Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Psychiatr II. - 25. kapitola

23.03.2013 (17:45) • Jane006 • FanFiction na pokračování • komentováno 41× • zobrazeno 5144×

25. kapitola – Novorozený

(pohled Belly)

Jakmile jsem to vyslovila, okamžitě jsem si dala ruku přes pusu a vyděšeně na něj zírala. Teď si jistě uvědomí, že to byla chyba, začínat si něco s holkou, která je v tom až po uši. Která by ho mohla k něčemu nutit.

Kdybych měla popsat, jak se tvářil on, nejspíš by to vyhrál šok a překvapení. Naštěstí dřív, než mě stačil zavrhnout jediným slovem, vběhla do pokoje Elena.

„Jeremy se probudil!“ vyhrkla a vyběhla zase rychle z místnosti.

Uvítala jsem to jako možnost k úniku a vyběhla za ní.

(pohled Damona)

V šoku jsem na ni zůstal zírat a zíral jsem i na její místo, odkud utekla, když dovnitř vtrhla Elena. Nebyl jsem schopný se pohnout. Vážně to řekla? Miluje mě? Miluje mě?!

Nemohl jsem tomu věřit. Pro každého jsem byl vždycky až ten druhý. Pro otce, matku jsem pro jistotu ani nepoznal. Pro Katherine, pro Elenu a vlastně i pro Stefana. Skoro každý pro ně byl důležitější než já.

Ale Bella řekla, že miluje mě. Mě.

Po tom všem. Po všem, čím si prošla. Měla by dost důvodů upíry nenávidět. Ale ona jednoho miluje. Nemohl jsem tomu věřit. Ne po tom všem, čím jsem si prošel já.

Ale přesto to řekla. A pak se zatvářila, jako by řekla něco, co neměla v plánu. Jako by jí to uniklo. A taky se pak tvářila, že se bojí mojí reakce. No, myslím, že ledová socha nebyla ta nejlepší volba. Ale já byl v takovém šoku, že jsem konečně pro někoho tak důležitý, aby mě miloval, tím víc, že je to žena, že jsem si nemohl pomoct.

Prostě jsem nemohl nijak reagovat. Jenom jsem tam tak stál a zíral na ni, dokud neutekla.

Když jsem se konečně po několika minutách zmohl na to, abych se pohnul, zamířil jsem za ní podle vůně. Nebyl jsem si jistý, co jí řeknu, ale musel jsem něco udělat.

Její vůně mě zavedla do pokoje toho idiota. Ještě donedávna jsem si myslel, že to jemu patří její srdce, a nenáviděl ho tak ještě víc. Ale když jsem ji viděl teď, jak ho objímá, určitě obalená ve svém štítu, neviděl jsem v tom najednou nic víc než přátelské objetí. Jasně, i tak mě to štvalo, ale tohle už jsem mohl strávit.

„Jeremy, jak je ti?“ ptala se, když od něj odstoupila.

„Vážně fajn, až na ten oheň v krku. Mám nutkání tě kousnout, ale bohužel se k tobě nemůžu nějak dostat,“ zasmál se. Jako by snad vtipkoval. Raději jsem na něj proto zavrčel, aby si uvědomil, že tu nejsou sami. A že mi nebude balit holku.

„Zařaď zpátečku, mladej. Ona je moje,“ zavrčel jsem velice tiše, aby to Bella neslyšela.

„Já nevěděl, že ji máš podepsanou,“ odsekl Jeremy nazpět na stejné frekvenci.

„Kluci,“ povzdechla si Elena. Zato brácha zadržoval smích.

„Ušlo mi něco?“ chtěla vědět Bella.

Založil jsem si ruce na hrudi a ušklíbl se. „Nic.“

Belle úsměv trošku povadl a vypadalo to, že když si mě konečně všimla, zaujaly ji tkaničky na botách.

„Fajn, hele, co kdybychom vzali Jera na lov?“ nadhodil Stefan rychle. Asi se mu nelíbilo být v tak stísněné místnosti.

„Jasně. Pojď, Jeremy. Budeš se muset naučit lovit. A taky budu muset Bonnie požádat, aby ti vyrobila prsten,“ uvažovala nahlas Elena.

„Hm, co kdybych za Bonnie zaskočila?“ nabídla se ihned Bella.

„Ty víš, kde bydlí?“ nechápal Stefan.

„Jeli jsme přeci na nákupy,“ protočila oči.

„Tak jo. Vezmi si moje auto. Teď už se ti nic nestane, i když pojedeš sama,“ usmála se na ni Elena a hodila jí klíčky.

„Díky, tak já pojedu,“ usmála se Bella a chtěla se kolem mě proplížit ven.

„Jedu s tebou,“ oznámil jsem jí.

„Ne, to tedy nejedeš,“ odsekla a seběhla schody. Rád bych řekl, že jsem vyrazil za ní, ale použila na mě zase ten pitomý štít a já se tak nemohl ani hnout. Že já blbec jí v tom pomáhal.

„Je vážně vidět, jak vám to klape,“ poznamenal ještě Jeremy, než vyskočili s Elenou a Stefanem z okna a zamířili si to do lesa.

Já tam mohl akorát tak stát a čekat, až ta její pitomá zábrana povolí.

(pohled Belly)

U Bonnie jsem byla překvapivě rychle. Naštěstí byla doma a já tak brzo seděla u ní v pokoji na posteli a sledovala ji, jak čaruje. Když byl prsten hotový, poznamenala jsem: „Víš, tohle mě vždycky fascinovalo.“

Bonnie se na mě usmála a řekla: „To docela chápu. Tebe by to mělo fascinovat obzvlášť.“

„Proč?“ zasmála jsem se.

„Máš kolem sebe silnou auru. Mohla by z tebe být dobrá čarodějka,“ vysvětlila mi.

„No, z toho asi nic nebude,“ zasmála jsem se.

„Proč si nevěříš?“ nechápala.

„Ne že bych si nevěřila. Naopak – po posledních pár dnech mám dojem, že bych zvládla snad všechno. Ale chci být alespoň trochu obyčejná. Dost bylo výjimečnosti,“ pousmála jsem se.

„Ber to takhle. Kdybys byla obyčejná, nezaujala bys upíry natolik, abys u nich mohla bydlet,“ pokrčila Bonnie rameny.

„Dobrá připomínka. Fajn, od teď budu vděčná za to, že jsem cvok,“ uchechtla jsem se.

„Jo, to bys měla,“ usmála se Bonnie a já si uvědomila, že jsme konečně prolomily ty stupidní ledy kolem nás. Nevím proč, do teď mi dělalo problémy se s Bonnie jen tak bavit, ale dneska se mi Bonnie jevila jako lepší alternativa než posměvačný upír. Alespoň jedna věc je na dnešku pozitivní. Mám dojem, že jsem získala novou a dobrou přítelkyni.

(pohled Damona)

Trvalo celou věčnost, než se vrátila a já byl konečně volný.

„Můžeš mi říct, co to mělo znamenat?“ zavrčel jsem na ni, když přišla domů. Tvář měla sklopenou k zemi a schovanou za kaštanovou clonou vlasů.

„Damone, teď ne.“

„Proč jsi mě tu uvěznila?“ pokračoval jsem, když mi došlo, že se celá třese.

„Možná jsem nechtěla slyšet to, co ses mi chystal říct,“ zahučela a vyrazila kolem mě do kuchyně, kde si nalila do skleničky vodu a hypnotizovala ji pohledem i po tom, co se napila.

„A co jsem se ti podle tebe chystal říct?“ nadzvedl jsem nechápavě obočí.

„Že jsem naivní? To přinejlepším. Nebo že se se mnou rozcházíš,“ pokrčila rameny.

„Ty jsi ale vážně cvok,“ užasl jsem a přišel k ní. Vzal jsem jí skleničku z ruky a položil ji na pult za ní. Bella vzhlédla, v očích strach a zvědavost.

„To ti došlo až teď?“ ušklíbla se.

„Ne, to vím už dávno. Jen jsem netušil, že to může být tak skvělý, když tě nějakej cvok miluje,“ zakřenil jsem se a nečekaje na odpověď jsem se k ní sklonil a políbil ji. Bella chvilku nereagovala, vypadala překvapeně, ale nakonec se zapojila a zapletla mi ruce do vlasů. A já byl poprvé po opravdu hodně dlouhé době dokonale šťastný.

Autor: Jane006 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Psychiatr II. - 25. kapitola: