Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Princ Smrti - Pátý vládce 11. kapitola

28.12.2012 (07:00) • looca • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1179×

XI. Zajetí

„Řekli, že tě nechají naživu,“ odpověděla mi šeptem.

„To jsi tak naivní, když si myslíš, že by mě nenechali naživu, když jsem jeden z nejmocnějších upírů na světě,“ řekl jsem.

„To stejně nepochopíš,“ zašeptala.

„Máš pravdu, nepochopím to,“ vybouchl jsem, „myslel jsem, že se milujeme, ale jak to vypadá, tak asi ne, když jsi tohle udělala.“

„Jak tohle můžeš říct?“ zeptala se mě ublíženě, uvědomil jsem si, že jsme oba stáli a dívali se na sebe. Opět jsem se sesunul podél zdi dolů.

„Nech mě to aspoň zkusit vysvětlit,“ prosila mě, zavrtěl jsem hlavou. Cítil jsem, jak se mě chtěla dotknout, oheň, který jsme tu měli, se zatočil a část vytvořila kolem mě ochranou kopuli. Přitáhl jsem si nohy k sobě a položil si čelo na ně.

„Jazzi, potřebuju ti něco říct, ale netýká se to nás dvou,“ řekla mi po chvilce, oheň, který mě chránil, se vrátil zpátky do ohniště a já položil bradu na kolena.

„Mají Lily, zavolali si mě kvůli tomu, chtějí ti ještě víc ublížit,“ pokračovala, ztuhl jsem, tak oni mají mou sestřičku?

Vtom se otevřely dveře a Vyvrženec k nám doslova hodil Lily, chytil jsem ji. Zaúpěla bolestí, když jsem ji postavil na zem, a kolena se jí podlomila.

„Co je ti?“ zeptal jsem se jí.

„Mám něco s kotníkem,“ odpověděla mi, posadil jsem ji a vzal její nohu do rukou. Zul jsem jí botu a podíval se na její kotník. Měla ho úplně nakřivo a modrý.

„Máš to zlomené,“ řekl jsem jí, „musím ti to narovnat.“

Přikývla a zatnula zuby. Opatrně jsem jí srovnal kotník, vytryskly jí slzy bolesti. Poslal jsem na ni emoce klidu, trochu se uvolnila.

„Musíme to nějak zafixovat,“ zašeptal jsem, Alice mi podala několik tenkých kusů dříví. Byly pevné, takže to šlo. Sundal jsem si košili a roztrhl ji na několik pruhů. Zpevnil jsem jí nohu a posadil se zpátky na své místo.

„Jazzi, mohl bys prosím tě trochu přidat ohně, je mi zima,“ zeptala se mě Lil, přikývl jsem a plameny se zvětšily.

„Díky, bráško,“ zašeptala a opřela se o zeď. Během chvíle už obě oddechovaly, ten spánek jsem jim záviděl. Byl jsem vyčerpaný, od návratu z ostrova jsem nebyl na lovu, a to bylo už před měsícem. Natáhl jsem ruku k ohni, část plamenů se oddělila a vsákla se mi do ruky. Přidalo mi to trochu energie, povzdechl jsem si, ale pořád to nestačilo k tomu, abych zahnal ty plameny v krku.

Celou noc jsem seděl na místě a občas přiložil do ohně, aby nevyhasl.

Ráno náš dozorce přinesl holkám snídani a mně láhev krve. Otevřel jsem ji a přičichl si, byla to srna. Alice i Lily se probudily a ihned se podívaly za zdrojem vůně. V jejich očích jsem viděl žízeň, kterou se snažily potlačit.

„Rozdělte si to,“ podal jsem jim láhev.

„Jazzi, ty to potřebuješ více než my,“ namítla Lily, jen jsem nad tím mávl rukou a opřel se o zeď.

„Kdy jsi naposledy byl na lovu?“ zeptala se mě Lil.

„Naposledy na ostrově těsně před odjezdem,“ odpověděl jsem jí.

„Vždyť to je už měsíc,“ namítla.

„Vydržím to,“ řekl jsem.

„Jak dlouho jsi vydržel nejvíc?“ zajímala se.

„Rok,“ pousmál jsem se, „ale to jsem pak byl úplně šílený žízní a vypil jsem skoro celou smečku lvů.“

„Bude ti to vadit,“ odmlouvala pořád.

„Lily, mám dobré sebeovládání, dokážu se ve vaší přítomnosti ovládnout,“ řekl jsem jí.

„Ty nemáš dobré sebeovládání, ty ho máš přímo skvělé,“ pousmála se na mě sestřička.

„Tak už to vypijte a nedrážděte mě s tím,“ pobídl jsem je, ač nerady, poslechly mě. Hodily láhev do ohně a já si oddechl, že už konečně necítím tu lákavou vůni.

„Je ti líp, když už to necítíš?“ zeptala se mě Lily, přikývl jsem.

„Jak dlouho to vydržíš bez krve v naší přítomnosti?“

„Nevím, když mám žízeň, slábnu jako každý upír, ale když tu je oheň, dokážu to prodloužit, co nejdéle to půjde,“ odpověděl jsem jí.

Po chvilce se zkoušela postavit, Alice jí chtěla pomoc, ale já se zvedl a postavil ji. Rozhlížel jsem se po cele a uviděl ještě jedny dveře, otevřel jsem je a uviděl něco, co mělo asi být záchod.

„Tak teď ti snad poprvé závidím, že jsi upír, bráško,“ řekla mi Lily, zasmál jsem se a nechal ji v té nechutně smradlavé místnůstce.

Nevím proč, ale když tu byla Lily, ta rána jako by se zahojila, nebo aspoň jsem ji tolik necítil.

*****

Uplynul jeden dlouhý měsíc, co jsme tu byli zavření. Nevím, co se dělo venku, ale měl jsem strach, že se něco chystá. S Alicí jsme na sebe vůbec nepromluvili, Lily se to zdálo hodně divné, ale nenutila nás nic jí vysvětlovat, cítila, že se stalo něco velkého, a nechtěla se mezi nás míchat. Celé dva týdny, když holky spaly, mi nosili krev a jim jídlo, ale každý den toho jídla ubývalo. Schovával jsem některé věci na horší chvíle, které asi už brzy nastanou. Krev jsem také schovával pro případ nejvyšší nouze, sám jsem se ani jednou nenapil. Čerpal jsem zatím energii z ohně, což mi vyhovovalo, ale žízeň se mi nicméně pořád zvětšovala.

„Dneska ještě nic nepřinesli,“ řekla Lily, které už docela dost kručelo v břiše.

„Chtějí nás zabít hlady,“ zašeptala Alice.

„Tys něco viděla?“ zeptala se jí Lily, přikývla. Otočil jsem se a vyndal jeden kámen, kde jsem schovával věci. Vzal jsem několik věcí a vyndal je.

„Tady něco máte,“ podal jsem jim jídlo, sice toho nebylo moc, ale aspoň je to zasytí.

„Kdes to vzal?“ zeptala se mě Lily

„Schovával jsem nějaké zbytky pro případ nouze,“ vysvětlil jsem jí.

„Nenosili ti i krev?“ zeptala se mě Alice, přikývl jsem.

„Pil jsi za ten měsíc, co jsme tady?“ podívala se na mě Lily, zavrtěl jsem hlavou.

„Jaspere, koukej se aspoň trochu napít, vždyť to pro tebe musí být nesnesitelné,“ zuřila Lily, protočil jsem oči a opřel se o zeď.

„Není to nic, co bych nepřežil,“ pokrčil jsem ledabyle rameny.

„Nechápu, že jsi ještě takhle silný,“ zakroutila nade mnou hlavou, natáhl jsem ruku k ohni a trochu ho nasál do sebe. Na tváři se jí objevilo pochopení.

„Proč nás tady vlastně drží?“ zeptala se mě Lily.

„Chtějí vládnout našemu světu a vem si, že ty a já jsme potomci nejmocnějšího rodu,“ vysvětlil jsem jí, „když nás budou mít, drží Volturiovy pěkně v šachu a mohou je řídit.“

„Navíc, když přišli o nejlepšího bojovníka a tři čtvrtě armády,“ dodala trpce Lily.

„Armáda něco chystá, cítím to,“ řekl jsem po chvilce.

Najednou jsem uslyšel z chodby rachot a řev, postavil jsem a holky posunul za sebe. Natáhl jsem všechen oheň do sebe a čekal.

Dveře se začaly otevírat.

Autor: looca (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Princ Smrti - Pátý vládce 11. kapitola: