Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Přízrak minulosti 7. kapitola

5463


Přízrak minulosti 7. kapitolaTady se nic moc akčního neděje. Taková nuda a ten sen je velmi podivný i na mě.
Jak to tak vypadá zůstane Edward s Bellou, ale ještě si to promyslím, abych Vám nechala nějaké překvápko.
Přeji příjemné čtení a zanechte prosím komentář.

 

7. kapitola

Při cestě do třídy jsem si uvědomila jedno. Opět se u srdce objevil ten podivný pocit. Tentokrát už to nebyla to nevydržitelná bolest, ale naopak radost. Jako by mi poskočilo a já se dočkala něčeho, na co jsem neuvěřitelně dlouho čekala.



Domů jsem skoro pospíchala, jak jsem se chtěla dostat v denících k fázi, kdy potká ty lidi. Jenomže mamka byla doma a byla jiného názoru. Musela jsem jí pomoct s domacími pracemi. Na mě byly schody a podlaha vůbec. Vzala jsem si tedy do ruky vysavač a všechny povrchy vyluxovala. Nakonec i vytřela linoleum a mohla jsem si dělat, co se mi zlíbilo.

Bohužel, čekala na mě neuvěřitelná halda úkolů, které jsem si nechávala na víkend, ale díky mému objevu jsem to úplně zazdila. Vrhla jsem se na to pohlavě. Pro mojí neskutečnou smůlu jsem se zasekla hned u prvního. Byla to čeština a já měla vymyslet úvahu nad tím, kým bych chtěla být. Bylo mi jasné, že mí spolužáci budou psát o filmových hvězdách, ale já se moc na televizi nedívala. Měla jsem ráda knihy. Ty mě spojovaly s Bellou. Asi bych jí měla vymyslet přezdívku, protože to vážně zní podivně.

Když už jsem se nad ní zamýšlela, uvědomila jsem si, že právě jí bych chtěla být. I když neznám ještě celý její příběh, fascinuje mě už teď. To bylo ono. Psala jsem tedy o dívce, která se jmenovala stejně jako já. Žila na přelomu 19. a 20. století. A měla svůj život podobně těžký, jako jsem teď měla já. Jí sice nikdo neumřel, ale muselo být opravdu obtížné mít takto lehkomyslnou matku.

Asi po dvou hodinách jsem dopsala úplně všechno a vrhla se na deníky. Znovu jsem si prohlídla ty obrázky, především jeden. Ten, na kterým byla celá jejich rodina, včetně té dívky. Belly. Hledala jsem jediný rozdíl na těch třech postavách, které jsem poznala skutečně, ale nic jsem nemohla najít. Stejně jako já jsem byla podobná mé babičce, jejich součástníci byli taktéž až nesmírně moc podobní svým předchůdcům. Ale jak je to možné? Už u mě to byla neuvěřitelná záhada. Ještě bych možná pochopila, kdyby byl jenom jeden z nich, který by byl podobný těm z obrazů, ale oni byli zřejmě všichni. To tedy nestárnou?

Své úvahy jsem probýrala nad podobiznou a nevědomky hladila obličej jednoho z nich.

Otevřela jsem deník Belly. Přesněji ten, kde jí bylo šestnáct. Už jsem věděla, že její matka si našla přítele a nechtěla si ho vzít, což bylo tehdy něco nečekaného a opovrhovaného. Nic překvapujícího jsem v tomhle věku nenašla. Jen prý zavrhla jakoukoliv možnost mít zvířátko, protože jí kočka utekla a rybičky, které nachytala v říčce jí poumíraly. Bylo až příliš strašidelné dozvědět se, že toho máme tak moc podobného. Jako by se snad do mě převtělila, ale to byla snad ještě větší hloupost, než ta, že ti lidé z jídelny a obrázků jsou nesmrtelní.

Chtěla jsem si vzít druhý deník. Tedy rok sedmnáctý, ale koutkem oka jsem uviděla svítivá číslice na budíku a zhrozila jsem se. Bylo půl dvanácté. Ještě rychle jsem skončila pod sprchu, ale potom hned do postele.



Dobrý den Isabello,“ ozval se za mnou hlas. Byl takový slizký, ale velmi krásný.

Otočila jsem se na toho muže, který na mě mluvil. „Dobrý den pane,“ usmála jsem se a jemně se poklonila.

Ó neříkej, že mně nepoznáváte,“ jeho hlas byl velmi vtíravý, ale i přesto jsem se snažila mu klidně odpovědět.

Promiňte mi, ale nemám to potěšení Vás znát,“ uvedla jsem. Opravdu jsem nevěděla, kdo ten muž je.

Opravdu si na mě nevzpomínáš. Zvláštní, ale jistě. Málem bych zapomněl,“ zakroutil hlavou, jako by tím gestem něco vysvětloval. „Promiňte mi to slečno, ale neuvědomil jsem si, že mě neznáte. Já Vás ano. Mám zvlaštní přátelé a díky tomu vím, kdo jste,“ podal mi na vysvětlenou. „Jsem si však jistý, že víte, CO jsem,“ usmál se na mne a jeho červené oči mě vystrašily.

Ano, to vím,“ řekla jsem přiškrceně.



V ten moment jsem se probudila a vůbec si nebyla jistá, co jsem právě viděla. Nechápala jsem, jak jsem k něm snům mohla přijít. Jejich oblečení mi, ale dalo vysvětlení. Bello, Bello, ty už mi lezeš i do snů, zanaříkala jsem si v duchu. Nechápala jsem, co to mělo znamenat, ale byla jsem si jistá, že v denících bych na to měla přijít. Jenomže jsem byla stále unavená a i když bylo nad čím dumat, ponořila jsem se opět, tentokrát do bezesného, spánku.



Až ráno mě probudil ten otravný budík a já chtě nechtě musela vstávat. Rychle jsem provedla ranní hygienu, snědla Cheerios s mlíkem, popadla tašku a mohla vyrazit. Tentokrát jsem měla mnohem více času, ale i tak jsem uháněla nejvyšší povolenou rychlostí. Ve škole jsem byla už v půl osmý, ale nevadilo mi to. Po dlouhé době počkám na Angelu já.

Přišlo mi podivné, že nalezením deníků se můj život otočil vzhůru nohama. Nebo se spíše vrátil do rozjetých kolejí, kdy jsem byla ještě šťastná. Teď jsem taková ještě stále nebyla, ale i tak jsem se cítila mnohem lépe. Přesto mi nikdy z hlavy nezmizí ty obrázky na mého tátu, na jeho tělo, na jeho život, který se všem zdál veselý a spokojený.

Náhle někdo zaťukal na okýnko od auta, kde jsem stále ještě čekala a já se příšerně lekla. Vyletěla jsem skoro z kůže, jak jsem byla zabraná do svých úvah. Pro mou smůlu to nebyl nikdo jiný než Crowly, který si mým provokováním jen krátil čas a snažil se zabavit. Rozhodla jsem se ho ignorovat, ale nešlo tak dobře přehlížet jeho výsměšnou tvář a ruku, která na mě ukazovala. Nevěděla jsem, co to do mě vjelo, ale vystoupila jsem z auta.

„Copak tě neučili, že se nesmí ukazovat, Crowly?“ zeptala jsem se ho výhružně.

„Ale ne, že by se nám Mastersnová probrala? Už neoplakáváš tatíčka?“ změnil se jeho hlas ve výsměšný a mě tím ještě více dopálil.

„Co ti je do mého táty. Nebo snad chceš zavraždit i tvého?“ využila jsem pomluv, které se mé osoby jen hemžily. Mluvila jsem stále klidně, ale uvnitř mě to hodně vřelo.

„Drž hubu a nenavážej se do mé rodiny,“ naštval se. Prskal po celém okolí a nebezpečně se přiblížil ke mně. Napřáhl ruku a já místo abych ucukla jsem jen pevně zavřela víčka a čekala na ránu. Jenomže se nic nedělo. Opatrně jsem je otevřela a přede mnou stál ten kluk s černými vlasy, Emmett a držel ruku Taylora nad jeho hlavou. On se na něj díval vyděšeně, zatímco Emmett výhružně.

„Ještě jednou se ji pokusíš uhodit a ublížím já tobě, rozumíš?“ prodral ta slova skrz zuby. Čekala jsem všechno, ale tohle ne. Mě se zastával neznámý kluk. Vedle sebe jsem uviděla Jaspera. Snažil se tvářit uvolněně, ale v očích mu plápolala zlost. Snad ne na mne.

Emmett mezitím pustil Taylora a otočil se směrek, kde jsem stála. „Promiň Bello, ale nedovolil bych, aby ti někdo ublížil,“ vysvětloval mi své chování. Vděčně jsem se na něj usmála, ale pořád jsem byla trochu mimo. „Pokud by se ještě o něco pokusil, klidně nám řekni,“ mluvil dál a při tom mě objal jednou rukou kolem ramen. Připadala jsem si vedle něho jako tintítko, jako malá, křehká holčička. Lehkou silou mě pošoupnul směrem dopředu a já se dala do pohybu. Jenomže jsme nešli do školy. Nýbrž někam na parkoviště.

„Emmette, kam mě to vedeš.“ On mi ale neodpověděl, místo něho se ozval hlas jeho bratra.

„Neboj Bello, chtěli bychom tě jen představit zbytku rodiny,“ snažil se mě uklidnit Jasper. V jeho společnosti jsem se cítila podivně, ale momentálně opravdu v klidu až skoro nepřirozeném.

Vedli mě dál až se před náma objevily siluety tří postav, které jsem všechny už znala z obrázků. Mezi nimi byla i ta malá dívka, Alice myslím, že se jmenovala. Potom tam byla ta blondýnka, která se tvářila překvapeně, ale jakoby vděčně a kluk, který byl na všech podobiznách a u něhož jsem znala jméno i bez představování. Ten se tvářil velmi podivně. V jeho obličeji se mísila úzkost, bolest, překvapení a nadšení. Zaraženě jsem zůstala stát a uvědomila si jednu věc. Sny a obrazy mi ožívají.

 


 

Líbilo? Při dvaceti komentářích přidám další=D.

6. kapitola <<< Shrnutí >>> 8. kapitola



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Přízrak minulosti 7. kapitola:

 1
01.01.2012 [19:03]

77Alex77uz je to dopísane ale aj tak prosím E+B.... Emoticon krásne píšeš fakt..... Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!