Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Princ Smrti - Fantom 9. kapitola

Alice and Jasper by Lareth


Princ Smrti - Fantom 9. kapitola

„Jaspere,“ zašeptala Alice, „myslela jsem, že jsi…“

„Nejsem,“ usmál jsem se na ni.

„Ale jak to, viděla jsem tvůj hrob?“ zeptala se mě.

IX. Návrat do rodiny 

Jasper

Kývnul jsem na Spektru a společně jsme se přenesli o kousek dál, sundali jsme si masky a pláště. Převlékli jsme se do připraveného oblečení a masky připnuli k opasku, kde se zneviditelněly, což byla veliká výhoda.

Přenesli jsme se na mýtinu a dělali zmatené. Všechny pohledy se stočily na nás, Alice s Lily si zakryly šokovaně ústa. Pak se rozběhly k nám, vběhly nám přímo do náruče.

„Jaspere,“ zašeptala Alice, „myslela jsem, že jsi…“

„Nejsem,“ usmál jsem se na ni.

„Ale jak to, viděla jsem tvůj hrob?“ zeptala se mě.

„Nevím,“ pokrčil jsem rameny, „poslední, co si pamatuji, že jsem viděl Fantoma.“

„To je jedno, hlavně, že jsi zase zpátky,“ přitiskla se ke mně a já ji pevně objal.

Takže nám to prošlo, prozatím, řekl mi Lucas v myšlenkách, jemně jsem přikývl.

„Půjdeme domů,“ řekla matka a mávla rukou. Přenesla nás do Sídla Rodu Smrti, kde jsem byl naposledy bezmála před sto lety. Bylo to zvláštní, ale toto sídlo bylo zrekonstruováno a zmodernizováno podle dnešní doby.

„Kde to jsme?“ zeptala se mě Alice.

„V Sídle Rodu Smrti,“ odpověděl jsem jí, „tady jsem hodně dlouho nebyl.“

„Tak dobře, jdeme se znovu ubytovat,“ řekla nám matka.

„Mám pořád svůj pokoj?“ zeptala se Lily, matka jen přikývla a odešla i s otcem.

 

Alice

Jasper mě zavedl do patra, které měl jen pro sebe, sice bylo menší, ale nevadilo nám to. Měl menší podkrovní pokoj s balkonem s výhledem do krásných zahrad.

„Tak ten pokoj ti budu trochu závidět,“ řekla jsem mu, když mi ho ukázal, tiše se zasmál a políbil mě do vlasů. Bylo to krásné zase ho mít u sebe, když jsem si myslela, že jsem ho ztratila navždy.

„Ukážu ti tvůj pokoj,“ řekl mi a odvedl do vedlejšího pokoje. Byl také nádherný, ale na Jasperův prostě neměl. V jeho pokoji byl vidět jeho styl, jeho srdce, jako by si ho dělal sám.

„Ten pokoj sis navrhoval sám?“ zeptala jsem se ho, přikývl.

„Občas jsem něco navrhnul,“ vysvětlil mi, „ale tvářil jsem se, že to můj návrh není, takže se to rodiče nedovtípili.“

„Ty jsi strašně skromný,“ zakroutila jsem nad ním hlavou.

„Nejsem rád středem společnosti a to víš,“ řekl mi.

*****

Uběhnul týden od našeho „návratu“ a všechno se vracelo do normálu, stále jsme žili v Sídle Rodu Smrti i s Cullenovými, ke kterým se přidala i Bella.

Jane, Jasperova matka, se ujala vlády v našem světě, jak tomu mělo být už dávno, ale nijak moc nebyla zaneprázdněná, protože rozdělila moc mezi své nejbližší, kteří jí byli neskutečně oddáni.

Jasper se ani moc nezměnil, pořád byl stejný, ale teď mu Jane dala jeho náhrdelník, který nám dal Fantom, když mě zajal. Nic neřekl, ale já cítila, že je něco špatně.

 

Jasper

Seděl jsem ve svém pokoji v křesle a hrál si s náhrdelníkem, který mi matka dala. Tohle znamenalo, že se jednou stanu Pánem Smrti, což jsem nechtěl, nerad jsem rozkazoval lidem. Tohle dokázal Fantom, který byl mým opakem.

„Jazzi, děje se něco?“ přišla ke mně Alice a posadila se na stůl.

„Jen přemýšlím,“ odpověděl jsem jí a hodil tu kopii na stůl.

„Jsi jiný,“ zašeptala, „od té doby, co ti Jane dala ten náhrdelník, jsi tu zavřený.“

„Přemýšlel jsem nad svým osudem,“ řekl jsem tiše, „nikdy jsem se nechtěl stát Princem Smrti a teď jím jsem a mám se stát jednou Pánem Smrti.“

„Jenže musíš,“ přikývla chápavě.

„Sama moc dobře víš, že nejsem dobrý vůdce, a Lizz také nebude, je stejná jako já v tomhle ohledu,“ dodal jsem.

„Co chceš dělat?“ zeptala se mě.

„Přemýšlel jsem nad tím, že se vzdám svého práva zdědit titul Pána Smrti ve prospěch Lily,“ odpověděl jsem jí, „tím pádem by mohla mít i dítě, které by bylo jejím následníkem. Lily byla vždy dobrá vůdkyně, Lucas se sice držel v povzdálí, ale vždy jí se vším pomáhal.“

„Mluvil jsi už s ním o tom?“

„Ano, říkal, že je ochotný to pro Lily udělat, navíc já také mám pár lidí na starost,“ řekl jsem jí, „vem si Leah a Setha, kteří jsou moji strážci a starají se o mě až moc. Budu jim to muset asi trochu zatrhnout.“

Alice se zasmála, seskočila ze stolu a posadila se ke mně na klín. Za ten týden, co jsme byli znovu spolu, jsem z ní občas cítil výčitky. Nad tím jsem se musel vždy pousmát, pěkně jsem té mojí chudince zamotal hlavu.

 

Alice

Jasper mě po chvilce pustil ze své náruče, kde mi bylo tak dobře, a šel za Lucasem, se kterým trávil velkou část zbylého času, který netrávil se mnou nebo Lizz.

„Alice, můžeš jít na chvilku dolů?“ přišla za mnou Lily, přikývla jsem a společně jsme sešly do haly, kde byli už všichni kromě Jaspera a Lucase.

„Co se děje?“ zeptala jsem se zmateně, když jsem viděla obě naše rodiny.

„Chtěli bychom se někam přestěhovat a teď řešíme, kam to bude,“ odpověděl mi John, Jasperův otec.

„A co třeba Londýn?“ zeptal Edward, „slyšel jsem, že tam je velmi dobrá střední škola.“

„Kterou myslíš?“ zeptala jsem se.

„Taneční a uměleckou,“ odpověděl mi, „můžeme se tam chovat skoro normálně, navíc nás některé umění baví, takže by to neměl být problém.“

„Edwarde, to je výborný nápad,“ přikývla Jane.

„Pardon, že jdeme pozdě,“ uslyšela jsem Lucase a Jaspera, kteří promluvili úplně na stejno. Někdy mi vážně připomínali dvojčata, nejen tímhle, ale chovali se někdy úplně stejně.

„Jenže Fantom má blízko své sídlo,“ řekla Lily.

„Jak to víš?“ zeptal se John.

„Spektra mě přece zajal, byla jsem tam skoro měsíc,“ odpověděla mu.

 

Jasper

Stejně naše Sídlo nemohou odhalit, zasmál jsem se v myšlenkách.

Jediné štěstí, řekla mi Leah.

„Ale kdyby chtěl zaútočit, dávno by to udělal,“ řekla matka, „vem si, že mi vrátil náhrdelník, i když si ho mohl nechat, a také nám vrátili zpátky Lucase a Jaspera.“

„Tak dobře, půjdeme do Londýna,“ rozhodnul Carlisle, „seženeme si tam dům a bude to jako dříve.“

„Nemusíte si shánět dům, já jeden mám v Londýně,“ řekl jsem.

„Od kdy?“ zeptal se otec.

„Odjakživa, můj předchůdce ho postavil, je zrekonstruovaný, takže se do něj můžeme nastěhovat okamžitě,“ odpověděl jsem mu.

„Jak je velký?“ ptal se dál.

„Asi jako hlavní křídlo,“ pokrčil jsem rameny, „vejdeme se tam všichni a ještě nějaké místo zbude.“

„A rodiny budeme jak?“ zeptala se Rosalie.

„No, já zatím do školy chodit nechci,“ řekl Edward a Bella přikývla.

„Chtěli bychom si někam vyjet,“ dodala Bella.

„Dobře,“ přikývl Carlisle.

„Já bych navrhovala, aby Rosalie šla k Whitlockovým, protože zde jsou všichni blonďatí, a Lucas k nám,“ navrhla Esme.

„A co vlčata?“ zeptal jsem se a podíval se na své strážce.

„S námi si nedělej starost, chceme jet na nějaký čas do La Push,“ odpověděla mi Leah, přikývl jsem.

 

Alice

„A kdy se přestěhujeme?“ zeptala se Lily.

„Já bych šel klidně ještě dnes,“ promnul si ruce Emmett.

„Jaspere, přeneseš nás tedy?“ zeptal se Jaspera Carlisle, přikývl a mávnul rukou. Objevili jsme se před domem.

„Ten pokoj s balkonem je můj,“ zakřičel Emmett.

„Na to zapomeň,“ řekl Lucas, „ty dva pokoje jsou můj a Jasperův.“

„A to jako proč?“ povytáhnul Emmett obočí.

„Už tam máme zařízené pokoje,“ usmáli se oba najednou.

„Už chápeš, proč jim někdy říkáme dvojčata?“ zeptala se mě Lily tiše, zasmála jsem se a přikývla.

„Dole jsou čtyři pokoje a nahoře osm pokojů,“ řekl Jasper a vydal se do svého pokoje, který asi bude mít zase jako studovnu. Šla jsem za ním, protože jsem nevěděla, kde budu mít pokoj já. Zavedl mě do pokoje vedle jeho, byl zařízený podobně jako v sídle.

„Zařídíme to tu, aby se ti tady líbilo,“ políbil mě do vlasů.

„Můžu zatím bydlet u tebe?“ zeptala jsem se ho s úsměvem. Povytáhnul obočí a chytil mě za bradu. Přitáhnul si můj obličej k sobě a zašeptal: „Uvidíme.“

Políbil mě a já se cítila jako v ráji. Pozvedl mi jednu ruku a já ho objala kolem ramen, protože výše jsem nedosáhla. Sklonil se ještě více a ponořil se hlouběji do polibku.

Náhle jsem dostala vizi, jak k nám Emmett vtrhne. Jasper ho nejspíše také ucítil a odtáhnul se ode mě. V tu chvíli k nám vtrhnul Emmett: „A mám vás!“

Zarazil se na prahu, když uviděl Jaspera na druhé straně místnosti, jak se dívá z okna do zahrady, a mě sedící na stole a prohlížející si pořádně vzor na něm.

„Potřebuješ něco, Emmette?“ otočil se na něj Jasper.

 


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Princ Smrti - Fantom 9. kapitola:

 1
1. Leník
03.12.2012 [9:11]

super, snad se Alice jednou dozví pravdu o Fantomovi. těším se na pokračování Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!