila. Z úst se mi vydralo překvapené nadechnutí, když jsem si všimla, jak si olízl rty.

Pak se všechno seběhlo moc rychle. Jeho ruka se přesunula na můj zátylek a najednou jsem cítila jeho rty na svých. Líbal mě zběsile a toužebně, až se mi z pootevřených rtů vydral tichý sten. Jednou rukou si mě k sobě těsně přitáhl a druhou stále svíral můj krk.

Objala jsem ho kolem krku a jednou rukou mu zajela do vlasů. Z hrudi se mu ozvalo hrozivé zavrčení, které mi rozechvělo kolena a způsobilo, že jsem chtěla náš polibek ještě více prohloubit. Byla jsem k němu těsně natisknutá a v tu chvíli si uvědomila, že mi to už přestává stačit. Chtěla jsem víc…

Edward na to byl očividně podobně. Rukou, kterou měl až doposud na mé pase, mi zajel pod tričko. Jeho ledový dotek chladil moje rozžhavené tělo a mně se z úst znovu vydral spokojený sten. Sama jsem svoje ruce přesunula níž a snažila se mu, zatímco jsme se nepřestávali líbat, rozepnout košili.

Nakonec se mi to k mé radosti podařilo a černá látka skončila na zemi. Přejížděla jsem mu rukama přes dokonalou hruď a nemohla se ho nabažit.

V tu chvíli se ozvalo trhání a vzápětí jsem před ním stála jen v bíle krajkové podprsence. Zamračila jsem se na obě části svého roztrhnutého trička, ale když jsem znovu obrátila pohled na Edwardovu obnaženou hruď, vztek nad jeho ztrátou mě přešel.

Znovu jsem se lačně vrhla na jeho rty. Jeho ruce se mi zatím přesunuly na zadek. Překvapeně jsem vyjekla, když mě zvedl do náruče. Ale ani na chvíli jsem nezaváhala. Rychle jsem mu obtočila nohy kolem pasu a co nejvíc se k němu natiskla. Cítila jsem, jak hořím. Hrozně moc jsem po něm dychtila. Třela jsem se mu svým klínem o vzdouvající se bouli na jeho kalhotách. Hrdelně zasténal a než jsem se nadála, oba jsme leželi na chladivém saténovém povlečení.

Skláněl se nade mnou a od hlavy až k patě mě přejížděl hladovým pohledem. Na chvíli se zastavil u mého vzdouvajícího se bříška a vtiskl na něj něžný polibek. Když ke mně pak opět obrátil oči, čišel z jeho pohledu chtíč.

Rychle mi rozepnul kalhoty a s mou malou pomocí mi je stáhl. Teď jsem už před ním ležela jenom v podprsence a kalhotkách. Ale i to se mu nějak nelíbilo. Znovu mě začal líbat a přitom se jeho ruce přesunuly na má záda, kde obratně rozepnul zapínání.

Na okamžik se ode mě odtrhl a s vítězným pohledem mi ukázal mou podprsenku visící z jeho ruky. Ušklíbla jsem se a znovu si ho k sobě přitáhla. Jeho rty se po chvíli přesunuly na můj krk. Lapala jsem po dechu a smyslně mu přejížděla rukama po zádech.

„Svlíkni si kalhoty…“ zašeptala jsem po chvíli namáhavě. Už jsem to nemohla snést. Jeho ruce zrovna obratně hnětly má prsa a já se jenom zmítala v agónii. Už mi zbývalo takhle malinko, abych vyvrcholila, ale já chtěla, aby se to stalo, až bude ve mně.

Hned mému přání vyhověl. V tu chvíli jsem vážně děkovala za tu upíří rychlost, protože než jsem se stačila nadát, stál přede mnou tak, jak ho bůh stvořil. A že to byl pohled…

Lačně jsem ho ještě chvíli sledovala, ale pak, jako by mi četl myšlenky, zlehka na mě nalehl a znovu mě začal líbat. Pak se ozvalo trhnutí a já věděla, že z mých kalhotek zbyl už jenom cár. Ležela jsem před ním úplně nahá, ale ani v nejmenším mi to nevadilo. Tak moc jsem po něm toužila, že jsem sama roztáhla nohy a obtočila mu je kolem pasu.

Střelil po mě dychtivým pohledem a pak do mě prudce pronikl. Neudržela jsem se a vykřikla. Stačilo několik přírazů, abych vyletěla až do nebes.

Zběsile jsem oddechovala a snažila se vstřebat svůj první orgasmus v životě, ale Edward mi nedával šanci na odpočinek. Smyslně se ve mně pohyboval a hleděl mi do očí. Přimknula jsem se k němu ještě víc, čímž jsem naše spojení ještě víc prohloubila. Oba jsme sborově zasténali. Objala jsem ho kolem krku, a pak mu začala rukama přejíždět přes dokonale hladká záda a na pevný zadek, který jsem několikrát stiskla.

Cítila jsem, že to znovu přichází. Edward zrychlil a já sledovala, jak se mu přitom zatínají svaly na pažích. Přes okraj mě přenesl jeho hrdelný sten, když vyvrcholil. Na okamžik se na mě doslova sesypal, ale pak se asi začal bát, že je moc těžký, takže ze mě pomalu vystoupil a lehl si vedle mě.

Otočila jsem hlavu jeho směrem a vpíjela se do těch úžasných očí. Oba jsme ještě zběsile oddechovali, když přes nás přetáhl černou saténovou přikrývku. Kousek jsem se k němu přisunula, a když jsem usoudila, že mu to nevadí, položila jsem si hlavu na jeho hruď.

Cítila jsem, jak mě začal hladit po vlasech. Usmála jsem se a zavřela oči…

XXX

S trhnutím jsem se probudila. Zběsile jsem oddechovala a mžourala po pokoji. Byl to jen sen? Srdce jsem měla až v krku a tušila, že tváře zbarvené do ruda. To se mi musí zdát zrovna něco takového?! A ještě s ním?

Zasténala jsem a složila si hlavu do dlaní. Na kůži jsem ucítila chladivý satén. Ztuhla jsem. Pomalu jsem zvedla hlavu a otevřela oči.

To, na co jsem hleděla, rozhodně nebyl můj pokoj. Ještě chvíli mi trvalo, než mi došlo, že to, co jsem považovala za sen, nebylo nic jiného než holá skutečnost. Bože! Vyspala jsem se s Edwardem Cullenem! Už zase!!!

Aspoň že už znova nemůžeš otěhotnět… ozvalo se kousavě moje podvědomí, které mi předešlých několik týdnu dalo pokoj. To se muselo probudit k životu právě teď?

V duchu jsem znovu zasténala a pak zasakrovala. Bože, co jsem to provedla?! Jak se mohlo něco takového stát? Jak se to všechno mohlo tak zvrtnout…?! Chtěla jsem mu přeci jenom říct, že mě mrzí, že jsem na něj tak křičela. Jak je možné, že jsem s ním zase skončila v posteli?! Vždyť jsem ani nebyla opilá! Teda pokud Esmé nedělala to kuře na víně…

Povzdechla jsem si. To je fuk… s tím už teď stejně nic neudělám. Spíš bych měla přemýšlet, co budu dělat dál… Co pro nás tahle noc znamenala? Co znamenala pro mě?

V mysli mi vytanulo to správné slovo: Úlet. Ano – včerejší noc byla jenom úlet. Nic, co by mělo něco změnit na našem vztahu. Jenom jsem doufala, že to Edward bude cítit stejně… ale jak by mohl cítit něco jiného? – S tím, jak se ke mně choval… Ne, rozhodně to taky bude brát jako úlet.

A když už je řeč o něm… Kde sakra je?!

Jak jsem se po pokoji rozhlížela sebevíc, nikde jsem ho neviděla. Po chvíli jsem ale usoudila, že je to vlastně dobře…

Pomalu jsem vstala z postele, saténovou pokrývku omotanou kolem těla a kolébavou chůzí zamířila ke dveřím. Pokud se dostanu do svého pokoje bez toho, aby mě někdo viděl, budu to moci považovat za boží znamení…

Opatrně jsem vystrčila svou rozcuchanou hlavu ze dveří a rozhlédla se po chodbě. Vypadala docela opuštěně. Co nejrychleji jsem přecupitala tu vzdálenost ke svým dveřím, přičemž jsem děkovala za to, že mám dveře naproti Edwardovým (což bylo poprvé) a jako velká voda vpadla do svého pokoje.

Naštěstí i ten zel prázdnotou. Oddechla jsem si, rychle ze sebe shodila Edwardovu přikrývku a vydala se do koupelny, abych si dala sprchu. Nijak zvlášť mi totiž nebylo příjemné, že jsem přesně věděla, kde a jak se mě Edward dotýkal. Škoda, že jsem zase nebyla opilá a teď nemám okno…

Jakmile jsem se ocitla pod proudem teplé vody, která uvolňovala mé ztuhlé svaly, dovolila jsem si na malý okamžik úplně vypnout. Neřešit ten fakt, že jsem se zase vyspala s upírem, na kterého jsem ještě před několika hodinami křičela jako smyslů zbavená a v duchu ho posílala do horoucích pekel… Ani to, že právě s ním jsem těhotná. Ani to, že naše milování slyšelo dalších šest upírů, sedících dole v obývacím pokoji a dívajících se na baseballový zápas…

Sakra!!!

Obrovské díky za komentáře u minulé kapitoly. Ani nevíte, jak moc mě potěšily! :*

Jinak doufám, že se vám dnešní kapitola líbila a zanecháte na ni názor níže. ;)

Autor: Veubella (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Sakra! Já se s ním vyspala! - 12. kapitola: