Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Princ Smrti - Nedotknutelní 3. kapitola

18.06.2013 (18:15) • looca • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 1288×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

III. Žádost

Po večeři jsme se odebrali do haly v patře, kde jsem měl pokoj. Seděl jsem v křesle s Alicí na klíně, Alice mi po chvilce usnula v náruči. Posunul jsem si ji trochu, aby ležela na mě trochu pohodlněji.

„Jak to tu vypadalo potom, co jsem…“ zeptal jsem se.

„Nebudu ti lhát, Jaspere, Alice byla na tom z nás nejhůř, málem potratila. Zprvu nechtěla vůbec vycházet z pokoje, pak se trochu sebrala, ale už to nebyla ona,“ odpověděl mi táta. „Myslím, že kdyby nebyla těhotná, šla by ihned za tebou.“

Povzdechnul jsem si a přitisknul spící Alici k sobě. Trochu pohnula hlavou, ale neprobrala se.

„Ani teď se z toho pořádně nedostala,“ pokračoval táta. „Leah říká, že se často budí s křikem.“

„A vy?“ ptal jsem se dál.

„Také jsme na tom nebyli nejlépe, mamka se zhroutila, ztratili jsme dalšího syna. Jistě víš, jaké to musí být, když ztratíš dítě,“ řekl mi táta.

„Půjdeme si lehnout,“ řekl jsem po chvíli ticha, táta přikývnul. Vstal jsem i s Alicí, odnesl jsem ji do ložnice a položil ji opatrně na postel. Políbil jsem ji na čelo a šel do svého pokoje. Musel jsem si tam vzít oblečení, osprchoval jsem se, vzal si volné kalhoty na spaní a šel do ložnice.

Alice sebou začínala šít, zpod víček se jí začaly hrnout slzy. Rychle jsem k ní přiběhnul, posadil jsem se na postel a snažil se ji probudit.

„Alice,“ zašeptal jsem a hladil ji po tváři.

„Ne!“ vykřikla a vystřelila do sedu. Z očí jí tekly slzy proudem, zrychleně oddechovala. Rozhlížela se kolem sebe a pak se zaostřila na mě.

„Jazzi,“ zašeptala, vzal jsem ji k sobě do náruče a přitisknul ji k sobě.

„Byl to jen sen, zlý sen,“ uklidňoval jsem ji, najednou se otevřely dveře. Pohlédnul jsem tam a uviděl Johnyho a Janie, jak tam stojí a dívají se na nás. Vešli do pokoje, dveře se samy zavřely. Přešli k nám a vylezli k nám na postel.

„S mámou a tátou?“ zeptal se mě Johny a díval se na nás.

„Samozřejmě, že tu můžete být s námi,“ usmál jsem se na něj. Alice se už trochu uklidnila, posunula se a lehla si na kraj postele. Ležela na boku směrem k nám, také jsem si lehnul na bok. Děti si mezi nás lehly, Johny se opíral zády o mě a Janie zase o Alici. Během chvilky děti usnuly, Alice nemohla usnout. Cítil jsem z ní strach, sundal jsem opatrně ze své ruky ruku Janie a položil ji Alici na tvář. Podívala se na mě a já zašeptal: „Spi, nikam už nepůjdu.“

„Já to nedokážu,“ zašeptala a sklopila hlavu.

„Mám pořád noční můry,“ dodala po chvilce, pohladil jsem ji po tváři a uspal ji pomocí svého daru. Já sám pak usnul také během chvíle.

*****

Probral jsem se za světla, otevřel jsem oči a uviděl Alici, jak se na mě dívá a hladí Janie a Johnyho, kteří ještě spali mezi námi.

„Jak dlouho jsi už vzhůru?“ zeptal jsem se jí tiše.

„Před chvilkou jsem se probrala,“ odpověděla mi.

„Pak už ses neprobudila?“ ptal jsem se jí dál, zavrtěla hlavou. Johny sebou začal šít a pak se probudil, Janie se probudila hned po něm.

„Půjdeme do haly?“ zeptal jsem se dětí. „Budou tam dárky.“

Děti hned vstaly a rozeběhly se do haly. Alice také vstala a šla do haly. Rychle jsem zašel do svého pokoje a vzal krabičku s prstýnkem.

„Jazzi, jdeš?“ přišla za mnou Alice.

„Jdu,“ přikývnul jsem, schoval jsem krabičku do ruky a vyšel do haly. Děti už stály u stromečku a koukaly, který dárek je jejich. Během okamžiku přišli i mí rodiče a Lily s Lucasem a Alexem.

„Tak jdeme rozbalovat,“ řekl jsem, přešel jsem ke stromku a chytil Johnyho za ručičku.

„Dej to mamince,“ pošeptal jsem mu, podíval se na krabičku a usmál se. Přešel k Alici a podal jí krabičku: „Mami, na.“

Alice si od něj vzala krabičku a otevřela ji. Zmateně se na mě podívala, protože viděla, jak jsem dal krabičku Johnymu. Pak si všimla, že tam je ještě složený lístek, který jsem tam dal už včera. Rozložila ho a přečetla si ho. Zvednul jsem se a kleknul si před Alici: „Kdysi jsem tě ani nepožádal o ruku, brali jsme se z povinnosti, a přesto jsme se do sebe zamilovali. Jenže jsem zemřel, náš sňatek už není, proto se tě ptám, Alice, staneš se znovu mou ženou?“

Alice se na mě vykuleně dívala, ale pak se probrala z šoku a zašeptala: „Ano.“

Usmál jsem se, zvednul se, vzal její obličej do dlaní a políbil ji. Okolo nás se ozval potlesk.

Odtáhnul jsem se od Alice, vzal prstýnek z krabičky a nandal jí ho.

„Je krásný,“ řekla mi Alice s úsměvem.

„To řekni Johnymu, ten ho vybral,“ pohladil jsem Johnyho po vláskách.

„Jsi šikulka, broučku,“ pohladila ho také, pustil jsem Alici a přešel ke stromku.

„Podívej, Janie, to je pro tebe,“ podal jsem jí velký balíček. Usmála se, odnesla ho k Sethovi a přišla zase ke mně, cítil jsem z ní, že chce rozdávat dárky.

„Dej to tedy babičce,“ podal jsem jí malý úzký balíček. Johny ke mně přišel, že chce také rozdávat. Podal jsem mu další dárek a poslal ho k Lily. Postupně jsem podával dárky dětem, které je nosily daným osobám. Našel se tam i jeden dárek pro mě, což jsem se hodně divil.

Zvednul jsem poslední dárek a uviděl obálku s mým jménem. Písmo na obálce jsem poznal, bylo to Damienovo písmo. Trochu jsem se zamračil a zvednul obálku.

„Co se děje?“ zeptala se mě mamka.

„Nic,“ odpověděl jsem jí a založil obálku do kapsy, abych si ji mohl později přečíst o samotě. Zvednul jsem se a posadil k Alici, která s něhou v očích pozorovala naše děti, které společně s vlčaty rozbalovaly dárky.

Až teď jsem si uvědomil, jak se změnila. Dřív nebyla tak vážná, zodpovědná, ale nyní je. To z ní udělalo mateřství, nyní byla matkou. A také ji změnila určitě má smrt, když jsem ji viděl na tom hřbitově, v jejích očích nebyly ty jiskřičky, které jsem na ní tolik miloval.

Mamka s tátou se najednou zvedli, mlčky jsem se na ně podíval a táta mi řekl: „Musíme ještě do Volterry.“

Přikývnul jsem, táta vzal mamku za ruku a společně se přenesli pryč.

„Půjdu se převléknout,“ řekla Alice, zvedla se a odešla do ložnice. Lily s Alexem také odešli, protože Alex potřeboval přebalit.

„Lucasi, jak to bylo s mým místem pátého vládce?“ zeptal jsem se ho tiše. Leah a Seth se na mě podívali, ale nic neříkali.

„Prozatím jsem se stal pátým vládcem já, ale mělo se čekat, až Johny vyroste, protože je to tvůj syn, takže mu náleží tvé místo,“ odpověděl mi. Podíval jsem se na svého syna, který si hrál s Leah. Přikývnul jsem a odešel do svého pokoje, abych si mohl v klidu přečíst dopis od Damiena.

Posadil jsem se do křesla a otevřel obálku.

Bráško,

Doufám, že jsi v pořádku dorazil mezi živé a máš se tam dobře se svou milovanou i dětmi. Ale to není důvod, proč ti píšu. Jsou některé věci, které jsem ti nestačil říct, proto ti píšu.

Když ses vrátil, vytvořil se nový průchod zpět mezi živé, což znamená, že jistě budou přibývat ti nový Vyvrženci. Ale mohou vznikat i staří, protože ten starý průchod se nezavřel. Měl se zavřít společně s tvou smrtí, ale něco to asi blokuje.

Nicméně nové Vyvržence budeš moci lépe porazit, stačí je probodnout Diamantiovou dýkou, ale pozor musí to být přímo do srdce nebo do hlavy. Také je můžeš zabít utrhnutím hlavy nebo vytrhnutím srdce. Můžeš je porazit i starou cestou pomocí ohnivého souboje, ale myslím, že to je ztráta času, když to jde mnohem efektivněji.

A jak jsem říkal o tvé krvi, že umí léčit Vyvržencovo kousnutí, může léčit cokoliv. Stačí dát napít dotyčnému tvé krve a ihned se uzdraví.

Ale, bráško, dávej si pozor, aby se Alice omylem nenapila tvé krve, protože už pak nebude moci přestat, zabila by tě a sama by se stala Nedotknutelnou. Vytvořilo by se mezi vámi pouto pravé lásky a celá Princova Armáda by se také přeměnila na Nedotknutelné.

Pokud to budete chtít, Alice musí vypít všechnu krev, co máš v těle.

Doufám, že se ti tyto informace budou hodit.

Damien

Nemohl jsem uvěřit tomu, co mi Damien napsal. Takže nyní budou existovat dva druhy Vyvrženců? No, doufám, že to neznamená, že se vrátí ti, co jsme už zabili.

Najednou někdo zaklepal na dveře, vyzval jsem dotyčného, ať vstoupí, ve dveřích se objevila Alice.

„Co se děje?“ zeptala se mě. „Tváříš se ustaraně.“

„Nic, co by tě muselo stresovat,“ odpověděl jsem jí a založil dopis pod kresbu. Alice se zamračila a zavřela dveře.

„Tohle ti nevěřím,“ řekla mi a přešla ke mně.

„Co bylo v tom dopise?“ ptala se dál.

„Že každé rozhodnutí má své následky,“ řekl jsem, Alice se zamračila ještě víc a posadila se na stůl: „Tak povídej.“

„Když jsem se rozhodnul vrátit se, vytvořil můj návrat průchod, kterým mohou ostatní z druhé strany sem,“ vysvětlil jsem jí. „Vzniknul nový druh Vyvrženců. Jsou nyní dva druhy, jeden nebezpečnější než druhý.“

„V čem se liší od těch, co známe?“ zajímala se.

„Nemají své upíří dary, ale zase mohou všichni ovládat mysl lidí a jejich kousnutí dokáže zabít upíra,“ řekl jsem, Alice se na mě dívala s pootevřenými ústy a nevěděla, co mi na to říct.

„Neměl jsem ti to říkat,“ zvednul jsem se, okamžitě mě chytila za ruku a řekla mi: „Ne, udělal jsi dobře, že jsi mi to řekl. Nechci, aby mezi námi bylo nějaké tajemství.“

„Co jsi vlastně chtěla, než jsme se začali bavit o tom dopise?“ změnil jsem téma.

„Jdu s dětmi za rodiči a ostatními, tak jsem se chtěla zeptat, jestli půjdeš s námi,“ řekla mi.

„Půjdu,“ přikývnul jsem. „Jen se převléknu.“

Alice přikývla, rychle jsem na sebe hodil trochu slušnější oblečení. Vyšli jsme do haly, kde už Janie a Johny čekali s vlčaty. Vzal jsem Janie do náruče, Alice vzala Johnyho, chytila mě za ruku a přenesla nás.

Objevili jsme se před nějakým domem, ale něco bylo špatně. Uviděl jsem Vyvržence, jak pije z Nessie.

Autor: looca (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Princ Smrti - Nedotknutelní 3. kapitola: