Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Přízrak 15


Přízrak 15Bellu do jejich domu zažene až bouře, ale to, co tam nejde, není jen úkryt.

Edward ji fascinovaně pozoroval. Byla krásná. Spánek jí z tváře smazal chladný pohled. Netušil ani jak dlouho tam je, když se zavrtěla a převrátila. Probouzela se pomalu a on viděl, jak se mírně zamračila a teprve pak zamžourala. Dívala se přímo na něj.

Uhnul raději pohledem stranou.

„Přišel jsem se rozloučit.“

„Takže odjíždíš.“

Přikývl. Okolo se rozhostilo ticho. Trvalo několik minut, než sebou trhl a konečně donutil k odchodu. Po pár krocích se však ještě zarazil.

„Nechali jsme u nás v domě nějaký nábytek, tak...“ podíval se na ni. „Jen jsem ti chtěl říct, že máš kam jít.“

Pak konečně odešel. Vyšel zpátky nad útes a přidal do kroku. Pak se to změnilo spíše v úprk. Potřeboval pryč. Měla pravdu, všechno tu na něj padalo. Z každého kouta na něj čišely vzpomínky a naděje na to co mohlo být...

 

 

15.

 

Bella vyhledala dům Cullenů až za dva týdny. Nad La Push se rozpoutala několika denní bouře a voda smáčela už téměř všechno. Byl to pro ni jen dům, když však vešla, měla pocit, jako by se vracela. Kdysi doufala, že to bude i její domov.

Dům byl prázdný. Jen holé zdi. Procházela jím, až se ocitla před jeho pokojem. Když otevřela dveře, musela se usmát. Vlastně to měla čekat. Celý pokoj byl vybavený tak, jak si to pamatovala. Bylo tu všechno. Dokonce i jeho knihy.

Přešla k posteli a spokojeně se na ni schoulila.

 

Většinu noci trávila převážně v lese. Zbožňovala ten klid, který se tam po setmění rozhostil. Dny si pak krátila většinou čtením. Měla dostatek času na to, aby přečetla celou jeho knihovnu. Brala knihy tedy jednu po druhé, jak stály v polici. Natáhla se na vrchní, aby tam jednu vrátila a vzala si další. Podařilo se ji tam zasunout jen sotva do poloviny, jako by se za ní něco vzpříčilo. Vyskočila na nižší polici, aby tam mohla nahlédnout a oddělat to.

Byla to kniha. Schovaná vzadu, jako by někdo nechtěl, aby ji kdokoliv našel. Zvědavě ji obrátila v ruce. Byla ještě vázaná v kůži a z dolní strany čouhala stužka. Když ji však otevřela, pochopila, že to na co se dívá, není kniha ale deník. Hodně starý. To písmo však znala.

Podvědomě sice věděla, že by jej měla vrátit zpátky, zároveň však nedokázala potlačit zvědavost. Stulila se na posteli a otevřela na první straně. Byl to Edwardův deník z doby dávno před tím, než ji poznal.

Po prvních stránkách ji výčitky přešly. Většinou jen popisoval svůj běžný život. Nic tajného nebo intimního. Spíše dával nahlédnout do tehdejší doby. Chvíle mi se nad těmi paradoxy musela smát. Svět se od těch dob tak změnil... Jediné pasáže, které byly věnovány soukromému životu se týkaly především Esme a Carlislea, kteří tenkrát tvořili jeho jedinou rodinu.

Nikdy nic takového nenapsal, ale i přesto Bella cítila, že toužil mít také něco takového. Zažít to co oni. Jak četla dál a dál, uvědomovala si, že jeho život byl jen neměnným kolotočem jednotlivých dní.

Částečně jej z něj vytrhl příchod Rosalie a pak i ostatních, ale přesto byl ten Edward na hony vzdálený tomu, kterého poznala ona. Ten kterým byl nyní, jako by měl něco, co jej žene dál a ne jen sebou vláčí.

Dočetla až k poslední popsané straně. Tohle byly již novější zápisky z Forks. Podívala se na datum. Poslední zápisek byl z doby těsně předtím, než ji potkal. Jako by s jejím příchodem přestal psát, něco se změnilo.

Tvrdil, že ho změnila ona. Donutila ho znovu začít vnímat každý den, začít žít. Brala to jako frázi, ale ten kým byl předtím, byl opravdu někdo jiný.

Překulila se. Pohlédla znovu na knihovnu. Neměla už chuť dál číst. Hlavou jí stále prolétaly útržky z Edwardova života. Další ráno znovu sáhla po jeho deníku. Četla si znovu některé části. Chtěl pokračování, ale měla jen tenhle jediný.

Když jej opět odložila, zavrtala se do přikrývek na jeho posteli. Do nosu jí pronikala jeho vůně, kterou byla už dávno načichlá. Vlastně jí to ani nevadilo.

Vstala a přešla ke knihovně. Nepřítomně přejela prsty po hřbetech kniha a zahleděla se ven z okna. Pamatovala si svou první návštěvu tady, kdy s ní jako by nic vyskočil z okna. Držela se ho tenkrát jako klíště, strach ale neměla. Nedovolil, aby se jí něco stalo.

Ani si neuvědomila letmý úsměv na rtech. Bavila se těmi vzpomínkami. Byly tu pořád, celou tu dobu v její mysli, jako pouhá součást její minulosti. Bez doteku jakéhokoliv citu. Jako by byla jen přihlížející svědek své vlastní minulosti.

Ale postupně, aniž by si to sama uvědomila, ty vzpomínky začala brát opět za své. Už to nebylo něco cizího, co prožila ta bezmocná Bella, která nebyla schopná ani hlesnout a bojovat o to, co chtěla. Přestala opovrhovat tou slabou osobou, kterou kdysi bývala. Tedy skoro. Nicméně ale začínala stále lépe chápat, co udělala a co cítila.

Smířila se s touhle svou součástí a i když po té předchozí Belle v ní už nic nezbylo, přijala alespoň její vzpomínky. Záblesky lidství, které jí dovolovaly pochopit ostatní. Jejich pocity, které sama už nedokázala cítit.

 

Ležela jen v košili, kterou si vzala ve skříni. Buď chodila v nich nebo nahá. Bylo jí to vlastně jedno. Nikdo ji nezahlédl, pokud to ona sama nechtěla a jediný, s kým občas prohodila pár slov byli členové smečky. Moc jich už nezbylo. Už příliš dlouho se v okolí neobjevil žádný upír a tak už nikdo další přeměnou neprošel.

Vlastně nebýt jich, tak úplně ztratí pojem o čase.

Otočila stránku a začetla se do dalších řádků. Tuhle knihu četla už dvakrát, ale netušila, čím jiným se zabavit.

V dálce se opět ozval zvuk motoru, slyšela ho až sem, ačkoliv silnice byla za tři sta metrů vzdálenou stěnou stromů. Tentokrát se však nezačal zase vzdalovat. Naopak byl stále blíže. Zvedla hlavu a zaposlouchala se pozorněji. Teď už rozeznávala celkem tři motory. Byly tiché, ale i přesto to nešlo nepostřehnout.

Naklonila hlavu. Mohlo to znamenat jenom jedno. Vrátili se.

Zamyšleně poslouchala. Bylo to příliš brzy. Nebo už tak moc ztratila ponětí o čase? Myslí jí proletělo vědomí, že tohle je jejich dům. Ani se však nepohnula. Nechtěla. Za tu poslední dobu si zase zvykla na sucho a měkkou postel.

Nechtělo se jí odejít.

Pokrčila nohy v kolenou a překřížila kotníky. Proč by vlastně měla někam chodit. Mohla si být kde chce.

Bylo to vlastně zábavné poslouchat je. Neměli o ní nejmenší tušení. Poslouchala bouchnutí dveří od auta i kroky v přízemí. Slyšela jejich hlasy. Byly hrozně hluční. Během chvilky měla naprosto přesnou představu, kde se kdo pohybuje.

Několik párů nohou zamířilo i po schodišti nahoru. Zřejmě zkontrolovat škody za tu dobu, kdy tu nebyli. Jedny kroky se oddělili. Mířili přímo k tomuhle pokoji. Ani se nepohla a sledovala dveře.

Do posledního okamžiku netušil, že tu je. Teprve když stanul ve dveřích a zůstal zírat přímo na ni. Klidně mu pohled oplácela.

 

Ani se nepohnul. Brzy ji tohle zírání dvou soch přestalo bavit a sklopila pohled znovu ke knize před sebou. Začetla se do řádků, ale nemohla současně nevnímat i jeho.

Zavřel dveře a přešel ke zdi. Ještě vyvedený z míry se o ni opřel. Za celou tu dobu z ní nespustil pohled.

Doufal, že ji uvidí. Téměř se za to modlil, ale nikdy by nečekal, že ji najde tady. Ne v jeho pokoji. Chovala se tu tak uvolněně, jako by sem patřila.

Jako by tu on ani nebyl, postupně četla jednu stránku za druhou. Bál se i pohnout, jako by ji to mohlo snad vyplašit.

Tak se přitom soustředil na ni, že netušil, že už jí zbývá posledních pár stran. Překvapeně zamrkal, když zabouchla knihu.

Sebrala ji a vyhoupla se na nohy. Vrátila ji přesně na své místo. Pak zůstala stát před knihovou a hlavu naklonila na stranu, jako by nad něčím přemýšlela.

„Nečekal jsem tě tady,“ rozhodl se konečně prolomit ticho a přitáhnout si její pozornost.

Povedlo se. Podíval se na něj a pobaveně se ušklíbla.

„Zvláštní. Když jsme se viděli naposled, měla jsem takový dojem, že jsi mě pozval.“

„Já...“ hlesl rychle, když si uvědomil, jak vlastně jeho slova vyzněla. „Jen chci říct, že jsem tě tu nečekal, ale jsem rád, že tu jsi.“

„Edwarde,“ zarazila ho a pobavení jí z tváře zmizelo. „Nic se nezměnilo.“

Pokrčil rameny.

„I tak jsem rád.“

Ještě chvíli ho pozorovala netečným pohledem, než se otočila. Vykročila k prosklené stěně, které byla zpola otevřená.

„Kam jdeš?“

„Nudím se,“ pokrčila rameny. „A smečka zjistila, že jste zpět, myslím, že to bude hodně zajímavá porada,“ ta představa jí pobavila. To dohadování zdivočelé smečky se vlastně stěží dalo nazvat poradou.

Odrazila se a ocitla se v koruně stromu nenedaleko od domu. Neměl šanci ji zadržet. Byla rychlá a i mezi větvemi se mu v okamžiku ztratila z očí.

Dveře za jeho zády se otevřely.

„Edwarde?“ Esme na něj zmateně pohlédla. Viděla, jak se něco vyhouplo z jeho pokoje. Myslela, že se zase vytratil pryč.

„To byla Bella.“

„Ona byla tady?“ hlesla nevěřícně.

Přikývl.

„Myslím, že tu byla celou tu dobu.“



« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Přízrak 15:

19.12.2012 [20:13]

Rena16 Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

19.12.2012 [20:07]

alicecullenhale2 Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
krása... Emoticon
skvelá kapitola... Emoticon
teším sa na pokračovanie... Emoticon Emoticon Emoticon

5. PCullen
19.12.2012 [19:55]

Jsem nadšená! Emoticon A velice se těším na pokračování. Emoticon
Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

4. DAlice
19.12.2012 [19:44]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

3. BabčaS
19.12.2012 [19:04]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. Jana
19.12.2012 [18:44]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. SofiaN
19.12.2012 [18:34]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!