Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Rodina 20. kapitola


Rodina 20. kapitolaDěkuju za komentáře.

Bella s Edwardem jsou spolu, teď už to zbývá jenom oznámit rodině, doufat v jejich podporu a oslavit Vánoce.

Bella

 

Nevím, jak dlouho jsme na louce strávili a užívali si společnou blízkost, ale bylo to úžasné.

„Bello, měli bychom se vrátit. Musí ti být zima,” dokud se o tom nezmínil, neuvědomila jsem si, že je mi chladno.

„Na, obleč si tohle,” podával mi svoje sako. Navlékla jsem se do něj, sice jsem vypadala jako medvěd a Emmett se na mě mohl kdykoliv vrhnout, ale bylo mi aspoň trochu tepleji a všude kolem mě se vznášela Edwardova božská vůně. Vyhodil si mě na záda a utíkal domů.

„Edwarde, půjdeme kousek pěšky, prosím,” zašeptala jsem mu do ucha. Ještě chvilku běžel a asi kilometr od našeho domu se zastavil a postavil mě na zem. Jakmile jsem měla pod nohama pevnou zem, objal mě v pase. Mlčky jsme došli na paseku obklopující náš dům.

 

Celou cestu jsem přemýšlela, jak jim to říct. Co na to řeknou. Jestli nebudou proti. Zastavila jsem se v půli kroku a odmítla jít dál.

„Bello co se děje?” ptal se mě vyděšeně.

„Ví o náš?” zašeptala jsem.

„Alice s Jasperem ano. Esme něco tuší, ostatní nic neví. Neboj se, bude to v pořádku,” uklidňoval mě.

„Ale co když ne. Co když budou proti, nevíš, jak budou reagovat,” začínala jsem být hysterická.

„Neboj se, bude to pořádku. Přežiju to,” usmál se a pokusil se mě rozptýlit polibkem.

„Dobrý pokus, ale moc to nepomohlo.” Jak moc by se mi teď hodil Jasper. Edward se tomu zasmál.

„A já ti nestačím, lásko?” zašeptal mi do ucha.

„Většinou ano,” usmála se a nervózně se vydala do jámy lvové, upíří.

 

V chodbě jsem se svlékla z Edwardova saka a své bundy. Zvláštní, z toho stresu jsem zapomněla na zimu. Edward mě povzbudivě chytil za ruku a vstoupili jsme do obýváku. Byli tady všichni, takže žádná manipulace po kouscích. Nad mými myšlenkami se Edward téměř nezřetelně uchechtl.

„Já to věděla, věděla jsem to,” vyskočila Alice a běžela nás obejmout oba najednou. Jasper se jenom povzbudivě usmál a zůstal sedět.

„Já bych taky rád věděl, co se děje,” pronesl uraženě Emmett.

„Máme pro vás novinu,“ oznámil sebejistě Edward. „Já a Bella…”

‚Nedělej to, neříkej jim to‘ křičely mé myšlenky. Edward si mě konejšivě přitiskl k boku a pokračoval, vlastně ani neudělal pauzu.

„… spolu chodíme. Dali jsme se dohromady,” pronesl pyšně.

V tu chvíli byly v místnosti čtyři dokonalé sochy tři uvolnění upíři a jeden vystresovaný člověk. Jako první se vzpamatovala Esme.

„No teda děti, to je ale překvapení. Opravdu se máte rádi?”

„Miluju jí a ona nějakým zázrakem miluje mě,” podíval se na mě s takovou něhou, že jsem málem zapomněla co se právě děje.

„To jsem ráda. Přeju vám to, zasloužíte si štěstí,” pronesla Esme a objala nejdřív mě a potom Edwarda.

Hned po ní nám přišel Carlisle popřát hodně štěstí. Vlastně vypadal šťastně, trochu překvapeně, ale šťastně. „Teď mi vážně budou říkat otec dohazovač,” smál se. Nechápavě jsem se podívala na Edwarda.

„Později ti to vysvětlím,” zašeptal mi do ucha.

Po sléze k nám přišla Rosálie. „Bello je to opravdu to, co chceš? Je Edward ten pravý?” ptala se mě podezřívavě.

„Ano, on je ten pravý,” pronesla jsem upřímně a odhodlaně. Když už jsem se pro něj rozhodla, tak mi to nikdo nebude vymlouvat. Mručela jsem si v duchu. Tyto myšlenky se Edwardovi líbily.

„V tom případě hodně štěstí,” popřála mi Ros a silně mě objala.

Hned potom šla za Edwardem, nevím, co mu v myšlenkách sdělovala, ale tvářil se zmučeně. Potom už jenom pronesla. „Je ti to jasné?” tónem, který by zastrašil i wrestlingového zápasníka.

„Je, a pokud jí ublížím, dám ti volnou ruku,” pronesl smrtelně vážně. Nechápavě jsem se na ně dívala, jejich tichý rozhovor se mi vůbec nelíbil. Zřejmě se už dohodli, neboť se Ros usmála a rychle Edwarda objala.

Nejhůře to vzal Emmett. Pořád seděl jako dokonalá socha na pohovce a hleděl do prázdna. Záhy se ale celá scéna neuvěřitelně rychle změnila. Už jsem nestála vedle Edwarda, ale na druhém konci místnosti a Emmett tiskl Edwarda ke zdi, zřejmě se ho snažil uškrtit, marně.

„Na to zapomeň!!! Je ti to jasné!!! Od Belly dáš ruce pryč! Ještě jednou se k ní přiblížíš blíž jak na dva metry a přísahám, že tvoje tělo spálím do posledního chlupu!” vrčel temně Emmett. Jasper s Carlislem se ho snažili od Edwarda odtrhnout, ale šlo jim to těžce. Emmett byl přeci jen nejsilnější v rodině, ne-li na světě. Ros s Esme se ho snažili přimět k rozumu a Edward mu něco říkal.

Nic z toho jsem ale nevnímala. Stála jsem opřená v rohu místnosti a snažila se uklidnit. Ne, že bych byla hysterka, ale co je moc, to je moc. Tímhle mě Emmett dokonale vyděsil. Teď mi ukázal, jak můžou být nebezpeční. Cítila jsem, jak se mi podlamují nohy a kloužu dolů po stěně.

Edward si všiml mého stavu a okamžitě byl u mě. „Bello lásko, jsi v pořádku?” ptal se mě něžně a opatrně mě objal. Měl o mě strach. „To nic, to bude dobré, neboj se.  Emmett se uklidní, jenom to pro něj byl šok. Jsi jeho malá sestřička, má o tebe strach,” uklidňoval mě a hladil po zádech. Objala jsem ho jako klíště a odmítala se pustit.

Opravdu mi Emmett právě předvedl svou nebezpečnou stránku? Takhle vypadají, když nepředstírají? Celá jsem se klepala, ne zimou, ale strachem.

„Gratuluju Emmett, podařilo se ti ji vystrašit. Doufám, že jsi na sebe pyšný,” slyšela jsme Jaspera. Mé pocity mu musely být nepříjemné.

„Bello,” promluvil Emmett kousek ode mě. „Je mi to líto, nechtěl jsem takhle zareagovat, ale mám o tebe strach. Nechci, aby se ti něco stalo. Chápeš mě?” jenom jsem přikývla a dál se držela Edwarda. „Mám tě rád, jsi moje malá sestřička, nechci, aby ti ublížil.” Opět jsem kývla.

Chvíli jsem sledovala Emmett. „Edwarde, půjdeme nahoru,” hlesla jsem téměř neslyšně. Edward si mě okamžitě vyzvedl do náruče a lidskou rychlostí mě nesl do pokoje. Rychle jsem se převlékla do pyžama a zavrtala do peřin.

„Edwarde, zůstaneš?” zašeptala jsem a poklepala vedle sebe. Nic neřekl, jenom si lehl a já se mu stulila na hruď a dala jsem průchod svým pocitům. Nevím, jak dlouho to trvalo, ale usnula jsem vyčerpáním.

 

„Dobré ráno miláčku,” zašeptal mi do ucha sametový hlas. Nechápu, jak může vědět, že už jsem vzhůru.

„Slyším tvé srdce, když se probouzíš, bije rychleji.”

Zase se mi hrabe v hlavě, občas je to fajn, taky mě štve, že nemůžu mít žádné tajemství. Asi se zase obrním proti jeho schopnosti.

„Nedělej to, nelíbí se mi, když nevím, na co myslíš,” přemlouval mě.

„A za co to vyměníš?”

„To ti musím něco dát, abych slyšel tvoje myšlenky?” ptal se nevěřícně.

„Ano musíš. A musí se mi to líbit, jinak bude ticho,” pronesla jsem spokojeně.

„V tom případě musím být hodně kreativní,” šibalsky se usmál a začal ke mně přibližovat svou hlavu. „Možná bych tě mohl políbit,” pronesl zamyšleně a něžně obkroužil mé rty a přisál se na ně. Byl to nádherný a dlouhý polibek.

„Hmm… To nestačí,” vydechla jsem slastně, když začal svými rty klouzat po mé čelisti. Přesunul se k mému lalůčku a něžně ho skousl a hrál si s ním.

„To pořád nestačí,” vydechla jsem znovu. Z lalůčku se pomocí polibků lehkých jak motýlí křídla dostal na můj krk a přes bradu se vrátil k mým rtům. Tentokrát do nich ale vklouzl svým jazykem. Opět to byl nepopsatelný zážitek. Naše jazyky se spolu vlnily v milostném rytmu. Už jsem nevydržela děla pasivního hráče. Vpletla jsem mu prsty do vlasů a přitáhla si ho co nejblíže k sobě. Edwardovi ruce začaly bloudit po mém těle. Laskal mě nejen jazykem ale také svými něžnými prsty, které obkreslovaly každou křivku mého těla. Z ničeho nic polibek ukončil a překulil se vedle mě, přitom prudce oddechoval.

„Bello, ty budeš jednou moje smrt,” pronesl něžně, vůbec ne naštvaně. Přetočila jsem se na bok a spokojeně ho sledovala. Zkoumala jsem každý rys jeho obličeje a postupovala směrem dolů, u krku jsem se zastavila. Vzpomněla jsem si na včerejšek, celá scéna mi projela hlavou jako blesk. Jak jsem mohla jenom zapomenout? Vymrštila jsem se do sedu.

„Bello klid, nic se neděje. Emmett se už uklidnil, vlastně čeká, až se vzbudíš. Rád by se ti znovu omluvil.”

„Mě se omluvil?” pronesla jsem sarkasticky. „Vždyť tebe tam včera málem zabil, mohl ti klidně ublížit.”

„Bello, já ho chápu a nezlobím se na něj. Být v jeho situaci, jednal bych stejně,” pronesl zcela vážně. Nechápavě jsem se na něj dívala, ale mé myšlenky přerušilo zaklepání na dveře. Hned potom se otevřely a do pokoje nakoukla Emmettova hlava.

„Bello můžeme si promluvit?” pronesl kajícně. Jenom jsem přikývla a sledovala, jak jde Emmett do pokoje. V půlce cesty se potkal s odcházejícím Edwardem a navzájem se pěstí bouchli do ramene. Tenhle jejich zvyk nechápu.

Emmett se posadil na kraj postele a spustil. „Bello, je mi to opravdu líto. Neměl jsem se přestat ovládat. Nechtěl jsem tě vyděsit, jenom mě ta zpráva vykolejila. Ale pokud jsi šťastná je všechno v nejlepším pořádku. Odpustíš mi prosím,” mluvil s pokorou a nadějí v hlase.

„A už se to nikdy nestane?” ujišťovala jsem se. Pochopil, že vyhrál a objal mě jako, za mlada. Pořád jsem se jeho náručí ztrácela a bylo úplně jedno, jestli je mi sedm, nebo sedmnáct. „Slibuju, už nikdy.“

 

„Měla by ses převléct, za chvíli tady vletí nedočkavá Alice. Víš jaká je o Vánocích,” měl pravdu. Okamžitě jsem vyskočila z postele a zaplula do koupelny. Dala jsem si rychlou sprchu, udělala ze sebe člověka a utíkala do šatny. Když jsem rozrazila dveře, stála tam Alice a v rukou měla šaty.

„Alice na to zapomeň.”

„Bello no tak. Bude ti to moc slušet, uvidíš. Udělej to kvůli mně a Vánocům,.” dobře věděla, že je to podpásovka. Vánoce jsem milovala, rodinná pohoda, klid, cukroví, pohádky, dárky, sníh!

„Venku v tom zmrznu,” upozornila jsem jí. To byla pravda, vždycky jsme nakonec šli ven a v těch krátkých šatech by mi při mínus 10 opravdu nebylo nejtepleji. Uvažovala nad mým argumentem. Rychle schovala šaty a vytáhla volné rifle, tmavomodré tričko s dlouhými rukávy a kapucí, a světe div se podala mi tenisky, ne boty na deseticentimetrovém podpatku. Rychle jsem si to oblékal, než si to rozmyslí a pospíchala dolů. U dveří na mě čekal Edward.

„Sluší ti to,” usmál se a ruku v ruce jsme sešli dolů za zbytkem rodiny.

„No konečně, ty se vůbec netěšíš na dárky?” hulákal nedočkavě Emmett.

„Ale jo, vždyť už jsem tady,” usmála jsem se a sedla si do křesla. Nastalo rozdávání dárků, kterého se jak každoročně ujala Alice.

 

První to nevydržel Emmett a po dvou vteřinách lítal všude rozcupovaný balící papír, opravdu jako malé dítě. Všichni byli z dárků nadšení, každý dostal, co chtěl, a díky mé schopnosti Alice poprvé nevěděla, co dostane. Popravdě z toho byla velice nervózní. Obden se mě snažila přesvědčit, ať štít stáhnu, vzhledem k tomu, že ani nevím, jak se používá, to bylo marné. Vždycky si prostě přeju, aby něco neviděli, neslyšeli, nebo necítili a ono to funguje.

Byla jsem nervózní, jak se bude Edwardovi líbit můj dárek. Od něj jsem dostala nádherné otvírací srdíčko, ve kterém bylo něco latinsky.

Edward zrovna rozbaloval můj dárek, byla jsem napnutá, jak kšandy. Nechtěla jsem, aby věděl, co dostane dřív, než to dostane, takže jsem na jeho dárek uvalila informační embargo, štít. Taky mi hodně pomohlo, že jsem ho vybrala teprve před třemi dny.

Opatrně otevřel krabici a vytáhl ho ven, překvapeně se na mě podíval a začal listovat. Byl to něco, jako průvodce našim společným životem. Byly tam první fotky mě a Edwarda, obrázky, co jsme spolu kreslili, noty první skladby, kterou mě naučil, fotka místa, kde jsme se poprvé políbili a spoustu dalších věcí. Také tam bylo spoustu volných stránek, jako příslib dlouhé, společné budoucnosti. Kdyby mohl brečet, asi by plakal. Objal mě a šeptal mi do ucha.

„To je ten nejlepší dárek, jaký jsem kdy dostal.”

„Jsem ráda, že se ti líbí,” objala jsem ho.

„Vy dvě hrdličky nechte si to na později. Jde se ven,” volal Emmett ode dveří.

„Začněte bez nás, Bella stejně nemůže hrát, nechceš jí přece ublížit,” odpověděl mu Edward.

Měl na mysli tradiční Cullenovskou vánoční koulovanou. Pokaždé se drželi a kvůli mně hráli lidským tempem, letos se ale nemuseli přetvařovat a Emmett s Japerem toho hodlali využít.

Seděli jsme vedle sebe a dívali se navzájem do očí. „Nechápu, jak jsem si tě zasloužil.”

„To můžu říct i já,” pousmála jsem se. Ještě chvíli jsem pozorovala jeho oči, ve kterých se zračila láska, čistá láska.

„Bells, měli bychom jít ven,” přerušil náš oční kontakt. Přikývla jsem. S Edwardovou pomocí jsem donesla své dárky do pokoje a položila je na postel.

„Kdy mi řekneš, co je v něm napsané?” zajímala jsem se, když mi připínal srdíčko.

„Až ti bude osmnáct,” usmál se mé netrpělivosti a políbil mě.

 

Oblékla jsem si mikinu, bundu a teplé boty, stejně s nimi nemůžu hrát. Ale můžu vyzkoušet brusle od Alice. Edward slíbil, že se mnou potom půjde bruslit, naše jezero totiž zamrzlo. „Připravena,” oznámila jsem. Edward mě vzal do náručí a vyskočil se mnou oknem. Musím přiznat, že když to udělal, před dvěma týdny poprvé, vyděsil mě tím, ale po prvotním šoku se z toho stal dokonalý zážitek. Vlastně to byl můj malý skok s padákem, místo padáku jsem ale měla Edwarda. Věděla jsem, že mu můžu 100% důvěřovat, nikdy by nedopustil, aby se mi něco stalo.

„Za chvilku budu u tebe, kdyby něco, křič,” rychle mě políbil a připojil se do bitky. Nejprve jsem si myslela, že hrají v párech, ale z omylu mě vyvedl Jasper, který trefil Alici do ucha, a ta mu to oplatila hromadou sněhu, která se snesla na jeho hlavu. Pozorovala jsem Edwarda uhýbajícího koulím s elegancí šelmy, vlastně připomínal pumu. Své soupeře strefoval s dokonalou přesností. Málo kdy jsem zahlédla stojící osobu, většinou se pohybovali tak rychle, že z nich byly čmouhy a já je poznala jen dík oblečení.

 

Po chvíli jsem se vydala k jezeru. Na molu jsem si obula brusle a vydala se na led. Kluci ho museli ráno, nebo v noci zamést, protože na něm nebyla ani vločka. Taky byl dokonale rovný, bez hrbolků, propadlin, nebo vyboulenin, budu jim muset poděkovat. Pomalu jsem se rozjela, přeci jen jsem na bruslích nestála už víc jak dva roky. Naposledy, když mi bylo patnáct a Ros s Esme mě učily piruety. Z prvních pomalých skluzů se vyklubaly dlouhé ladné pohyby. Opravdu to bylo jako jízda na kole, člověk to nezapomene.

 

Edward

 

Ona mě miluju, miluje mě, miluje. Nejraději bych o tom složil písničku. Opravdu jsem byl ten nejšťastnější tvor na Zemi. Je naprosto perfektní, dokonalá, úžasná, a hlavně moje. Miluju tu její nenucenost, nebojácnost. Pokaždé, když provedu něco, co by jí mělo vyděsit, se jenom zasměje, nebo mě políbí. Jako zrovna teď, skočil jsem s ní z okna. Místo řevu se smála a políbila mě.

 

Zrovna jsem se chystal trefit Jaspera, když Alice dostala vizi. Bella jede na jezeře a propadne se do vody, mělo se to stát za dvě vteřiny. Na nic jsem nečekal a utíkal za ní, Alice hned za mnou. Ostatní se na nás nechápavě dívali. Už jenom kousek a budu u ní. Právě vjížděla na tenký led, když jsem jí chytl a stáhl zpátky na břeh. Hned na to se led propadl, v místě kde před chvíli stála.

Bella na mě vyjeveně koukala, na mě, a na místo kde stála. Hlava jí lítala z jedné strany na druhou, když jí došlo, co se stalo, skočila mi kolem krku.

„Bello lásko, jsi v pořádku?” objímal jsem jí a ujišťoval se, že jí nic není.

„Jo jsem v pořádku,” ujistila mě a políbila. Potom se opatrně postavila na zem.

„Děkuju Alice,” pronesla směrem k sestře a objala jí.

„Bello opravdu ti nic není?” starala se Esme. „Pojď, uvařím ti teplý čaj, dneska už bruslit nebudeš, a už vůbec ne sama.” Bella si jenom povzdechla a dala se do vyzouvání bruslí.

 

Zbytek dne jsme strávili v klidu sledováním vánočních pohádek a hraním her.


Doufám, že se vám kapitola líbila a zanecháte komentáře, za které moc děkuju.


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Rodina 20. kapitola:

 1
2. terezie
22.01.2016 [21:10]

Emoticon Emoticon

08.04.2012 [18:36]

makulkaOpravdu krása, sice to čtu dost pozdě, ale to snad nevadí Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!