Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Queen of werewolfs - 2. kapitola

Queen of werewolfs - 2. kapitolaJsme obě rády, že se vám tahle povídka zalíbila. S tímhle nápadem za mnou přišla An celá nadšená a tak jsem se rozhodla jí pomoct, protože námět se mě osobně líbil. Chtěla bych poděkovat jejímu mozku, že má moc pěkné nápady a potom taky všem, kdo si čtete tuhle povídku. Dnešní díl napsala RenesmeCullen a my obě doufáme, že se vám bude líbit a nějak naší práci okomentuje te.

Odstavila jsem auto u domu Sama. Rozhlédla jsem se kolem. Nebyl doma, ani ta jeho Emily. Jeho otisk. Nikdy jsem jí neměla moc ráda, i když mi krmila smečku a ona mě taky neměla moc v lásce. Pořád ve mně viděla konkurentku, jako kdybych chtěla toho jejího Sama. On byl Beta a tak si prostě myslela že to s ním asi táhnu nebo co.

 

Nikdo ale o tom nevěděl. Jen já a ona. Před každým menší přetvářka. To byla výhoda být Alfa. Mohla jsem si zaštítit část mysli.  Nevím jestli to bude tím, že jsem nejstarší ze všech a nebo že jsem ta hlavní, ale bylo mi to jedno.

 

Nasála jsem vzduch. Sam byl v lese a nebyl tam sám. Na mou hlídku bylo ještě moc brzo tak jsem se rozhodla jít omrknout mého kluka. Právě teď by mu měla končit škola. Neví o tom že jsem vlkodlačice, ale brzy se to doví. Až se sám přemění. Jo, Jacob má být vlkodlak tak proto s ním chodím.

 

Částečně za to můžou i kluci. Hlavně Embry. Zná Jacoba nejvíc ze všech a říkal že kdyby se to dozvěděl, byl by z toho posranej ještě více než on a s Embrym jsme měli co dělat. Málem vletěl do města a zavyl na náměstí. Měli jsme ale štěstí za Leah. Vždycky po ní pokukoval a ještě ke všemu Leah je z nás nejrychlejší. Naučila Embryho vlkodlačímu životu a všichni jsme jí vděční.

 

Jako smečka taky nejsme moc dokonalí.

 

Říká se, že vlci mají výborné společenské vztahy. To je pravda vycházíme spolu perfektně. Jen se někdy pěkně naštveme a skončíme v lese a trháme si kožichy. Je to ale na riziko. Leah se jednou poprala s Paulem – dalo by se říct, že je to náš ranař – ten jí krásně vyškubal několik chlupů a když se přeměnila, zjistila že to odnesl její účes.

 

Ale zase máme větší štěstí než vlci. Zatím co oni si musí stříhat vlasy, my si je můžeme nechat dlouhé, nebo jak chceme. Asi se náš vlkodlačí gen stará o to abychom vypadali všichni dobře. To se zase vracím k mému klukovi.

 

Jacob vypadá vážně skvěle, potom co se ostříhal. Už se mu rýsuje postava vlkodlaka a taky začal růst. Je i vtipný, ale není to žádná velká láska, teda z mojí strany. Ale na druhou stranu, když už s ním chodím tak proč si to pořádně neužít že?

 

Dobře si pamatuji na rozhovor, když mi řekli kdo je další na řadě a když mi řekli jeho milou povahu.;  

 

´Bello máme problém´promluvil na mě Sam.

 

´Ano?´

 

´Embyryho kamarád se asi taky za chvíli promění a podle jeho slov je ještě divočejší a na žádnou Leah nepůjde.´

 

´Je to tak Embry?´

 

´Páni, ten se umí odvázat. Ten ti nepoběží do města v noci a nezavyje si. Ten ti tam poletí ve dne, zavyje si a vykoupe se v kašně. Možná bude štěkat jako hravý štěně na každýho člověka kterého potká.´

 

´Co teda navrhujete?´zeptala jsem se znovu.

 

´Aby si s ním chodila. Bude potom reagovat na tvůj hlas a když si naváže už k tobě pouto, bude to v pohodě a poslechne tě.´radila mi Leah.

 

´Cože?´vyvalila jsem oči a jako vlk to muselo vypadat legračně.

 

´Víte jestli se vůbec promění?´zkoušela jsem to znovu.

 

´Ano, jeho otec je Billy Black a matka byla dcera od Quila Athery.´

 

´Tvůj bratránek?´zeptala jsem se Quila a ten kladně pokýval hlavou.

 

´A na tvůj hlas by nereagoval?´

 

´Nevím, ale mě asi moc nemiluje.´ ušklíbl se.

 

Jo, tak to byl tenkrát perný den. Ale to nabalování nebylo tak hrozný jak jsem si myslela. On byl tele že by ho okouzlila i ta hnusná pijavice. Další štěstí bylo, že jeho tatík nevěděl. Proč s ním chodím, jinak by nám na schůzi teda pěkně zavařil.

 

Došla jsem k La Pushské střední a opřela se o stěnu. V budově se ozývali vzrušené hlasy. Trochu jsem se zaposlouchala, ale nic zajímavého neříkali. Měla jsem docela štěstí, že jsem nemusela čekat dlouho. Jacob konečně přišel a když mě uviděl, zářivě se usmál, společně asi deset spolužáků za ním a přišel ke mně.

 

„Ahoj.“

 

„Ahoj,“ odpověděla jsem mu.

 

Jednou rukou se opřel o stěnu a díval se na mě z vrchu. Zase porostl. Pomalu se sklonil a začal se otírat jeho rty o ty mé. Za chvíli jsem zapojili i jazyky. Cítila jsem, jak je lehce vzrušený a to mi vyhnalo úsměv na rty. Bohužel nás vyrušilo hlasité vlčí zavití.

 

Sakra! No co stejně jsem tam chtěla jít. Rychle jsem se od něj odtrhla a Jacob se na mě díval nechápavě. Zářivě jsem se na něj usmála až mu tep o něco zrychlil.

 

„Promiň, musím jít,“ řekla jsem a vykroutila se z pod něj.

 

„Proč pořád chodíš pryč když zavije nějaký vlk?“

 

„Bojím se jich,“ řekla jsem bez přemýšlení.

 

„Oni dolů nepřijdou.“

 

„Tomu nevěřím.“

 

„Ochráním tě před nimi.“

 

„Mají ostré zuby a je jich hodně, měl by ses jich bát,“ řekla jsem a lidským tempem jsem se rozběhla k lesu.

 

„Bells! Ale v lese jsou vlci!“ zakřičel ještě na mě.

 

No dobře, moc dobrý důvod jsem si zrovna nevybrala. Slyšela jsem ho běžet za sebou. Tak to bude ještě zajímavý. Buď mě přestane sledovat, nebo se taky promění. Byli to dvě možnosti. Přidala jsem ještě více do kroku a plynulým tempem jsem se blížila k lesu.

 

Obkličkovala jsem několik statných stromů a když jsem usoudila, že jsem dost daleko od lidí, začala jsem si sundávat oblečení. Vzpřímeně jsem se postavila a začala se proměňovat. Ze stoje to byla vždycky největší sranda. Po hřbetě mi přejelo teplo a já cítila, jak se mi skrz pokožku prorvaly chlupy.

 

V něčí mysli jsem viděla můj výstup a taky od všech poklonu, jo vypadalo to působivě, skoro jako normální vlkodlak.

 

 

 

Jacob:

 

Bella se bála vlků, ale přesto běžela do lesa. Tahle holka není normální! Rozběhl jsem se za ní. Přeci jsem jí teď něco řekl a nějakých psů se nebojím. Prý ostré zuby, to možná jo ale vlk se bezdůvodně nikdy nevrhne na člověka, takže…

 

Zmizela mi v lese. I  když byla holka, byla rychlejší než všechny co znám. Celá ta její partička. Byli rychlí a adrenalinoví příznivci. Moc jsem se s nimi nestýkal, i když jsem chodil s Bells a ona byla jejich vůdce.

 

Byl jsem už dost daleko od lidí a Bella pořád nikde. Nejspíš to vzala okruhem a odběhla si někde jinde. Zastavil jsem se a díval se na stopy na vlhké zemi. Byli tam lidské stopy, takže neodběhla. Znovu jsem se rozběhl, ale v keři přede mnou něco zašustilo.

 

Zpomalil jsem se a zvědavě nakoukl. Možná uvidím toho “zlého“ vlka. Byl tam obrovský šedý vlk a právě dopadal na zem. Třepal zuřivě hlavou a potom si začal otírat čumák do hlíny. Ne to nebyla hlína, podíval jsem se pořádně co by to mohlo být.

 

Když mi oči zaměřili, zkameněl jsem úlekem. Vlk si otíral čumák do oblečení!  A ke všemu na chlup stejného jako měla dneska Bells! Začal jsem se otáčet kolem sebe ale nikde jsem ji neviděl. On ji snad sežral! Znovu jsem se na něj podíval a on se na mě upřeně díval. Dal se pomalu do kroku, nohy mi ztuhly, ale najednou dostali energii a vyrazili z lesa nadpřirozenou rychlostí, jako by nechtěli ať mě taky sežere.

 

Styděl jsem se, že jsem utekl a nemohl najít Bells, ale ona byla chytrá, na člověka velice. Překvapovala mě, že ví tolik o přírodě. Jí určitě ten vlk nemohl sežrat. Třeba to mohlo být jen maskování. Jo, bylo to maskování. Zítra přijde a bude se mi smát jestli se jí zeptám, jestli jí náhodou nesežral vlk.

  

 « RenesmeCullen , Anie240 »

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Queen of werewolfs - 2. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!