Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Řezník - 2

24.06.2012 (21:15) • KacenQaCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 13× • zobrazeno 2071×

Řezník – 2

Otočila jsem se čelem k dotyčnému a srdce mi na chvíli přestalo pravidelně bít. Nebylo to tím, že bych se lekla, ale moje srdce se automaticky zpomalilo, respektive zastavilo, když jsem podívala dotyčnému do tváře. Usmíval se na mě svým typicky přitažlivým úsměvem, ale jakmile se podíval o pár metrů dál, kde ležela rozpáraná dívka, úsměv na tváři mu zmrzl.

Jeho oslepující krása a bronzová kůže mnou akorát tak cloumaly a já cítila, jak se mi bouří hormony. A překážkou pro mě nebyl ani otevřený případ. Krásné hnědé oči mi pohled opětovaly a zahlédla jsem v nich stejný žár, který jsem cítila i já. Třes na těle byl silný, a když mě přivinul do své náruče, cítila jsem se v bezpečí. Možná právě proto jsem byla schopná usínat v klidu; kolem těla jsem měla omotané paže kriminalisty FBI. Ano, byl jediný, kterého jsem přijímala s otevřenou náručí.

„Kdybych nevěděl, jak moc jsi dobrá policistka, nepustil bych tě sem,“ řekl mi šeptem a já se zatvářila na oko uraženě. Plácla jsem ho po rameni a pohledem jsem sjela k jeho havraním vlasům. Měl je rozcuchané a ještě jsem z nich cítila vůni oceánu. Moje zlatíčko bylo v posilovně, pomyslela jsem si a snažila se potlačit nutkání vzít ho někam stranou.

„Jsem dost velká na to, abych se o sebe uměla postarat sama,“ upozornila jsem ho a přitom jsem se snažila udržet si vážnou tvář. V jeho přítomnosti jsem byla vždy jako máslo na pánvi, ale za to mohlo jeho osobité kouzlo. Zkrátka muž z Arizony, na ty já jsem měla slabost. „A nezapomínej, že právě díky téhle profesi jsme se poznali. Kdybych se nezajímala o mrtvoly a jejich minulost, tak bys takovou chytrou, milou, smyslnou a vášnivou ženu nikdy nepotkal,“ škádlila jsem ho a při posledním slově jsem si skousla spodní ret. V jeho očích zaplál hladový chtíč, přesně ten, který jsem cítila i já.

Vyšplhala jsem se na špičky a pokradmu jsem si brala jeho polibky, které mi víc než obětavě dával. Omotala jsem mu ruce kolem krku a natiskla se celým tělem na něj, až jsem byla v té agónii a smyslné extázi. Cítila jsem vibrace po celém těle, a jak jsme byli těsně u sebe, nepochybně je cítil i Jay. Zbavena smyslů jsem byla najednou, jedním nepatrným, ledovým dotykem vrácena do reality. A to nepříjemné odkašlání bych poznala na jakémkoli místě zeměkoule.

„Krucifix!“ zaklela jsem hlasitě, sundala jsem ruce z Jayova krku a natiskla se k němu co nejvíce. Otočila jsem se směrem k osobě, která chtěla zřejmě přijít o něco, co by mi scházelo, a nestačila se divit. Stejně tak jako před chvíli se moje srdce splašilo a uhánělo neuvěřitelnou rychlostí, ovšem zběsilý tlukot byl mnohonásobně hlasitější. Čekala jsem kohokoli a cokoli, ale jeho?! Strnula jsem a Jay si mé reakce všiml. Nakláněl se ke mně a v jeho očích bylo mnoho otázek, ale zarazila jsem ho rukou a zakroutila jsem hlavou. Tady nebylo místo, kde bych si měla řešit své záležitosti z minulosti.

„Vidím, že ruším, dámy a pánové,“ pronesl ironicky a přitom zabodl pohled do mě.

Ach Bože, ten ale kurevsky pálil.

Jeho zlaté oči na mě upíraly tu svou nesnesitelnou tíhu a já se jim snažila vyhýbat. Zbytečně. Jay cítil, že jsem nesvá, přitáhl si mě blíž k sobě a pevněji mě chytil kolem pasu, aby dal přítomnému najevo, že jsem jenom jeho.

„Vidíš dobře,“ procedil Jay skrze zuby a udělal váhavý krok dopředu, načež jsem ho zbrklým pohybem zastavila. Podíval se na mě překvapeně a zmateně, ale já se snažila, aby v mých očích vyčetl, že si to nepřeju. Pochopil. Měla jsem strach, co by se stalo, kdyby se do sebe pustili. Jay byl sice urostlý a svalnatý, ale nebyl tím, kdo jeho protivník. Predátorem. A to sakra nebezpečným predátorem.

„Ahh, Edwarde, rád tě tu vidím,“ vložil se do napjaté situace Steve. Svým ladným krokem se k nám blížil a přitom se usmíval, jako bychom se nenacházeli uprostřed případu. Těkal očima mezi mnou a Edwardem a trasu svého významného pohledu zakončil u mě. Na to jsem jen hrdelně zavrčela. Steve moc dobře věděl, co pro mě tohle nečekané setkání znamená, a nebyl pochyb, že se v tom vyžívá stejně jako tady ten bastard. K čertu s ním!

„Taky tě rád vidím, i když ne zrovna za takové situace,“ pronesl svým sametovým hlasem Edward, o kterém jsem si snažila neustále říkat, že je protivný, odpudivý a nechutný… Moje tělo vnímalo pravý opak.

„Jay McCartny, že?“ Steve se otočil na nás a významně pozvedl obočí. Moje láska za mnou přikývla a podala si se Stevem ruku, načež nezapomněla nehezkým pohledem sjet Edwarda. „Už jsem o vás slyšel, jste známý v FBI vodách,“ pronesl přesládlým hlasem a já jsem vycítila tu aroganci, kterou vůči federálům Steve měl. „Rád bych vám představil Edwarda Cullena, známého patologa v Chicagu a skvělého chlapa, který s námi bude případ řešit.“

Hlasitě jsem si povzdychla, a tak dala najevo, že nemám zájem s ním jakkoli pracovat, což byla pravda. S pár věcmi, které Steve vypustil z pusy, jsem nesouhlasila. To, že byl doktor Cullen velmi dobrým patologem a přeborníkem ve svém oboru, jsem věděla a v hloubi duše jsem obdivovala jeho výdrž, vzhledem k tomu, kdo vlastně byl, ale jestli to byl skvělý chlap, to už byla otázka za milión.

„Tolika chvály na mou hlavu není potřeba, Steve,“ zadíval se na mě zpytavým pohledem a chvíli se díval, jako bych byla obrázek, který má dobře vykreslené detaily, „raději bych se podíval na to, kvůli čemu jsem se sem obtěžoval přijet.“ Cítila jsem, jak ve mně proudí hněv a zloba. Nepochybně musel Edwarda někdo zavolat, jinak by o tomhle případu nedozvěděl. A jelikož na něm měl pracovat i Jay, budou tu další jatka.

Jay mě políbil na čelo a odstoupil, aby se mohl společně se Stevem a Edwardem podívat na oběť. Nebylo žádným překvapením, když jsme se veřejně políbili, či chytli za ruku. Stejně tak jako tíha prstenu, jež mi svítila na prsteníčku. Neušlo mi, jaké pohledy na sebe házeli, když šli vedle sebe. Ještě, že si mezi ně Steve dobrovolně stoupl.

 „Vypadá to na dalšího Jacka Rozparovače,“ postěžoval si Edward neklidným hlasem a já zbystřila a přestala se rozplývat nad tím, jak to mému kriminalistovi v tom sexy svetru tak slušelo. Ať už měl na sobě černou uniformu, plášť, nebo mu přilba halila jeho smyslné rty a krásné oči, stejně vypadal skvěle a pro mě to byl jediný muž, kterého jsem milovala, když nepočítám lásky ze střední. „Řezná rána je opravdu velmi hluboká, a co jsem zahlédl, chybí slečně pár důležitých orgánů. Jedná se o ledviny, játra a také pumpu.“

„Pumpu? To myslíte jako srdce?“ promluvil Steve. Edward přikývl a zadíval se na oběť detailněji. Jako upír byl schopen toho na místě činu určit nohem víc, než jiný přeborník v jeho oboru. A stávalo se, že nám to v případu pomáhalo. Upřímně, zrovna v téhle situace jsem pochybovala, že by nám tu cokoli pomohlo. Měli jsme na mušce vraha, který umí pracovat s nožem v ruce, a je vidno, že se mu nějak zalíbily orgány oběti. To byl další zádrhel.

„Teď vám toho moc neřeknu, až si slečnu položím na stůl a prozkoumám pomocí moderní techniky, byl bych vám i schopen říct, zda oběť celá ta jatka prožila za vědomí, nebo byl vrah natolik velkorysý, aby ji uspal.“ Dávka hněvu v jeho hlase byla znát a stejně ta i ve mně se začal hromadit. Ten hajzl ani neví, s kým si zahrává!

Eriku zabalili do igelitového pytle a převezli ji do Edwardovy laboratoře. Už jsem v duchu viděla, jak se nad námi rýsují dlouhé noci plného myšlení a neustálých názorů na vraha. Opravdu jsem takové chvíle zbožňovala. Byla jsem policistkou teprve pět let, ale vždy se v každém případě našla skulinka, která mě mírně řečeno zasáhla. Zrovna u téhle dívky jsem měla divný pocit, jako bychom měli odpovědi přímo před očima, jen je musíme najít. A to kolikrát bývá mnohem horší, než se ke všemu dostat sám.

 Jay mě chytil za ruku a vzal si mě stranou. Překvapeně jsem na něj hleděla. Měla jsem takové divné tušení, že se to bude týkat Edwarda, a doufala jsem, že tomuto rozhovoru se alespoň do večera vyhneme.

„Děje se něco?“ zeptala jsem, snažíc se znít úplně normálně, a pevněji ho sevřela. Jay naklonil hlavu na stranu a dělal ze sebe zamyšleného, když se na mě podíval okouzlujícím úsměvem a zavrtěl hlavou.

„Ano… ale nic, co bychom mohli vyřešit teď a tady,“ postěžoval si a přitáhl si mě k sobě blíž. Automaticky jsem se poddala a natáhla se na špičky, aby mě mohl políbit a nemusel se přitom tolika namáhat. Milovala jsem chvíle, kdy jsem ho mohla svírat ve své křehké náruči, dělat mu na opálené kůži uklidňující kolečka, a kdy jsem se mohla kochat pohledem na jeho opravdu pěkné pozadí. Bohužel takových chvílí bylo opravdu velmi málo, a jestli se nepostaráme o našeho nového kamaráda, co nám tu krade orgány, neznámo proč, tak jich bude ještě méně.

„Taky mě to mrzí, nemysli si,“ Jay posmutněl a vtiskl mi polibek na čelo. Ach, toužila jsem po mnohem větší náklonnosti, ale byla tady teď horší záležitost a pro mě velké dilema, „ale věřím, že to brzy vyřešíme. Nemůžu se dočkat, až se večer pro mě zastavíš, mám pro tebe překvapení,“ vyklopila jsem mu a v očích se mi nebezpečně zablýsklo.

„Mám čekat až do večera?“ zavrněl mi do ucha a jemně jej skousl. Jeho kolínská mísící se s mužským pižmem lahodila mým čichovým buňkám a já byla na vážkách. Měla jsem silnou vůle a to, co nebylo pro jiná ouška, jsem si nechávala pro sebe, ale v Jayově případě jsem tomu vždy podlehla, neznámo proč.  Povzdychla jsem si a malátně přikývla. Nebylo jsem daleko od toho, říct mu, co pro něj vlastně chystám, ale nakonec jsem se udržela. Musela jsem.

„Opravdu ti nic není? Vypadáš, jako bys nebyla ve své kůži,“ obvinil mě Jay a dobýval se jazykem do mých úst. Pootevřela jsem se rty a nechala se chviličku rozmazlovat, než jsem si uvědomila, že nás upřeně pozoruje Edward. Mělo mi to být jedno, byl pouhou minulostí, ale nebylo. Jeho pohled se mi zavrtával do zad a já neměla tolika odvahy, abych se na něj podívala.

„Přísahám na svoje zlaté ručičky, že mi opravdu nic není.“ Usmála jsem se na něj a pohladila ho po tváři, kde měl třídenní strniště. Zašklebila jsem se nad tím. Jayovi to samozřejmě moc slušelo, vypadal v tom zatraceně sexy, ale vždy jsem slabost spíše pro hladce oholené muže. Ovšem, když miluješ, tak miluješ i s chybami. „Jsi moc podezíravý.“

„Jsem přeci kriminalista, ne? Na to sis už musela za ten rok zvyknout.“

„Hm,“ potvrdila jsem mu jeho domněnku a lísala se k němu, když si za námi někdo odkašlal a já se musela otočit. Už jsem si říkala, že na dotyčného, ať je to kdokoli, vyjedu. Steve. Kysele se na mě usmíval a přitom mi mával papíry o případu před nosem. Jaye jsem milovala a stejně tak i svoji práci, ačkoli jeho o něco víc. Vlepila jsem mu mlaskavou pusu na rty a pořádně se na něj natiskla, až mezi námi nebyla ani škvírka.

„Tak večer,“ rozloučila jsme se. Otočila jsem se na Steva a zamračila se. Nemohla jsem přehlédnout jeho samolibý úsměv a vypočítavost v jeho očích. Bez dalších poznámek se vydal k policejnímu autu a já jsem pospíchala za ním. Stihla jsem se ještě rozloučit s Alexem, Ryanem a… na chvíli jsem v pohybu zmrzla. Hleděli jsme si s Edwardem do očí, jako by mezi námi nebyla žádná překážka. Nemohla jsem zastavit ten blažený nával potěšení, když se mu mým směrem povytáhly koutky. Moje srdce dvakrát poskočilo a já na sebe dostala ještě větší vztek.

Klid, Bello, Edward už je pro tebe minulostí, tak se s tím, sakra, smiř! řvala jsem na sebe a chvátala k autu, jak nejrychleji jsem mohla. Ani jsem se s ním ze slušnosti nerozloučila.

Když jsem se posadila na místo spolujezdce, zadívala jsem se na stoh spisů, kterými se můj parťák probíral. Jakmile jsem se vrátila do kruté reality, ve které jsem se nacházela, vůbec mi nebylo do smíchu.

„Jestli mi budeš kazit radost, věř, že z tebe udělám volavku na chycení tohohle pošuka,“ vyhrožovala jsem mu se smíchem. Steve zvedl ruce nad hlavu, jako by kapituloval, a podal mi spisy. Když jsem zahlédla Eriky jméno, objevila se mi husí kůže a její znetvořené tělo jsem měla před očima.

„Jsme na stopě psychopatovi,“ promluvil na mě Steve, než vyjel z místa činu, a já jsem s ním musela souhlasit.

 Za komentáře bych velmi ráda všem poděkovala; udělali jste mi radost, snad jsem potěšila i já vás. A mám pro vás jednu prosbu - nebuďte zlí na Jaye, on za nic,co se stalo/stane, nemůže. :))

Autor: KacenQaCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Řezník - 2: