Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Prokletí ztráty paměti 38. kapitola

Interview magazine


Prokletí ztráty paměti 38. kapitolaPaměť se mi sice vrátila a už vím, kdo ve skutečnosti jsem, ale to neznamená, že to, co jsem si tu prožila, když jsem si myslela, že jsem Bella, mě nijak neovlivnilo. Právě naopak. A to nemluvím jenom o té upíří věci. Dokonce tím nemyslím ani Jacoba. Změnilo to mě.

38. kapitola

Když jsem Edwarda konečně doběhla, už byl v Portlandské nemocnici.

Seděl u nehybné Belly napojené na všechny ty přístroje a hadičky. Se zoufalým výrazem ve tváři ji hladil po ruce a tiše k ní promlouval.

„Edwarde,“ oslovila jsem ho smutným hlasem. Neumím si ani představit, co právě teď prožívá…

„Kdyby… Kdybych byl u ní. Kdyby slyšela můj hlas, cítila mou přítomnost, možná by se probrala…“

„Plácáš nesmysly, Edwarde,“ upozornila jsem ho a na znamení účasti mu položila dlaň na rameno.

„Je to tvoje vina, že jsem u ní nebyl,“ rozkřikl se na mě znenadání a pohlédl na mě s takovou zlostí a nenávistí, že jsem před ním vystrašeně couvla o pěkných pár metrů dozadu.

„Moje vina? Já nás přece nevyměnila, Edwarde,“ hájila jsem se chabě.

„Měla jsi mi to říct hned, jak sis uvědomila, kdo ve skutečnosti jsi…“

„Oh, no jasně. Už se vidím, jak ti říkám. Já vím, že jsme se rozešli a tak. Což se samozřejmě trochu zkomplikovalo tou přeměnou, ale to, čím ses posledních pár týdnů trápil, vlastně nic neznamenalo, protože víš, co? Já nejsem Bella. Jsem Abygail. Její sestra. Dvojče a aby toho nebylo málo, Bella je v komatu, takže žádné šťastně až navěky, jak vám určitě tvrdila Alice, se vlastně nekoná. Nemluvě o tom, že její srdce i mozek jdou pomalu do kopru… Jo. Přesně tohle jsem ti měla říct hned na úvod, ale prostě jsem… Nemohla jsem to udělat, protože jsem na to byla sama v příliš velkém šoku a jestli se mi teď opovážíš tvrdit, že upíři do šoku neupadají, tak přísahám, že ti jednu natáhnu, protože ani teď do něj nemám daleko!“

„Tak promiň. Já jen…“ začal se omlouvat a už vypadal mnohem klidněji, zatímco já se naopak rozrušila.

„Musíš ji přeměnit,“ vyhrkla jsem. „To je jediná možnost. Její srdce už další zástavu nevydrží. Víme to oba…“

„Ano,“ přikývl. „To víme, ale nechci to udělat. Pořád má šanci. Nemůžu to udělat.“

„Ne, Edwarde. Ty musíš. Je to Bella. Tvoje Bella. Láska tvojí existence, takže se koukej sebrat, protože tě teď potřebuje. Musíte ji odtud dostat.“

„A jak to asi máme udělat?“

„No, tvůj táta je doktor, ty čteš myšlenky a Alice vidí budoucnost. Chceš mi říct, že nedokážete někoho dostat z blbý nemocnice?“ rozčilovala jsem se.

„No, mohli bychom, ale jak to vysvětlíme?“

„Myslíš našim?“

„Ano, už takhle nevíme co s tebou…“

„No, to ti teda pěkně děkuju,“ ušklíbla jsem se.

„Tak jsem to nemyslel,“ ohradil se.

„Jo, já vím, jak jsi to myslel, ale já jsem o nic z toho nestála, tak mi to přestaň předhazovat…“

***

Asi po hodině dohadování se s Edwardem jsme se spolu domluvili, že se vydám nazpět do Forks a informuji ostatní.

Měla jsem jim vše vysvětlit a požádat je, aby přijeli do Portlandu kvůli únosu Belly. Jediné, co mi dal na cestu, byl jeho telefon, aby mě mohl kontrolovat.

Ani mi nepopřál šťastnou cestu. Tak moc byl zaneprázdněný držením Belly za ruku. Jako by jí to snad mohlo nějak pomoct, ale chápala jsem ho.

A když už jsme u té kontroly…

„Tak co? Už jsi jim vysvětlila náš plán?“ zeptal se Edward, když jsem zdvihla telefon.

„Ne,“ odsekla jsem rozladěně.

„Jak to? Vždyť už tam přece dávno musíš být,“ nadával.

„No, je to sice trochu trapné, ale na mou omluvu. Nikdy jsem neběžela přes dva státy. Prostě jsem se ztratila, no.“

„Aha. Chápu, ale už jsi alespoň poblíž?“ pokračoval mírněji.

„Jo, jsem v Seattlu.“

„Tak nezapomeň, na čem jsme se dohodli,“ připomenul mi.

„Nezapomenu, ale proč se toho nemůžu účastnit? Přeci jen. Je to moje sestra.“

„Nechci riskovat, že ucítíš krev nebo tak něco. Jsme přeci jen v nemocnici,“ řekl, jako by to snad bylo jasné.

„Jo, to chápu.“

V tomhle ohledu jsem jeho opatrnost opravdu chápala. V Bellině přítomnosti se požár v mém hrdle dostal na samou hranici únosnosti, ale byla to moje sestra a té bych přeci nemohla ublížit…

Když už jsem u těch pachů. Tenhle odněkud znám…

Jako v mrákotách jsem zavěsila, zasunula si telefon zpět do kapsy a začala se zmateně rozhlížet. Neviděla jsem nikoho povědomého, ale ten pach mě uhodil do nosu téměř okamžitě.

Vydala jsem se po jeho stopách a došla až do čtvrti, kde se nacházela samá skladiště. Vyskočila jsem na střechu jednoho z nich a špinavým střešním oknem nahlížela dovnitř.

Uprostřed všeho toho harampádí byl prázdný plácek a po něm se procházela ona. Victoria.

Bylo zjevné, že je nervózní a vyplašená. Jako by nevěděla, co si má počít. Avšak v hlavě jí to jistě šrotovalo. Musela si všimnout, že mě Jacob vytáhl a i když mě předtím kousla, svoji pomstu zřejmě ještě nezavršila.

Ráda bych si to s ní vyříkala hned teď a tady, ale nebylo by to rozumné a já mám na práci mnohem důležitější věci. Nemyslím, že se v nejbližších dnech o něco pokusí a mojí prioritou je právě teď Bella.

Alespoň že vím, kde teď je…

Náhle se zvedl vítr a mně došlo, že odsud musím zmizet dřív, než se má vůně ocitne u jejího nosu a ona mě pozná. Na nic jsem tedy nečekala a rozběhla se směr Forks.

***

V domě panoval klid. Všichni byli shromáždění v obýváku a o něčem živě diskutovali…

Ach jo! Proč jen to Edward nechal jenom na mně? Vždyť já přece nevím jak začít. Ještě jsem si na to sama tak úplně nezvykla.

Paměť se mi sice vrátila a už vím, kdo ve skutečnosti jsem, ale to neznamená, že to, co jsem si tu prožila, když jsem si myslela, že jsem Bella, mě nijak neovlivnilo. Právě naopak. A to nemluvím jenom o té upíří věci. Dokonce tím nemyslím ani Jacoba.

Změnilo to mě.

Asi jsem si díky tomu uvědomila, co je v životě důležité a že zodpovědnost není jenom příšerná nuda, ale také potřebná věc. Pořád to ale bojuje s tím, jaká jsem. Jen už vím, co moje nezodpovědnost a průšvihy dělaly s mámou. Do té doby jsem o tom neměla ponětí a vlastně mě to ani tak moc nezajímalo.

Byla jsem prostě sobec, ale těm dnům je teď konec...

Budu se snažit být lepší, abych ostatním dokázala, že si tuhle druhou šanci opravdu zasloužím. I když zatím nevím jak.

***

„Kde jste s Edwardem tak dlouho? Už jsme o vás začínali mít strach a kde vůbec je? Přišla jsi sama?“ vyptávala se Alice, když přestala s peskováním.

Páni! Její schopnost má teda vážně pěkné mezery…

„Edward ještě zůstal v Portlandu,“ oznámila jsem.

Všichni se zatvářili zmateně.

„A co tam dělá?“ nechápala Alice.

„Čeká na vás, protože chce, abyste mu pomohli dostat moji sestru z nemocnice a přeměnit ji dřív, než umře,“ přešla jsem rovnou k věci.

„Počkej, počkej. Proč bychom měli ohrožovat vše, co jsme si tu vybudovali, kvůli únosu tvé sestry z nemocnice?“ dělala si v tom jasno Rosalie.

„Jo. Já souhlasím. Chápu, že je smutné to co se jí stalo, ale to je prostě život, Bells,“ souhlasila Alice.

„Taky nevidím jediný důvod, proč měnit všechny tvoje příbuzný, Bello,“ přisadil si Emmett.

„Divím se, že tě zrovna v tomhle Edward podporuje. Vždyť je to úplná blbost,“ vmísil se do hovoru Jasper.

Esme s Carlislem byli zjevně v rozpacích, protože se mě také chystali odmítnout.

„Jenže vy tomu nerozumíte. Já… Já prostě nejsem Bella. Jsem Abygail. To Bella je v komatu…“

„To si vážně myslíš, že ti na takovou blbost skočíme?“ zeptal se Emmett nevěřícně.

„To mám začít mluvit francouzsky, abyste mi uvěřili?“ Celá ta situace mi přišla naprosto absurdní.

„To není důkaz,“ ušklíbla se Rosalie.

„Tak jak vám mám dokázat, že nejsem a nikdy jsem nebyla Bella? Ani mě neznáte, tak jak vám to mám dokázat?“ rozčilovala jsem se.

„Řekněme, že ti věříme. Jak dlouho už to o sobě víš?“ zeptal se Carlisle a mně se díky tomu docela ulevilo.

„Od té proměny. Když jsem se vzbudila, všechno mi to naskočilo. Jako bych sledovala nějaký biják, či co.“

Emmett nic neřekl, ale přešel ke mně a začal mi zvedat ruce jako nějaké loutce a čichat.

„Nečmuchej ke mně,“ okřikla jsem ho okamžitě, protože mi to bylo dost nepříjemné a co to jako dokáže, když jsem upír?

„Promiň. Jen jsem to zkoušel, ale voníš přesně jako Bella,“ prohlásil.

„To těžko. Jsem upír,“ ušklíbla jsem se.

„Ty máš teda postřeh,“ dobírala si mě Alice.

„Carlisle, řekni mu něco,“ požádala jsem ho a ohnala se po Emmettovi, který si mě pořád prohlížel z pěticentimetrové vzdálenosti na různých částech těla.

„Emmette, prosím. Nech toho,“ řekla místo něj Esme.

„Děkuji. Ty jsi vážně pěknej úchyl, víš to?“ vyčinila jsem mu a vyplázla na něj jazyk.

„Tak jo. Myslím, že tím je to daný. Věřím ti,“ prohlásila Rosalie.

„Cože? Teda, ne že bych neměla radost, ale co tak najednou?“

„Bella by se takhle nikdy nechovala,“ objasnila.

„Jak jako takhle?“ nechápala jsem.

„No, nedůstojně. Jsi pošuk, holka, víš to o sobě?“ zeptala se pobaveně.

„Ne,“ odsekla jsem.

„Mimochodem. Kontrolní otázka. Co tvé auto?“ zeptal se Emmett.

„Myslíš Belly,“ opravila jsem ho a protočila oči.

„Jo, jo. Co je s ním?“

„Nic. Pořád rezne před domem, proč?“ nechápala jsem kam tím míří.

„Jo. Ty fakt nejsi Bella,“ prohlásil nakonec.

„No, tak nejsem moc sentimentální, no. Každej nemá rád starý křápy s citovou hodnotou,“ postěžovala jsem si rozladěně.

„To jsem zvědavá, jak mezi nás zapadneš, protože my jsme tak trochu starý křápy s citovou hodnotou,“ zasmála se Rosalie.

„Zatím nám to nešlo zrovna nejlíp, co říkáš?“ dodala ještě.

Ne, to fakticky ne…

„Vím, že vám za své chování dlužím omluvu. Nechovala jsem se zrovna nejlíp, ale teď, když už vím všechno a vy taky víte všechno. Je to mnohem jednodušší.“

„To bych ani neřekl,“ nesouhlasil se mnou Jasper.

***

Když jim tedy konečně došlo, jak se věci mají, všichni se rozjeli do Portlandu na záchranou misi. Mě samozřejmě nechali doma. Sice jsem zprvu protestovala, ale nic jiného mi stejně nezbylo a jako ochranku jsem dostala velice nadšenou Rosalie.

„Rose, já vím, že jsem to všechno totálně podělala, ale…“ začala jsem se zase omlouvat.

„Mně se omlouvat nemusíš,“ řekla a zalistovala časopisem.

„Ale jo, musím,“ nesouhlasila jsem.

„Vezmi si raději časopis. Tohle chvíli potrvá,“ prohlásila a přihrála mi jeden s módním obsahem.

„Asi mi nebudeš věřit, ale po tomhle se mi stýskalo,“ povzdechla jsem si a natáhla se pro časopis.

Rosalie jen pobaveně kroutila hlavou.


Moc děkuj za vaše komentáře a doopravy. Krásné svátky všem. :-D

chloe. xoxoxo


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Prokletí ztráty paměti 38. kapitola:

 1
3. :D
25.12.2014 [13:07]

Super Emoticon Emoticon Emoticon

2. Dommy1
24.12.2014 [12:21]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

22.12.2014 [23:01]

mokasinaAaaaaaaaaaaaaaaa to je paráda... Honem další....... Chci vědět jak to dopadne a doufám, že se Bells nestane jednou z těch zlých, ale Edíkovi by mohla dát sežrat to, že se kvůli němu vybouraly Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon A honem další díl

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!