Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Rány minulosti - 2. kapitola


Rány minulosti - 2. kapitolaBella letí do Port Angeles. Chce jet rovnou na stanici. Přece se zde nechce zdržovat déle, než je nezbytně nutné. 8-D Ale někdo jí její plány nabourá. Váš mmonik. :)

Dobré ráno, New Yorku! rozlehl se hlas z rádia mou ložnicí. Bouchla jsem po něm rukou, abych ho umlčela. Včera jsem to s tím vínem trochu přehnala. Hlava mi třeštila. Vypotácela jsem se do kuchyně a našla zbytky aspirinu. Pak jsem se odporoučela do koupelny.

Zamkla jsem dveře mého bytu a došla před dům chytit si taxíka. Byl nejvyšší čas odjet na letiště. Snažila jsem se o tom tolik nepřemýšlet. Vracely se mi špatné vzpomínky a já je chtěla zahnat. Dojela jsem na letiště a čekala na můj let.

V momentě, kdy letušky zavřely dveře letadla, jsem chtěla vstát a utéct. Nemohla jsem uvěřit tomu, že se vracím… Domů…

Po přistání na mě už čekali. Nechtěla jsem do hotelu, chtěla jsem rovnou na stanici. Potřebovala jsem veškeré podklady pro případ. Chtěla jsem o něm začít přemýšlet co nejrychleji. Rychle to vyřešit a okamžitě pryč!

Při projížděním Port Angelem se mi stáhlo hrdlo. Snažila jsem se to rozdýchat, ale moc to nešlo. Když zastavili před budovou, kterou jsem už nikdy nechtěla vidět, zatmělo se mi před očima. Naposledy jsem tady byla, když jsme sem jezdili s tátou kvůli mámě.

Vybavil se mi poslední den, kdy jsem do téhle budovy vstoupila. Stále jsem to živě cítila.

„Ne, Charlie, nemáme nic nového. Všechno co k tomuhle případu máme, jsme ti poskytli. Opravdu nic nového nemáme. Je mi to líto, Charlie. Měl bys vzít Bellu domů. Je toho na ni moc,“ pronesl starší fousatý chlápek, který měl na starost případ vraždy mojí matky.

Zakroutila jsem prudce hlavou, jako bych snad z ní mohla ten obraz minulosti vyklepat. Strážník, který mě sem dovezl, mi otevřel dveře a já vstoupila. Došli jsme do druhého patra a on zaklepal na dveře místního šéfa kriminálního oddělení.

„Pane, zvláštní agentka Swanová,“ pronesl k celkem pohlednému muži sedícímu v křesle na druhé straně kanceláře. Vstoupila jsem a on se okamžitě zvedl a obešel stůl.

„Těší mě, Christopher Taylor.“ Podali jsme si ruce a já přikývla. Pokynul na mě, abych se posadila, a dovolil strážníkovi odejít. Podal mi tu dlouho očekávanou složku a sděloval mi novinky k případu. Byla jsem z toho prostředí nervózní a musím se přiznat, že jsem nemohla pořádně uvažovat. Chtěla jsem už jet do hotelu a uklidnit se.

„Jsme rádi, že jste přijela, slečno.“ Mile se usmál.

„Nápodobně,“ zasnažila jsem se být zdvořilá.

„Tak tedy, nechám vás odpočinout a zítra se sejdeme? V deset?“ navrhl. Já jen přikývla. Došel ke mně a já si stoupla. Někdo vstoupil do dveří. Nemusela jsem se otočit na to, abych věděla, kdo to je.

„Bello?“ uslyšela jsem hlas mého otce. Tělem mi projel mráz. Osm let mě takhle nikdo neoslovil. Osm let jsem naživo neslyšela ten hluboký chraplavý hlas. Celých osm let jsem na sobě pracovala. Osm let snahy o vytvoření zdí kolem sebe. Nikdo se přes tyhle zdi nedostal.

Pomalu jsem se otočila. První pohled na něj mě zabolel. Zestárl. Přepadly mě výčitky. Byla jsem na něj příliš tvrdá, když jsem odešla?

„Ahoj, tati,“ vyslovila jsem trochu nejistě. Stále se mi hlavou honily nesmyslné otázky bez odpovědí. Stála jsem tam čelem k němu a nevěděla, jak zareagovat. Obejmout ho? Políbit ho? Omluvit se? Odejít?

Vražda mojí matky a jeho neschopnost potrestat vraha ze mě udělaly chladnou trosku, která není schopná výraznějších citů. Byla jsem nenaplněná schránka honící se za vrahy a psychopaty z důvodu napravení křivdy, která se mi stala před šestnácti lety.

Není ironie, že tu stojím z důvodu pomoct těmhle ubohým lidem, vyřešit případ, se kterým nevědí hnout?

„Rád tě zase vidím, Bell.“ Nervózně rozhodil rukama a rychle je zastrčil do kapes. Musela jsem se pro sebe pousmát. Cítil to samé, co já. Byla jsem mu tak podobná. Otevřela jsem pusu a chtěla říct to samé. Ale předběhl mě. Nakonec vrchní komisař ukončil tohle trápení.

„Ježiš, vidíte. Vůbec jsem si nespojil, že byste mohla být příbuzná Charlieho,“ usmál se.

„Myslím, že si toho máte hodně co říct. Co byste řekla tomu, že bychom naší zítřejší schůzku přesunuli na pátek?“ Přikývla jsem na souhlas a blížila se ke dveřím. Otec z nich vystoupil a já ho následovala. Mlčky jsme scházeli k východu. Došli jsme na parkoviště, když mě otec překvapil.

„Nechceš zajít dnes ke mně na večeři, Bell? Pak bych tě mohl odvézt ho hotelu,“ prohodil a já na prázdno otevřela a zase zavřela pusu.

„Dobře,“ vypadlo ze mě. No tak, Bello! Co to tvoje nepojedu do Forks?! Nikdy se tam nevrátím?! promluvil mi slabý hlásek do duše. Umlčela jsem ho. Chtěla jsem vědět, jak se táta má. Chtěla jsem s ním strávit alespoň tu chviličku, co tu budu.

„Fajn. Akorát se cestou zastavím v nemocnici, nevadí?“ Odemykal auto a ve mně vystřelil impuls k srdci. Přichytila jsem se auta. Druhá ruka mi automaticky vystřelila k vlasům.

„Jsi nemocný?“ vydechla jsem a chtěla slyšet jeho odpověď. Srdce se mi po osmi letech rozbušilo. Je to můj otec! Chci, aby byl v pořádku! Je to jediné, co mi zbylo!

„Snad ne,“ pousmál se, „jdu si jen pro výsledky,“ vysvětlil. Ulevilo se mi a nasedla jsem na místo spolujezdce.

Když jsme zastavili na parkovišti před nemocnicí, moje oči se zastavily na budově přede mnou. Dýchala jsem otevřenou pusou a snažila se uklidnit. Vystoupila jsem z auta. Moje nohy se dotkly asfaltu, země pod nohama se mi přiblížila a zase oddálila. Vrátila jsem se do toho dne, kdy jsem tady stála naposledy.

„Bello, vážně nechceš počkat tady? Zvládneš to?“ Podívala jsem se před sebe a uviděla mého otce. Malá osmiletá holčička vsunula svou ručičku do velké ruky svého táty.

„Vážně chci jít, tati.“ Poslušně jsem pochodovala vedle něj.

„Bello? Bello?“ Ucítila jsem dotyk na mém rameni. Probrala jsem se a zaostřila zrak na otce, který stál přede mnou.

„Promiň, co jsi říkal?“ zamrkala jsem.

„Jestli chceš, můžeš tu na mě počkat.“

„Ne, to je dobrý, půjdu s tebou.“ Kývl a vydal se ke dveřím.

Cupitala jsem za ním. Vstoupili jsme dovnitř a ihned mě do nosu uhodil pach desinfekce. Zavřela jsem oči a ozvala se další rána minulosti. Přichytila jsem se recepce, která byla hned za dveřmi. Otec hlásil své jméno. Ale to už si pamatuji jen matně.

„Patologie? Jeďte výtahem do mínus trojky.“ Dívala se na nás bez jediné emoce paní, která seděla před šestnácti lety na místě, kde teď sedí ta milá blondýnka.

Cupitala jsem za tátou k výtahu. Zmáčkl čudlík od výtahu a mně zakmitalo před očima. Dech se mi zrychlil. Ani jsem se nesnažila zavřít pusu. Měla jsem pocit nedostatku vzduchu. Výtah přijel a pípnul. Otevřely se dveře a my nastoupili dovnitř. Přestože otec mačkal zřejmě jiné číslo. Dívala jsem se na číselník pater a viděla, jak mačká mínus tři. Přichytila jsem se stěny výtahu a cítila, jak jede dolů, přestože jsme jeli nahoru.

„Bello? Jsi v pořádku?“ Starostlivě na mě pohlédl. Probrala jsem se a zhluboka se nadechla.

„Jo,“ vydala jsem ze sebe s výdechem a přivřela pusu. Konečně se dveře otevřely a my vystoupili.


Moc děkuji za komentáře k první kapitole! Doufám, že jsem vás ani touhle kapitolou nezklamala. Koho Bella potká v další kapitole Vám snad ani říkat nemusím. :D

 


« Předchozí díl


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Rány minulosti - 2. kapitola:

 1
28.08.2012 [16:48]

zuzka88Setkání s tátou je poněkud křečovité, ale to se ai v jejich stiuaci dalo očekávat. Jsem zvědavá jestli ledy roztají. Emoticon Emoticon Emoticon

9. marcela
29.06.2012 [8:59]

Emoticon Emoticon Emoticon

24.04.2012 [12:27]

ClaireStew Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

7. martty555
24.04.2012 [9:55]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

6. Veronika
24.04.2012 [0:01]

pěkné Emoticon

23.04.2012 [21:54]

Irmicka1úžasné, rychle další :) Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

23.04.2012 [21:21]

BellaSwanCullen8 Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

23.04.2012 [21:03]

Rena16 Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

23.04.2012 [20:47]

Sanasami Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

23.04.2012 [19:03]

NeyimissČlánek jsem ti opravila, ale příště si dej opravdu pozor na:
* přímou řeč;
* čárky;
* je Port Angeles, ne Porta Angeles;
* skloňování;
* chybějící písmena;
* shodu podmětu s přísudkem;
* špatně dělená slova;
* slovesné třídy;
* překlepy.

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!