Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Princ Smrti - Pátý vládce 10. kapitola

27.12.2012 (12:00) • looca • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1285×

X. Zrada

„Už musíme,“ povzdechl jsem si a zvedl se z lehátka.

„My jsme připraveni,“ přišel Danny s Alison. Během chvilky u nás byli i Lucas, Lily, Seth a Leah.

„Tak hurá domů,“ řekl jsem, Danny s Alison se přenesli do Sídla a my ostatní do Volterry. Objevili jsme se s Alicí u mě v pokoji, vzal jsem si na sebe plášť a společně jsme vyšli do sálu.

„Jaspere, rád tě vidím,“ pozdravil mě Aro.

„Já tebe také,“ přikývl jsem zdvořile.

„Jazzi, máme tu jednoho z tvých Mistrů,“ řekl mi táta, otočil jsem se a uviděl Tylera, který byl člověk. Ruku měl v sádře a kulhal na pravou nohu.

„Tylere, řekni mi, že jsi to neudělal,“ řekl jsem.

„Udělal,“ přikývl, plácl jsem se do čela. Ten kluk je prostě strašně tvrdohlavý, neuposlechne nepřímý zákaz.

„Dozvěděl ses aspoň něco?“ zeptal jsem se ho.

„Docela dost věcí,“ odpověděl mi místo něj Aro, kývl jsem na něj, ať pokračuje: „Vyvrženci se sdružují v Rumunsku, jsou mezi nimi totiž i Stefan a Vladimir. Zjistil, že se bojí ohně, ale v ohnivých soubojích jsou neuvěřitelně silní. Jejich schopnosti se neznásobují jako u Dětí Smrti, ale naopak snižují. Nemohou pozřít zvířecí krev a krev poloupírů jim dodává sílu, takže se pokouší lovit jen je.“

„Musíme je zničit,“ řekl jsem.

„Máš už nějaký plán?“ zeptal se mě táta, zavrtěl jsem hlavou.

„Já bych měl,“ řekl Caius.

„Tak povídej,“ pobídl ho Marcus.

„Když jsi říkal, že je musíme zničit, napadlo mě, že bychom na ně zaútočili,“ řekl, „utvořili bychom několik skupin, které by systematicky útočili, a tím je oslabovali.“

„To je dobrý nápad,“ přikývl Lucas.

„Použijeme Děti, garda by na to nestačila,“ řekl mamka a luskla prsty, Děti Smrti se před námi objevily.

„Já ještě zavolám Armádu,“ přikývl jsem, „ale ne všechny.“

„Podle mě stačí pouze Strážci až Učedníci,“ řekl Lucas.

„Mistry bych dal jako vůdce skupin,“ dodal jsem a zavolal dané skupiny. Vysvětlili jsme jim náš plán, všichni souhlasili, domluvili jsme se, že vyrazíme zítra ráno.

„Nejradši bych se vrátil zpátky na ostrov,“ povzdechl jsem si, když jsme byli s Alicí sami v pokoji. Lehl jsem si na postel a přitiskl k sobě Alici. Lehla si na mou hruď a rukou zabloudila pod mé tričko. Začala mě hladit po břišních svalech, zavřel jsem oči, bylo to tak příjemné. Já sám jsem měl také ruku pod jejím tílkem a hladil ji po boku.

Po chvilce se nadzvedla na loktu a začala mi vyhrnovat tričko. Opřel jsem se o lokty a ona mi ho přetáhla přes hlavu. Shodil jsem ho ze svých rukou a pomalu začal vyhrnovat její tílko. Sundal jsem jí ho a ona se položila na záda, lehl jsem si na bok a opřel se o loket.

Položila mi ruku na zátylek a přitáhla si mě k sobě. Naše rty se setkaly a splynuly v jeden dlouhý polibek. Pomalu jsem jí rukou jel po bříšku až k pásku na jejích kalhotách. Chvilku jsem si s ním hrál, pak jsem ho rozepnul.

Hladila mě na nahé hrudi, jako by si snažila zapamatovat každý detail mého těla.

Sundal jsem jí kalhoty a přitiskl ji ještě více k sobě. Zabloudila rukama k mým kalhotám, rozepnula je a sundala mi je. Trochu jsem se od ní odtáhl a políbil ji na krk. Zaklonila hlavu slastí, kterou jsem z ní cítil, a já měl tak ještě lepší přístup k ní. Postupoval jsem k jejímu dekoltu, jen odevzdaně ležela a hladila mě po vlasech.

Zabloudil jsem rukama k zapínání její podprsenky a rozepnul ho. Odhodil jsem ji a začal se věnovat jejím prsům. Zavzdychala tiše a přitáhla si můj obličej ke svému. Políbil jsem ji a sundal jí její kalhoty. Mé spodní prádlo také zmizelo, překulil jsem se na ni a vnořil se ještě více do polibku.

Opatrně jsem do ní pronikl, zasténala mi do úst, musel jsem se pousmát. Začal jsem se v ní pohybovat, přemístila své ruce z mých vlasů na má záda, kde mě začala hladit. Líbal jsem ji všude, kam jsem jen dosáhl. Prohýbala se pode mnou jako luk, cítil jsem z ní obrovskou lásku a něhu, kterou mi dávala znát každým dotekem a pohledem.

Alice vykřikla slastí, utlumil jsem její výkřik polibkem. To zvíře ve mně vrnělo slastí, když jsem uslyšel, jak zašeptala mé jméno v té euforii. Ve mně také všechno vybuchlo, odtáhl jsem se trochu od ní a zrychleně dýchal.

Lehnul jsem si vedle ní, znovu si položila hlavu na mou hruď. Cítil jsem z ní únavu, která ji během chvilky přemohla.

*****

Ráno jsem za úsvitu tiše vstal a oblékl se. Alice ještě spala, byla tak roztomilá. Pohladil jsem ji po tváři a naposledy jemně políbil na její rty. Neprobudila se, takže jsem tiše opustil pokoj.

„Jsi připravený?“ zeptal se mě Lucas.

„Jo,“ přikývl jsem, „ale nechce se mi tu nechávat Alici.“

„Mě Lily také ne,“ souhlasil, „ale musím říct, že to rozloučení stálo za to.“

Zasmál jsem se a vydali jsme se do sálu, kde byl sraz. Rozdělili jsme se do skupin a vyrazili do Rumunska. Neměl jsem ve skupině nikoho ze svých Mistrů, ale nevadilo mi to. Měl jsem tady také přátele, kterým jsem věřil a byl jsem za ně schopný obětovat život.

Během několika hodin jsme dorazili na místo, dal jsem znamení a začali jsme likvidovat první skupinu. Proti mně neměli šanci, v ohnivém souboji nikdo z mé skupiny nezemřel.

*****

Už je to měsíc, co likvidujeme Vyvržence, a jde nám to výborně. Hodně jsme je oslabili, nikdo zatím nezemřel, ale bál jsem se, že se to jednou stane. Neměl jsem tu své strážce, takže jsem byl odkázaný sám na sebe, což mi ani nevadilo.

„Jaspere, musíme zmizet,“ zařval Martin a utíkal, uviděl jsem armádu Vyvrženců.

„Běžte, já je zdržím,“ nařídil jsem jim, nechtěli mě tu nechat, ale proti mému rozkazu se nedalo postavit.

Zůstal jsem sám na mýtině, armáda se přibližovala s pomstychtivým výrazem. Poznal jsem několik tváří, které jsem viděl při útoku na mé svatbě.

Vytvořil jsem mezi námi ohnivou zeď, která je měla trochu zdržet.

„Princi, nás tohle možná zpomalí, ale nezastaví,“ uslyšel jsem Stefana. Otočil jsem se na něj a zalapal po dechu. Držel u sebe Alici, která na mě koukala se strachem a lítostí, kterou jsem nechápal.

Vzedmula se ve mně taková vlna zuřivosti, ohnivá bariéra se stáhla a mně začaly hořet ruce. Stefan ke mně přešel i s Alicí, pokynul mi, abych na něj zaútočil. Nemusel mi to říkat dvakrát, odhodil Alici pryč a postavil se mi.

Bojovali jsme dlouho, ale nebyl to ohnivý souboj, bojovali jsme jako normální upíři. Zachytil mou pěst a zasmál se: „Nemá to cenu, Princi.“

„Zničím tě zase jako na mé svatbě,“ zavrčel jsem na něj.

„Když mi připomínáš svatbu, měl jsi se svou ženou svatební noc, nebo jsem byl její první?“ zeptal se mě, zarazil jsem se a podíval na Alici. Teď jsem pochopil tu lítost, něco se ve mně zlomilo. Neměl jsem důvod bojovat, plameny mi zhasly a kolena podlomila.

„Správná volba, Princi,“ zasmál se Stefan a pokynul dvěma svým poskokům, aby mě zadrželi.

Nepral jsem se s nimi, nechal jsem, aby si se mnou dělali, co chtěli. Odvedli mě do svého hradu a zavřeli do kobky. Sesunul jsem se podél zdi dolů na zem, z očí mi tekly slzy. Nedokázal jsem pochopit, proč to udělala. To jsem pro ni nic neznamenal?

„Teď budeš tady se svým manžílkem,“ uslyšel jsem něčí hlas a vrznutí dveří.

„Jazzi,“ zašeptala, nevnímal jsem ji. Nechtěl jsem s ní mluvit, ta rána, kterou mi udělala, se její přítomností ještě zvětšovala. Ucítil jsem její ruku na svém rameni, trhnul jsem sebou a tím ji ze sebe sundal.

„Jazzi, prosím tě nech mě to vysvětlit,“ prosila mě, přitáhl jsem si kolena k sobě a položil na ně hlavu. Nechtěl jsem, aby viděla, jak mě to dostalo.

Snažila se připoutat mou pozornost, ale já ji ignoroval. Pak už jsem jen slyšel, jak vzlyká. Její bolest prohlubovala mou ránu, ale její láska, kterou jsem z ní cítil, ještě více.

Ani nevím, jak dlouho jsem tam seděl, než přišel jeden Vyvrženec s jídlem pro Alici.

„Je mi zima,“ řekla mu Alice, Vyvrženec si jen odfrkl a přinesl hromadu dříví.

„Rozdělej si oheň, nebo ti může pomoc tvůj manžílek, který s tebou nekomunikuje,“ zasmál se a zabouchl dveře. Alice si vzala trochu dřeva a začala ho o sebe třít, bylo na ní vidět, že s tím má zkušenosti.

Během chvilky už v naší kobce hořel oheň, který trochu zmírňoval mou bolest. Díval jsem se do ohně, který plápolal podle toho, jak jsem chtěl já.

„Pán tě chce vidět,“ přišel si pro Alici Vyvrženec, odvedl si ji a já osaměl.  Po chvilce však Alice přišla celá utrápená, ten Vyvrženec se smál.

„To tady zkameníš,“ zasmál se mi, přimhouřil jsem oči a z ohně vyletěla ohnivá koule, která mu skončila v obličeji. Něco zavrčel a zabouchl dveře.

„Proč jsi to udělala?“ zašeptal jsem.

Autor: looca (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Princ Smrti - Pátý vládce 10. kapitola: