Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Předurčená - 21. kapitola

02.07.2019 (12:00) • Petronela • FanFiction na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 1026×

21. kapitola

Isabella

Tentokrát jsem na druhé zaklepání nečekala. Jakmile jsem napoprvé zaslechla ten zvuk, bylo mi jasné, že mám opět návštěvu, o které by Charlie vědět neměl. Nebo možná ano, ale i to bylo trochu sporné. Navíc jsem si začínala připadat jako nějaká hrdinka z románu, když za mnou kluk chodil na návštěvu tajně oknem.

„Můžu dál?“ zeptal se Edward, když jsem otevřela okno. Celá jsem se přitom chvěla a se zimou to nemělo rozhodně nic společného. Ustoupila jsem tudíž od okna a naznačila mu tak, aby vešel. Venku výjimečně nevládlo to klasické forkské počasí, takže jsem se nemusela shánět po ručníku. Na druhou stranu, kdyby venku pršelo a já se teď musela shánět po ručníku, měla bych aspoň co dělat. Od té včerejší pusy jsme s Edwardem nemluvili a já teď netušila, jak na tom jsme.

„P-proč jsi přišel?“ zeptala jsem se po chvíli, kdy si mě jenom velmi důkladně prohlížel.

„Nic tě nenapadá?“ zeptal se a tvářil se naprosto vážně. Žádný náznak úsměvu, který by mi dal znát, že je všechno v pohodě. Zlobí se kvůli té puse?

„Pokud jde o náš plán, řekla bych, že ten vychází. Samozřejmě jsem na Justina nemohla okamžitě vybalit všechny otázky, které nás trápí, ale věřím, že je to pouze otázka několika dnů…“ Nevěděla jsem, jestli chce mluvit o tom, co se stalo mezi námi dvěma a proto bylo asi bezpečnější zavést rozhovor směrem k Justinovi.

„Kvůli tomu tady nejsem, ačkoliv… Ne, opravdu tu nejsem kvůli tomu,“ zavrtěl hlavou a potom se opět odmlčel.

Takže chce mluvit o té puse – blesklo mi hlavou a jako by si to Edward v ten okamžik v mé hlavě i přečetl a nepatrně se usmál. Nemá s tím problém? Ze všech těch myšlenek, co se mi honily hlavou, jsem byla tak akorát zralá na psychiatrii, proto jsem se rozhodla, že to ukončím.

„Jde o to, co se stalo včera v autě.“ Neptala jsem se, prostě jsem konstatovala holý fakt.

„Správně. Chtěl jsem se zeptat, co to mělo znamenat.“

Co to mělo znamenat? Copak to vážně netušíš? – moje podvědomí na něj doslova křičelo. Co asi může znamenat, když dá holka klukovi pusu? Copak je vážně tak natvrdlý, že mu to budu muset objasnit? Nebo si ze mě jenom dělá legraci a baví ho pozorovat, jak se přitom vymýšlení odpovědí kroutím?

„Chtěla jsem něco zkusit,“ odvětila jsem a nepatrně přitom zvedla hlavu tak, aby neměl dojem, že se snad za svůj čin stydím. „Vadilo ti to?“ zeptala jsem se na oplátku a snažila se nedat ve svém hlase znát tu nejistotu a strach ze souhlasu.

„Vůbec ne, jenom… Nemyslel jsem si, že… Zkrátka jsi mě překvapila. Sám jsem to chtěl udělat už tolikrát, že se to nedá ani spočítat, ale bál jsem se odmítnutí,“ přiznal a já měla dojem, že jsem musela ohluchnout tou ránou, která se uvnitř mě ozvala, když mi ze srdce spadl ten obrovský balvan.

„Takže…“

„Takže pokud ti nevadí, kdo jsem, tak…“ Ani Edward nevěděl, jak tu větu dokončit a mě to přišlo k smíchu. Vážně se mi chtělo smát, ale bála jsem se, že tím všechno pokazím. Edward však nedostatek slov vyvážil pouhým gestem. Stačilo, aby mi otevřel svou náruč, do které jsem po kratičkém zaváhání rovnou vklouzla. Omotala jsem mu ruce kolem pasu a zhluboka se nadechla. Už to bylo pár dlouhých dnů, kdy jsem jeho uklidňující vůni necítila a kdy mě pronásledovaly noční můry.

Edward mě celou schoval ve svém objetí a následně mi do vlasů vtiskl polibek. Mě se následně po těle rozlil zvláštní pocit. Nepamatovala jsem si, že by Justin kdy udělal něco podobného. Matně jsem si snad vzpomínala, že podobné pusy jsem dostávala od mámy nebo táty, když jsem byla ještě malá a něco se mi stalo. A jako dítě jsem byla opravdu velmi nešikovná. S věkem se ta nešikovnost vcelku vytratila a zůstala pouze částečná, když jsem si třeba nazula boty na podpatku nebo brusle.

„Po tom tvém včerejším polibku… Musel jsem se dneska opravdu hodně ovládat, abych Justina od tebe neodtrhl. Ten Alicin plán se mi vůbec nezamlouval a nezamlouvá…“

„Ani pro mě to není jednoduché. A teď to nebude o nic snadnější. Víš, jak hrozně si budu připadat, když se přímo před tebou budu procházet s Justinem a budu s ním flirtovat?“ povzdechla jsem si a zvedla k němu hlavu, abych se na něj podívala.

Edward na mě shlížel s tak dokonale zlatým pohledem, jaký jsem snad nikdy neviděla. A to jsem se ve skrytu duše obávala, že mi jeho oči budou připomínat Justina. Nemohla jsem se však víc mýlit.

„Očividně to nebude jednoduché ani pro jednoho z nás,“ přitakal.

„Před všemi se budeme muset tvářit jako dva největší cizinci, ale…“ Zaváhala jsem. Bylo by moc troufalé ho takhle pozvat k sobě do pokoje? Opět jsem na to měla dva názory a nevěděla jsem, co si počít.

„Hmm…?“ pobídl mě.

„Pokud bys chtěl, neměla bych nic proti tomu, kdyby ses takhle stavoval častěji,“ odvětila jsem šeptem a cítila, jak při tom rudnu. Absence podobných zkušeností ze vztahu byla strašná a já si připadala opravdu hloupě.

„Budeme si muset dávat pozor na Justina, ale ani za nic se nenechám připravit o čas strávený s tebou,“ ujistil mě a sklonil se, aby mě poprvé skutečně políbil.

Alice

„To z tebe cítím Bellu?“ zajímala jsem se, když se Edward konečně ukázal doma. V okamžiku, kdy Justin zamířil zpět do Forks, jsem psala Edwardovi zprávu, aby od Belly odešel. Nesměli jsme riskovat a bylo nutné omezit náš kontakt na minimum. „Co se mezi vámi děje?“  Byla jsem neskutečně zvědavá.

„Chodíme spolu,“ odvětil klidně a já na něj vyvalila oči. Tedy jasně, něco podobného jsem očekávala, ale to až někdy v budoucnosti. Popravdě jsem nepočítala s tím, že Bella tak rychle zkousne všechny ty věci ohledně upírů a rovnou si s Edwardem začne.

„Tak to gratuluji, bráško. Aspoň trocha toho štěstí zavítala do našeho domu,“ odvětila jsem.

„Musíš si to ale nechat pro sebe. Kvůli Justinovi,“ brzdil moji radost.

„Rodině to ale snad říct můžeme ne? Je to skvělá zpráva a…“

„Byl bych raději, kdybys o tom prozatím pomlčela. Čím míň lidí o tom ví, tím je jednodušší to tajemství udržet,“ namítl a trochu tak schladil ono nadšení, i tak jsem ale vnitřně jásala. Potom jsem se však zarazila.

„Jak to vůbec chcete dělat?“ zajímala jsem se. Bella bude během školy flirtovat s Justinem a bude se ho snažit přesvědčit o tom, že chce navázat na jejich předchozí vztah, nebylo tudíž úplně reálné, že by jí něco podobného uvěřil, kdyby pokukovala po Edwardovi nebo nedej bože, kdyby Justin mého bratra ucítil z Bellina oblečení tak, jako jsem teď ucítila já Bellu z toho Edwardova.

„Budeme od tebe potřebovat trochu pomoc, ale věřím, že to po nezbytně nutnou dobu zvládneme,“ ujišťoval mě a zněl skutečně klidně. Všechna ta nervozita, se kterou poničil Esméiny drahocenné koberce, byla pryč.

„Bella to zvládne, ale tebe budeme s Jasperem muset krotit. Pochybuju, že to vydržíš všechno sledovat s netečným výrazem,“ namítla jsem a zazubila se jeho zamračenému výrazu. Měla jsem pravdu. Tohle bude ještě hodně zajímavé. Nedokázala jsem si představit, jak to hodlají s Bellou utajit.

„Jaspere?“ oslovila jsem svého muže v okamžiku, kdy se mi ho podařilo najít v lese. Občas byly chvíle, kdy prostě musel být sám, aby si pročistil hlavu od všech těch emocí kolem něj a zaměřil se jenom na sebe. No a po dnešní Justinově sledovačce jsem nepochybovala o tom, že ta chvíle nastala. Bylo to pokušení pro nás pro oba, i když jsme se drželi dostatečně daleko. Jenom ten fakt, že ta dívka krvácí, v nás vyvolával ty zvířecí instinkty.

„Máš radost. Stalo se něco?“ zkonstatoval, když jsem se za ním vyhoupla na větev jedné z nejvyšších borovic v okolí.

„Edward a Bella jsou konečně spolu,“ informovala jsem ho a přitiskla se k jeho boku. Z místa kde jsme se právě nacházeli, jsme měli skvělý výhled na meandry místní řeky a to i přes tmu, která nás obklopovala. Tahle daleko od města jsme rovněž mohli pozorovat hvězdy, které postupně bledly a stávaly se pro lidské oko neviditelné. Blížilo se ráno a s ním i nový den.

„To jsem rád,“ zamumlal a dál pozoroval okolí. „Ale kromě radosti cítím i jisté obavy. Je to kvůli tomu plánu s Justinem?“ pokračoval ve vyzvídání.

„Nebude to bezpečné. Edward bude mít tendence se k Belle chovat ochranářsky a možná i trochu majetnicky. Víš, že to zvíře v nás je občas hodně silné… Nejspíš bude zapotřebí, abys jeho emoce krotil,“ informovala jsem ho. Obvykle jsem ho o něco podobného nežádala. Většinou stačily jenom velmi nepatrné zásahy, ale teď s Edwardem… Jasper nad ním bude muset získat kontrolu během celého školního dne, kdy se Bella bude ukazovat po Justinově boku. Už to bylo dlouho, kdy něco podobného musel Jasper dělat a já ho o to nežádala zrovna ráda. Pořád jsem musela myslet na jeho minulost a dobu, kdy se podřizoval Marii. Ta upírka stála za jeho přeměnou a pod záštitou předstírané lásky ho ovládala tak, že on sám vytrénoval a následně i zabil nespočet upírů. Ovládal jejich emoce, aby je vyburcoval k boji nebo je naopak uklidnil. Tyhle stavy u nich musel kontrolovat dlouho a já si jenom mohla představovat, jak to pro něj muselo být těžké.

„Neměl obavy, lásko. Je to jenom Edward a ta jeho paličatá hlava, tohle zvládnu,“ chlácholil mě.

„Kdyby to nebylo potřeba, vůbec bych tě o to nežádala, ale právě proto, že je Edward takový paličák to nutné je,“ pronesla jsem sklesle.

„Ale je to náš bratr a dívka, do které se zamiloval, jeho city opětuje a potřebuje pomoc. Tohle zvládneme, zvládli jsme i horší věci, nemyslíš?“

„Horší věci…“ zamumlala jsem a pozorovala, jak na horizontu vykukují první sluneční paprsky. Dneska to vypadalo na skutečně hezký den, který si však Forks vůbec neužije. My teď seděli dost vysoko na to, abychom si slunce vychutnali, ale městečko kus pod námi se choulilo v těžkých mracích, kterými sluneční paprsky neproniknou, alespoň následujících pár dnů určitě ne.

„Miluju tě, takže se přestaň bát,“ pokračoval v ujišťování.

„Taky ti miluji a právě proto se bojím,“ namítla jsem vzápětí a natáhla se k němu pro polibek, který měl aspoň na následující hodiny utišit všechny ty chmury, které se mi usadily na duši. Najednou, i přes veškerou radost, kterou jsem měla z Edwarda a Belly, jsem měla strach z toho, co pro nás budoucnost chystá. Nejasné vize Voltéry byly děsivé a já mohla jenom doufat, že z toho nakonec všichni vyvázneme. Bellina obava o naše životy byla jistě oprávněná a já se teď strachovala ještě víc, vzhledem k mým porouchaným vizím.

Isabella

Justin byl neskutečný. Opravdu se choval, jako by poslední dva roky neexistovaly. Jenom byl ještě trochu uvolněnější, než jak jsem si pamatovala. Nikdy vlastně neměl takové zábrany v jednání s lidmi, jako tomu bylo u Edwarda a jeho rodiny, která se vytrvale držela dál od obyčejných lidí v obavě, že je někdo odhalí. Justina to netrápilo. Očividně mu dost navyšoval sebevědomí fakt, že patří do tajné skupiny v tajném světě. Byl dvojnásobně tajemný, a proto se mohl chovat normálně…? Nějak mi to nesedělo ale i v matematice bylo zvykem, že dva mínusy se promění na plus. Navíc jsem si tak vzpomněla na Sherlocka Holmese – ne toho, co ho ztvárnil Robert Downey Jr., ale toho, co mu vdechl život jeho autor a vybavila se mi ta jeho věta: ´Vyloučíme-li vše nemožné, pak to co zbývá, ať je to jakkoliv nepravděpodobné, musí být pravdou´.

A můj opětovný vztah s Justinem se mezi lidmi ve škole roznesl bleskovou rychlostí. Řekla bych, že už ve středu o něm věděli naprosto všichni, takže mě nemělo ani moc překvapit, když se ve čtvrtek při večeři ozval Charlie.

„Slyšel jsem o tom tvém kamarádovi z New Yorku, co se sem nedlouho po tobě přistěhoval,“ začal vcelku neutrálně a Justina nazýval pouze kamarádem. Já však zpozorněla. Rozhovor s Charliem na téma kluci se mi vůbec nepozdával.

„Hmm,“ zamručela jsem a dál se věnovala svému talíři, který byl skoro plný. Nějak jsem poslední dobou neměla vůbec hlad, ale přičítala jsem to spíš stresu, ve kterém jsem se nacházela.

„Nevím, co se mezi vámi odehrálo v minulosti a myslím, že to ani vědět nechci, takže se spíš jenom zeptám, jestli sis dobře promyslela, do čeho jdeš.“

„Promyslela,“ přitakal jsem a dál to nerozvíjela. Charlie nevěděl nic konkrétního o mém životě mimo Forks. Samozřejmě jsme po celou tu dobu byli nějak v kontaktu, ale jelikož jsme ani jeden nebyli zrovna upovídaní, byly naše rozhovory dost krátké a většinou nám stačilo, když jsme se jednou za měsíc viděli na skypu – tedy za předpokladu, že ho Charliemu někdo v práci zapnul. Táta a technika byla samostatná kapitola.

„Dobrá. Myslím, že jsi dost stará a rozumná na to, abych tvému úsudku mohl důvěřovat. Každopádně bys ho měla někdy pozvat na večeři. Nevím, na co jste byli zvyklí v New Yorku, ale tady ve Forks je pořád zvykem, aby se přítel dcery aspoň představil,“ dodal a já přikývla.

Celý dosavadní týden se mi dařilo Justina držet od mého domu daleko, jak jen to šlo. Edward mě upozornil na jejich hodně citlivý čich a já nechtěla právě Justinovi vysvětlovat, proč je v domě nebo jeho okolí cítit právě Edward. Teď ho však budu muset přivést a představit ho přímo Charliemu. Jenom ta představa a dělalo se mi špatně. Charlie má poznat Justina a považovat ho za mého skutečného přítele? Mnohem raději bych mu tedy představila Edwarda, ale to jsem nemohla.

Přemýšlela jsem, jak před Justinem nadnést společnou večeři s mým otcem a zároveň mě napadlo, že bych o tom měla nejdřív dát vědět Edwardovi. Blížila se osmá večer – čas, kdy se ke mně Edward obvykle vkrádal – a tak jsem popadla telefon a rovnou vyťukala krátkou zprávu: Dnes večer nechoď.

Jenom nerada jsem ji odesílala, ale bylo to opravdu nutné. Alice s Jasperem se snažili, abychom s Edwardem měli aspoň společné večery a noci, takže jsme nemohli tak hloupě riskovat.

Vůbec jsem si zítřejší večer nedokázala představit. Nepochybovala jsem, že se Justinovi podaří udělat dojem. To on dokázal, aniž by se nějak musel snažit. Otázkou bylo, jak naladěný bude při tom setkání Charlie. Už věděl, že jsem s Justinem chodila a rozešla se s ním, což byla přitěžující okolnost.

V tu chvíli jsem taky musela myslet na to, jestli tohle musí podstoupit každý randící mladistvý. V Evropě jsem si ničeho podobného nevšimla. Byla samozřejmě pravda, že lidé, se kterými jsem se převážně vídala, byli zavaleni tolika povinnostmi až běda. Na randění neměli moc čas a nebo už partnery měli a jejich rodiče je znali.

Edwardem napsaná zpráva mi až vyhrkla slzy do očí. Hlavně ta dvě slova na konci. Byli jsme spolu teprve krátce, aby se dalo mluvit o nějaké velké lásce. Zatím jsme o tom vlastně nemluvili. Naše rozhovory se ani zdánlivě netýkaly vzájemných citů. Věděli jsme, že jsme si hodně blízcí. Lebedila jsem si v Edwardově náruči, ve které jsem ještě raději usínala, jelikož jsem se pak nemusela obávat zlých snů, které mě pronásledovaly. Ale o citech jsme nemluvili. Tedy až do téhle chvíle.

Alice

Pobyt v domě se pro Jaspera stal takřka nesnesitelný – hlavně tedy v době, kdy byl Edward nucen zůstat doma. Ty jeho protichůdné pocity, které jím zmítaly od okamžiku, kdy mu Bella napsala, aby nechodil, byly ubíjející.

A ve škole to nebylo o moc lepší. Justin Edwarda neustále provokoval, jako by zkoušel, kolik toho můj bratr vydrží, než na něj zaútočí. Vždy, když Justin Bellu objal, políbil nebo ji jenom vzal za ruku, jsem měla pocit, jako by tu Justin nebyl jenom kvůli ní. Už dlouho se v našem světě vědělo, že má Aro zájem o mě a o Edwarda. Mé vize a Edwardovo čtení myšlenek bylo něco, čím chtěl obohatit svou sbírku talentů. Avšak díky stabilní základně naší rodiny se mu nedařilo nás zlákat. Na všechny stále hrál ono divadlo, že vstup do gardy je dobrovolný a nikoliv vynucený. Proto na to vždy šel oklikou a s pomocí opulentního divadla. Kdyby se tedy teď Justinovi povedlo vyprovokovat Edwarda k útoku, během kterého by lidé samozřejmě spatřili jejich skutečnou podstatu, museli by Volturiovi zasáhnout a Edward by pak dostal obligátní nabídku vstoupit do gardy, jelikož jeho myšlenky by jistě byly velmi kajícné.

„Musíš to vydržet,“ šeptala jsem bratrovým směrem pokaždé, když se mi začal vytrácet z vizí.

„Je to těžké,“ povzdechl si a opět střelil pohledem ke stolu, u kterého seděla Bella s kamarádkami a jejich kolektiv doplňoval i Justin, kterému očividně vůbec nevadilo, že je tam jediným klukem.

„Ehm… Charlie říkal, že bych tě měla dneska pozvat na večeři. Rád by tě poznal, jelikož si o tobě šušká celé město a on, jako můj táta, vůbec netuší, s kým se vídám,“ pronesla najednou Bella a Edward vedle mě sevřel ruce v pěst.

„Rád poznám tvého otce. V kolik mám dneska dorazit?“ odvětil s úsměvem Justin.

„V šest to bude ideální,“ zamumlala Bella.

„Copak?“ zeptal se Justin, když si všiml, že Bella hypnotizuje své ruce. „Snad se toho našeho setkání nebojíš? Věřím, že si mě tvůj otec oblíbí a na večeři mě budeš zvát pravidelně,“ ujišťoval ji a Bella k němu vzhlédla.

„A tobě to nevadí?“ podivila se s upřímným zájmem. „Myslím ta večeře, nikoliv seznámení s mým otcem,“ doplnila, když to vypadalo, že Justin plně nepochopil, na co se ho vlastně ptá.

„Je to jenom večeře, Bells,“ zazubil se na ni a potom se obrátil na Belliny kamarádky. Jessica po něm stále pokukovala, přestože ji Lauren prosila, aby to nedělala. A teď tomu nebylo jinak.

„Tohle nemůže dopadnout dobře,“ prohodil najednou Jasper.

„Netroufne si nic udělat,“ namítl na to Edward, když si přečetl myšlenky mého muže. Tyhle poloviční rozhovory mě vždy trochu ničily. A nebyla jsem sama. To jsem věděla moc dobře. Ale s Edwardem to prostě jinak nešlo. „Jessica se sice chová sebejistě, ale aby přebrala své kamarádce kluka, na to nemá. Každopádně by se s Justinem rozhodně neměla zaplétat na žádné úrovni jakéhokoliv vztahu.“

„Ach,“ vydechla jsem, když jsem pochopila, o čem se to baví.

„Co takhle jí nějak nenápadně naznačit, že mladý Newton po ní už chvíli pokukuje?“ zeptal se Jazz.

„To by nemuselo být špatné. Odvedli bychom její pozornost a třeba jí tak i zachránili život,“ přitakal Edward a pokoušel se soustředit na tenhle drobný problém, aby nemusel myslet na to, jak jeho přítelkyně seznamuje svého otce s Justinem. To Edward by měl u té večeře trpět nad štědrou porcí jídla a tvářit se nejspokojeněji, jak jen by to dokázal.

A já bych mu ráda dopřála starosti s jinými problémy, ale věděla jsem, že pokud by dva kluci měli řešit milostný vztah nějaké holky, dopadlo by to katastrofálně. Oba dva by se jistě chovali jako sloni v porcelánu. Jeden, ačkoliv chápal lidské pocity, měl problémy setrvat v přítomnosti lidí a druhý sice četl myšlenky, ale pořád ještě stoprocentně nechápal, o čem vztahy jsou.

Než jsem se tedy nadála, s lehkým vrznutím jsem odsunula židli a v doprovodu Edwardova a Jasperova pohledu, jsem se vydala k Bellině stolu.

„Ahoj. Co byste řekly takové menší dámské jízdě? V sobotu bere táta mé bratry na nějaký zápas a my zůstaneme s Rose samy doma. Mohly byste přijít. Koukly bychom na nějaké filmy, nalakovaly si nehty a tak…“

Lhala jsem. Kluci žádné plány na sobotní večer neměli, ale počítala jsem s tím, že nebude problém, aby se na nějakou dobu zabavili mimo domov. A co se týkalo Rose – raději jsem se ani neobracela ke společnému stolu, abych se nemusela dívat na její otrávený obličej.

„A to bychom se sešly u vás doma…?“ zeptala se Lauren nejistě.

„Jasně, kde jinde?“ odvětila jsem s lehkým údivem.

„Ještě nikdy jsme u vás nebyly,“ namítla Jessica a s tím jsem musela souhlasit. Neměli jsme potřebu k nám do domu zvát nějaké lidi. Náš domov byl prostě náš a tam jsme nikdy nemuseli nic předstírat. A až do nedávna jsme tam nemuseli ani topit, ale když už jsme v domě přece jenom zvýšili teplotu na takovou, která byla lidskému tělu příjemná, bylo by škoda toho nevyužít.

„Tak to bude poprvé… Všechno je jednou poprvé, ne?“ zeptala jsem se a pak si všimla, jak se Jessica nenápadně naklonila k Lauren.

„Nedělá to jenom kvůli Norrisové?“ zeptala se jí a já se ušklíbla. Samozřejmě tak, aby si toho nevšimla. I tak jsem však k sobě přitáhla pozornost Justina. Ten totiž Jessičinu poznámku nepřeslechl.

„Pokud ty filmy, co máš v plánu, nebudou horory, tak by to zřejmě šlo,“ vložila se do rozhovoru teď i Bella a v okamžiku, kdy souhlasila, přidala se s kladnou odpovědí i Lauren a Jessica. Hned na to jsem svou nabídku musela předestřít ještě zbylému dámskému osazenstvu stolu, které do jídelny přišlo se zpožděním a ke svému stolu jsem se vracela se sedmi ´jasně, přijdu´.

„Tohle nedopadne dobře,“ zopakoval Jasper svá předchozí slova a dal si opravdu záležet na prvním slovu.

„Já si myslím, že si to užijeme, viď Rose? Stejně jako vy ten váš zápas,“ dodala jsem, abych chránila své původní krytí. Justin měl jistě uši nastražené a monitoroval každé šustnutí, které se od našeho stolu ozvalo.

Autor: Petronela (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Předurčená - 21. kapitola: