Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Předurčená - 20. kapitola

24.06.2019 (10:00) • Petronela • FanFiction na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 843×

20. kapitola

Isabella

Alicin nápad se mi moc nezamlouval a očividně jsem nebyla sama. Edward se netvářil nadšeně a pokoušel se něco namítat, nakonec se však podvolil. Carlisle s Jasperem to považovali za dobrý nápad a tak jsem tedy přikývla. I tak jsme se dohadovali o možném postupu docela dlouho a já musela domů. Jenže teď jsem trochu zaváhala. Svoje auto jsem tu neměla, dojela jsem s Alicí a ta byla teď zaneprázdněna Jasperem a nějakými vizemi, nebo čím.

„Pojď, odvezu tě domů,“ pobídl mě Edward, který si zřejmě všiml mého rozpoložení.

„Díky,“ zamumlala jsem úlevně a následovala ho ven. Okamžitě zamířil k Volvu a já ho následovala.  Chvíli jsme pak jeli v tichosti, dokud jsme nevjeli na hlavní silnici.

„Myslíš, že ti Justin bude ochotný něco říct?“ zeptal se v tu chvíli Edward a já se na něj podívala. V autě panovala tma a pouze nepatrně osvětlená palubka u řidiče mi dávala zlomek světla k tomu, abych si ho mohla prohlédnout.

„Netuším. Ještě před svým příjezdem do Forks jsem si myslela, že ho znám. Chodila jsem s ním, milovala ho a pak se s ním rozešla. No a teď se s ním vídám po skoro dvou letech a vím o něm jen to, že je to upír, který mě má pro někoho chránit. Je těžké říct, jaký vztah mezi námi teď bude, když se pokusím spřátelit.“ Poslední slovo jsem vložila do uvozovek, protože jsem nehodlala do mého vztahu s Justinem investovat city. Z toho už jsem vyrostla.

„Stejně nechápu, jak…“ Edward větu nedořekl a jenom zavrtěl hlavou.

„Jak mohl ten vztah fungovat?“ pokusila jsem se doplnit jeho otázku. Z tohohle rozhovoru to bylo jediné logické zakončení. A Edward mi to nepatrným přikývnutím potvrdil. „Byla jsem mladá a blbá – takhle bych to shrnula dneska. Tehdy… No, Justin byl nejhezčí kluk, jakého jsem do té doby viděla, a projevil o mě zájem. Navíc mi tehdy bylo patnáct, jakkoliv to bylo svůdné, náš vztah nedošel dál než k polibkům. Netuším, kam by byl schopen v té kamufláži zajít, kdybych ho tehdy nenachytala s nějakou holkou a nerozešla se s ním.“

Bylo to vůbec poprvé, co jsem takhle otevřeně mluvila o svém vztahu s Justinem. Nikdy dřív jsem to neudělala a samotnou mě udivilo, jak snadné to teď bylo.

„Myslím, že by dál nepokročil, pokud by nechtěl riskovat tvůj život,“ odvětil šeptem.

„Bylo by to opravdu tak složité? Ovládnout se?“ zajímala jsem se a dál pozorovala jeho profil. Způsob, jakým svírá volant při řízení, se mi zdál až bolestivý. Zvažovala jsem, jak moc ho musí rozrušovat tohle téma. „Víš, co? Je to jedno, nemusíš na to odpovídat,“ prohodila jsem rychle, aby mi nestihl něco odpovědět. Tenhle rozhovor byl vážně divný. Edward mě přitahoval, ale od toho mého neúspěšného pokusu o polibek na Valentýnském večírku se věci tak zamotaly, že jsem nevěděla, jak si na tom ve skutečnosti teď stojíme. Měla jsem dojem, že se mu líbím. Pak by totiž dávaly smysl i jeho noční návštěvy mého pokoje. Ale i tak… Měla bych o tom mluvit nebo tomu nechat volný průběh?

„Ano,“ prohodil najednou.

„Co – ano?“ zeptala jsem se zmateně. Trochu jsem se ztratila ve svých myšlenkách a tudíž jsem nechápala, na co přesně odpovídá.

„Bylo by složité se ovládnout,“ upřesnil svou odpověď a já se trochu otřásla. Nebylo to zimou a nebylo to ani vědomě. Spíš něco… Já ani nevím. Najednou mě napadlo, že teď jsem ve věku, kdy bych u kluka vyžadovala rozhodně víc, než jenom polibky. Ta intimita ke vztahu patří a tohle by mi nebyl schopný Edward poskytnout, pokud bych se nestala taky nesmrtelnou. A to bylo opravdu něco, nad čím jsem nehodlala přemýšlet. Ne teď, dokud nade mnou visel ten prokletý Damoklův meč v podobě Justina a tajného italského spolku.

Než jsem pak vymyslela, jak se zbavit té tíživé atmosféry v autě, která nás po Edwardově odpovědi obklopila, Edward zaparkoval před příjezdovou cestou k mému domu. V obývacím pokoji se svítilo a Charlie podle všeho koukal na další ze série nedělních zápasů. Nic, čeho bych se musela účastnit.

„Tak asi… Díky za odvoz,“ zamumlala jsem roztržitě a odepínala si bezpečnostní pás. Tahle situace byla divná a já jsem to nějak nedávala. S Edwardem se mi předtím dobře povídalo, jakkoliv mě při našich rozhovorech seznamoval s nadpřirozeným světem upírů. Teď, v šeru jeho auta, to však bylo jiné. Po Justinovi jsem nerandila. Párkrát jsem se pokoušela flirtovat, ale to bylo spíš z hecu, abych potěšila holky, se kterými jsme občas vyrazily na nějaký ten večírek.

„Nemáš zač,“ odvětil a očividně se chystal k odjezdu a jenom čekal, až vysednu.

A já váhala. Vážně jsem nevěděla proč, ale v mysli se mi usadila ta myšlenka na nový vztah. Sice mě dost znepokojovala Edwardova poznámka o sebeovládání, ale pokud byl Justin schopný se udržet při líbání…

Pak už jsem na nic nečekala. Prostě jsem to udělala. Natáhla jsem se k Edwardovi a políbila ho. Byl to takový ten nepovedený první polibek. Myslím, že jsem se ani pořádně netrefila a spíš to byla taková ta pusa do koutku úst, ale bylo mi to v tu chvíli jedno. Musela jsem to udělat a potom už záleželo jenom na něm, kam to nechá dojít. Sama jsem se potom rychle otočila ke dveřím od auta a vysedla. Ke vstupním dveřím jsem doslova pelášila a zastavila jsem se až v okamžiku, kdy se za mnou zabouchly dveře.

„Bello, jsi to ty?“ ozval se z obývacího pokoje Charlie.

„Jo, tati, jsem to já,“ přitakala jsem a pak už jsem vybíhala schody do patra. Připadala jsem si opět jako ta praštěná puberťačka, co dala klukovi úplně první pusu a bylo mi úplně jedno, že to nebyla moje první pusa. Tohle byl můj druhý pokus o vztah a já si, možná pěkně neprozírně, opět vybrala upíra. Není se mnou něco špatně?

Alice

Edward se vrátil domů až nad ránem tak, aby se stihnul převléct a vyzvednout nás na cestě do školy. Nemusela jsem ani hádat, kde celou noc byl. Ten nepatrný úsměv, kterého by si mnohý člověk ani nevšiml, jasně prozařoval jeho tvář. Ať už se mezi ním a Bellou včera stalo cokoliv, muselo to být něco dobrého. Pochybovala jsem, že ho nechala u sebe v pokoji – ty jeho noční návštěvy mu podle mě ještě neodpustila – ale něco se stát muselo.

„Pořád si nemyslím, že ten tvůj nápad je dobrý,“ trval na svém v okamžiku, kdy jsme se blížili na školní parkoviště, které se postupně plnilo studenty. Většina z nich si v tu chvíli ztěžovala na to, že je pondělí a druhá část potom na to šílené počasí. Zima už měla na krajíčku, a proto všude byla voda, voda a jenom samá voda. No a bahno. Tyler dokonce kvůli bahnu ani nevyjel s autem od domu.

„Však uvidíme. Kdyby se to mělo zvrtnout tak zasáhneme,“ odvětila jsem a snažila se ho uklidnit.

A abych přidala důraz na svá slova, rozhlédla jsem se po parkovišti, abych zjistila, kde se Justin nachází. Jasně jsem cítila, že už tady je a bylo jenom otázkou času, než ho lokalizuju. A Justin si z toho nic nedělal. Věděl, že ho chrání někdo mocný a proto jsme mu byli ukradení. Právě teď se vesele bavil s Jessicou, usmíval se na ni dokonalým upířím úsměvem a až k našemu autu bylo slyšet, jak Jessice splašeně uhání srdce, které na okamžik vypadlo z toho překotného rytmu, když se k nim přidala Bella.

„O čem se bavíte?“ zeptala se jakoby nic a mě překvapilo, jak dobrá herečka je. Samozřejmě neměla své srdce úplně klidné a ještě se přitom trochu potila, ale i tak. Kdybych nevěděla, že hraje divadlo na Justina, vůbec bych si toho nevšimla.

„Justin mi tu vyprávěl nějaké zážitky z Itálie. Věděla jsi, že má ohromně velkou rodinu?“ zajímala se Jessica a střílela přitom pohledem z Belly na Justina, který však svou pozornost přesměroval pouze na Bellu. Jessica mu byla v ten moment ukradená.

„Ne, o jeho rodině jsem toho ještě moc neslyšela. V době, kdy jsem měla možnost se na ni zeptat, jsme toho moc nenamluvili,“ odvětila a já si všimla, jak začíná nepatrně rudnout. Edward vedle mě jenom zaskřípal zuby.

„Klid, bráško,“ snažila jsem se mírnit jeho reakce. Ještě pořád v pravé ruce držel dveře od Volva a v tuhle chvíli by se těžko vysvětlovalo, kdyby mu v té ruce zůstaly komplet.

Během celého dne jsem potom místo Belly sledovala Edwarda. Doslova jsem hlídala každý jeho krok a snažila se vyladit vize právě na něj. Díky tomu, jak dobrá herečka Bella byla – tak lidská, zranitelná a dokonale nesvá – byla přesvědčivá a Justina si vcelku rychle omotala kolem malíčku. A Edward na to nereagoval nijak dobře.

„Myslíš, že Bella Justinovi odpustila a dají se znovu dohromady?“ zaslechla jsem během oběda rozhovor, který se nesl od stolu s Jessicou a Lauren a pár kluky. Ti si toho, co se děje mezi Justinem a Bellou nevšimli, ale mezi holkami to vřelo.

„Je to divné. Nejdřív mu ani nemůže přijít na jméno a dneska s ním od rána flirtuje,“ zavrčela v odpovědi Jessica, která si očividně už dělala zálusk právě na Justina.

„Možná se jenom zdráhala. Justin jí náklonost projevoval už od svého příchodu na školu,“ namítla Lauren a zdála se být v pohodě s tím, že si nejhezčí kluk na škole vybral Bellu a nikoliv ji – jednu z roztleskávaček školního basketbalového týmu.

„Něco se muselo stát. Měla jsem dojem, že Bella pokukuje spíš po Cullenovi, jakkoliv má Justin mnohem hezčí úsměv. Takový víc rebelský…“ Jessica se rozplývala nad Justinem tak okatě, až si ji Lauren podmračeně prohlídla.

„S tímhle bys měla přestat. Justin je Bellin a já si nehodlám dělat mezi spolužáky nepřátele chvíli před maturitou. Chci si užít zbytek školy bez nějakých větších dramat,“ mírnila ji a Jessica si jenom povzdechla.

„Copak je Bella vážně tak blbá, aby se k tomu kreténovi vracela?“ zeptal se Emmett. Včera s Rose vyrazili na lov a my ho ještě nestačili informovat o vývoji situace. Proto taky to celé divadlo spolkl i s navijákem.  A aniž by si to v tu chvíli nějak uvědomoval, parádně tím podpořil naše krytí. Všechno to do sebe zapadalo a teď záleželo pouze na tom, jak moc opatrný Justin zůstane.

Isabella

Předstírat, že poslední dva roky se vůbec neodehrály, bylo zároveň těžké stejně jako lehké. Justin se o podobnou věc vlastně snažil už od chvíle svého příjezdu sem, ale tehdy jsem mu nedala šanci. Teď jsem mu ji dávala a on se samozřejmě chytil. Tou těžkou části však zůstalo to, jak jsem se u toho cítila. Nemohla jsem přestat myslet na ten nepovedený polovičatý polibek, který se odehrál mezi mnou a Edward. Zároveň jsem si však musela zabránit v tom, abych se po něm neustále dívala. Musela jsem mít oči jenom pro Justina, aby to klaplo a to celou tu věc hodně komplikovalo. Vlastně jsem čekala jenom na okamžik, kdy se mě Justin zeptá, co to na něj zkouším na hru.

„Co tvůj nos?“ zeptal se místo toho v okamžiku, kdy jsme se potkali u dveří do školní jídelny.

„Už je to lepší. Modřina skoro zmizela,“ odvětila jsem a pokusila se o úsměv. Byl to skoro týden od mé nehody s volejbalovým míčem.

„To jsem opravdu rád. Jessica si měla dát pozor. Téhle pěkné tvářičce se nesmí nic stát,“ usmál se na mě tím svým proklatě svůdným úsměvem, ze kterého mi dřív tály kolena. Teď jsem to snášela o poznání lépe. A jakkoliv jsem tohle zjištění odhalila už před nějakou dobou, stále jsem z toho měla radost. A právě ta radost mi dovolovala se na něj skutečně doširoka usmát. Zároveň jsem však jenom okamžik na to sklopila oči k zemi a doufala, že aspoň trochu zrudnu.

„Co tě přimělo změnit na mě názor?“ zeptal se jenom o chvíli později, kdy jsme stáli ve frontě na jídlo.

„Možná jsem opět podlehla tvému kouzlu,“ pokrčila jsem lehce rameny a snažila se na něj nedívat, proto jsem taky zaujatě zkoumala jídlo, které nám dnes nabízeli. Nebylo to nic světoborného, a proto jsem taky skončila u své obvyklé svačiny – jablku a lahvi vody. Monique s Denise by měly radost – na podobné stravě se hubne jedna radost.

„A nemá to co dělat s tím, kdo jsem, že ne?“ zeptal se šeptem. Nakláněl se přitom ke mně tak, že jsem jeho studený dech cítila až na svém uchu a mé rozpuštěné vlasy ho musely šimrat do obličeje.

„Víš, že na podobný žánr mě nikdy neužilo,“ namítla jsem a lehce přitom přešlápla z jedné nohy na druhou.

„To moc dobře vím, ale i tak v tom můžeš shledávat něco vzrušujícího… Na tom nebezpečí, kterému se vystavuješ, když jsem ti blízko… Jsi rebelka, jakkoliv se snažíš tvářit jako slušňačka.“

Justin mi celou dobu šeptal do ucha a já se přitom snažila udržet své srdce v klidu, stejně tak jako donutit své plíce k pravidelnému nádechu a výdechu. Tahle jeho blízkost mě popravdě docela děsila. A rozhodně v tom nebylo nic vzrušujícího, jak se mi snažil namluvit. Jenže se mi teď parádně potvrzoval fakt, že Justin rozhodně nepatří mezi znalce lidského chování a proto se mi ho taky tak dobře dařilo balamutit. Teď stačilo jenom nějakou dobu vydržet a následně se ho zeptat na tetování. Nějak nenápadně… Hlavně nevzbudit nežádoucí pozornost a tvářit se u toho co nejnevinněji.

Cestou ke stolu jsem pak zahlédla Edwardův zamračený výraz. Cítila jsem, jak mi při tom doslova škobrtlo vlastní srdce, ale musela jsem se tvářit, jako by se nic nestalo a sednout si rovnou vedle Jessicy Lauren. Justina jsem nechala za sebou, ale netrvalo to moc dlouho, než si od vedlejšího stolu přitáhl volnou židli a sedl si vedle mě.

„Nebude vám to vadit, že ne, dámy?“ zeptal se s tím svým okouzlujícím úsměvem.

„Jen si sedni,“ přitakala Lauren a vrhla jeden varovný pohled na Jessicu. Co se mezi nimi mohlo asi tak stát?

„Líbím se jí a špatně snáší to, co se teď děje mezi námi dvěma,“ zašeptal mi Justin odpověď na mou nepoloženou otázku. Jistě musel zaslechnout rozhovor, který tady vedly ještě před našim příchodem a samozřejmě si všiml i pohledu, který Lauren vrhla na Jessicu.

„A jak snášíš ty to, co se mezi námi děje?“ zeptala jsem se.

„Nebudu lhát a rovnou ti řeknu, že se mi to zamlouvá. Je v tobě víc, než jsem očekával. Měl jsem obavu, že si mě a stejně tak Cullenovi budeš držet pěkně od těla po odhalení pravdy, ale takhle… Docela mě rajcuje, že znáš pravdu a nevadí ti to,“ pronesl a než jsem se nadála, jeho rty se dotkly těch mých. A zůstaly na nich. Cítila jsem ten naléhavý tlak, se kterým se snažil proklouznout do mých úst, ale tohle jsem dovolit nemohla.

„Děje se něco?“ zeptal se, když se konečně odtáhl.

„Ne-e, jenom je to trošku rychlé. Zvykám si na tohle,“ zamumlala jsem rozpačitě a ukázala prstem ze sebe na něj, abych tak naznačila, že my jsme ještě čerství a musí tedy nějakou chvíli vydržet.

Alice

Ten polibek byl špatný. Asi se dalo očekávat, že se Justin o něco pokusí, aby si ověřil, jak to s Bellou ve skutečnosti je, ale provokovat takhle veřejně mého bratra? Justin moc dobře věděl o citech, které Edward k Belle chová a ten polibek… Edward rozdrolil v ruce kus stolu, jenom aby se udržel na místě a nevyrazil jejich směrem. A Justin si toho byl vědom. Ten jeho spokojený úsměv směřovaný k našemu stolu byl všeříkající.

„Musím mluvit s Bellou,“ pronesl odpoledne, když už jsme byli všichni doma, Edward. Od okamžiku, kdy nás dovezl domů, přecházel po obývacím pokoji jako tygr v kleci. Neměl nejmenšího stání a Esmé jenom s obavou sledovala, jak na jejich drahocenných kobercích vzniká vychozená cestička. Tentokrát Edward nebral zřetel na její myšlenky a zřejmě se dost soustředil na to, aby vůbec zůstal v domě.

„Nemůžeš riskovat, že tě při tom rozhovoru nachytá Justin. Belle se daří realizovat náš plán a ty bys to chtěl zkazit?“ osopila jsem se na něj.

„Nechci nic zkazit, ale moc dobře víš, že jsem s tímhle plánem už od začátku nesouhlasil. Navíc chci s Bellou pouze mluvit, nic víc,“ trval si na svém a ani na okamžik se nezastavil.

Když pak takhle přecházel po pokoji ještě v podvečer a Esméiny drahé koberce to měly sečtené a podržené, vzdala jsem to.

„Fajn, je pozdě a Charlie jistě nedovolí, aby za Bellou někdo přišel. Aspoň ne oficiálně. Běž lesem a dávej si pozor. My s Jasperem vyrazíme směrem k Justinovu domu. Třeba ho zastihneme doma a dohlídneme, aby se za Bellou nevypravil,“ pronesla jsem rezignovaně a Edward se už-už chystal vyběhnout, když jsem ho zarazila. „Pokud ho však ucítíš v Bellině blízkosti, opovaž se ho jakkoliv konfrontovat,“ varovala jsem ho.

„Pokusím se být hodný,“ odvětil jenom tak na půl úst a já stačila tak akorát zavrtět hlavou. Tohle jeho zběsilé jednání se mi vůbec nelíbilo, ale copak jsem ho mohla nadále držet doma? Netušila jsem, co se mezi ním a Bellou odehrálo a zřejmě to něco mělo dost podstatný vliv na jeho dnešní náladu a to, jak reagoval na Justina.

„Co bys řekl na malou procházku při měsíčku?“ zeptala jsem se asi o minutku později svého manžela. Pokud jsem se měla vypravit za Justinem, potřebovala jsem po svém boku někoho, kdo mi bude oporou. Když jsme teď dali do pohybu plán na odhalení Justinova poslání, nemohla jsem na něj vyletět. Navíc… Rande s Jasperem pěkně při měsíčku jsme už dlouho neměli.

„Jenom škoda, že víc než na tu procházku budeš myslet na Bellu a Edwarda,“ pronesl vědoucně Jazz.

„Nebudu, slibuju!“ dušovala jsem se, a když jsme vycházeli z domu, nechala jsem se jím obejmout kolem ramen. Tenhle jeho ochranitelský postoj jsem na něm milovala. Navíc tomu dodával váhu i náš výškový rozdíl. Čtyřicet centimetrů je holt čtyřicet centimetrů.

Justina jsme opravdu našli doma, ale podle všeho se někam chystal. S patřičným odstupem jsme ho tedy sledovali a pořád byli připraveni k řádné muchlovačce – jak to dnešní mladí nazývají – jenom abychom vypadali jako na skutečném rande. Ačkoliv by asi bylo jedno, kdyby se Justin domákl, že ho sledujeme. Prostě bychom patřili k hlídce, co si jenom kontroluje území, na kterém žije, nic víc, nic míň.

Justin nám však nevěnoval žádnou pozornost. Choval se jako lajdák. Takhle neopatrně se může chovat kdejaký jiný upír, ale ne člen tajné královské skupiny upírů. Bylo to s podivem, že si nevšímal pachu dalších upírů. Nebo možná všímal a neřešil to… Nebyla jsem si jistá a právě ta Justinova chybějící reakce mě dost mátla a znepokojovala.

Díky té sledovačce, kterou jsme následně podnikli, jsme se s Jasperem dostali až do Port Angeles. Tam nám Justin zmizel, zatímco my stáli na neony ozářené ulici s kolem nás procházeli lidé směřující z a do kina.

„Kam mohl zmizet?“ zajímala jsem se a rozhlížela se kolem dokola. Mohla se nám skutečně vypařit přímo pod nosem? Bylo to jeho přezíravé chování pouze vějička, na kterou jsme se chytili a on měl v plánu nás jenom odlákat a zbavit se nás?

„Netuším. Je tu vcelku dost lidí,“ zamumlal Jasper a hned na to se snažil dostatečně uklidnit a odfiltrovat tak nežádoucí zvuky. Ti lidé kolem nás dost hlasitě a energicky komentovali právě shlédnutý film. Navíc tlukot jejich srdcí se taky špatně ignoroval. Sledovala jsem je, jak pokukují po Jasperovi, kterého jsem celou dobu držela za ruku. Nemohla jsem dopustit, aby se mi ztratil, kdyby ho náhodou ovládlo jeho zvířecí já. Už dokázal odolat mnohému, ale tyhle chvíle, kdy jsme se octli v davu lidí, byly stále značným problémem.

„Cítíš ho někde?“ zeptala jsem se s nadějí v hlase.

„Nepatrně, ale ano. Jeho pach se mísí s jiným,“ pronesl a stiskl mou ruku o něco pevněji.

„Nějaký další upír?“ Moje naděje se změnila v obavu. Pokud bychom narazili na dalšího upíra, byla by to značná komplikace.

„Ne. Ten pach je lidský,“ namítl a vedl mě pryč z lidského davu. Jenom pár kroků od kina pak ulice povážlivě ztmavly a byly osvětleny jenom pár pouličními lampami. Nebylo to nic, co by působilo uklidňujícím dojmem, a já začínala tušit, čeho budeme s Jasperem svědkem.

„Nemusíme ho sledovat,“ zašeptala jsem k manželovi. Nechtěla jsem ho vystavovat tomu pokušení, že ucítí neředěnou lidskou krev. Justin se jistě vypravil na lov a potvrdil tak naši obavu ohledně jeho černých zorniček. Bella vzpomínala na jeho zlaté oči, ale fakt, že je teď míval permanent černé dával jasně najevo, že něco skrývá.

„Já vím. Neboj se, jsem v pořádku,“ prohlásil a něžně mě volnou rukou pohladil po tváři. Výraz v jeho tváři byl odhodlaný a tak jsem se rozhodla mu věřit. Tohle měla být další zkouška, kterou hodlá podstoupit, a já ho musela podpořit.

Naše tušení se jenom o pět minut později potvrdilo. K uličce, ze které se nesl pomalu utichající tlukot srdce, jsme se ani jeden nepřiblížili. Stačilo poslouchat, abychom věděli, co se děje. Té dívce, se kterou Justin do uličky zamířil, jsme už nemohli pomoci a tak nám nezbývalo nic jiného, než čekat, až bude po všem a Justin se vypraví domů.

V ten samý okamžik jsem byla povinna informovat Edwarda. Doufala jsem, že bude opatrný, jelikož skutečnost, že se Justin živí lidskou krví a navíc mu Edward nedokáže číst myšlenky, byla dost znepokojující, pokud by mezi nimi mělo dojít k potyčce.

Proč jsem se jenom na něco takového nechala ukecat?

Autor: Petronela (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Předurčená - 20. kapitola: