Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Pronudu.cz - 10. kapitola

Pronudu.cz - 10. kapitolaTak, máme tu už desátou kapitolu a já i Kika jsem rády, že se vám to stále líbí. Jinak... V téhle kapitole Bella zavolá své matce, aby si popovídala, a řekla jí o Scottym. Potom později, po obědě, si píše s Drákulou...

Bella

S nadějí jsem se přihlásila a… nebyl tam. Zklamaně jsem si povzdechla a vypnula to. Dala jsem si sprchu, vypnula si budíka, protože zítra je sobota, a spolu se Scottym zalehla do postele. V náručí se svým broučkem jsem s úsměvem na rtech usnula.

Zase, jako každou noc, se mi zdály různé, ale totálně pomatené sny. Ani nevím, o čem to bylo. Ale když jsem se vzbudila, což bylo každou chvilku, protože Scotty se různě otáčel a díky tomu mě škrábal. Když jsem se vzbudila už opravdu naposled, venku ještě byla tma. Podívala jsem se na hodiny. Šest hodin?! Copak jsem se právě zbláznila?! Jenže už jsem nemohla usnout… Co teď? Scotty vedle mě stále ještě spal, takže jsem si jenom povzdechla a snažila se ještě usnout. Počítala jsem ovečky, ale za chvíli jsem musela přestat. Místo oveček se mi tam zjevovali Drákulové.

Prudce jsem otevřela oči a zakázala si na to myslet. Tohle přece… Ne, není možný, abych se do něj… zamilovala? Vždyť ho ani neznám… ani nevím, jak vypadá. Co když je to nějaký pedofil? Co když je to nějaký prcek? Vždyť o něm nic nevím! Tohle jsem si nemohla připustit. Myšlenku, že bych ho mohla milovat, jsem okamžitě zavrhla. Nemůžu se přeci zamilovat do někoho, o kom nic nevím.

Pořád jsem se dívala do stropu a přemýšlela co teď… O Drákulovi jsem si už zakázala myslet. Scotty stále spal, až jsem si myslela, že se neprobudí. Ale to jsem se spletla. Ani ne deset minut nato se Scotty probudil a začaa štěkat a lítat po celém domě. Najednou jsem si nevěděla rady, co s ním. Přeci jen jsem asi měla počkat, než se máma s Philem vrátí, napadlo mě. No, nějak to tady přeci zvládnu. Nejsem žádná malá holka, abych hned volala mámě, co mám dělat. Navíc… o Scottym neví. A raději jí to říkat prozatím nebudu.

Přemýšlela jsem, že bych mohla jít se Scottym na procházku, ale ještě jsem to nechala. Zatím se zklidnil, tak doufám, že mu to alespoň na hodinku vydrží. Včera jsem mu rovnou koupila nějaké hračky a hlavně suk, aby mohl do čeho kousat. Jenom aby nekousal do mě, nebo do nábytku.  To by mě máma asi zabila!

No… co teď? Na internet se mi hned po ránu nechtělo, tak jsem doma zatím pouklízela. Opravdu jsem se nudila, a tak jsem si ještě udělala pořádek ve skříni, a musím říct… No, možná by to chtělo jít na nákupy! Moc oblečení mi tam teda nezůstalo. Jenže se Scottym to asi moc dobře nepůjde. Asi to bude muset počkat, než máma s Philem přijedou. A jo vlastně… máma. Mohla bych jí asi zavolat. Ta bude nadávat…

Asi po čtvrt hodině, když jsem konečně našla mobil, jsem zavolala mámě. Zvedla to hned po prvním zavolání.

„Bello! No konečně! Už jsem se lekla, co se děje, že ani nevoláš!“ peskovala mě hned. Protočila jsem oči... no jo… máma. Jakmile domluvila, mohla jsem taky něco říct.

„Ahoj, mami. Promiň, nějak jsem zapomněla,“ vymlouvala jsem se, protože jsem moc nechtěla, aby o Scottym tak brzo věděla. Ale stejně se to bude muset co nevidět dozvědět. Asi by to nebyl nejlepší nápad, kdyby přijela a chtěla Scottyho, nedej Bože, vyhodit ven. To bych teda nechtěla.

„Zapomněla? Jak jsi na mě mohla zapomenout?“ probudil mě její hlas, protože jsem byla ponořená do svých myšlenek.

„Ale ne na tebe! To se neboj,“ uklidňovala jsem ji. Slyšela jsem, jak si oddechla, a tak jsem se zasmála. Ještě hodně dlouho jsme si povídaly a zjistila jsem, že asi za dva týdny už přijedou domů. Teď jsem hlavně přemýšlela, jestli jí mám říct o Scottym. Ani jsem moc nemusela myslet, protože Scotty vedle mě začal štěkat. Dožadoval se mé pozornosti. A docela nahlas takže to musela slyšet i máma.

„Bello? Co to je?“ zpozorněla hned.

„Co myslíš?“ zeptala jsem se a doufala, že to nechá být. Marně.

„To štěkání! To je pes? Kde jsi?“ ptala se dál a já si byla už stoprocentně jistá, že budu muset s pravdou ven. Zhluboka jsem se nadechla.

„Ano mami, to je pes a jsem doma,“ vysvětlila jsem jí pomalu a hlavně v klidu. Snad jí to nebu-…

„Isabello?“ ozval se její naštvaný hlas z telefonu.

„Ano?“ zašeptala jsem slabě, ale tak, aby mě slyšela.

„Co je to za psa?“

„Můj,“ odpověděla jsem pohotově. Když už, tak ať to mám za sebou.

„Jak tvůj? Ty snad nemáš psa!“ Chvilku jsem byla potichu, protože jsem jí chtěla nechat čas, aby to pochopila a hlavně se uklidnila. Po chvíli jsem začala znovu.

„Včera, když jsem se šla projít do města, narazila jsem na útulek. Nechtělo se mi tam jít, ale když jsem šla po cestě zpátky, nemohla jsem odolat a podívala se dovnitř. Uviděla jsem takové malé, ale krásné štěňátko. Vlčí špic a je moc nádherný. Koupila jsem si ho,“ dokončila jsem svou řeč. Teď jsem jenom čekala, jak máma zareaguje. Jenže byl klid.

„Mami? Nevadí ti to?“ zeptala jsem se raději, protože jsem se její reakce fakt obávala.

„A jak se aspoň jmenuje? Dala jsi mu snad jméno, ne? A proč jsi mi to neřekla už včera?“ ptala se mě po chvíli a já jsem zřetelně slyšela, že se u toho usmívá. Spokojeně jsem si oddechla a odpovídala její otázky, které mi čím dál víc pokládala. Jenže jsem musela končit. Přeci se musím věnovat Scottymu. Ukončila jsem náš rozhovor a šla si hrát se Scottym.

Asi hodinu poté jsem si něco uvařila a pro Scottyho jsem měla koupenou konzervu. Hned ji měl snězenou a misku, i když už byla prázdná, olizoval. V klidu jsem si dojedla oběd a napadlo mě, že bych se mohla podívat na chat. Už jsem ani nedoufala v to, že by tam Drákula byl. Scotty v pokoji usnul na polštáři, takže jsem si mohla odpočinout. Zapnula jsem notebook a najela na chat. Přihlásila jsem se a… věřte tomu, ale byl tam. Drákula už tam dneska konečně byl.

Ahoj. Jsem rád, že jsi tu. Napsal mi hned, ale já jsem nereagovala.

No… ahoj. Odepsala jsem mu, jen co jsem se vzpamatovala z počátečního šoku, že mi píše. Ale vzápětí jsem si vzpomněla na to, co jsem mu naposledy psala, než mi přestal odepisovat.

Co se děje, že tak smutně? optal se pohotově a já jsem lehce pousmála. Kdybys jen věděl, pomyslela jsem si.

Ale nic. Já jen… nic. Chtěla jsem mu to napsat, ale ještě jsem si to nerozmyslela.

Prosím, napiš mi to… prosil mě a to jsem prostě nemohla jen tak ignorovat.

Proč jsi tu poslední dva dny nebyl? zeptala jsem se oklikou. Narovinu bych to asi nedokázala.

Jak to vysvětlit. On mi totiž můj otec omylem rozbil počítač. Otec? Rozbil počítač?

Cože udělal? napsala jsem mu raději, protože tohle přeci není možný!

Ano, slyšíš dobře. Teda čteš. Přišlo mi jako odpověď. Wow… tak to je teda dobrý!

Aha. Tak proto jsi tu nebyl? Já vím, inteligentní odpověď. Ale potřebovala jsem se ujistit, že se na mě nezlobí nebo něco podobného.

Ano, proto. Proč sis myslela? Hm… to je dobrá otázka. Přemítala jsem, jestli mu to mám, nebo nemám říct.

No… že kvůli mně. Udělala jsem dobře, že jsem mu to napsala?

Kvůli tobě? Přišlo mi pohotově. Moc se mi to nechtělo rozebírat.

To je… trapný. Co víc k tomu dodat?

Prosím, bohyně. Mám, nebo nemám? Sakra, mozku, rozhodni se!

Já… když jsme si posledně psali, napsala jsem ti, že bych bez tebe nevydržela… A potom jsi mi už neodepisoval. Jednaly mé prsty rychleji, než jsem se vůbec stačila rozhodnou. Potvory hnusný!

Ty sis myslela, že jsem ti neodepisoval kvůli tomuhle? Opravdu to chce vědět?

Ano… vím, je to trapné. Já už to opravdu nechci rozebírat.

Ne, to je v pořádku. No, aspoň, že tak. Lepší, než aby si o mně myslel, že jsem nějaký blázen.

A kde jsi teď? Protože když máš ten počítač rozbitý… odbočila jsem od tématu.

Teď? V nějaké kavárně. Ta ženská se tu na mě pořád kouká. Doufám, že si co nejdřív koupím nový. Chudák… to bych asi nechtěla.

To tě lituji.

To já sebe taky. Mám takovou malou otázku. Zodpovíš mi ji? To by mě opravdu zajímalo, na co se chce zeptat. Ale když k tomu jde oklikou, tak to snad nebude nic hrozného.

Pokusím se…

Co si myslíš o domluvené svatbě? zeptal se mě, teď už, narovinu. Domluvená svatba? Copak to ještě existuje?

Proč tak najednou? Nevím… Podle mě to není spravedlivé a člověk by si měl sám vybrat, s kým by chtěl žít do konce života. Ale rodiče, aby o tom rozhodovali? To si nemyslím, že je to správné… A proč to chceš vědět? Na co to chce? Že by úkol do školy? Nebo anketa?

Já… jenom tak. Děkuji za názor. Hm… rádo se stalo…

Nemáš za co, ale opravdu by mě zajímalo, na co to potřebuješ…

No a co jsi dělala, co jsem tu nebyl? Zdá se mi to, nebo řeč odvedl schválně jinam?

Koupila jsem si štěňátko… Je takové roztomilé… svěřila jsem se mu.

Jak se jmenuje? On se snad zná s mou mamkou? To není možný, aby měli stejné otázky!

Scotty a je opravdu nádherný. Akorát mě trošku škrábe, ale to ho snad odnaučím. To je pravda. Už několikrát mě poškrábal, ale obličej naštěstí zůstal jenom olízaný.

Držím ti palce. Zasmála jsem se a docela nahlas, protože jsem vzbudila Scottyho a ten začal lítat po celém domě. To snad ne! Položila jsem notebook a běžela za ním, aby něco neprovedl. Byl hodně čiperný, asi se dobře vyspal. Jej! Musím odepsat Drákulovi! Vzala jsem Scottyho do náruče a letěla s ním do pokoje. Vzala jsem notebook a začala mu odepisovat.

Promiň, já už musím končit. Scotty pořád běhá po celém domě, asi se s ním půjdu projít. Ráda jsem si s tebou zase psala. Odepsala jsem mu rychle, mezitím, co mě Scotty pozoroval.

Tak ať si to užiješ. Zatím ahoj, Afrodito. Pousmála jsem se.

Ahoj, Drákuláčku. Použila jsem přezdívku, kterou jsem ho tu oslovila poprvé. Odhlásila jsem se z chatu, vzala vodítko a spolu se Scottym vyšla před dům. Zatím byl v pohodě. Doufám, že nebude zlobit, napadlo mě ještě, když mě začal tahat za vodítko směrem dopředu…

 


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Pronudu.cz - 10. kapitola:

31.07.2011 [11:20]

Nosska Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

31.07.2011 [10:37]

kajka007Holky, holky Emoticon Já už vám myslím říkala, jak se mito líbí, že? Ale kdyby ne... Takže mooc se mi to líbí, super kapitolka. Už se nemůžu dočkat až se děj trošku posune Emoticon Emoticon Rychle další. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. schuchinka
31.07.2011 [10:34]

Emoticon Emoticon Emoticon

31.07.2011 [10:03]

SummerLili Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!