Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Radiace - Epilog

Radiace - EpilogKdysi dávno jsem začala psát tuhle povídku a její poslední (sedmnáctou) část jsem zveřejnila 15. ledna... Můj zájem o celou ságu rapidně opadl a dopisovat povídky se mi už nechtělo. Nakonec jsem se rozhodla, že minimálně epilog si tato povídka zaslouží... Možná to nikdo nebude ani číst, ale já aspoň budu mít dobrý pocit, že jsem to konečně dokončila.

Epilog

Nezdá se to, ale roky plynou, a těch let, co uplynulo od mé přeměny, už bylo dost. Nechci je počítat, má upíří mysl však nedá pokoj. Ví, že je to už 13 let. Před třinácti lety, kdysi v daleké době, co byla dřív plna veselí, se stala událost, která změnila životy statisícům lidem. A mezi nimi jsem byla já, Edward a Paul.

Už dávno jsem si zvykla na sílu, kterou mám, na neměnící se vzhled, na věčná mračna nad jedním malým italským městem jménem Volterra.

Ale nikdy, nikdy si nezvyknu na prázdný pohled v Edwardových očích, které dřív byly plné lásky a něhy. Na touhu, kterou jsme oplývali na všechny ty nádherné okamžiky, co jsme spolu prožili. Lidé mají paměť jako síto, zapomínají. Ale my nikdy. Dodnes, když zavřu oči a oddám se snění, si mohu vybavit ty nejkrásnější vzpomínky na dobu před tolika lety.

Těch třináct let jsem neviděla nikoho z ostatních Cullenových, neviděla jsem nikoho ze své dřívější rodiny. Má minulost se toho proklatého dne uzavřela a přišla jen trpká budoucnost plná bolesti a ještě víc bolestnějších vzpomínek.

Občas jsem se přistihla, jak myslím na to, kdybych tak i já ztratila paměť. Kdybych se nemusela potýkat s žalem, který mě svíral nitro po tolik let. Nechtěla jsem trpět, přesto jsem trpěla.

Mým jediným jasným bodem zůstal Paul. Nikdy to sice nebyla plnohodnotná láska; spíš jsme se dostali někde na hranici mezi vroucím přátelstvím a láskou. Viděla jsem Paulovy zlaté oči, tolik mi připomínali Edwarda…

Co nejčastěji to šlo, vydávala jsem se na místo, které bylo mým jediným pojítkem s dřívějším životem. Hrob Betty trochu zašel, ale stále se hrdě tyčil uprostřed mýtiny. Bylo to místo, kam jsem chodila vždy, když mi bylo ještě hůř než obvykle. Nikdy to netrvalo moc dlouho a Paul se objevil za mnou.

Nikdy mě nepřerušil. Cítila jsem jeho pohled v zádech, ale věděla jsem, že si udržuje vzdálenost minimálně dvaceti metrů. Chápal, co cítím, nechtěl mi kazit moje jedině snění, které jsem měla. Nemohla jsem spát, ale tohle… mi to plně nahrazovalo.

Po několika promlčených hodinách  jsem se zvedla, Paul mě objal kolem ramen a pomalu jsme šli zpátky.

První dva roky jsem se nevzdávala. Usmyslela jsem si, že prostě jednou musí procitnout. Ať je to jak chce, někde uvnitř jeho ty vzpomínky jsou. Někde uvnitř je hluboký cit, který jen dřímá a čeká, až se majitel probudí z dlouhého transu. Věřila jsem tomu, opravdu věřila.

Pak jsem měla spoustu dalších teorií. Třeba že si to Aro jen vymyslel a Edwardovu paměť vymazal nějaký upír s darem upravovat vzpomínky. Tři roky jsem hledala a shromažďovala informace o zvláštnostech upírů, ovšem nic pořádného jsem nenašla. Ano, objevila jsem nějakou zprávu ve Volterrské knihovně, kde v jedné knize, co popisovala nejstarší upíry, byla zmínka o nějakém devět století starém upírovy z Polska jménem Boszek Malsky, který údajně uměl upravit paměť, ovšem poslední zmínka, že by ho někdo potkal, pocházela z roku 1896. Tedy byl už dávno mrtvý, nebo se někde dobře schovával.

Byla by jen velmi mizivá šance, že bych ho mohla najít. Ale i kdybych se o to chtěla pokusit, nemohla jsem. Z hradu jsem se v podstatě nemohla hnout, samozřejmě na Arův příkaz. Nevysílal mě nikam na mise, které čas od času přišli, ani pro shánění „potravy“. Nikdy mě ničím nezaúkoloval, jen tím jediným: Nehni se odtud a nikdy nic neprozraď Edwardovi.

Jeho počin měl dobrý důvod, volterrští upíři se tak mohli pohybovat po okolí hradu, jak chtěli, jelikož nad městem bylo trvale zamračeno, ať bylo léto nebo zima. Aro moc dobře věděl, že kdybych odešla někam dál, jejich výhodné privilegium by zmizelo.

Což samozřejmě znamenalo, že jsem nemohla ani utéct, poznali by to velmi snadno, kdyby najednou prozářilo oblohu jasné slunce. To temné počasí se pohybovalo zároveň se mnou.

Snažila jsem se dodat si optimismu, abych nebyla na této věci závislá, aby nemohlo počasí prozradit mé kroky. Ovšem nemohla jsem. Nedokázala jsem to.

To mě přivádí k Edwardovi… Tolik se změnil. Stalo se z něj stejné krvelačné monstrum, jakými byli i ostatní upíři z Volterry. Pil jen lidskou krev, lidmi samotnými však pohrdal. Byl to pro něj jen otravný hmyz, který mu dává tu životadárnou tekutinu. Prošel velkou změnou. To on byl právě ten, co byl vysílán na různé mise. Zjistit potřebné informace a pak zabít. Jednoduché, prosté a účinné.

Ale přesto jsem ho nikdy nepřestala milovat. Protože vím, že doopravdy je jiný. Někde uvnitř hlavy ty vzpomínky musí být. Někde hluboko je ten cit, pro který jsem k němu vždy cítila horoucí lásku. Někde uvnitř… Určitě tam je. Musí být!

Léta můžou plynout, ale já nepřestanu doufat. Jednoho dne, možná někdy jednou, se mi Edward podívá do očí a konečně uvidí to, co mu bylo ty roky skryto. Stále čekám na ten horoucí výraz v jeho očích, na lásku, kterou mi dával. Budu čekat třeba věčně, Edwarde! Nikdy, nikdy tě nepřestanu milovat.

Má lásko, můj vesmíre, mé všechno, co mi je drahé. Já čekám dál.

 


 

 

Pár slov na konec…

Vše jednou končí, ať je to dobré, nebo špatné. Tak i tento příběh se dostal do cíle. Příběh, který započal kdysi dávno v maličkém městě Altoona. I jedna malá chyba může mít katastrofální následky. Již se nad námi přehnal radioaktivní mrak, už je někde v dáli, v nedohlednu. Život není pohádka, bohužel, většinou mívá špatné konce.

Však už na vaší fantazii je, jestli bude mít i dobrý konec. Možná, že přece jen Edward procitl a opět se těšil mocné lásce s Bellou. Možná však ne, možná zůstala Bella po zbytek věčnosti sama. Nebo možná začala plnou mírou oplácet lásku Paulovi. To vše je na vás. Nechám vám představivost, ať dokončí tenhle příběh.

Nevím, kdo tohle bude číst, ale jestli se najde i někdo, kdo tuto povídku četl od začátku, mám pro něj pár slov: Omlouvám se. Neberu sice zpátky to, co jsem řekla, tj. že sága mě už opravdu moc nebere, ovšem měla jsem tento příběh dokončit. Pamatuji si, že jsem sama byla vždy rozčílená, když někdo nedopsal povídku. Bylo to od něj sprosté. A najednou jsem to udělala i já sama. Tímto krátkým epilogem, který uzavírá tuto povídku nadobro, bych tedy chtěla trochu odčinit svoji chybu.

Děkuji všem, co ji četli, a ještě jednou se omlouvám.

 


<< Předchozí
>> Shrnutí povídek <<



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Radiace - Epilog:

 1
03.11.2011 [21:20]

ZelviHele, číst tohle rok po dopsání je děsný, ale stejně musim
Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. kaculinenecek
06.10.2011 [21:12]

krasne ae smutne a ja nemam rada smutne konce a proto te chci poprosit jestli by jsi nenapsala aspon jeden konec, kterej by byl stastnej. je mi jedno, jestli to bude taky az uplne na konci nebo jestli to bude nekde u patnacty kapitoly nebo treba u sedmy, ja proste potrebuju cist happyend... moc te o to prosim Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!