Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Princ na bílém koni?! Omyl! Upír s volvem - 2. kapitola - část Belly

29.07.2009 (12:30) • Myfate • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 4326×

2. kapitola – 1. část (Bella)

Zřejmě přišel náš nový spolužák. Přestala jsem si sice čmárat, ale nevzhlédla jsem. Musela jsem se smát, i když jsem se snažila, aby to na mně nebylo poznat. Opravdu mě bavily jejich reakce. Chtěla jsem se na něho také podívat, ale raději jsem to zavrhla. Stejně jediné volné místo je vedle mě, takže budu mít dost času a příležitostí si s ním popovídat, protože na každé hodině sedím sama.

Slyšela jsem, jak přešel přes třídu a usadil se vedle mě. „Ahoj“ pozdravil mě nejkrásnější hlas, jaký jsem kdy slyšela. „Ahoj“ hlesla jsem v odpověď. Nyní už jsem vzhlédla. Potřebovala jsem vědět, jak vypadá majitel tak krásného hlasu. To, co jsem uviděla, mi vyrazilo dech. Nemohla jsem od něho odtrhnout oči. Měl rozcuchané bronzové vlasy, naprosto symetrické rysy v obličeji, velmi světlou pleť a zlaté oči. Měla jsem pocit, že se v tom tekutém zlatě utopím. Nikdy jsem nic takového nezažila. Donutila jsem se sklonit hlavu a dívat se na zem. Celá jsem zčervenala. V tu chvíli zazvonilo. Byla jsem za to opravdu ráda. Chtěla jsem se od něho otočit, ale anděl – jinak jsem ho nazvat nemohla – sedící vedle mě opět promluvil. „Jmenuji se Edward Cullen.“ Edward. Krásné jméno. Hodí se k němu. Je stejně krásné jako on. Znovu jsem se na něho podívala a on se na mě usmál. Jestli jsem si do té doby udržela aspoň trochu zdravého rozumu, tak teď jsem měla v hlavně úplně vygumováno. Po chvilce jsem si uvědomila, že bych na něho měla přestat zírat. Vzpamatovala jsem se dost na to, abych mu byla schopná odpovědět „Bella Swanová.“

„Doufám, že ti nevadí, že jsem si sedl vedle tebe, ale jinde nebylo místo.“ Ach, proč? Nevidí, co se mnou dělá? Asi ne. „To je v pořádku. Počítala jsem s tím.“ odpověděla jsem mu. Tenhle hlas snad nemohl být ani můj. Tak dnešek bude ještě zajímavý.

Opravdu jsme spolu seděli na každé hodině. Občas se mě Edward na něco zeptal, tak jsem mu odpověděla. Snažila jsem se na něho nemyslet. Naprosto mě vyváděl z míry. Budu potřebovat hodně času na to, abych strávila a pochopila své reakce na něho. Na obědě jsem viděla jeho sourozence. Byli stejně krásní jako on, měli světlou pleť a stejně zlaté oči. Vypadali zvláštně, tak... nadpozemsky. Dalším překvapením byly jejich ladné a naprosto bezchybné pohyby. Ty dvě dívky vypadaly při chůzi jako když tančí. Už chápu, proč jsou tak populární a proč jsou námětem mnoha konverzací.

Když jsem se posadila ke svým spolužákům, tak se samozřejmě bavili o Cullenových. Nimrala jsem se v jídle a přitom poslouchala novinky. Prý jsou dva páry. Blondýnka s tím vysokým tmavovlasým tvoří jeden pár. Jmenují se Rosalie a Emmett. Druhý pár tvoří drobná dívka s tmavými rozcuchanými vlasy a blonďák – Alice a Jasper. Edward je sám. Samozřejmě rozebírali, jak to, že spolu mohou sourozenci i když nevlastní chodit. To bylo velmi neobvyklé na naše malé město. Potom se slečny začaly dohadovat, která by u Edwarda mohla uspět. Všechny ho chtěly. Sice jsem jim nic neřekla, ale rozhodně by bylo lepší, kdyby ho nechaly být. Pokud bude chtít, tak si sám vybere. Vždyť ani nevědí, jestli už někoho nemá. To, že je tu sám, nemusí nutně znamenat, že je volný. Také by mohl být na kluky.

Rozhodně mu to nezávidím. Sama si velmi dobře pamatuji, jak se chování kluků vůči mně změnilo, když jsem je začala odmítat. Dost se jich se mnou přestalo bavit a vysloužila jsem si také přezdívku ledová královna. Nevadilo mi to, protože jsem od nich měla aspoň klid. Ale raději nechci ani pomyslet na to, co čeká Edwarda, jestli začne odmítat zdejší dívky. Sice za to nemůže, ale přesto bych mu to asi měla říct.

„Bello?“ zavolal na mě někdo a vytrhl mě z přemýšlení. Byla to Jessica – největší drbna ale také jedna z nejhezčích dívek na škole, což se o mně říct nedá. Ona je vysoká, opálená blondýna se sportovní postavou a modrýma očima. Já jsem její přesný opak. Jsem menší, mám hnědé vlasy a oči a velmi světlou pleť. Myslela jsem si, že jsem nejsvětlejší, ale když jsou tu teď Cullenovi, už si nepřijdu tak nenormálně bledá. „Bello, posloucháš mě?“ opět se zeptala Jessica. Podívala jsem se na ni a ona pokračovala „Chceš tady nocovat, nebo jdeš taky domů?“ Nechápavě jsem se rozhlédla po jídelně a zjistila, že jsme tu samy. Ani jsem si nevšimla, že se vylidnila. Usmála jsem se na ni, že to byl dobrý vtip, vstala jsem a šla ven za Jessicou. Na parkovišti stála pouze čtyři poslední auta. Moje, Jessicy a ta dvě další byla určitě Cullenových, protože jsem je tady ještě neviděla. Jessica se se mnou rozloučila a odešla. Také jsem se vydala směrem ke svému autu a cestou jsem si mohla prohlédnout ta Cullenových. Jedno bylo stříbrné volvo a druhé červené BMW. Byla jsem ráda, že už nejsem sama, kdo má nové auto. Obě jsou stejně nápadná jako můj Mini, jak mu říkám. Obešla jsem je a došla ke svému autu. Nasedla jsem a jela domů.

Když jsem dorazila, máma tam ještě nebyla, tak jsem se rozhodla, že se půjdu projít do lesa. Došla jsem na svou louku a opět jsem si sedla na kmen stromu. Nevěděla jsem, co to dnes bylo. Nechápala jsem svoje pocity. Kvůli tomu množství holek na naší škole, kterému bude muset čelit, mi ho bylo líto. Na druhou stranu bych ho chtěla mít pro sebe. Byla jsem ráda, že vedle mě sedí, že si s ním můžu povídat, že se se mnou baví.

Po dlouhém přemítání jsem dospěla k názoru, že jsem se zamilovala. To mi ještě scházelo. Budu se muset ve škole držet, abych se neprozradila. Bude to o to těžší, když spolu sedíme, ale asi bych nesnesla pomyšlení, že by seděl s někým jiným. Rozhodla jsem se, že se s ním budu bavit pouze v nejnutnějších případech, abych měla co nejmenší možnost se prozradit. Je mi jasné, že u něho nemám šanci, tak proč si dělat falešné naděje. Ještě bych toho litovala. Poté, co jsem vymyslela tento plán, vydala jsem se směrem k domovu. Tentokrát mi to chůzí trvalo déle, protože se mi moc nechtělo opouštět les.

Doma jsem se snažila zaměstnat, abych nemusela nad ničím přemýšlet. Udělala jsem si úkoly, uklidila a nakonec jsem ještě uvařila večeři. Sotva jsem skončila, přijela máma. Spolu jsme se najedly a potom jsme šly každá do svého pokoje něco dělat, než půjdeme spát. Jako obvykle jsem před spaním četla.

Od té doby, co jsem poznala Edwarda, začala jsem klást důraz na to, jaké oblečení nosím i na svůj celkový vzhled. Nevím, jestli si toho někdo všiml, ale bylo mi to jedno. Nikdy mi vážně nezáleželo na tom, co si o mně ostatní myslí. Stačilo mi, když jsem při pohledu do zrcadla byla spokojená sama se sebou. To bylo ovšem než jsem poznala Edwarda. Od té doby na sobě pozoruji každou maličkost a když nejsem spokojená, mám špatný den.

Několik týdnů mi plán vycházel. Byla jsem si jistá, že na mě nic nepoznal. Nejspíš to bylo i kvůli tomu, že měl hodně práce, aby mohl přejít po škole, aniž by musel odmítnout aspoň jedno pozvání na rande.

Časem jsem si zvykla, že ve škole většinu času trávím s ním. Naučila jsem se užívat si jeho přítomnosti, aniž bych mu prozradila svoje city. Tím, že jsme spolu seděli, jsem měla možnost o něm zjistit víc než ostatní. Podařilo se mi vypozorovat, že se jeho barva očí mění. Zlatá je postupně nahrazována černou a potom ze dne na den jsou opět zlaté. Nikdo z jeho rodiny téměř nejí a ještě vypadají, že jim to příliš nechutná. Také pokaždé, když svítí slunce, nikdo z Cullenových nejde do školy. Prý všichni jezdí do hor užívat si sluníčka. Je pravdou, že zde moc často nesvítí. Už jsem na nedostatek slunečního záření zvyklá, ale pokaždé když se probudím a svítí slunce, tak mám celý den špatnou náladu, protože vím, že nikdo z Cullenových nebude ve škole – hlavně Edward. Ani mě to tam bez něho už nebaví. Hodiny jsou velmi nudné bez jeho občasných poznámek.

Po odpoledních chodívám na louku, stejně jako teď. Od té doby, co jsem odtud viděla utéct tu vystrašenou srnku a potom v lese tu bílou šmouhu, sem zvěř přestala chodit. Je to zvláštní. Najednou mi les připadal prázdný. Musela jsem přemýšlet, co se stalo, že je všude najednou takové ticho. Jako v odpověď na tuto otázku se na kraji louky objevila nějaká postava a začala se přibližovat. Byl příliš daleko, abych věděla, kdo to je, ale jak přišel blíž, poznala jsem ho.

Autor: Myfate (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Princ na bílém koni?! Omyl! Upír s volvem - 2. kapitola - část Belly: